Na maďarských volbách není překvapivé, kdo je vyhrál, ale jak moc a proč. Orbánova vláda nepochybně pozvedla zemi ze srabu, do něhož ji dříve dostali socialisté se svým liberálním přívěškem, také překopala mediální enviroment v zemi a v neposlední řadě si na míru ušila volební zákon – byť většina jeho prvků byla tentokrát neutralizována tím, že proti sobě kandidovaly dva velké bloky. Nic z toho však nevysvětluje historicky nejlepší výsledek Fideszu, totální propadák průzkumů a ztrátu téměř milionu voličů opozice.
Maďarské volby proběhly ve stínu největšího válečného konfliktu v Evropě od druhé světové války. Provládní i opoziční komentátoři sice původně předpokládali, že konflikt dostane vládu pro její dobré vztahy s Ruskem do nepříjemné situace, ale opak se stal pravdou. Celý závěr kampaně byl o válce a vládní narativ, že právě Orbán a spol. udrží zemi mimo válečný konflikt, který přece „není náš“, válcoval nejistý postoj opozice.
Maďarský postoj je zvnějšku nepochopitelný a na první pohled v Evropě osamělý. Vícero zemí to sice s pomocí Ukrajině nepřehání a například nedodává zbraně, a zásadní sankce na plyn a ropu jsou trnem v oku ose Berlín-Paříž, bez níž se v EU nepohne ani lísteček. Rovněž sebevědomé (nebo možná zoufalé) chování ukrajinského prezidenta začíná vzbuzovat některé ambivalentní reakce: Zelenskyj je obdivuhodný, jak bojuje za svůj národ. Nebýt jeho statečnosti, Ukrajina by dávno měla proruskou loutkovou vládu.
Ale začíná se dostávat do křížku s některými jinými, nedůtklivými národy. Narazil v Rakousku, kde mu nebylo umožněno vystoupit v parlamentu, narazil v Izraeli, když při vystoupení v Knesetu přirovnal ruskou agresi k holokaustu; z izraelských politických i mediálních kruhů se ozvalo, že ať je Putin jakýkoliv lump, vyhlazení ukrajinského národa do posledního Ukrajince nepožaduje. Zelenskyj je upřímný člověk a sám mluví o tom, kde co západním politikům nebylo po chuti. Rozhodně se nedá říct, že by si zasedl na Orbána na způsob západních liberálů; často kritizuje Němce, naopak vyzdvihuje Poláky. Ostatně budoucnost Ukrajiny podle něj bude připomínat spíše Izrael, než liberální Evropu.
Přesto nikde v Evropě není rétorický distanc od války tak zřetelný a populární zároveň. Šok je to zejména pro konzervativní Poláky, kteří si až dosud mysleli, že Maďarům přece rozumí. Polští představitelé přijali rozhodné vítězství Fideszu relativně chladně. Orbánův dosavadní spojenec a žák, slovinský premiér Janez Janša, mu sice pogratuloval, ale na své poměry nijak emotivně. Naopak živelně slavil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó se svým tureckým protějškem Mevlütem Çavuşoğlu. Společně hýřili před setkáním NATO. „To bylo tak dobré, tak moc se mi to líbilo, brácho!“ smál se Çavuşoğlu.
Sám Orbán mezi těmi, kteří mu popřáli první, jmenoval bývalého izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. To, že dva ze tří jeho spojenců jsou bývalí, pro Orbána představuje bezesporu výzvu. Turecko je už delší dobu velký spojenec Orbánova Maďarska. Orbán s Erdoğanem se pravidelně navštěvují, Maďarsko má rostoucí tureckou komunitu a při poslední Erdoğanově návštěvě otevřelo dokonce islámskou školu, odnož turecké Maarif Foundation. Vztahy jsou i formálně ukotveny členstvím v Organizaci turkických států, kde jsou nejsilnějšími členy, k nimž vzhlíží malé středoasijské národy.
Maďarům, kteří stále zoufale hledají své příbuzné, poskytuje turánismus jedno z možných vysvětlení jejich původu. Je to vysvětlení romantické a ozvláštňující jejich úděl národa opuštěného ve středu Evropy. Pro politické elity s prstem na tepu doby, které se těší na nový multipolární svět, v němž bude hrát mnohem větší roli Asie, představuje i zajímavé ekonomické příležitosti. Politika východního otevření zatím přinesla, že největším investorem v Maďarsku dnes je – nikoliv Rusko, Čína, ani Turecko – Jižní Korea.
