Již řadu let probíhá mezinárodní projekt zabývající se sledováním zimního úhynu včelstev COLOSS. Česká republika je v tomto projektu zapojena od roku 2014. Jedná se o ukázkový příklad citizen science, tedy přístupu, kdy se na naplňovní skutečně hodnotných vědeckých záměrů podílejí i vědci-amatéři, resp. veřejnost, kterou za žádné vědce (ani amatérské) označit nelze. V případě COLOSSu hrají takovouto úlohu dominantně včelaři ochotní sdílet s výzkumníky data o svých včelstvech.
Já jsem již několik roků jedním z takových včelařů a zúčastnil jsem se 13. listopadu t.r. na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci semináře, který byl projektem COLOSS organizován mimo jiné za účelem presentace výsledků za uplynulý rok (včetně jejich zařazení do kontextu výsledků předchozích). Kromě této základní úlohy bylo hlavním tématem letošního semináře „Včely a měnící se klima, aneb na co se připravit“.
Toto hlavní téma bylo zastoupeno zejména úvodní přednáškou Roberta Brodschneidera (Rakousko): COLOSS Monitoring: Vliv klimatu a počasí na ztráty včelstev v Rakousku a další mezinárodní výsledky. Dovolím si v dalším kriticky diskutovat pouze jednu – tu explicitně anoncovanou – část přednášky; ta totiž věnovala dalším mezinárodním výsledkům (nezřídka velmi zajímavým, např. vliv stáří matky na přezimování včelstva) značnou pozornost. Musím také předeslat, že obsahově byla v dané části přednáška zaměřena mnohem více na vliv počasí, než na vliv klimatu… ostatně to lze vidět i na odborném článku, o který se přednáška v této části zejména opírala.
Skutečnost, že počasí má vliv na život včelstev, tedy i na jejich zimování, není pro žádného včelaře překvapením. Stejně tak by žádného včelaře neměly překvapit některé závěry, ke kterým v dané souvislosti výzkumníci dospěli: např. to, že příliš dlouhá tuhá zima bez občasného oteplení včelstvům nesvědčí, protože nemohou rozvolnit zimní chomáč a přesunout se za zásobami (taková včelstva mohou uhynout hladem navzdory dostatku zásob uložených doslova kousek od nich…), nebo to, že zejména s rozšířením roztoče varroa destructor včelstvům nesvědčí ani příliš teplý podzim, neboť matky déle plodují a to snižuje efektivitu tlumení zmíněného parazita (který se množí na plodu a je-li s ním roztoč zavíčkován, účinná látka se k němu nedostane…). Tím chci naznačit, že o některých výsledcích prezentovaných v diskutované přednášce nijak nepochybuji, ale nemohu je označit jinak než jako banální. Na druhé straně ovšem nemůže uškodit, když je zkušenost generací potvrzena sofistikovaným vědeckým postupem – rozmohl se nám tu totiž takový nešvar: automatická negace nastřádané zkušenosti a naopak adorace změn za každou cenu, prý vždy nutně k lepšímu… ale to jsem odbočil.
Konečně k jádru: Dr. Brodschneider prezentoval několik matematických modelů, které měly vystihovat vliv počasí (občas tedy zmínil i to klima…) na úspěšnost přezimování včelstev. Z předložených dat vyplývá, že dlouhodobý průměr zimních ztrát včelstev v Rakousku je asi 17%. V ČR je situace obdobná: dlouhodobý průměr zimních ztrát včelstev je cca 14%… Otázkou tedy je, za jaký podíl těchto ztrát je odpovědné počasí.
