„Současnou sněmovnu nevnímám na ose levice-pravice, ale spíše na ose konzervativní-progresivistické, a to napříč politickými subjekty,“ říká v rozhovoru pro Konzervativní noviny poslankyně za KDU-ČSL Nina Nováková.
Po čtyřech letech, tedy po jednom volebním období, jste se vrátila do sněmovny. Tentokráte za KDU-ČSL (předtím to bylo za TOP09). Pokud byste mohla za to krátké období Vašeho druhého mandátu srovnat obě sněmovny, co byste řekla?
Řekla bych, že tato sněmovna se teprve hledá. V tom předchozím mém volebním období (2013 – 2017) a prakticky od roku 1989 to bylo většinou rozdělení levice-pravice. Pak přišlo ANO, které bylo jednou spíše vlevo, jednou vpravo. Teď je to jinak, protože autentická levice se do sněmovny nedostala. Takže to bude spíše o dialogu lidí konzervativních a progresivistických, a to i napříč politickými kluby. Pevně doufám, že ten dialog nebude z žádné strany hrubý. Rozhodla jsem se kandidovat až ve chvíli, kdy mě požádala KDU-ČSL, abych je podpořila ve Středočeském kraji. Šla jsem do toho i s tím, že jsem nebyla na volitelném místě. Když něco dělám, tak to dělám poctivě, takže jsem se celou kampaň snažila „odpracovat,“ ale výsledek jsem nechala na Pánu Bohu a na lidech. A ti rozhodli, že mám se svými konzervativními názory ve sněmovně být.
K volební kampani bych se vrátila. Získala jste opravdu velmi vysoký počet preferenčních hlasů. Zajímalo by mě, s čím jste oslovovala voliče a také, jaká byla jejich nejčastější otázka na Vás.
Bylo zajímavé, že jsem prakticky celou kampaň absolvovala s lídrem naší kandidátky Spolu, poslancem za ODS Janem Skopečkem. Volič by si těžko představoval větší rozdíl. Mladý muž, ekonom, sledující finanční problematiku a já, v podstatě seniorka, která se soustředí na lidská práva, na sociální politiku a rodinu. V tomto duchu jsme vystupovali na mítincích. Myslím si, že voliče oslovilo to, že jsme nepředstírali, že jsme stejní. Často jsem říkala – máme jeden problém a pan Skopeček a ODS k němu přistupují určitým způsobem a my za KDU-ČSL zase jiným způsobem. Ale my bez nich, bez jejich silně ekonomického vnímání, nedojdeme k cíli. Oni zase nejsou tak silní v rozpoznávání, kdo a jakou formu podpory potřebuje. Shodujeme se v tom, že je potřeba podporovat ty, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. Ale stejně důležitá je podpora a ocenění řekněme zdravého průměru. Tzn. lidí, kteří chtějí a mohou pracovat. V tom byla mezi námi naprostá shoda. Pro volební kampaň jsem si navíc vybírala místa, kde jsem se mohla setkat se seniory a s mladými rodinami s dětmi. Proto jsem objela všechny zooparky ve středních Čechách, kde lidé chodí pomalu, povídají si. Mám asi dar, že se mnou lidé velmi rychle začnou mluvit otevřeně. Možná i toto mému zvolení pomohlo.
A nejčastější otázka, kterou jste dostávala?
Lidé, kteří mě znali, mi říkali – budete tam opravdu hájit konzervativní hodnoty? Tak, jak my vás známe z předchozích aktivit? Nesemelou vás? A na to jsem odpovídala, že udělám všechno, aby mě nesemleli. A druhá nejčastější otázka byla, jak vy můžete jít s ODS? Pravda je, že mezi kolegy z ODS jsem často slyšela: „Kde je ta konzervativní paní Nina?“ Takže image konzervativní političky mám nepochybně.
Nová vláda dostala důvěru, nicméně debata byla dlouhá i bouřlivá. Myslíte, že se situace ve sněmovně uklidní?