Odvrácenou tváří je energetická závislost na Rusku, jejíž posilování právě Orbán v letech 2006 až 2010 tvrdě kritizoval na tehdejší socialistické vládě. Podle svých slov dospěl ke změně názoru někdy po finanční krizi v roce 2008. Tehdy se rozhodl, že musí budovat vztahy s Ruskem a Čínou, protože pozice Západu je otřesena a Eurasie je na vzestupu. A Maďarsko, ten malý eurasijský flíček ve středu Evropy, toho musí pořádně využít.
Nejviditelnějším projevem panturkismu v Maďarsku je každoroční festival Kurultaj, tedy setkání kmenů. Koná se v pustě Bugac a je to v podstatě folklorní záležitost. Mezi jurtami se potloukají dobře živení tátové od rodin, kteří v jedné ruce drží plechovku piva a v druhé malé děcko s pomalovaným obličejem. V roce 2018, než Kurultaj zrušil covid, se podle stránek festivalu účastnilo 27 kmenů: Ázerbajdžánci, Baškirci, Bulhaři, Balkaři, Burjati, Čuvaši, Gagauzové, Kabardinci, Karačajci, Karakalpakové, Kazaši, Madžarský kmen Kazachstánu, Kirgizové, Kumíci, Mongolové, Nogajci, Uzbekové, Madžarský kmen Uzbekistánu, Tataři, Turci, Tuvané, Turkomani, Ujgurové, Jakuti a Maďaři.
Takové věci dříve milovala maďarská krajní pravice, ale s vládní podporou a mainstreamovými účastníky se festival stal neškodným folklorem – střílí se z luků, rajtuje na koních, pálí se vatry, vaří tradiční „kotlíková“ jídla, zaznívají „hluboké zpěvy“ mongolských písní, v dílničkách se razí mince s runami, všude pobíhají děti s pomalovanými tvářemi, Uzbeci si dokonce přivezli vlastní minimešitu.
Je to milé, hezké a přívětivé. A také nekonečně cizí. Geografická blízkost klame: Maďaři jsou odlišný národ, mají zcela jiné sociokulturní rámce myšlení i chování než my, stejně jako jinou historickou zkušenost. Je to sice pár hodin vlakem, ale reálně je nám Maďarsko vzdálené stejně, jako je maďarština vzdálená jakémukoliv slovanskému jazyku.
Například v 19. století si to v českém tisku a literatuře uvědomovali všichni; Maďarům se dostávalo takřka výhradně nelichotivých přívlastků. Když se odmítali podílet na okupaci Bosny a napomáhali „bratrským“ Turkům proti „slovanským“ Srbům, v Národních listech si vylévali žluč: „asiatský, nedružný, panovačný kmen!“ Podle Masaryka byli Maďaři vždy „Němci Asiatů“. Ale pak přišlo 20. století a hlavně jeho druhá půle; socialistická železná košile zglajchšaltovala všechno a všechny. A my jsme získali dojem, že Maďaři jsou přece stejní. Vždyť také měli válku, komunisty a spolu s námi vstupovali do EU a do NATO.
Klíč k současnému maďarskému postoji se opravdu z větší části nachází ve 20. století – ale na jeho počátku. Trianon zní Čechům jako nějaká sportovní disciplína, pro Maďary je to něco, s čím se rodí a umírají. Ani čtyřicet let převýchovy v tomto směru nezaznamenalo výraznější úspěchy. O tom svědčí výsledky průzkumu, který před dvěma lety provedla Maďarská akademie věd právě ke stému výročí této maďarské národní pohromy.
Jen několik málo výsledků:
Plných 94 % souhlasí, že mírová smlouva byla pro Maďarsko „obecně nespravedlivá a příliš přísná“. 84 % souhlasí s tvrzením „Kdo je Maďar, toho Trianon bolí“. Dle 71 % je částečně či zcela pravda, že hlavní příčinou špatných vztahů Maďarska se sousedy je právě Trianon. Stejný podíl říká, že byl hlavní příčinou vstupu Maďarska do druhé světové války. Celých 20 % tázaných zcela souhlasí s tím, že Trianon po sto letech ztratí účinnost, dalších 14 % souhlasí částečně. Jde o pověru, která se rozšířila s blížícím se výročím. Podle 79 % čelí maďarské komunity v zahraničí četné diskriminaci. Dle stejného procenta je důležité, aby Maďarsko podporovalo krajany ve snaze o autonomii.
Respondenti měli také odpovídat na pestrou paletu otázek týkajících se jejich poměru k sousedním státům. V odpovědi na otázku „Kde se odloučeným maďarským komunitám žije nejhůře?“ suverénně zvítězila Ukrajina. V kontrastu s tím pouhá čtyři procenta Maďarů označila vzájemné vztahy s Ukrajinou za pozitivní. Jak vypadaly maďarsko-ukrajinské vztahy v posledních letech, a zejména od roku 2017, nejlépe vyjadřují následující dva články, které jsem kdysi napsala pro naši facebookovou stránku Co se děje v Maďarsku?.
Ukrajina obvinila maďarskou vládu ze zasahování do voleb
27. října 2020
Po několika měsících klidu se opět rozhořel sousedský spor, tentokrát mezi Maďarskem a Ukrajinou. Kyjev obvinil maďarskou vládu ze zasahování do tamních komunálních voleb, předal velvyslanci protestní nótu a zakázal vstup dvěma vysoce postaveným státním úředníkům.
Ministr zahraničí Péter Szijjártó krok Ukrajiny označil za „ubohý a nesmyslný“ a pohrozil, že Ukrajina potřebuje maďarskou podporu pro vstup do EU a NATO.
Maďarská vláda běžně otevřeně podporuje etnicky maďarské strany v sousedních státech, které zpravidla nereagují nijak, a to i pokud mají s Maďarskem komplikované vztahy.
Při nedávných komunálních volbách v Rumunsku jel v den voleb podpořit místní maďarské politiky sám Szijjártó, za maďarskou stranu zase v Srbsku lobboval před volbami osobně Viktor Orbán (vztahy se Srbskem jsou však momentálně velmi dobré). Podporu Kulturního sdružení Maďarů Zakarpatské oblasti (KMKSZ) a maďarského primátora města Beregszászu (Berehovo) Zoltána Babjáka ale ukrajinské úřady označily za přímé vměšování a avizovaly tvrdou reakci.
Také Szijjártó zakarpatské Maďary vyzval k hlasování pro maďarské kandidáty na svém Facebooku a gratuloval jim k historickému vítězství (strana se dostala do krajské rady a získala sedm starostů). Ukrajina ale vyhostila dva státní úředníky, kteří patrně agitovali přímo na místě.
Není známo, komu konkrétně byl zakázán vstup, ale jedním z nich má být státní tajemník při úřadu premiéra. To splňuje tajemník pro národní politiku, který má na starost právě Maďary v okolních státech, Arpád János Potápi, jako druhý vyhoštěný v úvahu přichází Levente Magyar z ministerstva zahraničí. Už dříve Ukrajina zakázala Potápimu vstup, když měl přijet na otevření maďarské školy v Užhorodě. Byl označen za epidemickou hrozbu a na ceremonii jej nahradil konzul.
Potápi uznal, že osobou se zákazem vstupu může být on, ale není si jistý, neboť mu to prý dosud nikdo nedal vědět oficiální cestou.
Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba uvedl, že kořeny krize nespočívají jen v podpoře maďarských stran, ale v „maďarské politice jako celku“.
Szijjártó ve své reakci vyzval Kulebu, aby objasnil, co si představuje pod pojmem zasahování, „zda je to Maďarsko darující Ukrajině padesát plicních ventilátorů, Maďarsko jako jediná země, která umožňuje ukrajinským státním příslušníkům tranzit na Západ, nebo Maďarsko financující revitalizaci jedné z nejvíce znečištěných řek na Ukrajině“.
Oba ministři zahraničí se také politovali, že snaha o dobré vztahy je pouze jednostranná a druhá strana jí ustavičně hází klacky pod nohy.
Maďarsko-ukrajinské vztahy jsou špatné od roku 2017, kdy Ukrajina přijala nový školský zákon, který zavádí výuku většiny předmětů v ukrajinštině od pátého ročníku základní školy. Maďarsko od té doby blokuje ukrajinská vyjednávání o vstupu do NATO.
Agresivní přetlačovaná s Ukrajinou pokračuje
18. prosince 2020
Dlouhodobé napětí mezi Maďarskem a Ukrajinou v posledních týdnech kulminuje. Poté, co Kyjev v říjnu obvinil maďarskou vládu ze zasahování do voleb kvůli otevřené podpoře tamní maďarské strany a vyhostil dva vysoce postavené státní úředníky, v listopadu odepřel vstup do země ministerskému komisaři Istvánovi Grezsovi zodpovědnému za spolupráci mezi župou Szabolcs-Szatmár-Bereg a zakarpatským regionem, kde žije početná maďarská menšina.
