Přišel čas na rozdělení Unie na republikánské a demokratické státy neboť rozdíly mezi voliči Donalda Trumpa a Josepha Bidena jsou hluboké a trvalé. Říká to alespoň studie Centra pro politiku University of Virginia. Sběr dat proběhl v době od 22. července do 4. srpna 2021.
Silná většina voličů Trumpa nevidí žádný skutečný rozdíl mezi Demokratickou stranou a komunisty a většina voličů Bidena se alespoň částečně shoduje na tom, že mezi republikány a fašisty také neexistuje žádný vážný rozdíl. Co se týče rozdělení Unie, tak pro je více než polovina voličů Donalda Trumpa a oproti tomu jen 41% voličů Josepha Bidena.
Mé osobní zjištění však dokládá ještě jiné zajímavé skutečnosti. Existuje na straně obou politických formací přibližně stejné procento těch, kteří schvalují aktuální politiku strany i osobu současného vůdce. Existuje významné množství příznivců Demokratické strany, kteří neschvalují politiku Josepha Bidena a stejně významné množství existuje i u Republikánské strany s ohledem na jejího vůdce Donalda Trumpa.
Čtyři proudy
Zatímco však u Demokratické strany zaznamenáváme čtyři základní politické proudy, tak u Republikánské strany je můžeme shrnout na pouhé dva. První, který alespoň respektuje vůdcovství Donalda Trumpa a druhý, který ho odmítá a považuje ho za škodlivý.
Dá se tedy říci, že demokraté jsou názorově fakticky více rozdělení, což se však u liberálů očekává jaksi z principu.
Demokraty můžeme rozdělit na tradiční nebo také konzervativní, které pracovně označuji za „voliče Ronalda Reagana“. Jde o středové až pravicové, fiskálně odpovědné a tržně orientované liberály, u kterých názorově dominuje ochrana osobních a podnikatelských svobod. Tato skupina je k oficiální stranické linii v opozici nejméně už dvacet let, ale spíše mnohem déle. Tradiční demokraté si svou slávu užili naposledy v sedmdesátých letech, odkdy hovoříme o „nové“ Demokratické straně, která se od své pravicové politiky odklonila už zřetelně viditelněji a započala éru americké vládnoucí levice, což byl do té doby v USA v podstatě extrémistický politický směr.
Jde o cca 5% vrcholových a mediálně známých demokratů a torzo této platformy reprezentuje ojedinělý samorost senátor Joe Manchin ze Západní Virginie. Jde o skupinu, která má k Republikánské straně asi nejblíže.
Pak je tu poměrně velká skupina tzv. umírněných demokratů, z nichž většina v různé míře kolaboruje se současným vedením, takže je rozeznat od dalších skupin není pokaždé snadné. Tato skuoina má ale své jasné politické limity, např. v otázkách rozpočtové odpovědnosti, zahraniční politiky a ozbrojených sil. Umírnění demokraté tvoří asi 30% z významných politiků této strany. Jde v podstatě o moderní pohrobky tradičních demokratů s tím rozdílem, že umírnění jsou jen svým původem. Obyčejně totiž pocházejí z republikánských států, kde by s vyšší mírou levicového myšlení jednoduše neobstáli. Umírněným demokratem býval také Joseph Biden, pokud však vezmeme v úvahu jeho politiku řekněme někdy do roku 2008, než se stal průhledným stínem Baracka Obamy.
Třetí skupinou jsou demokraté bez pevného ideologického ukotvení, často profesionální osobnosti z korporátního prostředí nebo „politici s budoucností“, jak se říká těm, kteří se na svou dráhu připravovali od útlého mládí. Ti se demokraty stali proto, že k tomu měli příležitost nebo z rodinné tradice. Žijí příkladným životem, mají skvělé vzdělání a žádné názory. Jde o cca 40% politiků Demokratické strany a v podstatě mohou být v kterékoliv jiné politické straně a uspějí.
