Žijeme ve čtyřrozměrném světě. Tři rozměry souvisejí s prostorem. Jeden s časem. Otázka přesouvajících se hranic, otázka existence či neexistence našich států na mapě už dávno přispěla k tomu, že právě ve střední Evropě vnímáme tyto vektory – rozumově i na vlastní kůži – v takové míře jako málokde. Cítíme, kdy dějiny zrychlují. Autory následujícího článku jsou čtyři osoby, jež se už léta nemalou měrou podílejí na působení čtyř zemí visegrádské skupiny.
Patříme ke generaci, jež se všemožným způsobem snažila dospět k demokracii, občanským svobodám a tržní ekonomice. Válka na Ukrajině narušila přirozené procesy rozvoje v celé Evropě. Proto považujeme za svou povinnost vyslovit se k aktuální situaci a k otázkám budoucnosti. Navzdory tomu, že politika, již naše státy jménem zdejších národů vedou, nebyla, není a zřejmě ani v budoucnu nebude ve všem zcela jednotná, odsoudili jsme všichni agresi Ruska na Ukrajině. Naše země poskytly humanitární pomoc obětem válečného násilí v rozsahu, který vyvolal údiv světového veřejného mínění.
Jednota v rozmanitosti
Byť jsme (při)frontovými státy, občané našich zemí ve valné většině zachovali klid a naše společnosti i ekonomiky čelí novým výzvám a nemalým nákladům, jež si válka vyžaduje, lépe, než je tomu v případě většiny států Evropské unie. Nemalé je rovněž množství výzev, před nimiž stojíme.
Uvědomujeme si vlastní slabiny. Možná však nastal čas, abychom si uvědomili také vlastní sílu. Nejde zde pouze o tempo a úroveň organizace pomoci milionům válečných uprchlíků z Ukrajiny. Ta působí obzvlášť výmluvně ve srovnání s úsilím mnoha větších a bohatších států EU v letech 2015-2016 a později i s jejich intenzivní snahou o přerozdělení dvoumilionové vlny imigrantů či nákladů na jejich přijetí.
Stupňující se brutalita války na Ukrajině nám všem poskytla příležitost uvědomit si, že Evropa dnes není pouze jakýmsi geopolitickým prostorem, v němž jednotlivé státy prosazují své vlastní partikulární zájmy. Evropa je jednotou. Současně však také respektem vůči rozmanitosti každého státu a národa. Právě toto vědomí vede naše národy k pomoci jiným a k solidaritě. Jsme přesvědčeni, že křesťanské hodnoty, přirozené právo, nezcizitelná lidská důstojnost, demokracie, názorová svoboda vytvářejí optimální prostor pro život a práci jedinců, národa i společnosti. Tím vynikáme. Na Východě. A stále častěji také na dnešním Západě. Je to také faktor, který rozhodl o úspěchu, jehož jsme všichni v posledních letech dosáhli, o spektakulárním tempu rozvoje střední Evropy. O dynamice růstu HDP, jež je už dvě desetiletí nejvyšší v EU a jednou z nejvyšších v globálním měřítku.
Co dále?
Chceme silnou střední Evropu v silné Evropě, jež svým dosahem zahrne celé území Ukrajiny a také jiné státy, jež už léta usilují o členství v Evropské unii. Mnohé nasvědčuje tomu, že Evropskou unii tato válka silně oslabí. O to důležitější tudíž je, aby „město na výšině“, Visegrád, onen symbol středoevropské spolupráce, na sebe přijal břemeno zodpovědnosti za budoucnost Evropské unie. Také v Evropské unii by měla bezvýhradně platit zásada „jako svobodní se svobodnými, rovní s rovnými“, v jejímž duchu probíhá spolupráce v rámci V4, Trojmoří a v dalších klíčových formátech středoevropského prostoru, jakým je rovněž cyklus konferencí Evropa Karpat. EU musí v souladu se svým názvem a s původním záměrem otců zakladatelů zůstat celoevropským útvarem a současně také skutečnou unií.
Nelze opomíjet ani roli, jakou odehrávala a odehrává podpora NATO a v jejím rámci především americká pomoc poskytnutá nejsilnější armádě v regionu – armádě Ukrajiny. Co z toho plyne pro zachování svobody a suverenity našich zemí? Pro Severoatlantickou alianci neexistuje rozumná alternativa. NATO, podobně jako samotná EU, nejsou a nemohou být pouze konzumenty míru. Musí nadále být jeho tvůrci.
Nastal také nejvyšší čas, abychom se – také s ohledem na budoucí výzvy a potřeby – naučili reálně a účinně „zúročovat“ mírovou a zodpovědnou politiku zemí střední Evropy (nejen V4). Politiku, jež přinese prospěch rovněž státům, které dnes vnímají spíše dlouhodobé zájmy Evropy jako celku. Konsenzus a bližší spolupráce jsou na dosah ruky. Alternativou je jiný svět, jehož realitu určuje heslo divide et impera. Tento svět už nám klepe na dveře, či spíše stojí na našem prahu.
Vicepremiér Ján Figeľ, bývalý místopředseda Národní rady Slovenské Republiky, evropský komisař
Maršálek Marek Kuchciński, předseda zahraniční komise Sejmu Polské republiky
Ministr Zsolt Németh, předseda zahraniční komise maďarského parlamentu
Vicepremiér Alexandr Vondra, europoslanec
Článek vychází současně na mandiner.hu; konzervativninoviny.cz; wpolityce.pl; postoj.sk. Titul a mezititulky jsou redakční.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!