Hodně jsem o tom přemýšlela, čím by se to mohlo zklidnit. Vůle ze strany opozice nebude. Ta bude lovit v neklidných vodách. Je otázka, zda opozice, mám tedy na mysli ANO a SPD, bude jednotná. Trochu mi svítá naděje v tom, že poslanecký klub ANO říká, že všechno dělali nejlépe. Zatímco poslanci SPD by museli lhát, kdyby říkali, že za minulé vlády bylo vše skvělé. Čili, pokud bude SPD pokračovat v kritické rétorice, tak se nutně dostane na jinou úroveň debaty s námi než ANO. Přesto musím říct, že mezi poslanci ANO jsou rozumní lidé, s kterými se dá mluvit. Všechno není jen o stranické disciplíně. A z hlediska koalice si myslím, že má-li koalice co nejvíce přispět této zemi, tak musí opustit snahu, abychom ve všem vystupovali jako podle šablony. V tom jednota a soudržnost nespočívá. Lidé nás nevolili proto, že přemýšlíme všichni stejně. Lidé nás, podle mě, volili právě proto, že si každý našel něco v programu, a hlavně, že si našel na kandidátce osobnosti, kterým dává důvěru. Voliči věřili, že se budeme snažit domluvit a v pětikoalici najít to nejlepší řešení. Ale nesmíme se bát přinášet každý svůj úhel pohledu. Jestli se tohle podaří, tak by to pro naši zemi mohlo být dobré. Mně tak ani nejde o to, bude-li spokojena koalice nebo opozice. V poslanecké sněmovně nejsme proto, abychom byli spokojeni nebo aby nám někdo tleskal. Takový politik by musel být blázen, kdyby čekal, že mu někdo bude tleskat. My tam jsme proto, abychom pomohli této zemi. A pokud nebudeme zamindrákovaní a neztratíme všechny úhly pohledu, se kterými jsme do toho šli, tak by to pro Českou republiku mohla být dobrá zpráva.
Jak se Vám jako předsedkyni spolku Středoevropská inspirace, který je proti přijetí Istanbulské úmluvy, poslouchal během jednání o důvěře vládě projev poslankyně ANO Heleny Válkové? Mám na mysli její slova právě o našem podpisu IÚ, o manželství párů stejného pohlaví atd.
Celou dobu těch čtyř let, kdy jsem byla mimo politiku, ale dění jsem sledovala, jsem zaznamenala velký názorový posun kolegyně Válkové. S paní Válkovou si tykám, určitě je řada věcí, na kterých bychom se shodly, ale jsem překvapena, jakou proměnou názoru prošla. Neuvěřitelně velkou.
V jakém smyslu?
Když začaly debaty o Istanbulské úmluvě, tak jsme byly na stejné lodi. Ona přešla kompletně na druhou stranu. V otázce manželství pro všechny také. Každý má samozřejmě na svůj názor právo, ale paní profesorka Válková se velmi výrazně posunula a z nějakých důvodů má potřebu mluvit o svých prioritách i ve chvílích, kdy se daná věc neprojednává. Třeba při debatě před hlasováním o důvěře vládě. Ve vší úctě k ní, k jejímu vzdělání v oblasti práva, k její lidské stránce. Protože já jsem, také díky hlubšímu studiu některých problémů, svůj názor nezměnila, nutně se dostáváme každá na jinou stranu. Teoreticky by Sněmovna v současném složení vůbec nemusela výše zmíněná témata řešit. Ovšem aktivisté Evropské unie, i kvůli finančnímu prospěchu, určitě nebudou nečinní a nedovolí, aby „jejich témata“ upadla do mnohdy zaslouženého zapomnění. Stále budou intenzivně hledat své politické mluvčí. A jestli si našli paní profesorku Válkovou? Je to samozřejmě legitimní. Já jsem připravena na to, že se v takovém případě dostaneme do velmi ostrých střetů. Možná to bude i trochu bolestivé, protože lidsky jsme k sobě byly vždy korektní a slušné. Ale nedá se nic dělat. To je na politice nepříjemné, ale člověk na to musí být připravený.
Jste členkou petičního a volebního výboru a několika podvýborů sněmovny. Co v nich právě chystáte?
