Jaroslav Šíma a Vladimír Kavka, dva čeští experti na údržbu krajiny, jezdí po republice s kontroverzní přednáškou, která zpochybňuje teorii o zásadním vlivu průmyslových emisí na takzvané globální oteplování. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že hlavní příčinou klimatické změny, včetně současné vlny veder ve střední Evropě, nejsou emise skleníkových plynů, ale celosvětový úbytek vegetace. Pokud je jejich hypotéza pravdivá, znamenala by zásadní obrat v pohledu na možnosti boje proti klimatickým změnám. Přinášíme první část rozhovoru.
Teorie o vlivu člověka a jím produkovaných emisí skleníkových plynů na klima má dnes tak širokou vědeckou podporu, že její popírání snad lze srovnat jen s popíráním Darwinovy evoluční teorie. Jaké máte důkazy o tom, že se tolik vědců najednou mýlí?
Základem naší hypotézy jsou poměrně jednoduché úvahy vycházející z naší dlouholeté praxe při práci s půdou a vegetací, z pozorování přírody i vyvracení některých mýtů, které jsou spojené s takzvaným globálním oteplováním. Při svých přednáškách se snažíme posluchačům předkládat k posouzení úplně jednoduchá pravidla, která prostě nelze popřít, a přesto je dnes mnozí lidé včetně vědců téměř vůbec neberou v úvahu.
Jaké například?
Jedno z těch základních pravidel zní, že zelené rostliny rostou na zeměkouli všude tam, kde to jde. Kdyby tomu lidé nebránili, zeleň by za velmi krátkou dobu pohltila i velkoměsta, vyrazila by v mezerách z dlažby, pokryla domy.
Zkuste si v parném létě stoupnout pod slunečník nebo pod vzrostlý kaštan či dub. Už jen pocitově zjistíte, jaký je v tom propastný rozdíl, mnohem lépe se budete cítit pod stromem. Rostliny spotřebovávají CO2 a produkují kyslík a naopak, zároveň jsou ale i jakousi klimatizací zeměkoule, jejímž cílem je udržet planetu v optimálním tepelném režimu.
Dobře. To se zpochybnit opravu nedá. Ale co z toho vyplývá?
Pokud přijmeme myšlenku, že příroda je všemocná a v rámci zachování svého vlastního statusu vždycky ví, co dělá, pak je otázkou, proč prostřednictvím fotosyntézy vkládá tolik energie do takzvaného ozelenění planety, do toho, aby na každém místě, kde to jen trochu jde, vyrostla nějaká rostlina. Jen my jí v tom bráníme.
To je prostě fotosyntéza, tedy přeměna sluneční energie na energii chemických vazeb. Základní princip života na zeměkouli…
Ano, tím jsou zásobeny všechny biologické procesy energií. Ale zároveň to svědčí i o něčem jiném. Kdyby nyní ze zeměkoule úplně zmizeli se svými zemědělskými pozemky, městy a zastavěnými plochami všichni lidé, co by se stalo? Planeta by se najednou mnohem více zazelenala. Jako by nám tedy příroda říkala: kdybyste se mi do toho nepletli, to nejlepší, co bych udělala pro udržení stability klimatu a života na zeměkouli, by bylo její maximální možné pokrytí zelení. Neříká nám vlastně příroda něco, čeho bychom se měli držet?
Jak to souvisí s globálním oteplováním a klimatickými změnami?
Opět jednoduchá úvaha. Zkuste si v parném létě stoupnout pod slunečník nebo pod vzrostlý kaštan či dub. Už jen pocitově zjistíte, jaký je v tom propastný rozdíl, mnohem lépe se budete cítit pod stromem. Rostliny spotřebovávají CO2 a produkují kyslík a naopak, zároveň jsou ale i jakousi klimatizací zeměkoule, jejímž cílem je udržet planetu v optimálním tepelném režimu. Pracují s vodou, kterou jim dodává především půda, jako s klimatizačním médiem, a účinně tak regulují teplotu svého okolí a tím i celé planety. Také o tom není pochyb. Každý si to může vyzkoušet.
Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu je průměrný roční úhrn srážek za posledních 10 let 99,1 % ve srovnání s padesátiletým průměrem. Kde je ale ta voda, když tu máme alarmující sucho a prší v podstatě pořád stejně? Podle nás ve vzduchu, většina se jí díky vyšším teplotám prostě vypaří. Pokud chceme vodu v krajině udržet, musí být obsažená v rostlinách a v půdě. Jinak buď rychle odteče, nebo se vypaří.
Opět ale musím argumentovat tím, že se nejedná o žádný nový objev. Už dnes se vedení některých měst snaží ochlazovat prostředí pokrýváním střech a fasád domů zelení nebo nesečením trávy v parcích…
Ano, to je pravda. Ovšem lidé stále považují zeleň ve městech jen za něco, co nám může pomoci chránit se před rostoucími teplotami, nikoliv za něco, co tu může přímo ovlivňovat globální klimatické změny. V tom je jádro pudla a základ našich přednášek. Naše hypotéza vychází z představy, že zásadní příčinou takzvaného globálního oteplování nejsou lidmi produkované emise skleníkových plynů, ale právě celosvětový úbytek zeleně a tedy masivní ztráta jejího klimatizačního efektu. Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) došlo jen za posledních 20 let k redukci či likvidaci asi 350 milionů ha zelených ploch, což je pro srovnání plocha desetkrát větší než Německo nebo 44násobek rozlohy České republiky.
Desetitisíce erudovaných vědců, včetně nositelů Nobelovy ceny, kteří dávají globální oteplování do souvislosti se zvýšenou produkcí emisí, se tedy podle vás mýlí?
