V týdeníku Echo se Martin Weiss pozastavuje nad „škrtacím heroismem“ české pravice. Připomíná, že český politický národ má v šetrnosti a fiskální přísnosti tradici, již lze vystopovat přinejmenším k Aloisi Rašínovi, ale jistě ještě dál. Pozoruhodně se jí drželi i komunisté, kteří se v 80. letech báli zadlužovat tak, jak to viděli u některých svých spojenců. A pak se stala součástí DNA strany ODS a, což je v živé paměti, vlády Petra Nečase, z níž ODS a TOP 09 pokračují v nastupující vládní koalici.
První polovina kariéry Václava Klause je spojena se sloganem o utahování opasků. Ale Klaus sám byl z popularity těchto odněkud vytržených slov mírně nervózní a snažil se je neopakovat. Jejich úspěch byl do značné míry podmíněn tím, že opozice, která by se mohla zformovat kolem jejich negace, byla v první polovině 90. let dezorganizovaná a neschopná.
Od těch let se taky na české pravici datuje kult Margaret Thatcherové, který nemá v žádné jiné evropské zemi obdoby – včetně východoevropských, po pádu komunismu logicky výrazně antikomunisticky naladěných zemí. Od toho lze snadno dospět až k jakémusi škrtacímu heroismu, měření politické odvahy tím, kolik státních zaměstnanců vyhodím z práce, kolik ztrátových firem zavřu, kolik sociálních dávek zruším.
ODS provází její historie dodnes i v době, kdy mnohé západní pravicové strany vzaly na vědomí, že jejich voliči se nacházejí v jiné situaci než v letech Reagana a Thatcherové. Dodnes má často sklon mluvit tak, jako by to hlavní, co se od ní očekává, bylo snížení daní a její hlavní voličskou skupinou byli podnikatelé.
Naopak žádná strana vládní koalice nedokázala vybočit ze zajetých kolejí a podívat se nepředpojatě na takový možný zdroj příjmů, jako jsou sektorové daně. Každá seriózní politická strana by dávno měla mít studii – třeba tajnou, jestli chcete –, jak zafungovaly Viktoru Orbánovi, který v minulém desetiletí vyvedl zemi z nebezpečné finanční nerovnováhy. Co fungovalo, a co ne, které sektory jsou tomu přístupné méně a které více? A jak se pro to Orbánovi tehdy povedlo získat souhlas Bruselu? Na to by se politik měl být schopen podívat nepředpojatě a nenechat se odradit ani ideologickou ortodoxií, ani dojmem „politické nákazy“, ani názory ekonomů, s nimiž se kamarádí a kteří pracují převážně pro zahraniční banky.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!