Je třeba se nejprve vrátit k těm matematickým modelům. Jedná se ve všech případech o lineární regrese a oním vlivem počasí se myslí vliv teploty (v jednom případě také srážky). Závislou proměnnou v modelu je vždy úmrtnost včelstev (relativní, vhodně transformovaná…), závislé proměnné jsou různé teplotní indikátory, jako např. „počet dnů mezi 1. březnem a 30. říjnem, kdy byla průměrná teplota vyšší než 10°C“ (o takovém dni řekneme, že včely měly optimální letové podmínky… tedy z hlediska teploty). Celý postup i výsledky si může zvídavý čtenář dohledat ve výše uvedeném odborném článku. Nicméně, prostřednictvím zvolených modelů tedy byly odhadnuty nějaké závislosti úspěšnosti zimování včelstev na teplotě. V některých případech by neškodilo, aby bylo chladněji (např. v listopadu – viz výše…), v jiných případech by neškodilo, aby bylo – alespoň čas od času – tepleji (v únoru třeba – opět viz výše…). Nemá smysl popisovat detaily – čtenář je nesporně již velmi unaven (a gratuluji každému, kdo dočetl až sem…).
U každého modelu je vždy třeba posoudit, jak dobře je příslušný jev modelem vystižen. Jde tedy o jakousi kvalitu modelu, zde tzv. regresní diagnostiku. Důležitou součástí této diagnostiky je koeficient determinace (R2), který tedy udává „úspěšnost“ regrese – jaká část variability závisle proměnné je daným regresním modelem vysvětlena. Hodnoty zmíněného koeficientu se pohybují mezi 0 a 1 – čím blíže je koeficient pro konkrétní model blíže 1, tím úspěšnější takový model je, čím je blíže 0, tím je model chatrnější. Jak vypadají koeficienty determinace prezentovaných modelů? Ten „nejlepší“ nabývá hodnoty 0,06 (slovy: šest setin).
I kdybychom tohle všechno pominuli, výsledkem analýzy má být zjistění, že na vrub počasí lze připsat jednu desetinu až jednu pětinu ze zimních ztrát včelstev. Bavíme se zde tedy o průměru nejvýše 3,4% včelstev (v Rakousku), resp. 2,8% včelstev (v ČR). Kromě toho připomínám již zmíněné: někdy by pro včelstva bylo lépe, aby bylo chladněji… někdy by ale bylo lépe, aby bylo tepleji… Ovšem závěr této části přednášký zní, cituji: „Bees (and beekeeping!) will be affected by climate change“. Inu, jak také jinak, žeano… Co to však má společného s vědou, to je mi opravdu záhadou, protože z předložených výsledků plyne tento závěr jen velmi nepatrně nebo vůbec.
Ne dosti na tom. Chatrnost předložených modelů byla na semináři veřejně diskutována (než jsem se stačil zeptat já, učinili tak jiní…). Reakce dr. Brodschneidera byla svým způsobem šokující: i on se nad použitím a následnou publikací takto nekvalitních modelů pozastavoval (ty modely nejsou dle všeho jeho dílem…), ale jeho kolegové (onen pro přednášku stěžejní článek má 3 autory…) jej prý ujistili, že to nevadí, protože užívání takových modelů je v klimatické vědě běžné a standardy, které platí jinde (s ohledem na látku, o kterou se tu jedná, mě napadá třeba v biologii), v klimatologii prostě neplatí. Zmohl jsem se pouze na hlasité: „Jako matematik protestuji.“ Kromě toho by ani nedávalo smysl pokoušet se „okupovat“ včelařský seminář něčím, co většinu přítomných odborně míjí. Každopádně však považuji ono upřímné přiznání za podstatné. Nikdy jsem osobně žádná data spojená s klimatickou změnou neviděl, neviděl jsem ani žádný konkrétní model – znám jen ty interpretace, které už dnes asi slyšel prakticky každý (naposledy z Glasgow…). V otázce, zda v debatách o klimatické změně je přítomno více vědy nebo více ideologie, mě tedy výše nabyté poznání nemohlo názorově neposunout k pólu „více ideologie“.
Závěrem musím podotknout, že seminář byl celkově skvěle připravený a např. díky zkušenostem se sršní asijskou (pro naše včelstva velmi nebezpečný invazní druh, jehož rozšíření se – zdá se nezadržitelně – blíží k České republice…), o které se přijeli podělit odborníci z Pyrenejského poloostrova, byl jak poutavý, tak podnětný. Konečně se kolegům včelařům i kolegům matematikům omlouvám za jistá zjednodušení, kterých jsem se v tomto textu musel nutně dopustit.
Autor je předseda Konzervativní strany, včelař a matemtik.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!