Bývalý senátor, předseda ODS a premiér Mirek Topolánek je v energetice jako doma. Ještě před listopadem působil v podniku Energoprojekt Praha, poté podnikal v oblasti energetických projektů. Mezi hlavní vrcholy předsednictví EU vždy kladl podíl na vyřešení plynové krize mezi Ruskem a Ukrajinou. Po odchodu z politiky byl do loňska předsedou Teplárenského sdružení České republiky, je předsedou dozorčí rady Elektrárny Opatovice a opět podniká v oblasti energetiky – nejen v ČR. Přinášíme druhou část rozhovoru s Mirkem Topolánkem o výzvách, které před Českou republiku staví energetická politika Německa a EU.
Jaké to všechno má – a bude mít – dopady na Českou republiku?
Docela zásadní. Evropský klimatický závazek do roku 2030 je odsouhlasený a ČR ho podpořila, takže není co řešit. Ovšem objevují se snahy cíle EU do roku 2030 ještě navýšit a tomu by se už ČR měla důrazně postavit i s V4. A hledat další spojence, protože to už by bylo zcela iracionální. Novou státní energetickou koncepci nepotřebujeme. To, že se ta stávající spíš neplní, neznamená, že s nějakou novou to bude lepší. Česká republika má před sebou cíle roku 2030, jejichž splnění nás bude stát stovky miliard korun. Jestliže máme z Bruselu dostat na léta 2021 až 2027 nějakých 500 miliard Kč, tak to ke splnění klimaticko-energetických cílů stačit nebude. Jinými slovy, bilance členství ČR v EU už bude po roce 2020 výrazně záporná (i když ona nikdy ve skutečnosti kladná nebyla). Ale Česko potřebuje mít jasný plán, jak tuto situaci přežít, protože dalších 800 miliard na podporu obnovitelných zdrojů energie prostě nemáme a mít nebudeme.
Jako otevřená, průmyslová a exportní země, závislá na konkurenceschopnosti a ceně vstupů se budeme dostávat do složité situace. I díky dnešním levicovým vládám bude naše produkce zatížena vysokými daněni, včetně sociálních a zdravotních, což zdraží i při nízkých mzdách cenu práce. Další zatížení bude vysokými transakčními, dopravními, telekomunikačními a dalšími náklady a nakonec i zvyšujícími se náklady energetickými. Konjunktura je u konce a my budeme vynuceně investovat vzácné zdroje do ekologizace energetiky se všemi negativními dopady chybné alokace. Budeme zavírat uhelné zdroje, nebudeme stavět nové a postupně se staneme dovozní, závislou energetikou a ekonomická závislost bude doprovázena závislostí politickou. No, třeba to po Zemanovi a Babišovi bude příjemná změna. Rizikem je, že by to mohlo být ještě horší…
Říkáte, že se staneme „dovozní, závislou energetikou.“ Závislou na Rusku? Nebo existují ještě jiné varianty dovozu energie?
Pořád doufám, že tento scénář zůstane nenaplněn. Udržením jaderné flotily a tím bezemisní výrobou baseloadové (trvalá základní výroba) elektřiny; záchranou naší další komparativní výhody – rozsáhlé kombinované výroby elektřiny a tepla (od malých kogenerací až po velké teplárenské celky); rozumnými investicemi do OZE, hlavně biomasy a využití odpadu, případně do decentrálních fotovoltaik na domech; postupným odstavováním uhelných elektráren v závislosti na dotěžování uhlí; úsporami v celém řetězci – výrobě, distribuci i spotřebě; narovnáním podmínek pro subjekty na trhu, např. zrušením výjimek a nezasloužených výhod a hlavně investicemi do lidí, do technických oborů, do výzkumu a inovací, snad budeme schopni přežít a dokonce stabilizovat středoevropskou energetiku. Měli bychom mít pod kontrolou jak dovozy energie z Německa, tak plynu z Ruska. Energetická soběstačnost a nezávislost předznamená naši svobodu a nezávislost politickou. Věděl to už Andrej Sacharov.
Je alespoň trochu reálné stavět další blok v Temelíně nebo je to jen kouřová clona? Jednak z ekonomických důvodů a jednak proto, že ho reálně mohou postavit jen Rusové.
Je absolutně nezbytné minimálně udržet jadernou flotilu, už jen kvůli plnění cílů na snížení CO2. To znamená, že ve velmi krátké době je nutné rozhodnout o výstavbě pátého dukovanského bloku. To umožní postupně retrofitovat zbývající bloky s prodlouženou životností a získat čas pro případnou následnou výstavbu v Temelíně. Vláda musí rozhodnout o formě podpory jádra (nejlépe na úkor OZE) a o finančním modelu. Pak musí dojít k transformaci ČEZu. Alternativou jádra je jen plyn. Někteří křičí, že jádro možná postaví Rusové nebo Číňani. No když ho nepostaví, tak budeme stejně odebírat ruský plyn se všemi dopady na nezávislost a svobodu. Z hlediska bezpečnosti to klidně ale mohou být Amíci. Klíčové je nepropásnout otevřené okno příležitosti.
Jenže po krachu Westinghouse už v USA není, kdo by to postavil… Nebo se pletu? Kdo je vlastně dnes schopen postavit jadernou elektrárnu?
To, že se schopnost rychle a levně postavit bezpečný jaderný zdroj vytrácí je pravda. Ale ne absolutní a ne trvalá. Rozhodnutí o výstavbě dnes přinese samozřejmě aktivitu , udržení a nárůst schopnosti zítra tak, abychom pozítří mohli stavět. Postavili jsme 22 bloků, zvládneme po přípravě snad i ten další. Po desetileté přípravě to Škoda Praha zvládnout musí. Co se týká dodávek technologie, tak variant je pořád několik a nebyl bych tak skeptický. Nesmíme tendr organizovat jako nákup toaletního papíru pro ministerstvo a ono to půjde.
Jak smýšlíte o roli zkapalnělého amerického zemního plynu (LNG), které chce Trump ve velkém do Evropy dovážet. Poláci to považují za naprosto klíčové a už začali přes svůj terminál Świnoujście nakupovat.
Aby se eliminovala závislost na ruském plynu, musela by se produkce terminálů zdvojnásobit a ne být na 25% dnešní instalované kapacity. Dlouhodobě příznivější podmínky pro odbyt LNG na Dálném Východě a v Pacifiku a tím vyšší cenový spread nedávají velkou šanci na dramatický nárůst plynu z LNG – a to ani z USA. LNG odchází přednostně na prémiové trhy. (Ne)naplněnost terminálů LNG je na hranici únosnosti a pro masivní výstavbu nových terminálů neexistuje přijatelná návratnost. Polská cesta je trochu anomální, daná jejich historicky složitým vztahem k Rusku, ale i oni staví klasický plynovod pro norský plyn přes Dánsko a např. propoj se Slovenskem. Osud kontraktu plynovodu Jamal je ve hvězdách, protože Poláci se chtějí beze zbytku zbavit závislosti na ruském plynu. Jsou vlastně jediní, kdo nepočítají s ruským plynem.
Jaký očekáváte vývoj unijní energetické politiky poté, co Macron pod tlakem Žlutých vest ustoupil od nápadu zavírat atomové elektrárny.
Dlouhodobě negativní, do prvního masivního rolling-blackoutu, při kterém zahynou lidi. Macron a jemu podobní budou hrát jinou politiku doma a jinou v Bruselu. Zřetelné to bylo nyní při vyjednávání o Gas Directive, kdy Francie přitlačila Německo ke kompromisu, což může mít vliv na schvalovací proces Nord Stream II. Prodloužení provozu jádra ve Francii dává ale šanci pro Němce, jak přežít po roce 2022 zimní výpadky větru. Většina dříve tzv. pravicových, nebo alespoň křesťanských, evropských stran je dnes absolutně zelená, sedí ve vlaku zelené ekonomiky s mantrou dekarbonizace a jedině jejich porážka přinese kýženou změnu. V tomto smyslu jsou varovné aktivity liberálně levicových aktivistů vtahovat do protestního boje i středoškolskou mládež. Myslím, že případ švédské dívenky, naočkované a přemoudřelé klimatické alarmistky Grety Thunbergové je jen vrcholem ledovce. Selský rozum versus klimatičtí alarmisti, po poločase 0 : 5. Začíná foukat, svítit slunce a sudí píská proti nám. Musíme přidat!
Jako laikovi mi to celé připadá tak absurdní, až se někdy nachytám u myšlenky, zda je opravdu možné, aby se celý evropský establishment mýlil a já měl pravdu…
I já si připadám jako Neználek ve Slunečním městě (čti EU). Neználkovi se po páchání dobra v Kvítečkově (čti Sovětském Svazu) splnil jeho sen. Potkal Špindu Strakáčka a Knoflenku (čti Macrona a Merkelovou) a vydali se s pomocí kouzelné hůlky na cestu do Slunečního města. Ve Slunečním městě je všechno dokonalé: neexistují tam peníze, všichni mají všeho dostatek, stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Narazili i na inženýra Špuntíka (čti IPCC), profesora Trubejše (čti Greenpeace) a další velké vědátory. Ti jim otevřeli oči! A tak se stali Neználek, Knoflenka a Strakáček slunečními bratry. Vítejte v Evropské unii…
Takže co s tím?
Naši předkové mysleli logicky a konzervativně. Část výměry byla oseta, aby byla píce pro koně. Zabezpečovali tak dopravu. Systematická obnova lesů jim zabezpečovala pravidelný přísun „biomasy“ pro energetické účely. Provozovali fakticky bezodpadové hospodářství. Veškerý stravitelný biologický odpad sloužil pro domácí zvířecí kavalérii, nestravitelná a nerecyklovatelná biomasa v odpadu byla spálena. Voda byla zadržována v suchých poldrech, na mezích, v remízcích, kombinovanou skladbou produkce. Odpadní voda z hospodářství a voda splašková byly beze zbytku využity. Jenže staleté selské principy byly vystřídány nestvůrnou mičurinovskou velkovýrobou a dnes jsme k tomu přidali apokalyptické, téměř pekelné scénáře. Velím k návratu k selskému rozumu, k přírodě a přírodním zákonům. Životní prostředí musí být prostředím pro život!
Matyáš Zrno
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
