Loni Číňané otevřeli novou železnici Etiopií a Džibuti. Doba jízdy se zkrátila ze tří dnů na 12 hodin. A čínská televize to samozřejmě využila. Je to jen jeden ze znaků sílící čínské expanze do Afriky, která zatlačuje fakt, že desítky let investovaly evropské a americké státy do Afriky miliardy dolarů. Něco jsme zjevně dělali špatně.
Evropa svou pomoc nikdy neuměla moc efektivně prodat. Protože přece kolonialismus… Protože to je přece naše morální povinnost… Afričané tak přitom vůbec neuvažují, to je evropský způsob myšlení importovaný do Afriky. Číňané naopak vůbec nemají pocit, že mají k Afričanům nějaké morální povinnosti, jen chladnokrevně sledují své cíle. Čína dělá propagaci masivní, aby si místní naklonila. Na každý postavený patník proto nalepí čínskou vlaječku a nápis China Aid; mezitím ovšem rabuje nerostné bohatství v poměru „my vám nový vagon, vy nám vagon drahých kovů“. Věřte mi, já tím vagonem polepeným rudými vlaječkami jela před měsícem.
Mí Číňané mi rozumějí…
Až příliš často Evropa věřila místním bossům, takže projekty dopadaly špatně. To znamená, že se peníze rozkradly a nikde nic nestojí (mluvím o pomoci státům, ne o pomoci konkrétních neziskovek konkrétním lidem). Číňané zatím všechno důležité svěřují Číňanům a v mezičase si z dobrých afrických studentů vychovávají svoje lidi na čínských univerzitách. Více než 50 tisíc nejtalentovanějších Afričanů dnes studuje v Číně a studují tam pouze obory, které Číňané pro své působení v Africe potřebují. Mimořádně populární je dopravní inženýrství a administrativa. Děti ve školách pomalu přecházejí na čínštinu; v Keni, Ugandě, Jižní Africe to zavádějí jako druhý jazyk na úkor domorodých i evropských jazyků. Školy mají sloužit jen jako přípravka k práci pro budoucí čínské pány. Evropa zatím s vypětím sil řeší na Lampeduse nějaké senegalské a nigerijské mladíky, kteří přinášejí jen naprosto nerealistická očekávání, jak si budou v Evropě žít.
Čínský přístup je místním srozumitelný. Čínu nezajímá, s kým obchoduje, nedělá si starosti o lidská práva nebo demokracii. To samozřejmě konvenuje všem autoritářským a zkorumpovaným režimům, ale překvapivě i mnoha Afričanům. Dočkám se jako zuřivá atlantistka obvinění, že mě financuje Sputnik, ale já v Africe nepotkala nikoho, kdo by chápal, „proč jste to s tím Kaddáffím udělali“. Spíš jsem potkávala lidi, kteří buď sami byli, nebo znali někoho, kdo v Libyi pracoval a přivezl si odtamtud pěkné peníze; jeden pán mi říkal, že se hlásil celkem pětkrát na stavební práce v Benghází, bylo to výběrové a vzali ho až na popáté. Už je to mnoho let, ale žije z toho dodnes a patří ke střední třídě. Kdybychom Kaddáffího sejmuli po Lockerbie, chápala bych to. Po desetiletích, kdy si s ním evropští vůdci potřásali rukou spíš věřím, že padl za oběť vyřizování účtů s jistým francouzským dlužníkem (potvrzeno třemi soudními instancemi ve Francii).
Když byl v prosinci summit Evropa – Afrika ve Vídni, Die Presse uveřejnil rozhovor s rwandským prezidentem Kagamem. O tom se v médiích píše jako o autoritáři, protože změnil ústavu, aby mohl znovu kandidovat na prezidenta, opozice je pod tlakem atd. Nicméně Rwanda se pod Kagameho vedením dostala z brutálních jatek mezi nejlépe spravované africké země, bezpečné, rychle se rozvíjející; míra korupce je třetí nejnižší v Africe (po Seychelách a Botswaně), zahraniční pomoc se využívá většinou účelně. Toho pána stojí za to si poslechnout. Není to nějaký primitiv, on tu Rwandu skutečně pozvedl. Kolik politiků i v Evropě o sobě tohle může říct.
Morální kazatelství Západu
Vůči Číňanům zachovává ostražitost a kdo čte mezi řádky, najde v rozhovoru dostatek indicií o tom, že se Číňané snaží Afričany často podvést a že se jim to daří. „Číňané jsou v Africe nejen jako filantropové, kteří nám pomáhají… Ve Rwandě známe naše možnosti a které čínské nabídky můžeme akceptovat, abychom se nepředlužili.“ Od Západu dostává sice i Rwanda spoustu peněz, ale to mu nijak nebrání nad námi lámat hůl. Naše ekonomické investice v Africe podle něj dopadly špatně a morální kazatelství jenom povzbudilo migrační krizi. „Evropané chtějí formovat ostatní podle svého obrazu. Neustále kňučí, že Afrika je plná diktátorů. Což je způsob, jak říkají: Jsme svobodní, Evropa je ráj, přijďte! Takto Evropa zvala Afriku.“
Prostě to projíždíme na plné čáře a je to smutné. Číňané si navíc v Africe s naprosto minimálními riziky testují to, co budou zkoušet na nás.
-sul-
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