Jsem členkou volebního neboli mediálního výboru, kde jsem byla i ve svém prvním sněmovním období. Dokonce jsou tam někteří stejní lidé, jako před čtyřmi lety. Je tam řada zkušených poslanců napříč spektrem, se kterými jsem navázala na předchozí spolupráci. Když jsem v roce 2017 ze sněmovny odcházela, neměla jsem nepřátele ani mezi tehdejšími vládními poslanci. Myslím si totiž, že politik má povinnost mluvit s každým, proto nás do sněmovny lidé poslali. Pak jsem v Petičním výboru, kde jsem místopředsedkyní. Předsedou je Tomio Okamura, ale ve výboru je i jeho bratr Hayato. A opět nemáme spolu problém komunikovat. S Tomio Okamurou se výrazně lišíme stylem a metodami, ale na řadu věcí máme podobný názor. Petiční výbor beru jako velkou výzvu, protože je lakmusovým papírkem občanských práv. V současné společnosti, a to nejen v naší zemi, je velký chaos. Mám obavu, že sekulární stát padá na své dno, protože rezignoval na to, že by měl sloužit nějakým ideálům, které ho přesahují, že hlavním důvodem jeho existence je ochrana občanských svobod, spravedlnosti a práva. A sekulární stát má prostě pocit, že on řekne, co jsou lidská práva, že si to vše určí. V této situaci je stát náchylný k tomu, aby mu překážel člověk, který chce žít a žije v modelu občanských svobod, který chce, aby byla zachována lidská práva. Sebevědomí občané se logicky brání a jedním ze způsobů legitimní obrany je petice. Takže v Petičním výboru jsem jako ryba ve vodě. Teď např. jsem zpravodajem čtyř různých petic, proti povinnému očkování, proti nošení roušek atd. Není tak podstatný názor na očkování, ale lidé, kteří petici přinesli, nám ji vlastně nemohli předat, měli zákaz vstupu do Sněmovny. Přijali jsme je nepříliš důstojně v průjezdu a další projednávání, na které má každý občan právo, je prakticky nemožné. To v demokratickém státě nesmí nastat. Hned jsem se obrátila na předsedkyni Sněmovny s žádostí, aby měli petenti stejná pravidla, jako my: testování a aby to, co je ve Sněmovně garantováno jako veřejné, takovým skutečně bylo. Politici musí stát, i když trochu jiným způsobem, v první linii stejně jako zdravotníci nebo hasiči. Těším se na práci v podvýboru pro regionální školství, které se rozšířilo o celoživotní učení, v podvýboru pro kulturu, v podvýboru pro volnočasové aktivity. v podvýboru pro vysoké školy a vědu a v podvýboru pro média a svobodu slova. Velmi jsem si přála pracovat ve stálé komisi pro rodinu a rovné příležitosti a jsem vděčná, že jsem byla zvolena její místopředsedkyní.
V minulém volebním období nebyla dovolena Rada České televize. Jak bude Volební výbor postupovat nyní?
Dvacátého ledna volební výbor odsouhlasil výzvu k navrhování kandidátů na celkem šest členů Rady ČT a jednoho člena Rady Českého rozhlasu. Kéž by přišly návrhy se jmény moudrých a zkušených lidí.
Jaké konzervativní kroky očekáváte od současné vlády?
Programové prohlášení vlády nese rozhodně velkou stopu lidovců. Především v oblasti sociální a rodinné politiky. V rámci KDU-ČSL začaly pracovat odborné komise, aby MPSV bylo stále v kontaktu s terénem. Možná jsem bezbřehý optimista, ale věřím, že se konečně přijme důchodová reforma. Skutečnost, že je rodina považována za partnera, a to i u ODS, vnímám jako velmi pozitivní. A když si vezmeme, že si to vzala za nosné téma i opoziční SPD, tak by to byla velká síla pro podporu rodiny. Na co jsem zvědavá, to je zahraniční politika. Protože v koalici jsou polohy od tak říkajíc eurohujerů až po kritický přístup k EU. Rozumný kompromis může být pro naši zemi velmi výhodný.
Co Vám v programovém prohlášení vlády nekonvenuje?
Jsem v absolutní menšině, ale nekonvenuje mi adorování vysokorychlostních tratí. Vadí mi, že sice budeme velkou rychlostí jezdit sem a tam po Evropě, ale vysokorychlostní tratě jsou někde necitlivé k půdě, vodě, k biodiverzitě i k životnímu stylu lidí, kteří budou žít v jejich okolí. Můj oblíbený výrok, že vodu ani půdu si na 3D tiskárně nevytiskneme, některé kolegy pochopitelně otravuje.
Děkuji za rozhovor a na začátku volebního období přeji, aby se Vám podařilo co nejlépe hájit konzervativní hodnoty, kvůli nimž jste do sněmovny přišla.
Děkuji. Samozřejmě si přeji Boží požehnání. A zároveň přeji vše dobré Konzervativním novinám a Vašim čtenářům.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!