Grezsa se také při té příležitosti dozvěděl, že má tříletý zákaz vstupu na území Ukrajiny. Maďarské ministerstvo zahraničí následně předvolalo ukrajinského velvyslance a předalo mu protestní nótu.
Znovu byl ukrajinský velvyslanec předvolán na začátku prosince poté, co „komanda ukrajinských bezpečnostních služeb zaútočila na několik maďarských institucí a obsadila i dům předsedy maďarského Zakarpatského kulturního sdružení László Brenzovicse“.
K raziím došlo po rozhodnutí soudu v Záporoží na východě Ukrajiny v souvislosti s obviněním ze separatismu. Podle sdružení se jedná o vykonstruovaná politická obvinění, jejichž cílem je „omezit činnost maďarských organizací a zastrašit zakarpatské Maďary a jejich vůdce“.
Ministr zahraničí Péter Szijjártó se podle svých slov obrátil na ukrajinské ministerstvo zahraničí a uvedl, že maďarská vláda se „postaví za zakarpatské Maďary na každém mezinárodním fóru“. Také uvedl, že téma nastolí na nejbližší schůzce svých protějšků z NATO.
„Navzdory nedávným závazkům a takzvaným snahám o usmíření“ zůstává politika ukrajinské vlády nadále „protimaďarská“ a je zaměřena na zastrašování maďarské menšiny v zemi, řekl Szijjártó.
„Je nepřijatelné, aby země usilující o členství v NATO neustále zastrašovala a udržovala mírumilovnou etnickou menšinu jiného člena NATO pod tlakem,“ uvedl ministr ve videu.
Následně Szijjártó v dalším videu, již po schůzi ministrů členských států NATO, řekl, že téma se svými protějšky otevřel a vyzval je k solidaritě s Maďarskem a k tomu, aby na Maďarsko dále nevyvíjeli nátlak, pokud jde o stažení veta přístupových rozhovorů s Ukrajinou. Maďarsko je blokuje od roku 2017, kdy země přijala kontroverzní školský zákon.
Také upřesnil, že tajná služba „obsadila“ ředitelství etnicko-maďarského kulturního sdružení KMKSZ, domov jeho předsedy Brenzovicse, maďarskou Zakarpatskou vysokou školu Ference Rákócziho II. v Beregszászu (Berehovo) a kanceláře organizace odpovědné za program hospodářského rozvoje, který v Zakarpatském regionu organizuje a platí přímo maďarská vláda z Budapešti.
„Nenávist vůči Maďarům je i nadále podněcována na úrovni centrální vlády. Je to zjevný skandál a v 21. století je to nepřijatelné, zejména v zemi, která tvrdí, že se chce přiblížit k NATO,“ pokračoval. Téma také podle svých slov otevře na nejbližší schůzi ministrů zahraničí EU.
Faktem však je, že Maďarsko již nemá téměř žádné páky, protože veškeré přístupové rozhovory Ukrajiny k NATO a EU kvůli údajné diskriminaci své menšiny blokuje.
Europoslankyně Fideszu a rodačka z Ukrajiny Andrea Bocskor jménem celé stranické skupiny vyzvala, aby se k věci vyjádřil také Evropský parlament. Na to byla ukrajinskou nacionalistickou organizací Mírotvůrce zařazena na seznam nepřátel Ukrajiny pro podněcování vůči ukrajinské suverenitě a územní integritě. Útok na Bocskor odsoudila Evropská lidová strana (EPP) i šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Na seznamu se záhy ocitl také Brenzovics.
Vzájemné třenice vyvolaly novou vlnu útoků na maďarskou komunitu v Zakarpatí. Trestní řízení bylo zahájeno vůči radním z osady Szürte za zpěv maďarské hymny při zahájení zasedání.
Vedoucí maďarské delegace Rady Evropy Zsolt Németh zaslal dopis šéfovi rady Riku Daemsovi. Rada Evropy by podle něj měla vyzvat Ukrajinu, aby přestala s „nájezdy, které evokují sovětské časy“. Oficiálně se na generální tajemnici Rady Evropy obrátil i Szijjártó.
O podpoře a solidaritě ujistil ve speciálním dopise starostu Beregszászu Zoltána Babjáka také budapešťský starosta Gergely Karácsony.
Maďarsko dlouhodobě obviňuje Ukrajinu z omezování jazykových, kulturních a politických práv a zastrašování své menšiny a blokuje přístupové rozhovory; Ukrajina obviňuje Maďarsko ze zasahování, rozdávání maďarských pasů a podpory separatistických tendencí.
