Moji spoluobčané,
Roky vás svírá, utlačuje, pronásleduje stejný pocit. Zvláštní, všudypřítomný pocit vyvlastnění.
Když jdete po ulici, nepoznáváte své město.
Když se díváte na televizi, slyšíte cizí neznámý jazyk.
Když se díváte na reklamy, když sledujete seriály, fotbalové zápasy, filmy, pořady, když posloucháte hudbu, když čtete učebnice svých dětí, když používáte veřejnou dopravu, když jste na nádraží nebo na letišti, když čekáte, až dětem skončí škola, když vezete maminku do nemocnice, když stojíte ve frontě na poště nebo když hledáte práci, když čekáte na policejní stanici nebo u soudu… máte pocit, že už nežijete ve stejné zemi.
Vzpomínáte na zemi, kterou jste kdysi znali, na zemi, o které vám vyprávěli rodiče, na zemi, kterou můžete najít ve filmech a knihách. Na zemi Johanky z Arku a Ludvíka XIV., zemi Napoleona a generála de Gaulla, zemi rytířů a krásných dam, zemi Victora Huga a Chateaubrianda, zemi Pascala a Descarta, zemi La Fontainových bajek, Moliérových postav a Racinových veršů, zemi Notre-Dame a vesnických kostelů, zemi Gavroche a Cosette, zemi barikád a Versailles, zemi Pasteura a Lavoisiera, zemi Voltairea, Rousseaua, Clemenceaua, vojáků první světové války, Charles de Gaullea, Jean Moulina, zemi Gabina, Delona, Brigitte Bardot, Belmonda, Johnny Hallydaye, Aznavoura, Brassensa, Barbary, Sautetovy a Verneuilovy filmy.
Tato země, bezstarostná a skvělá zároveň, tato země umění a vědy, tato neuvěřitelně inteligentní, velkolepá a ambiciózní země, země Concordu a jaderné energie, země, která vynalezla film a automobil, tato země, kterou jste zoufale hledali, je předmětem nostalgie vašich dětí, i když ji nikdy neviděly – zemi, kterou milujete, a která mizí.
Neodstěhovali jste se, přesto máte pocit, že nejste doma.
Neopustili jste svou zemi, přesto je to, jako by vaše země opustila vás.
Cítíte se jako cizinec ve své vlastní zemi. Jste vnitřní vyhnanci.
Dlouhou dobu jste si mysleli, že jste jediní, kdo to vidí, slyší, myslí si to a bojí se.
Báli jste se to říct. Styděli jste se za to, jak se cítíte. Dlouho jste se neodvážili říct, co vidíte, a především jste se neodvažovali přijmout to, co vidíte.
Pak jste to ale řekli své ženě, manželovi, dětem, otci, matce, přátelům, kolegům, sousedům. Pak jste to řekli cizím lidem a pochopili jste, že tento pocit vyvlastnění sdílejí všichni.
Francie už nebyla Francií a vnímali to všichni.
Samozřejmě se na vás ale také pohlíželo z vrchu. Mocní tohoto světa, novináři, politici, akademici, sociologové, odboráři, náboženské autority vám řekli, že je to všechno falešné, že se mýlíte a že je to špatné. Ale nakonec jste přišli na to, že oni jsou falešní, že to oni se mýlili, že to oni to udělali vše špatně.
Zánik naší civilizace není jediným problémem, který nás pronásleduje, i když je to ten nejdůležitější.
Imigrace není příčinou všech našich problémů, i když je všechny zhoršuje.
Proměňování naší země ve třetí svět ji ochuzuje, stejně jako rozbíjí.
Ničí ji to, stejně jako mučí. To je důvod, proč máte problém vyjít s penězi.
Proto musíme Francii reindustrializovat. Proto potřebujeme mít vyváženější obchod, snížit náš rostoucí dluh a nezaměstnanost, přimět podniky, které odešly, aby se vrátily do Francie.
Proto musíme chránit naše technologické poklady a přestat je rozdávat do zahraničí. Proto musíme pomoci malým podnikům prosperovat a předávat je z generace na generaci.
To je důvod, proč musíme chránit naši architekturu, naši kulturu a naši přírodu.
Proto musíme obnovit náš republikánský školský systém, jeho dokonalost a jeho zásluhovost a přestat vystavovat naše děti rovnostářským experimentům pedagogů, bláznivých genderových teoretiků a islamo-levičáků. Proto potřebujeme získat zpět naši suverenitu, kterou jsme odevzdali evropským technokratům a soudcům, kteří nás zbavili možnosti zvolit si svůj osud – ve jménu Evropské unie, která ale nikdy nebude národem.
Ano, moc musíme vrátit lidem, vzít ji menšinám, které uvalují tyranii na většinu, a soudcům, kteří svou zákonnou mocí nahrazují vládu lidu, skrze lid a pro lid.
Po desetiletí nás levice a pravice vedly na tuto smrtící cestu úpadku a dekadence. Lhali vám nalevo, lhali vám napravo. Skrývali závažnost našeho úpadku. Skryli realitu.
Znáte mě léta.
Znáte moje názory, moje analýzy, moje předpovědi.
Dlouhou dobu jsem se spokojil s rolí novináře a spisovatele, s rolí Kassandry, s rolí informátora. Myslel jsem, že politici se nakonec chopí pochodně. Myslel jsem, že každý by se měl držet své vlastní práce, své role, svého boje.
Z té iluze jsem už procitl. Stejně jako vy už nemůžu dále věřit. Stejně jako vy jsem se rozhodl vzít náš osud do vlastních rukou.
Pochopil jsem, že žádný politik nebude natolik odvážný, aby zachránil zemi před jejím tragickým osudem.
Pochopil jsem, že všichni tito údajně kompetentní politici jsou ve skutečnosti bezmocní. Že Macron, který se prohlašoval za nového člověka, byl ve skutečnosti horší kombinací svých dvou předchůdců. Že politická mapa se spokojí s reformami, i když čas běží. Na reformu Francie již není čas. Je čas na její záchranu.
Proto jsem se rozhodl kandidovat v prezidentských volbách. Rozhodl jsem se požádat o vaše hlasy, abych se stal vaším prezidentem republiky. Aby naše děti a vnuci nemuseli čelit barbarství, aby naše dcery nemusely nosit muslimský šátek, aby se naši synové nemuseli podřizovat. Abychom mohli Francii předávat tak, jak jsme ji znali a jak nám ji předali naši předkové. Abychom si stále zachovali svůj způsob života, naši tradici, náš jazyk, naše rozhovory, naše diskuse o historii nebo módě, náš vkus v literatuře a gastronomii. Aby Francouzi zůstali Francouzi, hrdí na svou historii a věřili ve svou budoucnost. Aby se Francouzi opět cítili jako doma, aby se nejnovější imigranti asimilovali a osvojili si historii Francie. Abychom vytvořili nové
Francouze ve Francii, místo cizinců v neznámé zemi.
My Francouzi jsme skvělý národ, skvělý národ! Naše slavná minulost mluví ve prospěch naší budoucnosti. Naši vojáci dobyli Evropu a svět. Naši velcí spisovatelé a umělci vzbudili všeobecný obdiv. Naše vědecké objevy a průmyslové výtvory poznamenaly svou dobu. Náš příjemný způsob života vzbuzuje závist a radost v těch, kteří to mohli zakusit.
Měli jsme slavná vítězství a překonali jsme hořké porážky. Po tisíc let jsme byli jedním z mocných národů, které se zapsaly do historie. Buďme hodni svých předků. Nenecháme se ovládat, podrobovat, dobývat, kolonizovat.
Nebudeme nahrazeni. Budeme muset čelit chladnému, odhodlanému monstru, které se nás pokusí protáhnout bahnem. Řeknou, že jsme rasisti, že nás pohání zlá vášeň, zatímco je to vášeň nejvyšší krásy: vášeň pro Francii.
Budou o mně říkat hrozné věci. Ale vydržím. Urážky a kruté útoky mě nezastraší. Nikdy se neskloním, protože máme misi, kterou musíme splnit.
Obyvatelé Francie byli zastrašeni, paralyzováni, indoktrinováni, protknuti vinou. Ale už se sbírají, snímají své masky, přestávají věřit lžím a zaženou své špatné pastýře. Přinutíme Francii pokračovat. Budeme pokračovat v tomto krásném a vznešeném francouzském dobrodružství. Pochodeň předáme dalším generacím.
Pomozte mi. Přidej se ke mně.
Povstaňte.
My, obyvatelé Francie, jsme to vždy zvládli.
Ať žije republika, a hlavně ať žije Francie!
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
