Hlasuješ pro, nebo proti homomanželství? Pokud to druhé, jsi nepřející, zlý, či přímo nenávistný. Jsi homofob. Tento přístup aktivistů, kdy v rozporu s ústavními právy a principy právního státu vylučují své odpůrce ze slušné společnosti, představuje vážnou hrozbu. Jde o projev „zakazovací kultury“, která nesnese jiné postoje než vlastní. Když jí dovolíme zakořenit, ztratíme svobodu myšlení a svědomí.
Snahu překroutit a zničit definici manželství považuji za hloupý, špatný a škodlivý nápad. Člověk se ovšem musí smířit s tím, že je třeba přehlasován a většina prosadí něco, s čím zásadně nesouhlasí. Co přijmout nemohu, je ono pokrytectví, s nímž zastánci manželství stejnopohlavních párů svou agendu prezentují coby nápravu údajné diskriminace. A když má někdo jiný názor, tak na jeho adresu vystřelí cosi ve smyslu: „Co ti vadí na tom, že dva kluci a dvě holky budou mít stejná práva jako kluk a holka, ublíží to snad někomu?“
Nerovnost?
S takto položenou otázkou nelze polemizovat. Její záludnost spočívá v tom, že implicitně sugeruje nerovnost práv, která má spočívat v tom, že manželství je dnes tím, co říká sám význam toho slova, tedy svazkem muže a ženy. Čímž jsou prý gayové a lesby diskriminováni. Tento předpoklad ale neplatí, a tím pádem je ten dotaz demagogický a manipulativní. Ukážu, proč to tak je, ukážu také, že homomanželství ústavní práva nechrání, ale spíš ohrožuje a ukážu i to, co nám hrozí, když přijmeme tento styl „argumentace“.
Ti, co tvrdí, že definice manželství diskriminuje homosexuály, buď omylem, či schválně opomíjejí podstatné skutečnosti. 1. Manželství nechrání primárně soukromý, ale veřejný zájem. Tím je vytvořit podmínky pro narození a řádnou výchovu dětí. 2. V Listině základních práv a svobod nenajdete nic, co je s definicí manželství v rozporu. 3. Jde o instituci, k níž má přístup každý muž a každá žena, jejichž svazek v principu může naplnit jeho základní účel – dát nový život. Není nerovnost, není diskriminace.
Manželství nemá naplňovat jakési hypotetické „právo na lásku“. To stát lidem nemůže ani dát ani vzít. Smyslem je chránit ústavou zaručená práva dětí na rodinu, na rodičovskou výchovu a na oba biologické rodiče. Že to vždy nevyjde, je špatné, ale nezpochybňuje to samu definici manželství a nemůže zavdávat záminku ji překopat tak, aby místo ochrany dětí akcentovala nároky dospělých. Lidé kradou, ale to neznamená, že zrušíme příslušný paragraf. Budeme se snažit, aby byl více dodržován a hájit zájmy poškozených.
Navrhovaná redefinice manželství přehlíží chráněné zájmy dětí, například právo na biologického otce a matku. V zahraničí vidíme znepokojivý trend růstu obchodu s dětmi pro homosexuály. Navíc chtějí autoři absurdně a „mimo téma“ měnit podmínky i heterosexuálním párům a škrtli ze zákona automatické zrušení manželství po změně pohlaví. Takže z maminky bude tatínek, ale svazek trvá?
Mužmužství a ženženství?
Proč se toto vše má dít? Proč už tu rodina nemá být v první řadě pro děti, ale pro dospělé? Proč je z manželství najednou mužmužství a ženženství? Připomíná vám to orwellovský newspeak? Docela právem. Aktivisté se snaží přepsat slovník tak, aby neumožňoval vyjádřit nesouhlas. Alespoň ne „společensky akceptovatelným“ způsobem. Kdo je proti, nechrání práva dětí, ale diskriminuje gaye a lesby. Slova „muž“ a „žena“ se nahrazují pohlavně neutrálním „lidé“. Místo „naplňování závazků“ mluvme o „právu na lásku“.
Obhájci homomanželství často říkají: „Proč by se nemohli vzít, když chtějí?“ V pořádku, pokud jsou gay a lesbické páry tolik konzervativní, že na svou lásku chtějí mít úřední papír, dejme jim ho. Kvůli nim vznikl institut registrovaného partnerství. V něm jde jen o vztah dospělých, po nichž není nespravedlivě vyžadováno, co oni splnit nemohou, tedy založení rodiny. Mají tedy omezené povinnosti, a tím i práva. Ale jen co se týká výchovy dětí. Vše ostatní včetně dědictví či vyživovací povinnosti nechť je klidně stejné jako u manželů.