Českému čtenáři to musí připadat jako problémy z jiného světa. Pro česká ani světová média nejsou tyto sousedské šarvátky zajímavé. Ale pro Maďary ano. Maďary nelze v tomto konfliktu považovat za nějaké svatoušky, jen protože jsou zdánlivě slabší stranou. Maďarská vláda systematicky rozdávala pasy příslušníkům maďarské menšiny v Zakarpatí, přestože to Ukrajina zakázala. Maďaři byli nabádáni, aby své druhé občanství před úřady skrývali. Maďarští vládní představitelé jezdí do sousedních států agitovat za menšinové strany. Sebevědomé státy to zvládnou, ale Ukrajina po první ruské agresi v roce 2014 byla pochopitelně zemí, která takové věci vnímala extrémně citlivě. Když se na části vašeho území regulérně válčí, protože si jej chce odloupnout sousední stát, těžko budete s buddhistickým klidem přihlížet separatistickým tendencím na druhém cípu země.
Maďaři jsou sice extrémně citliví na sebe, ale pro jiné stejnou citlivost nenacházejí. Například nechápou, proč by jejich projevy „uherské nostalgie“ měly někoho děsit.
Zde například vidíme vyhoštěného státního tajemníka Potápiho s mapou Uherska.
Z nějakých důvodů se Slováci, Chorvati ani Ukrajinci neradovali ani z památníku odhaleného u příležitosti stého výročí Trianonu nedaleko maďarského parlamentu, na prestižní adrese ulice Alkotmány. Rampa je složená z malých cihliček, na nichž jsou názvy všech uherských obcí. Najdete tu například Bratislavu, Záhřeb nebo Berehovo.
A veliké dojetí by v sousedních státech zřejmě nevyvolala ani tato výstava v Národním muzeu, jejíž součástí byly odpovědi maďarských dětí ze sousedních zemí na otázku, co se jim vybaví při slově Trianon. Některé z odpovědí jsem vypsala a přeložila níže.
„Jsem velmi smutný, že jako maďarský občan nežiji v Maďarsku. Ale věřím, že jednoho dne se Zakarpatí zase vrátí zpátky Maďarsku.“
Zoltán, 15 let, Zakarpatí (Ukrajina)
„Zlodějina!“
Dodi, 17 let, Horní Země (Slovensko)
„Cítím, že mě to připravilo o možnost lepšího života.“
Levente, 15 let, Sedmihradsko (Rumunsko)
„Viděla bych řešení v tom, že bychom vše vrátili do původního stavu.“
Vanesa, 16 let, Horní Země
„Po ukřižování přijde zmrtvýchvstání.“
Levente, 13 let, Sedmihradsko
„Odešel odsud Tatar i Turek a Trianon taky není navěky!“
Julcsi, 15 let, Horní Země
„Ruka se mi zatíná v pěst!“
Nándi, 17 let, Horní Země
„Ve filmu Poslední samuraj je scéna, kde se hlavního hrdiny zeptají, jestli myslí opravdu vážně to, že může změnit vlastní osud. Mě se mnozí ptají, jestli si vážně myslím, že se dají v současné době změnit hranice. Odpovídám vždycky to, co Tom Cruise: Nevím, ale udělám pro to všechno.“
Krisztián, 18 let, Horní Země
„Kéž by nás Rumuni tak neutlačovali.“
Norbi, 14 let, Sedmihradsko
„Podle mě by se měla území připojit zpátky a Slováci by měli jít severněji a Maďaři zůstat, kde jsou.“
Dániel, 14 let, Horní Země
„Doufám, že se Velké Maďarsko vrátí a Sikul bude znovu Sikulem.“
Bertalan, 14 let, Sedmihradsko
Maďarská vláda a s ní i nemalá část národa je dnes hluboce uražena ukrajinskou kritikou – vždyť přece zapomněli na „dlouhá léta útlaku maďarské menšiny v Zakarpatí“ a odsoudili ruskou agresi, hlasovali pro všechny sankce, přijímají stovky tisíc uprchlíků, posílají humanitární pomoc a podpořili i členství Ukrajiny v EU – a Ukrajincům je to málo!
Uražený – a vyděšený – národ se semknul kolem své vlády.
Taková je už reakce na vnější tlak – funguje to v Rusku, na Ukrajině i v Maďarsku.
Na Maďary je potřeba dávat pozor a v případě nutnosti jim nastavit jasné hranice – obrazně i doslova. Ale ze všeho nejdřív je zapotřebí je pochopit.
I když vám přitom hrozí, že skončíte jako ruský agent.
Vyšlo na autorčině blogu
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme