Dnes dopoledne, 26. dubna 2022, se do rodné země vrátil brigádní generál František Moravec, jedna z nejvýznamnějších vojenských osobností našich novodobých dějin. Stalo se tak po šestapadesáti dlouhých letech, která uplynula od jeho předčasné smrti. Konečně se tak splnilo jeho poslední přání, aby byl pochován doma, v rodné Čáslavi.
František Moravec, legendami opředený šéf čs. vojenské zpravodajské služby, se narodil 23. července 1895 jako nejstarší syn zřízence čáslavského okresního hejtmanství Aloise Moravce a jeho manželky Běly, rozené Sýkorové. Po studiu na klasickém gymnáziu v rodném městě, kde v červenci 1913 maturoval, se sice zapsal ke studiu latiny a francouzštiny na filozofické fakultě české university v Praze. Nestudoval však dlouho. Po absolvování prvních tří semestrů do jeho dalších osudů zasáhla válka. V březnu 1915 byl odveden a s c. a k. zeměbraneckým plukem č. 12 odeslán na ruskou frontu. Zde se mu podařilo již v polovině ledna 1916 přeběhnout k Rusům. V zajateckém táboře v Carycinu (pozdějším Stalingradu a nyní Volgogradu) se přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize, u níž nastoupil službu v polovině května 1916. Zařazen byl k 2. srbskému pěšímu pluku a u jeho II. praporu působil nepřetržitě až do jara roku 1918. Zúčastnil se s ním jak bojů v Dobrudži, kde byl dvakrát raněn, tak i na rumunské a soluňské frontě.
Na konci března 1918 byl František Moravec přeložen k čs. legiím ve Francii, kde působil nejprve jako velitel čety u 22. čs. střeleckého pluku v Jarnacu a následně v téže funkci u 21. čs. střeleckého pluku v Cognacu. A právě s touto jednotkou se v létě 1918 zapojil do bojů na alsaské frontě. Po jejich skončení byl na počátku září 1918 opět přeložen, tentokrát k 35. čs. střeleckému pluku v italské Padově. S ním bojoval jak na italské frontě, tak i na Slovensku, kde bránil mladou republiku proti Maďarům.
U svého kmenového útvaru, dislokovaného v Plzni a v rámci unifikace přeměněného na pěší pluk 35, konal František Moravec službu nepřetržitě až do poloviny prosince 1925, kdy se stal frekventantem prestižní pražské Válečné školy. Po jejím úspěšném ukončení byl v červnu 1928 přemístěn k plzeňské 2. pěší divizi, v jejímž štábu působil až do konce listopadu 1929. Následně se stal přednostou 2. (zpravodajského) oddělení Zemského vojenského velitelství Praha, a protože se v této zodpovědné funkci osvědčil, nastoupil na konci září 1934 ke 2. oddělení (zpravodajskému) Hlavního štábu v Praze. Zde byl až do okupace zařazen jako přednosta skupiny B (pátrací) a od července 1937 zároveň i jako zástupce přednosty oddělení. Právě v té době došlo k navázání spolupráce 2. oddělení s důležitým agentem A-54 Paulem Thümmelem, na němž se osobně podílel.
Poté co musel v lednu 1939 na nátlak Němců opustit svou funkci dosavadní přednosta 2. oddělení plk.gšt. František Hájek, vykonával František Moravec funkci zatímního přednosty 2. oddělení, a to až do 14. března 1939, kdy s deseti svými spolupracovníky a nejdůležitějším zpravodajským materiálem odletěl do Velké Británie. Odtud Moravcova skupina navázala spojení s dr. Edvardem Benešem a po určitou dobu v jistém slova smyslu plnila funkci zatím neexistujícího Ministerstva národní obrany. Navázala spolupráci jak s Československým národním výborem v Paříži, tak s okupovanou vlastí a značnými finančními prostředky ze zpravodajských fondů deponovaných v zahraničí dotovala rozebíhající se čs. zahraniční odboj. Na počátku srpna 1940 byl František Moravec ustanoven přednostou zvláštní skupiny MNO (tzv. zpravodajské ústředny) v Londýně a po její přeměně na II. odbor MNO, k níž došlo 16. června 1941, se stal jeho přednostou. Tou dobou již po řadu měsíců patřil mezi nejvýznamnější osobnosti našeho zahraničního odboje. Právě u něj se sbíhaly zpravodajské informace mimořádné hodnoty, zvyšující jak prestiž čs. zpravodajců, tak i čs. exilové vlády.
František Moravec navíc začal záhy díky vysílání parašutistů do okupované vlasti ovlivňovat i dění na domácí frontě. Byl to právě on, kdo dal rozkaz k provedení operace ANTHROPOID – likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Právě tato mimořádně úspěšná odbojová akce, jejíž ohlas díky svému významu překročil hranice naší republiky, přispěla zásadním způsobem k tomu, že Československo po 2. světové válce stanulo na straně vítězů a bylo obnoveno takřka ve svých předmnichovských hranicích.
V polovině září 1944 se František Moravec sice stal podnáčelníkem štábu Hlavního velitelství v Londýně, ale podobně jako v případě generálů Sergěje Ingra, Bedřicha Neumanna a Ondřeje Mézla i jeho další osudy velice nepříznivě ovlivnil rostoucí vliv komunistů v čs. zahraničním odboji. Do osvobozené vlasti se mohl vrátit teprve počátkem června 1945 a namísto zařazení na odpovídající funkci byl odeslán na nucenou dovolenou. V souvislosti s jeho odchodem za hranice v březnu 1939, mu totiž bylo kladeno za vinu, že údajně neprovedl dostatečná opatření k likvidaci zpravodajského materiálu na podřízených velitelstvích, jenž poté padl do rukou nepřítele. Dokonce mu hrozilo trestní stíhání. Případ byl vyřešen teprve v únoru 1947, nutno dodat, že teprve po osobní intervenci prezidenta republiky.
Na počátku prosince 1947 byl František Moravec ustanoven zatímním velitelem mladoboleslavské 14. divize, avšak v této funkci působil pouhého čtvrt roku. Bezprostředně po komunistickém puči v únoru 1948 byl odeslán na „dovolenou ze služebních důvodů“ a protože se cítil být oprávněně ohrožen, odešel již v posledních březnových dnech roku 1948 do exilu. Zde se v řadách organizace amerického plk. Charlese Kateka, působící na území Německa, zapojil do zpravodajské činnosti proti komunistickému režimu v Československu. Vedoucího postavení však již nikdy nedosáhl. V roce 1962 přesídlil z Evropy do USA, kde působil jako odborný poradce americké vojenské rozvědky. Zemřel 26. července 1966 na náhlé selhání srdce při cestě ze svého washingtonského bytu do kanceláře v budově Pentagonu.
Na důstojné místo našich dějin se František Moravec mohl vrátit teprve po listopadu 1989. Byla mu navrácena hodnost brigádního generála, posmrtně byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika, tehdy nejvyšším vojenským vyznamenáním České a Slovenské Federativní republiky a v květnu 1999 byl prostějovské 6. speciální brigádě, elitní jednotce Armády České republiky (dnes 601. skupina speciálních sil) udělen čestný název „Generála Moravce“. Františku Moravcovi se tak dostalo té nejvyšší možné pocty, jaké může voják dosáhnout. Zaslouženě!
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!