Evropští představitelé stále více podezírají Moskvu ze sabotáže plynovodů Nord Stream, které vedou z Ruska do Německa. Jako přední symbol německé a evropské závislosti na ruských energetických dodávkách – trendu, proti němuž se postavili američtí prezidenti již od dob Johna F. Kennedyho – je to důsledek toho, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder fakticky zaprodal energetickou politiku své země Vladimiru Putinovi. Nakonec musíme ocenit, Donalda Trumpa: Když Němce varoval, jen se mu vysmáli a odmítli ho.
Ujasněme si pár věcí:
Bylo by přinejmenším zvláštní, kdyby americká Ústřední zpravodajská služba v červnu varovala řadu evropských zemí včetně Německa, že dva plynovody Nord Stream, jimiž proudí zemní plyn z Ruska, by se mohly stát terčem nadcházejících útoků, kdyby USA tajně plánovaly na konci září na plynovody zaútočit.
- Ať už to stojí, co to stojí, zní to tak, že evropské vlády mají silné podezření, že Moskva potrubí sabotovala: „Pět evropských státníků, kteří jsou přímo obeznámeni s bezpečnostními diskusemi, uvedlo, že existuje všeobecný předpoklad, že za incidentem stojí Rusko. Pouze Rusko mělo motivaci, ponorné vybavení a schopnosti, uvedlo několik z nich, i když upozornili, že zatím nemají přímé důkazy o ruském zapojení.“
- Mezi mnoha důvody, proč je nepravděpodobné, že by prezident Biden nařídil tajnou akci k útoku na infrastrukturu vedoucí ke spojenci NATO, je i to, že únik zemního plynu škodí životnímu prostředí. Která vláda se zdá být pravděpodobnější, že podnikne akci a nebude se starat o dopad na změnu klimatu: Bidenova administrativa, nebo ruská vláda vedená Vladimirem Putinem?
- Mark Wright nabízí bystrou analýzu a zkoumá možnost, že se jednalo o varovný ruský výstřel: „Zničení infrastruktury vlastněné Ruskem v mezinárodních vodách by nebylo útokem na země NATO nebo aktiva NATO – se všemi důsledky, které by to mohlo mít -, ale přesto by mohlo být vnímáno jako demonstrace schopností a hrozba pro západní energetickou infrastrukturu, například pro hlavní systémy plynovodů vycházející z Norska, které zajišťují velkou část zbývajících dodávek plynu pro Velkou Británii a západní Evropu.“
Možná je to obrovský ruský prostředníček Německu a Evropě. Ale je to takový, který snižuje pravděpodobnost návratu ke statu quo evropské závislosti na ruské energii na dlouhou, dlouhou dobu. A k tomu znehodnocuje miliardové výdaje Gazpromu. Celá řada evropských elit ve veřejném i soukromém sektoru vsadila své doslovné i metaforické jmění na to, že Rusko bude dlouhodobým zdrojem evropských energetických potřeb, a pravděpodobně stále doufala, že do roka či dvou válka na Ukrajině skončí a politika kontinentu se začne přibližovat předválečnému statu quo. Tyto naděje se nyní rozplývají.
Říkal to už Kennedy…
Evropská energetická závislost na Rusku byla vždy špatným nápadem vzhledem k charakteru a chování režimu v Moskvě. Nikdo si nedělá starosti se závislostí Německa na Kazachstánu nebo Norsku, pokud jde o ropu, nebo s jeho závislostí na Norsku a Nizozemsku, pokud jde o zemní plyn. Představa, že větší ekonomická provázanost s Evropou zkrotí ruské sklony ke geopolitické agresi, je však již dlouho prokazatelně neúspěšná, podobně jako větší ekonomická provázanost USA s Čínou nezkrotila sklony Pekingu ke geopolitické agresi.
Závislost Evropy na ruských energetických zdrojích není novým problémem. Už prezidenti Kennedy a Reagan se postavili proti výstavbě ropovodu a plynovodu vedoucího ze Sovětského svazu do Evropy (v Kennedyho případě šlo o ropovod Družba, v Reaganově případě o plynovod do západní Evropy).
Německo donedávna místo terminálů na zkapalněný zemní plyn ve svých přístavech volilo výstavbu plynovodů: „Německo nemá vlastní terminály pro LNG, které musí nyní kupovat přes terminály sousedních zemí, zejména Belgie a Nizozemska. Německo také dostává část LNG prostřednictvím silniční nákladní dopravy.“ Pokud vaše země získává zemní plyn prostřednictvím námořních terminálů, můžete jej dovážet z některé z přibližně deseti zemí, které jsou významnými vývozci LNG. Pokud má vaše země z nějakého důvodu problém s katarskou vládou, může omezit nebo zastavit dovoz odtamtud a zvýšit dovoz z Austrálie nebo Malajsie. Pokud vaše země vybuduje plynovod, aby získala zemní plyn, je závislá na zemi, kde tento plynovod začíná.
