Rozumné instinkty rozumných lidí, proti inteligentním lžím, které vyprávějí brilantní blázni říká ve své glose k životu a dílu filozofa sira Rogera Scrutona novinář a spisovatel Douglas Murray.
Scruton byl po celý svůj tvůrčí život trnem v oku levici a té progresivní obzvláště. Bylo tomu ponejvíce proto, že až dokonale znal díla svých názorových oponentů. Jeho kritika tak byla vždy konstruktivní, pádná a směřovala k meritu věci.
To, co má smysl
Roger Scruton, britský myslitel, zemřel vloni v lednu, v pětasedmdesáti letech. Není bez zajímavosti, že uměl dobře česky. Byl totiž jeden z profesorů, kteří přednášeli na tzv. podzemní univerzitě, kde studovali ti, kterým to československý komunistický režim neumožnil. Mezi takové patřil např. současný europoslanec za ODS Alexandr Vondra (a právě on patří v Česku k jeho nejlepším žákům), či jeho stranický nadřízený Petr Fiala. Scruton byl za „protistátní činnost“ v roce 1985 z Československa vypovězen a znovu se k nám podíval až po Sametové revoluci.
Douglas Murray, který mne k tomuto skromnému článku inspiroval, Scrutona osobně znal, a tak jeho vyjádření k tomuto vskutku fenomenálnímu filozofovi jsou vždy zajímavá. V Česku vyšla Scrutonovi řada jeho knih, z nichž určitě všechny stojí za přečtení a zamyšlení.
Jak být konzervativní (How to Be a Conservative) je název jeho knihy z roku 2014, kde se vymezuje vůči materialismu a vysvětluje, proč je dobré být konzervativní. Zasvěcuje čtenáře do dnešního významu různých ismů (socialismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, atd.) ve světle aktuálních témat. Zdůvodňuje, proč jsou tak vábivé a co nám v životě přinášejí (a odnášejí).
O konzervatismu tvrdí, že jde o velmi jednoduché myšlení, které stojí na přesvědčení, že všechno, co je hodnotné, by mělo být zachováno, a hodnotné je to, co má smysl pro „naší společnost“ a nikoliv pro „společnost“ obecně. Jedině tak můžeme, podle Scrutona, společně porozumět tomu, co má pro nás hodnotu.
To je velmi zajímavé, uvážíme-li, že konzervatismus je socialisty považován za individualistický „projekt“, který popírá zájmy společnosti (tzv. veřejný zájem). Jenže Scruton používá sousloví „naše společnost“, což si v praxi můžeme představit, jako určitý okruh lidí, zřejmě rodinu, a neměli bychom si ho tedy představovat politicky, třeba jako stát. Ústřední je vždy člověk a nikoliv společnost, kterou tvoří i lidé nepatřící do „naší společnosti“. To by mělo vysvětlit ztřeštěnost a jistě i závadnost multikulturní ideje, pro kterou je společnost jen jakási halda lidí, která žije v míru vedle sebe a obohacuje se tím, že si každý myslí, co chce a dělá něco jiného. Zájem žít v míru je jistě chvalitebný, ale pro „naší společnost“, až příliš nedostačující.
(Když jsem minulou neděli úplnou náhodou seděl v lavici při poutní mši v Dolním Ročově vedle bývalého ministra a europoslance docenta Pavla Svobody z KDU-ČSL, napadlo mne, že i on, kterému jsem občas připisoval k jeho facebookovým statusům velký nesouhlas, vlastně patří do „mé společnosti“ neboť jsme si – on svou a já svou – přítomností deklarovali určitou míru sounáležitosti. Bylo tomu pro společnou víru a společné prosby – oba jsme chtěli to samé, ač se osobně vůbec neznáme.)
Prakticky nelze se Scrutonem nesouhlasit, vše se zdá v jeho myšlenkách jasné, přehledné, a tak dobře víme, jak na to, aby bylo zachováno to, co je hodnotné, poněvadž jedině to má smysl.
Kdo patří do „naší společnosti“?
Jenže, jak poznat, kdo je členem „naší společnosti“, když liberálové říkají, že jsou jimi všichni občané (euroobčané, světoobčané…)? Taková definice „naší společnosti“ však vymazává historii a tak i dědictví a kontinuitu. Podle Scrutona „naše společnost“ je jakési partnerství – pouto mezi těmi, kdo žijí, kteří jsou mrtví a těmi, kteří se mají narodit. „Naše společnost“ je podle Scrutona tvořena územně, nikoli etnicky nebo nábožensky.
Scruton je vítanou obranou kulturního dědictví západních hodnot a historie, ale rozhodně nevyhovuje českému „vlasteneckému“ pojetí v podání např. Tomio Okamury. Nutno však podotknout, že Scruton byl konzervativní Brit, který se na Indii díval tak trochu tradičně otcovsky, či snad majetnicky, a tak i lidé jiné barvy pleti a vyznání patřili do „jeho společnosti“.
To obecně pro Čechy samozřejmě neplatí. Odsunem Němců po válce odešli z „naší společnosti“ lidé, kteří k nám územně a kulturně sice patřili, ale nikoliv etnicky. Hojnější příchod Slováků a cílená snaha o vytvoření politického národa Čechoslováků tuto ztrátu nenahradila, a tak se Češi stali v zásadě hybridem mezi evropskými národy. Proto se Čechovi s japonskými kořeny daří a tvoří tak s „husitským“ Ortelem a Danielem Landou „svou jedinečnou společnost“. (To není ironie, to je fakt.)
Se Scrutonem by se většina z nás dohodla. Odmítal např. stejnopohlavní manželství a jiné degenerativní prvky progresivistů. On konzervatismus nechápal, jako sklon k zachování nebo snad odpor ke změnám a nežil jen kritikou eurozóny, jak mu někteří kritici za jeho života podsouvali. Podstatu jeho odkazu můžeme vidět v něčem jiném. Předně jde o samotnou podstatu konzervatismu – chtělo by se spíše říci, že se zasadil o zachování rozumného uvažování. Něčeho, čemu všichni rozumí. Rozumné očekávání je nakonec i termín z českého občanského práva.
Havel a Scruton
Konzervatismus tedy nemůžeme vnímat jako něco tajemného a nedotknutelného, naopak, jde o vládu rozumu, která snadno a vždy zvítězí i nad pošukálními výmysly liberálů. Ne však vše, co liberálové chtějí, je nerozumné a vše, co vypadá jako konzervativní i konzervativní je.
Na obrázku z 1. června 1996 vidíme levicového filozofa a prezidenta Václava Havla, který oceňuje medailí Za zásluhy pravicového filozofa, sira Rogera Scrutona.
(Uprostřed vidíme tehdejšího poslance za ČSSD a později ministra zahraničí Jana Kavana, který nebyl ani pravičák ani levičák, jen se proslavil neproclením své Škody 120 L a třiceti milióny korun v jeho sejfu, o kterých tvrdil, že neví, že tam jsou.)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!