Jméno filozofa kapitalismu zná každý: Adam Smith. Známe i jméno filozofa marxismu: Karla Marxe. Ale kdo je filozofem fašismu?
Ano, přesně tak. To nevíte. Nemusíte se cítit špatně. Skoro nikdo to neví. Ne proto, že by neexistoval, ale proto, že historici, z nichž většina patří k politické levici, ho museli vymazat z dějin, aby se vyhnuli konfrontaci se skutečnými názory fašismu. Dovolte mi tedy, abych vám ho představil. Jmenuje se Giovanni Gentile.
Narodil se v roce 1875 a byl jedním z nejvlivnějších světových filozofů první poloviny dvacátého století. Gentile se domníval, že existují dva „diametrálně odlišné“ typy demokracie. Jedním z nich je liberální demokracie, jako je ta americká, kterou Gentile odmítá jako individualistickou – příliš zaměřenou na svobodu a osobní práva – a tudíž sobeckou. Druhým, který Gentile doporučuje, je „pravá demokracie“, v níž se jednotlivci dobrovolně podřizují státu.
Stejně jako jeho filozofický učitel Karel Marx chtěl Gentile vytvořit společenství, které by se podobalo rodině, společenství, kde „jsme v tom všichni společně“. Je snadné pochopit přitažlivost této myšlenky. Ostatně zůstává častým rétorickým tématem levice.
Například na sjezdu Demokratické strany v roce 1984 přirovnal guvernér státu New York Mario Cuomo Ameriku k rozšířené rodině, kde se prostřednictvím vlády všichni lidé starají jeden o druhého.
Na tom se nic nezměnilo. O třicet let později zněl slogan sjezdu Demokratické strany v roce 2012: „Vláda je to jediné, k čemu všichni patříme.“ A to je to jediné, k čemu všichni patříme. Stejně dobře mohli citovat Gentila.
Nezapomeňte, že Gentile byl mužem levice. Byl přesvědčeným socialistou. Pro Gentileho je fašismus formou socialismu – skutečně jeho nejfunkčnější formou. Zatímco Marxův socialismus mobilizuje lidi na základě třídního principu, fašismus mobilizuje lidi tím, že apeluje na jejich národní i třídní identitu. Fašisté jsou socialisté s národní identitou. Němečtí fašisté se ve 30. letech 20. století nazývali nacisté – jde o zkráceninu termínu „národní socialista“.
Pro Gentileho by veškeré soukromé jednání mělo být zaměřeno na službu společnosti; neexistuje rozdíl mezi soukromým a veřejným zájmem. Správně chápané zájmy jsou totožné. A kdo je administrativní složkou společnosti? Není to nikdo jiný než stát. V důsledku toho podřídit se společnosti znamená podřídit se státu – nejen v ekonomických záležitostech, ale ve všech záležitostech. Protože všechno je politické, stát může všem říkat, jak mají myslet a co mají dělat.
Byl to jiný Ital, Benito Mussolini, fašistický diktátor Itálie v letech 1922 až 1943, kdo Gentileho slova proměnil v činy. Ve své knize Dottrina del Fascismo (jíž byl Gentile alespoň zčásti autorem), jednom z doktrinálních prohlášení raného fašismu, Mussolini napsal: „Všechno je ve státě a nic lidského neexistuje a nemá hodnotu mimo stát.“ Mussolini se také snažil o to, aby se stát stal součástí fašismu. Pouze parafrázoval Gentileho.
Tento italský filosof je dnes ztracen v zapomnění, ale jeho filosofie nemůže být aktuálnější, protože se úzce shoduje s filosofií moderní levice. Gentileho dílo přímo promlouvá k pokrokářům, kteří obhajují centralizovaný stát. Zde v Americe levice značně rozšířila státní kontrolu nad soukromým sektorem, od zdravotnictví po bankovnictví; od vzdělávání po energetiku. Tento státem řízený kapitalismus je přesně tím, co ve 30. letech 20. století zavedli němečtí a italští fašisté.
Levičáci nemohou uznat svého člověka, Gentileho (kterého mimochodem v roce 1944 zastřelili komunističtí partyzáni) protože by to podkopalo jejich snahu svázat konzervatismus s fašismem. Konzervatismus chce malou vládu, aby mohla vzkvétat svoboda jednotlivce. Levice, stejně jako Gentile, chce opak: dát zdroje jednotlivce a průmyslu do služeb centralizovaného státu. Uznat Gentileho znamená uznat, že fašismus má hlubokou příbuznost s ideologií dnešní levice. A tak budou Gentileho držet tam, kde ho mají: mrtvého, pohřbeného a zapomenutého.
Ale my bychom si to měli pamatovat, jinak nás duch fašismu bude pronásledovat i nadále.
Převzato z PragerU
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!