U vůdce v bunkru

 

Nejdřív pan Kortunov: podle všeho loajalista, dosud hlavně obhajoval ruské kroky a vyjednával kompromisy. Člen Rady pro mezinárodní záležitosti zřízené Putinovým dekretem v roce 2010. Rada poskytovala zahraničněpolitické poradenství Kremlu, respektive ministerstvu zahraničí. Patrně inteligentní člověk s výbornou angličtinou, západních způsobů, působil na ruských ambasádách v Londýně a Washingtonu a u OSN, vyučoval na univerzitách po celém světě, mimo jiné na univerzitě v Berkeley. Kortunov už dříve uvedl, že sám s plánem invaze vyjádřil jasný nesouhlas, protože to považoval za „neospravedlnitelný“ a nelegitimní krok Ruska.

 

Pan Kortunov dal rozhovory Sky News a Deutsche Welle.

 

Nejprve Deutsche Welle, je věcnější. Rozhovor byl veden dobře, ostře, ale zároveň neagresivní otázky vůči respondentovi, bez odsuzování, komentování atd. Ve stylu „tell us more about…“, což je v takových případech optimální. Vytahal toho z něj celkem dost. Být panem Kortunovem, nechodila bych teď moc blízko k oknu.

 

V podstatě řekl, že nechápe, jak Putin nyní uvažuje, nechápe jeho současnou logiku, nechápe, co se mu honilo hlavou, když přijímal rozhodnutí, která vedla k válce. Potvrdil, že Putin je v současnosti obklopen úzkým kruhem patolízalů a lidí, kteří se bojí o svůj osud. Kritičtější poradce Putin eliminoval. Část se bojí, čelí různým osobním dilematům, ale je tam i část, která Putina v jeho paranoiích podporuje.

 

Na otázku, kdo to Putinovi poradil, řekl, že „my určitě ne“.

 

Dělali si costs and benefits analýzu (hehe, to by snad mohlo přesvědčit i ty, kteří tvrdí, že šlo o náhlý impuls; že to nebyl plán), vyšlo jim to stejně, jako nám. „Došli jsme k názoru, že i když dáme stranou veškerou etiku, Rusko nemá mnoho co získat, a má mnoho co ztratit, a to i v případě, že vojenská operace bude úspěšná.“

 

Podle Kortunova byli na ruském ministerstvu zahraničí „mnozí překvapeni“ takto radikálním plánem. Diplomati ani zahraničněpolitičtí poradci, které zná, mu to prý určitě neradili. Byli vesměs zajedno, „možná s nějakými velmi vzácnými výjimkami“.

 

Když lidé od financí, ekonomičtí poradci, argumentovali, že dopad sankcí bude tvrdý, dostalo se jim od Putina a jeho nejbližších ujištění, jednak že se na to připravovali, jednak že „sankce jsou nevyhnutelné, je jedno, co Rusko dělá nebo nedělá, protože Západ je k Rusku hostilní a chce, aby Rusko zmizelo z mapy světa“. Vyrozumněla jsem, že byli toho názoru, že je jedno, jestli bude „minor incursion“ do separatistických republik, nebo celoplošná invaze, sankce budou tak jako tak.

 

Co se týče vlivu sankcí na oligarchy, říká, že to samozřejmě pocítí, na druhou stranu řada ruských oligarchů bude v důsledku současných sankcí „renacionalizována“. Doposud si rádi hráli na světoobčany, ale teď, když je Západ sankcionuje a jde po jejich majetcích, „utečou do Kremlu pro podporu a ochranu“, jejich dosavadní finanční nezávislost bude omezená, stanou se ekonomickými vazaly.

 

Je v okruhu prezidenta někdo, kdo by se mu mohl vzepřít?

 

Nemyslí si. Prozatím vnímá, že i veřejné mínění je spíše na straně války, protože ji nechápe jako válku proti Ukrajincům, ale jako „operaci k osvobození Ukrajiny od špatných vlivů“. Mají na to nějaké interní průzkumy. (Ruská společnost je léta masírována propagandou, že Ukrajině vládnou nacisté, kteří chtějí vraždit Rusy.)