Po pravdě moc nerozumím tomu, proč liberálové nešli cestou rozšíření privilegií registrovaných partnerů. Bylo by to logičtější a navíc jsme jim my konzervativci jasně signalizovali, že v tom případě změna projde hladce. Už tři roky tak gayové a lesby mohli mít všechny právní náležitosti svého vztahu upraveny stejně jako manželé přímo ze zákona, aniž by museli komplikovaně uzavírat řadu notářských smluv. Nebylo by to pro všechny lepší než usilovat o revoluční dekonstrukci instituce manželství a vyvolávat tím spory a vášně?
Tento atak na rodinu lze sotva vysvětlit potřebou odstranit diskriminaci. Jedinými ústavními právy, která nějak souvisejí s manželstvím, jsou ochrana rodiny, rodičovství a dětí. Což se stejnopohlavních párů netýká. Přitom máme registrované partnerství, do kterého lze zanést oprávněné požadavky gayů a leseb, aniž by bylo nutné sahat na manželství a šlo by o rychlé řešení. Jde tu vůbec o homosexuály? Nebo je cílem zvýšit moc a kontrolu nad společností?
Jde o symbol
Aktivisté se odmítají spokojit s tím, aby práva stejnopohlavním párům zajistilo rozšířené registrované partnerství. Tvrdí, že jim jde o „symbol“ a že jen „manželství pro všechny“ znamená skutečnou rovnost. Toto je právě základní princip „zakazovací kultury“ (cancel culture): Nestačí, když všichni mají stejné příležitosti, práva a svobody. Je třeba zajistit, aby nikdo nebyl „privilegován“. Třeba tím, že je muž, bílý, nebo heterosexuál. Mají manželé „nezaslouženou“ výhodu, která se odvíjí od toho, že se jim mohou narodit děti? Zrušme ji!
Tito radikálové usilují o zglajchšaltování společnosti a násilné odstranění všech přirozených či vývojem daných rozdílů. Ve svém tažení za rovnoprávnost se neřídí ústavou a zákony, ale vlastním kodexem povoleného a zakázaného chování a jednání. Trestem za jeho porušení je veřejný lynč. Kdo nekleká před BLM, je rasista, běloch dabující barevnou kreslenou postavu je kolonialista, muž opěvující ženskou krásu je šovinista, kdo nechápe, proč se má provést kulturní revoluce v manželství, je homofob.
Hlavní potíž s protagonisty cancel culture není v tom, co požadují, ale jak svou agendu prosazují: způsobem, který v podstatě nepřipouští odpor. Manželství coby svazek muže a ženy „diskriminuje“ homosexuály asi stejně, jako když muž nemůže do ženských sprch a ke gynekologovi. Stížnosti adresujte matce přírodě a evoluci. Ale aktivisté to vidí jinak. Heterosexualita je privilegium, které se promítá do definice manželství a ta se proto musí coby „zastaralá“ změnit. Komu se to nelíbí, je proti rovnoprávnosti a je třeba ho odsoudit.
Jako konzervativec jsem proti homomanželství prostě proto, že nevidím důvod, proč radikálně měnit osvědčenou instituci a zároveň záležitosti stejnopohlavních párů lze upravit v rámci registrovaného partnerství. Jistě o tom lze vést s liberály politickou debatu. Jenže tu protagonisté „zakazovací kultury“ nepřipouštějí. Stejně jako Listinou garantované právo na individuální myšlení a svědomí. Každého, kdo nesouhlasí, označí hanlivou nálepkou, jeho názory prohlásí za neakceptovatelné a odsunou ho na okraj společnosti.
Nová avantgarda
Jediná diskriminace v kauze homomanželství hrozí od jeho radikálních zastánců. V kampaních cancel culture vždy jde o monopolizaci práva rozhodovat, jaký názor je správný a přípustný a jaký ne. Komunisté dělili společnost na vykořisťovatele a vykořisťované a sami sebe pasovali do role předvoje. Nová avantgarda třídní boj přetavila do příběhu o privilegovaných a znevýhodněných. Nesmíme dopustit, aby tento narativ vyhrál nad občanským přístupem. Jinak se jednou probudíme a zjistíme, že už nemáme svobodu.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
