O slovenských prezidentských volbách si povídáme s Jaroslavem Daniškou, redaktorem slovenského konzervativního deníku Postoj.sk a šéfredaktorom revue Impulz. Zuzanu Čaputovou hodnotí jako esenci levicového liberalismu. Její oponent Maroš Šefčovič je sice schopný diplomat, ale na jakéhosi národního konzervativce si jen hraje.
Kdo je vlastně Zuzana Čaputová?
Je to donedávna skoro neznámá právnička, která se angažovala v ekologické kauze skládky v Pezinku, městě asi dvacet kilometrů od Bratislavy, proti které se bouřili místní obyvatelé. Došlo tam ke konfliktu s vícero činiteli vládní strany SMĚR, což jí vyneslo jistou popularitu. Nyní Je místopředsedkyní neparlamentní strany Progresivné Slovensko, která je – jak už název napovídá – esencí levicového liberalismu. Paradoxně byla ale v minulosti blízká i malé Občanské konzervativní straně OKS, takže její slovník není až tak agresivně liberální… Nicméně progresivní agendu zastává. Hodně křesťanů třeba dost pohoršil klip, ve kterém se tři političky Progresivného Slovenska se svými dětmi zastávaly práva ženy na potrat.
Jak se ale tak rychle vyšvihla na výsluní?
Těží z dlouhodobé měkké manipulace slovenských médií, které hrozily scénářem, že v druhé kole se střetně kandidát Smeru Šefčovic s pohrobkem mečiarismu, někdejším předsedou Nejvyššího soudu Štefanem Harabinem. A jistá část voličů tomu tlaku podlehla a těžila z toho právě Čaputová, která navíc měla velmi kvalitní, dobře cílenou a také drahou kampaň.
Kdo to platil?
Platili to z výrazné části i běžní voliči, ale i velcí sponzoři, třeba majitelé velmi úspěšné softwarové firmy Eset.
Ale stejně, jak se z nepříliš známé aktivistky stane pravděpodobná prezidentka?
U nás se ale z takových lidí stávají prezidenti. Kiska byl taky před šesti lety neznámý. Ona byla původně takový pěti, šesti procentní kandidát. Ale kandidátů bylo tolik, že dostala šanci. V jednu chvíli jí mírně vzrostla popularita a to dostalo do kleští do té doby favorita liberálů Roberta Minstríka (mimochodem taky dost nevýraznou postavu). Mistrik do té doby tvrdil, že ostatní liberálové musí odstoupit ve prospěch nejsilnějšího kandidáta. A podle toho se i zachoval a v okamžiku, kdy ho Čaputová v průzkumech předběhla, odstoupil. A to rozhodlo, protože to katapultovalo Čaputovou mezi špičku kandidátů.
Co jsou její hlavní témata?
Ona není takový ten „áčkový“ politik, který určuje témata. U nás jsou prezidenti tradičně lidé „měkcí“, přizpůsobiví, konsenzuální. Nejsou to tribuni lidu. Jako by hlavním předpokladem prezidenta na Slovensku bylo, že se ho nemusíte obávat. A ona má takové laskavé milé chování… Kromě toho těžila i z toho, že po smrti Kuciaka uplynul rok a za ten rok se hlavním tématem slovenské společnosti stala spravedlnost. A toho dokázala nejlépe využít.
Co její protivník v druhém kole? Kandidát Smeru Maroš Šefčovič?
Místopředseda Evropské komise a určitě jeden z nejlepších diplomatů, jakého Slovensko za posledních dvacet let mělo. Velmi schopný. Zároveň bývalý člen KSČ, absolvent moskevského MGIMO-a-. Pragmatik. V době vlády Dzurindovy SDKU byl blízko ministrům SDKU a jako s kompetentním člověkem se s ním uvažovalo… Pak se přidal ke Smeru. zároveň je to člověk, jehož jméno je zmíněno ve spise Gorila. Jaroslav Haščák z Penty mu měl údajně nabídnout deset milionů korun za to, že půjde do politiky. A v tom spise není mnoho lidí, kteří by takové nabídky odmítli. On to ale odmítl, není to žádný dobrodruh…
Jeho problém je, že v druhém kole je to dvojitý liberalismus. Dvě podoby liberalismu. On je liberál bruselského střihu. V kampani se snažil přetřít na takového levicového slovenského konzervativce, asi nejkonzervativnějšího levičáka v celé Evropě (smích). Ale lidi mu to moc nevěří. Ale vzhledem k těm slibům, co dal v kampani, by asi udržel status quo. Neprosazoval by žádné změny.
Oproti Čaputové je ve všech otázkách kompetentnější kandidát. On se v Bruselu naučil zastupovat zájmy střední a východní Evropy. Třeba v kauze Nord Stream 2 (plynovod z Ruska do Německa obcházející Polsko a pobaltské země) dovedl říct Němcům NE. To Čaputová nebude schopna ani náhodou. Ale nemůže vyhrát. Ty volby jsou do určité míry referendem o Smeru a ten má nyní podporu dvaceti procent. Takže každý jejich kandidát prohrává.
Co evergreen konzervativní pravice a bývalý křesťanský disident František Mikloško?
Mikloško šel do kampaně solidně. Ale poškodilo ho to, že pravicově konzervativní tábor je v rozkladu a konzervativní strany hrály skrytě či otevřeně proti němu. Mám na mysli předsedu KDH Alojze Hlinu a šéfa strany OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti Igora Matoviče. Navíc měl Mikloško asi desetinu prostředků co má Čaputová. A křesťanský tábor je v hluboké krizi kvůli stavu křesťanských politických stran. Jeho voliči podlehli tlaku liberálních médií, že musí zabránit té nejhorší variatě – druhému kolu Harain – Šefčovič.
Matyáš Zrno
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