Profesionální demokraté se vyznačují pestrou směsicí názorových preferencí, motivovaných buď ekonomicky, nebo politickým prospěchem, a tak není možné ani předjímat, jak se tato skupina při určitém hlasování zachová. Dá se tedy okem vnějšího pozorovatele konstatovat, že žádnou skupinou vlastně nejsou, jednají účelově a rozhodují se výhradně podle veřejného mínění.
Čtvrtou skupinou jsou progresivisté, socialisté a komunisté. I tato část Demokratické strany není jednotná, protože např. v případě environmentální politiky, sociálních služeb a zahraničních otázek mezi nimi existují sváry. Společným pojítkem je jim snaha o budování demokratického socialismu v USA. Ideologickým tajemníkem je senátor Bernie Sanders z Vermontu a zatím nejúspěšnějším Barack Obama.
Trump ano, Trump ne
Republikánskou stranu, jak už bylo řečeno, rozdělujeme na ty, co věří, či spoléhají na Donalda Trumpa a na ty, kteří jím upřímně pohrdají. Těch, kteří Trumpa nemusí, ale ubývá, resp. je jich dnes znatelně méně, než v roce 2016. Mohou za to dvě důležité okolnosti.
Předně je to směřování země pod taktovkou Demokratické strany, které nevyhovuje drtivé většině republikánů a jejich příznivců, takže jakýkoliv republikán je pro ně lepší, než současná progresivistická vládní linie. Druhým důvodem je samotná proměna prezidenta Trumpa.
Myslím, že málokdo zaznamenal změny v chování Trumpa za posledních dva roky. Jestliže jsme mohli v počátcích jeho prezidentování vidět různá jeho faux pas, ať už se jednalo o nešťastná vyjádření k černochům, či ženám nebo jeho personální volby, dnešní Donald Trump je jednoznačně zkušenější.
Můžeme to, podle mého názoru, přiřadit k jeho poznání, že nejmocnější člověk světa – prezident USA – vede nejkrvavější bitvy právě doma a čím více nepřátel, tím více vysilujících bojů. Trump sice vede dál kampaně proti republikánům, kteří ho zradili (např. guvernér Georgie Brian Kemp), ale o nové nepřátele už nestojí. Podporuje vždy více kandidátů pro kongresové volby 2022 – vše podřizuje volebnímu vítězství Republikánské strany. Pro jeho úspěch v prezidentských volbách 2024 totiž nemohou kongresové volby dopadnout jen dobře – musí to být excelentní výsledek, který mu o dva roky později zabezpečí spolehlivé podporovatele jeho velkolepých plánů, jak udělat Ameriku lepší. I když je skvělým davovým mediátorem, a umí své handicapy otáčet ve svůj prospěch, počítat umí i ten nejblbější republikán.
Vylepšený Donald Trump a zdrcujícím způsobem ostudná a neúspěšná politika Demokratické strany, to je cesta k vítězství Republikánů a i ke změně politiky Spojených států.
Na nevraživost je spoleh…
Zjištění, že demokraté vidí v republikánech fašisty a republikáni v demokratech komunisty, je jednak mediální zkratka a jednak se jedná o velmi příkré hodnocení. Jde o podobné hodnocení, jako o chudých, kteří volí spíše republikány a bohatých, kteří preferují demokraty.
Vždy jde s ohledem na volební výsledek o aktuální politickou situaci, která vygraduje až ve volební rok.
První rok vlády Josepha Bidena ale můžeme hodnotit už teď, neboť je zřejmé, že události, jako je odchod z Afganistánu a inflace, nás jistě doprovodí až do prosince. Z domácí ekonomiky a zahraničního renomé Spojených států tedy můžeme Bidenovi udělit pětku s hvězdičkou.
Co se týče vzájemné nevraživosti demokratických a republikánských voličů, s tou si hlavu dělat nemusíme. Ta tu vždy byla a vždy bude. Na to jediné se můžeme spolehnout…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!