 

Jak dlouho toto budou Rusové žrát a akceptovat sankce?

 

„Vše je o délce války, o collateral damages, o ceně, kterou Rusko zaplatí v penězích a krvi.“ Když válka začne, mají lidé spíše tendenci zatnout zuby, doslova „sjednotit se kolem vlajky“. Bude to pozvolnější proces, teď jsou spíše ještě více zaťatí.

 

Jak z toho ven?

 

Je potřeba jednat, ale samozřejmě napětí je velké, pozice jsou neslučitelné, v ulicích je krev. Bude asi potřeba nějaký mediátor, kterého obě strany respektují, pro Rusko by mohla být dobrá Angela Merkelová (pousmála jsem se). Taková osoba by mohla pomoci nalézt alespoň dočasné řešení, dosáhnout dočasné příměří.

 

Vývoj na bojišti je důležitý a znemožňuje (nebo oddaluje) smysluplná jednání, protože obě strany čekají na moment, kdy budou mít co největší oporu pro své požadavky. Jinak řečeno Ukrajinci čekají na moment, kdy Rusy vyčerpají a zaženou do úzkých, Rusové na moment, kdy dosáhnou vojenských úspěchů, dostanou Ukrajince do klinče a na ukrajinskou vládu budou moci pořádně zatlačit.

 

V rozhovoru pro Sky News pan Kortunov řekl, že má depresi a rozplakal se (skutečně). Je to celé „velmi zahanbující“, Rusko a všichni Rusové budou touto akcí poškozeni na dlouhá léta dopředu, a to nejen na Západě. Plán zjevně nebyl proveditelný, což oni věděli, ale patrně, když Putin a spol. zjistili, že s nimi nesouhlasí, tak je odřízli, tudíž byli ve čtvrtek ráno taky překvapeni.

 

Rozhovor byl veden spíš jako pohovor u psychologa. „Snažím se nějak fungovat, ale samozřejmě jsem v depresi, všichni jsme… Je tu spousta otázek, na které neznáme odpověď,“ řekl pan Kortunov se slzami v očích. Na otázku o Putinově duševním stavu odpověděl, „má svou vlastní vizi… možná si myslí, že tahle cena za to stojí… nevím…“ Podle něj „mnoho lidí v Kremlu má stejné pocity… cena bude značná“.

 

 

1) Putin je car, který se zbláznil. Kritičtější hlasy z jeho okolí vymizely, zůstali převážně lidé, kteří se bojí, jsou v tom celém příliš namočení, mají příliš co ztratit… Plus menší skupina, která „chce vidět svět hořet“, nějací blázni, kteří to v něm ještě přiživují, jsou putinovštější než Putin. Nějaké cost and benefits ho naprosto přestaly zajímat, jde si pološíleně za svým cílem, k němuž dospěl v posledních letech izolací jak osobní, tak myšlenkovou, v kombinaci s posedlostí historií Ruska. Sepsal nějaké traktáty o Ukrajině, které nejsou úplně špatné, a kdyby je psal revizionistický historik, tak houby zle. My, co máme rádi historii, víme, jaké to je, ponořit se do příběhů.

 

On má však bohužel (nikým nekontrolovanou) politickou a vojenskou moc.

 

2) Určitě ho ovlivnila atmosféra rozbředlé slabosti, kterou všude viděl. Všechny ty reakce na jeho předchozí výpady, to nebyly pohlavky, které potřeboval dostat, to bylo tak akorát pošimrání po hlavince. Všechno se to složilo jako puzzle – v Paříži pragmatik Macron, v Německu pacifistický Scholz, ve Washingtonu zmatený Biden, který dopředu mluví o tom, že „minor incursion“ v podstatě tak nějak přejdeme… Tak proč to nesfouknout celé. Sankce stejně budou. Vždycky bude rád jednat s Paříží a Berlínem, ale bojí se jen Washingtonu a trochu UK. A tam si spočítal, že obě země mají problémy, že jsou oslabeny na domácím i zahraničním poli a nepůjdou po něm.

 

Na rozdíl od mnoha psychopatů a zločinců měl Putin hodné rodiče, kteří se o něj báli. Byli to starší lidé, matce bylo přes 40, když ho porodila, dva synové jim předtím zemřeli, byl vymodlené dítě. Byli hodně pečovatelští, on byl problémový, možná mu taky nedokázali nastavit hranice. Nastavila mu je ulice, větší a silnější kluci, pak jeho trenér z juda. Putin je v podstatě stále zakamuflovaný chuligán, rozumí pouze síle.

 

A tu kolem sebe neviděl, nepocítil ji v dostatečné míře. Tak to prostě zkusil.

 

3) Je paranoidní. Je paranoidní, opravdu si myslí, že jeho a Rusko chce Západ zničit, že u Západu už nemá co ztratit, i když k tomu nemá žádné reálné podklady. Naopak. Lidé vnímající realitu skrze česká média si samozřejmě myslí, že Putin je toxický a kamarádí se s ním leda Zeman a Zlorbán už alespoň deset let, ale ve skutečnosti Putinova pozice před invazí nebyla vůbec špatná. Rozhodně nebyl v koutě.

 

Rusko po Jelcinovi opravdu nějakým způsobem stabilizoval, většinovou podporu Rusů asi měl, pomalu expandoval i územně (nakonec ten Luhansk a Doněck by mu podle mě prošel s malými náklady; než by se EU zmobilizovala k moralizujícímu vyhlášení, bylo by po všem), hlavní státy EU, Německo a Francie, s ním normálně komunikovaly, obchodovaly, Macron s Merkelovou si tam dveře podávali, od Scholze si mohl slibovat i víc, právě se dostavěl Nord Stream II., který by dovedl energetickou závislost Evropy na bezprecedentní úroveň (ten Jamal zřejmě vypínali schválně v rámci testování reakcí), pro Kreml pracovala řada dřívějších předních západoevropských politiků (Schröder, Kern, Fillon a mnozí další), bylo zřejmé už řadu let, že dominance Západu ve světě oslabuje, zatímco se vedení ujímá Čína, roste Indie, Afrika… V krátkém sledu několika měsíců našel nové vazaly v Bělorusku a Kazachstánu, kde tamním garniturám zachránil zadek a držel je tudíž v šachu.

 

Ukrajinu by do NATO samozřejmě nikdo nevzal, vůbec to nebylo na stole, Maďarsko dokonce kvůli špatným vztahům s Ukrajinou v důsledku diskriminace maďarské menšiny v Zakarpatí blokovalo byť jen svolání ministerského zasedání výboru NATO-Ukrajina. Natož aby byl ve hře nějaký vstup. Už kvůli Krymu by to nešlo, ten stát nemá dořešeny své vlastní hranice, do toho by nikdo nešel. Jak si bystřejší lidé všimli, západní političtí lídři opravdu nejsou nějací samaritáni, co by od rána do večera prahli zachraňovat svět před Putinem, chtějí svoje bony a klid, k nějaké substantivní akci byli doslova přinuceni veřejným míněním až ve chvíli, kdy se naprosto odbržděný Putin rozhodl zmasakrovat oblast od ruských hranic po polské.

Jak je paranoidní na mezinárodní scéně, tak bude jistě paranoidní i vůči spolupracovníkům, takže se včas zbavil lidí, kteří by s ním bývali dokázali zatřást a říct mu, ať se jde někam uklidnit a nevymýšlí nebetyčné hovadiny. Všichni poslušně drželi basu, všichni do poslední chvíle lhali partnerům, že invaze nebude.

 

Stupňoval svou drzost, až se přepočítal. Musel se zastavit až o Ukrajinu.