Kdo byla Darja Duginová?

Darja byla ambiciózní mladá žena. Využila otcovu mezinárodní značku, aby si v Rusku vybudovala síť. Byla skutečně chytřejší než průměrná příslušnice zlaté mládeže a považovala se za potenciální národní vůdkyni.

V posledních měsících bez ustání mluvila o mizerných výsledcích ruské armády. Neustále kritizovala Šojgua (soukromě) a trvala na tom, že kdyby ona byla ministryní obrany, bylo by to v pořádku. Kdovíproč se snažila nabízet jako potenciální ministryně obrany.

Stát se ministryní obrany, to bylo nové téma, které se objevilo teprve nedávno. Předtím byla posedlá Le Penovou. Neustále mluvila o tom, jak je Marine Le Penová skvělá, úžasná a nepochopená, chlubila se, jak dobře ji zná, a Le Penovou zjevně považovala za svůj vzor.

Na Darje byl zajímavý extrémní kontrast mezi jejím veřejným a soukromým vystupováním. Na veřejnosti šla do značné míry ve stopách svého otce. Veřejně si stěžovala, že se válka na Ukrajině vede moc v rukavičkách, a vyzývala k tvrdšímu postupu proti „nelidem“.

Na veřejnosti byla Darja vášnivá a nekompromisní. V soukromí však byla pravým opakem, jakýmsi chameleonem. Vytušila, co si její protějšky myslí, a stylizovala se jako jejich myslitelka. Pokud byl (užitečný) partner proti válce, byla proti válce i ona.

Na veřejnosti byla jestřáb, volala po eskalaci, tribunálech v každém ukrajinském městě, lynčování obránců Azovstalu atd. V soukromí se však vysmívala celému projektu Doněcké/Luhanské lidové republiky, ruskému iredentismu atd., pokud měla pocit, že jí to pomůže získat sympatie jejího protějšku.

Publikum ji do značné míry vnímalo jako přívěšek jejího otce. Veřejně hrála podle pravidel a využívala toho. V soukromí se jí to ale zajídalo. Chtěla být vnímána jako samostatná politická entita. Proto si vymyslela přezdívku „Platonovová“ a snažila se ji prosadit jako značku.

Kdykoli Darja cítila, že by jí to mohlo získat sympatie, zesměšňovala a kritizovala otcův šílený a směšný program. Tvrdila také, že většina jejího společenského okruhu (zbytek ruské zlaté mládeže) tento pocit sdílí. Většina jich svými otci jen pohrdá.

Z psychologického hlediska to může být pochopitelné. Představte si sami sebe jako zlaté dítě. Na jedné straně vděčíte tátovi za všechno a bez jeho prostředků byste byli úplná nula. Na druhou stranu chcete být vnímáni jako skvělí a úžasní sami o sobě, ne jako tátův přívěšek.

Při hledání slávy a sebepotvrzení se od táty raději distancujete. Ale čím více to děláte, tím větší nula z vás je. Svět na vás jako na osobnost kašle. Pro ně jste a vždycky budete Duginova dcera.

Jistěže ho budete nenávidět.

Nepřišlo vám směšné, že média tuto třicetiletou ženu popisují jako dítě? Na jednu stranu to zní trochu absurdně. Na druhou stranu je to velmi, velmi pravdivé. Darja se nikdy nedokázala ve světě prosadit jako samostatná žena. Pouze jako Duginovo dítě.

Mnozí Darju popisují jako neviňátko. Ale ona byla přece pravý opak neviňátka. Neraduju se ze smrti branců nebo venkovských idiotů, které do armády nalákaly vysoké platy. Ale příslušnice zlaté mládeže, která využila válku a genocidu k pořádnému nastartování kariéry, to je ryzí zlo.

 

Text Kamila Galeeva přeložil Viktor Janiš

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!