USA varovaly Německo; Němci je neposlouchali. Jedním z největších roztleskávačů plynovodu Nord Stream 2 byl bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Sedmnáct dní po odchodu z funkce mu zavolal Vladimir Putin s nabídkou, aby vedl výbor akcionářů společnosti Nord Stream, která je pod ruskou kontrolou a má na starosti výstavbu prvního podmořského plynovodu přímo spojujícího Rusko a Německo. V roce 2017 se Schröder stal členem představenstva ruské ropné společnosti Rosněfť a vydělával 600 000 dolarů ročně. V průběhu let mu vydělaly vazby na ruské energetické společnosti Schröderovi miliony dolarů.
Je to podobné, jako kdyby bývalí prezidenti Bush nebo Obama schválili ropovod Keystone XL a pak přijali místo v představenstvu společnosti TC Energy Corporation – ale i tato metafora postrádá morální rozměr. Museli bychom si představit, kdyby kanadský ropný gigant fakticky řídil bývalý důstojník KGB s ohavnou minulostí.
Jinými slovy, tyto ropovody vedoucí z Ruska do Německa jsou symbolem toho, že německá vláda a její energetická politika jsou fakticky koupeny Vladimírem Putinem.
Jako by nic…
A Schröder se ani necítí špatně z toho, jak to dopadlo. V rozhovorech mluvil osmasedmdesátiletý ex-kancléř s neochvějnou drzostí, vtipkoval, ale v podstatě tvrdil, že když zbohatl on, tak jeho země také. Když přišlo na ruský plyn, všichni byli na palubě, zdůrazňoval a u hojného množství bílého vína se vysmíval svým kritikům: „všichni s tím posledních 30 let souhlasili,“ řekl. „Ale najednou to všichni vědí lépe.“
Pan Schröder se vysmíval představě, že by se nyní osobně distancoval od 69letého Putina, kterého považuje za přítele a pravidelně se s ním vídá, naposledy minulý měsíc v rámci neformální snahy pomoci ukončit válku na Ukrajině. Odmítá také odstoupit ze svých funkcí v představenstvech ruských energetických společností, přestože k tomu vyzývá celé politické spektrum, v neposlední řadě i kancléř Olaf Scholz, kolega ze sociální demokracie, který se Schröderem úzce spolupracoval, když byl kancléřem.
Do května se Schröder vzdal svého místa v představenstvu Rosněfti, ale stále má lukrativní pozici ve společnosti Nord Stream. Po všem, co Rusko při invazi na Ukrajinu udělalo – po Buči, bombardování divadel a škol, ostřelování v blízkosti jaderných elektráren, bombardování památníku holocaustu v Babyn Jaru – Schröder stále neviděl nic, co by ho přimělo říci: „Je mi líto, s těmihle lidmi už nemohu s čistým svědomím spolupracovat.“
Bývalý prezident Donald Trump měl v této otázce stoprocentní pravdu a v roce 2018 prokázal v této věci značnou prozíravost: Záběry kamery zachytily pobavené reakce německé delegace, když Trump řekl: „Německo se stane zcela závislé na ruské energii, pokud okamžitě nezmění kurz. Zde na západní polokouli jsme odhodláni udržet si nezávislost na expanzivních cizích mocnostech.“ Německého ministra zahraničí Heiko Maase bylo možné vidět, jak se vedle svých kolegů pobaveně usmívá.
Během červencového summitu NATO si vzal na mušku Němce ze stejného důvodu, přičemž konkrétně vyzdvihl plánovaný 800 kilometrů dlouhý plynovod Nord Stream 2. „Německo je podle mého názoru zajatcem Ruska, protože získává velkou část energie z Ruska,“ řekl Trump generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi, který tehdy rovněž hovořil na kameru. „Musíme mluvit o miliardách a miliardách dolarů, které se platí zemi, před níž vás máme chránit.“
Angela Merkelová odpověděla: „Sama jsem zažila část Německa ovládanou Sovětským svazem a dnes jsem velmi šťastná, že jsme sjednoceni ve svobodě.“
Dobrá volba, paní kancléřko, dobrá volba. Tohle se povedlo.
Převzato z National Review
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme