Ekonomická racionalita a rodičovství

V úterním večerním vysílání Českého Rozhlasu Plus zazněl komentář redaktora týdeníku Ekonom Davida Klimeše o navyšování rodičovského příspěvku, který kvůli kličkování naší vlády v tyto dny provokuje veřejnost k diskusím. Jeho základní myšlenkou bylo kritické hodnocení finanční náročnosti rodičovského příspěvku. Ta se pouhým dalším navyšováním příspěvku jen prohlubuje. Kritiku tohoto typu lze samozřejmě pochopit. Vždy je rozumné dělat věci méně nákladně, a kdo jiný by na to měl upozornit, než komentátor týdeníku Ekonom.

Jeho recept na nápravu situace ale vzbuzuje jisté otazníky. V čem Klimešova kritika spočívá? V současnosti je možné rodičovský příspěvek čerpat až čtyři roky, což je prý příliš dlouhé a nemá to v okolních zemích obdobu. To je sice pravda, ale známe celou řadu jiných věcí, které jsou v nějaké evropské zemi ojedinělé a nemají v jiných okolních zemích obdobu (od procenta energie získávané z alternativních zdrojů, až třeba po počet houslistů na obyvatele). Proč je naše dlouhá rodičovská automaticky špatná? Nejsme náhodou ta správná avantgarda, kterou by se měli jiní inspirovat? O tom se lze jistě přít, ale odpověď není jednoduše daná z toho, že jsme v Evropě jakousi výjimkou. Výjimky jsou pozitivní i negativní a vždy je třeba posuzovat věc samotnou, což se v daném komentáři ani náznakem neobjevilo.

Pravda samozřejmě je, že je příspěvek v případě čtyřleté rodičovské velmi malý (necelé 4 000). Odpovědní politici, říká komentátor, by měli se zvyšováním nákladů na rodičovskou zkracovat její dobu. Co by se ušetřilo, by se mělo dát do radikálního zvýšení rodičovské, aspoň v prvním roce. A zde podle mého soudu naprosto nemá pravdu. Současná praxe je taková, že rodič dostává 220 000 Kč (resp. 330 000 Kč v případě vícerčat). Je na něm, jestli si tuto částku vyčerpá v krátké době (a pak je měsíční částka vysoká), nebo využije maximální čtyřletou dobu (pak je velmi nízká, jak bylo uvedeno výše). Je to na jeho nebo jejím svobodném rozhodnutí. Celková výše prostředků, které v průběhu této doby rodič obdrží, je ale vždy stejná. Co by se získalo zkrácením této doby? Nic. Protože dobu si může nastavit rodič sám. Komentátor tedy volá po něčem, co už funguje, a navíc mnohem lépe – nechává rozhodnutí na rodičích, zda chtějí být s dětmi doma dlouho za málo, nebo krátce za moc. Samotné zkrácení této doby by neznamenalo ušetření, ale pouhé omezení svobody volby rodičů.

A je zde ještě další věc. Komentátor velmi kritizoval malé kapacity jeslí a školek. Kdyby se zkrátila doba rodičovské, jak říká, musel by stát mnohem víc investovat do této infrastruktury. Což je podle něj žádoucí. Nejsem ekonom, ale nějak mi to nesedí. Ve jménu úspor zkrátíme délku rodičovské, ale úspory máme dát zpět do vyšší rodičovské. Neušetří se nic. (Navíc je to nesmysl, jak jsem uvedl výše – kratší rodičovskou s vyšším příspěvkem je možné zvolit již dnes). Vedle toho se pak musí investovat do školek a jeslí, aby měl kdo děti hlídat. Takže se opět nic neušetří, naopak to bude vyžadovat další náklady. Kde je tedy ekonomický raison d’etre těchto úvah? Zdá se, že nejde o ekonomiku, ale o to, že být dlouho s dětmi doma je cosi špatného.

Nabízí se samozřejmě otázka, jestli by se v současné době nízké nezaměstnanosti státu nevyplatilo nahánět rodiče dříve do práce. To ale v komentáři nezaznělo. Nic nezaznělo ani o výhodách dlouhé rodičovské – od delšího kojení, které má pozitivní zdravotní účinky, až po hlubší vztah k rodičům, pocit bezpečí ve formativních letech pro lidský charakter apod. Jak se zdá, hlavní problém není v ekonomických důvodech, ale v tom, že jsou rodiče s dětmi doma a nenechávají tyto starosti státu. Nestačí tedy, že si rodiče mohou vybrat, jak dlouho doma být chtějí, třeba i za cenu nízkého příspěvku. Možnost delší rodičovské se prostě musí zrušit. Nic na tom ekonomicky nezískáme, ale budeme v evropském průměru. A protože to nezní dobře, zabalíme to do nepodložených ekonomických hesel o úspoře. Nestálo by za to být naopak hrdí na podporu funkčních rodin a upevňování vztahu rodičů a dětí zvláště v nízkém věku? A když už investice do těchto hodnot zvyšovat nechceme nebo nemůžeme, nestálo by za to alespoň neničit to, co funguje?

 

Tomáš Machula

Autor je rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!