Nevím. Každopádně všechno jsou to pouze teorie, hypotézy, založené na faktech s možným různým výkladem, nikoliv na jasných důkazech. Co se týče skleníkového efektu, vůbec nejvíc se na něm ze 70 až 75 % podílí vodní pára. A o tu se prakticky nikdo nezajímá, i když právě ona může výrazně měnit fyzikální vlastnosti atmosféry. Zásadní význam naopak přisuzujeme CO2, tedy plynu, který se na skleníkovém efektu podílí z 20 až 25 %, ale jeho celkový podíl v atmosféře se za posledních 100 let zvýšil z 0,03 % na 0,043 %. Je to opravdu tak zásadní nárůst, aby kysličník uhličitý sám o sobě tak razantním způsobem zvýšil skleníkový efekt a způsobil globální oteplování? Možná ano. Ovšem lze o tom také s úspěchem pochybovat.
Průmyslová revoluce byla nastartována využitím uhlí, lesy byly v té době přetěžovány, proto na popud šlechty vydala Marie Terezie Lesní zákon. Pálení uhlí a dalších fosilních paliv snížilo nároky na pálení dřeva a zachovalo lesy. Podpora pálení dřeva a biomasy pro tlumení klimatické změny je kontraproduktivní, likvidujeme hlavní klimatizační systém pevnin – lesy a vegetaci obecně.
V čem by měla být vaše hypotéza o vlivu zeleně na klima věrohodnější?
Alespoň v tom, že vychází z logických předpokladů. Na tom, že zeleň takzvaně klimatizuje zeměkouli, se asi shodneme všichni. A pokud se shodneme i na tom, že zeleně ubývá, pak musíme logicky dojít k závěru, že právě kvůli tomu se může globálně zvyšovat i průměrná teplota.
Jedna izraelská studie z roku 2017 (The biomass distribution on Earth, Yinon M. Bar-On, Rob Phillips, and Ron Milo) dospěla k závěru, že za dobu existence lidstva, tedy za posledních 10 000 let, se množství zelené hmoty na zeměkouli snížilo na polovinu. Z toho ale z větší části právě v posledních sto až sto padesáti letech. Trend odlesňování, záborů půdy a jejího zornění je nezpochybnitelný, jen nejsme dostatečně informováni, o jak obrovské plochy se celkově jedná.
Může podle vás úbytek vegetace mít vliv i na skleníkový efekt?
Ano. Tepelný režim krajiny se posouvá do vyšších hodnot, což má za důsledek i vyšší podíl vody ve formě vodní páry, která je hlavním skleníkovým plynem. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu je průměrný roční úhrn srážek za posledních 10 let 99,1 % ve srovnání s padesátiletým průměrem. Kde je ale ta voda, když tu máme alarmující sucho a prší v podstatě pořád stejně? Podle nás ve vzduchu, většina se jí díky vyšším teplotám prostě vypaří. Pokud chceme vodu v krajině udržet, musí být obsažená v rostlinách a v půdě. Jinak buď rychle odteče, nebo se vypaří.
Ještě před padesáti, šedesáti lety byla krajina z hlediska struktury mnohem pestřejší, prakticky neexistovalo holé, nahé pole. Vždycky na něm zůstalo něco zeleného, nějaká organická hmota. Otázkou zůstává, zda by nebylo lepší dotovat zemědělcům třeba výsev jetele namísto stavby přehrad. Žádné pole by nemělo zůstat holé, vždycky by na něm ve vegetačním období měla růst nějaká vegetace.
Jaké zeleně ubývá nejvíc?
Kromě kácení lesů a pralesů a rostoucí urbanizace přispělo k úbytku vegetace zejména zemědělství. A to zcela zásadně. Právě dnešní způsob zemědělského hospodaření a využívání krajiny je hlavním viníkem úbytku zeleně, a tedy i jím vyvolaných klimatických změn.
V čem zemědělství ovlivňuje klima?
Opět stačí jednoduchý pokus. Vezměte si teploměr a v parném letním dni si zajděte na pole, z něhož byla právě sklizena řepka, pšenice či jiná plodina. Na povrchu půdy naměříte teplotu přes padesát stupňů Celsia nad nulou! Tak obrovské množství tepla to pole, zbavené jakékoli aktivní zelené hmoty nad povrchem, vyzařuje. A to do obrovské výšky a po poměrně dlouhou dobu, takže tahle výkonná tepelná výrobna zcela nepochybně ovlivňuje srážky i vzdušné proudy, a dokáže tak rozkolísat klima.
Jakým způsobem?
Vyjadřuje to další naše jednoduché heslo z přednášky, tedy že nad suchým polem neprší. Pokud při sklizni najednou zbavíte pole veškerých rostlin, zůstane prakticky vysušená poušť, která má jedinou funkci, a to absorbovat a následně vyzařovat obrovské množství tepla (až 100 wattů na metr čtvereční) do ovzduší. Spočítali jsme, že už 2000 hektarů takových polí má tepelný výkon, srovnatelný s výkonem jaderné elektrárny Temelín. A teď si spočítejte, kolik takových Temelínů dnes takzvaně topí v Česku a kolik na celém světě. Horký vzduch z půdy vysaje veškerou dostupnou vodu, což má mimo jiné zničující efekt i na společenstva půdních organismů. Jsou to obrovské plochy, které – alespoň podle našeho názoru – mohou zásadně ovlivnit klima na zeměkouli. Zvyšující se teploty navíc vyvolávají efekt „teplé sodovky“, projevující se uvolňováním CO2 coby skleníkového plynu z oceánů.
Převzato v rámci vzájemné spolupráce z info.cz
Přednášku docenta Jana Pokorného můžete shlédnout zde
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!