Kdo se stále diví, kolik lidí si na Slovensku přeje ruské vítězství ve válce a je ještě schopno fandit ruskému prezidentovi, ať si poslechne jeho projev u příležitosti anexe okupovaných území na Ukrajině 30. září (mimochodem v den výročí podepsání Mnichovské dohody v roce 1938). V tomto projevu Vladimir Putin před moskevskou verchuškou představil svůj pohled na svět, který se nápadně překrývá s pohledem značné části slovenské veřejnosti.
Ale právě proto má smysl polemizovat s obsahem projevu. Ne kvůli Putinovi, ale kvůli našim krajanům. Jen několik poznámek k některým bodům Putinova projevu.
„Lid rozhodl.“
Při anexi čtyř okupovaných oblastí na východě Ukrajiny se Putin odvolává na referenda, jejichž průběh ani nepředstíral řádné nestranné hlasování. Většina států světa je odmítla jako zinscenované a generální tajemník OSN António Guterres je označil za „porušení Charty OSN a mezinárodního práva“.
Už jen deklarované počty hlasů pro připojení k Rusku (v rozmezí 87-93, 98 a 99 procent v závislosti na regionu) by měly každému soudnému člověku rozsvítit kontrolky. Komunistická strana u nás před rokem 1989 vyhrávala volby s takovými výsledky. Jak připomněl můj kolega Christian Heitmann, tyto regiony v roce 1991 v referendu podpořily nezávislost Ukrajiny.
Je příznačné, že Rusko chce anektovat území, která ani plně nekontroluje a ani neví, zda je chce mít ve svých administrativních hranicích, nebo pouze v rozsahu, v jakém je obsadí ruské ozbrojené síly. V každém případě svět tuto anexi neuznává a ukrajinská armáda svými akcemi velmi rychle vytváří na místě jinou situaci, bez ohledu na to, co si Kreml namlouvá.
Západní kolonialismus
Západu je třeba připomenout, že tuto tradici kolonialismu započal ve středověku. Byl to obchod s otroky, drancování Indie a Afriky a opiové války Británie a Francie proti Číně…“
Putin ví, že Čína se svými problémy s Tchaj-wanem a Tibetem, Turecko se svým Kurdistánem nebo Indie se svým Kašmírem se pravděpodobně nedívají s uspokojením na to, jak chce Rusko anektovat části území sousedního státu. A tak to ruský prezident zachraňuje tím, jak byly tyto velké národy v 19. století poníženy západními koloniálními mocnostmi.
Ve skutečnosti se Rusko ve stejném období chovalo srovnatelně expanzivně jako západoevropské země. Až na to, že si násilím nepodmanila nová území v zámoří, ale ve svém bezprostředním sousedství. Na Kavkaze, Sibiři a ve Střední Asii si Rusové vojensky podrobili mnoho tamních národností. I probíhající „částečná mobilizace“ se neúměrně dotýká příslušníků neruských etnických menšin na periferii země.
Zároveň Putin jaksi zapomněl, že i Rusko se v 19. století po opiových válkách přiživilo na území, které původně patřilo Číně. Kdy Moskva vrátí Pekingu kontrolu nad Přímořským krajem včetně přístavu Vladivostok nebo nad Amurskou oblastí? No tak, Vladimíre Vladimiroviči, Britové už Hongkong vrátili!
Ironií je, že na základě stejných nároků, jaké si nyní Putin činí na Krym a další ukrajinské regiony, by si Čína jednoho dne mohla nárokovat některá současná ruská území na Dálném východě. Pozor na karmu!
„Hirošima!“
„Spojené státy jsou jedinou zemí na světě, která použila jaderné zbraně dvakrát. Zničením Hirošimy a Nagasaki vytvořily precedens.“
Jenže Spojené státy použily jaderné zbraně proti Japonsku, aby ukončily poslední světovou válku. Každý, kdo se dnes uchýlí k jejich použití, riskuje, že vyvolá novou světovou válku.
Ještě jedna poznámka k Hirošimě: za druhé světové války to nebyli Američané, kdo napadl Japonsko, ale Japonci, kdo vyhlásil válku Spojeným státům – den poté, co přepadli americkou tichomořskou flotilu na Havajských ostrovech, aby jim nestála v cestě k podmanění východní Asie.
Po skončení druhé světové války však USA atomové bomby v dalších konfliktech nepoužily. Přestože Američané fakticky prohráli války ve Vietnamu a Iráku a loni se museli potupně stáhnout z Afghánistánu, nepokusili se zvrátit svou porážku svržením jaderných bomb na své protivníky.
Bylo by nejen katastrofou, ale i ostudou, kdyby se Rusko uchýlilo k použití jaderných zbraní na Ukrajině, protože jeho vojska se nemohou prosadit proti menší, méně lidnaté a chudší zemi konvenčními prostředky.
A vějička konzervativcům…
„Opravdu chceme mít v Rusku místo otce a matky rodiče 1, rodiče 2, rodiče 3! To se úplně zbláznili?“, ptal se teatrálně Putin. My na Slovensku také nechceme „rodič 1, 2 a 3“ místo otec a matka. A proto to u nás tak není. Proto máme v ústavě zakotveno manželství jako svazek muže a ženy.
Je pravda, že tyto trendy, které zpochybňují tradiční morálku, přicházejí ze Západu a jsou silně podporovány médii nebo názorovými elitami. Zároveň však proti nim existuje značný odpor. Příkladem je i redakce Postoj.sk
Existence bojů o kulturní a etické otázky je důsledkem toho, že žijeme v pluralitní demokratické společnosti, v níž spolu soupeří různé myšlenky. Na Západě existují státy s liberálnější legislativou, jako je Nizozemsko, ale také konzervativnější státy, jako je Slovensko nebo Polsko.
Vývoj přitom nemusí být jednosměrný směrem ke stále progresivnějším politikám. Rozhodnutí, jako je letošní zrušení rozsudku ve věci Roe v. Wade Nejvyšším soudem USA, ukazují, že kulturní konzervativci na Západě ještě neřekli poslední slovo.
Mimochodem, kdy bude bašta pravoslaví, Rusko, zakazovat potraty, které tak účinně decimují ruskou demografii?
Boj proti USA?
Vladimir Putin se dnes stylizuje do role bojovníka proti globální imperiální hegemonii USA. Nezamýšleným důsledkem všech Putinových kroků od 24. února je však posílení pozice USA ve světě.
Na podzim 2019 francouzský prezident Macron označil Severoatlantickou alianci za organizaci ve stavu „mozkové smrti“. Dnes je NATO tak živé jako už dlouho ne a rozšířilo se o Švédsko a Finsko, jejichž hranice je vzdálená 130 kilometrů od Petrohradu.
Zatímco předchozí američtí prezidenti s rozpačitým výsledkem apelovali na evropské členy aliance, aby zvýšili své dlouhodobě nízké výdaje na obranu, Putin přiměl samotné Německo, aby po 24. únoru vydalo na přezbrojení Bundeswehru téměř ekvivalent ročního HDP Slovenska.
Zároveň se EU v současné době snaží snížit svou závislost na Rusku, pokud jde o energetické nosiče, což opět potěší alternativní dodavatele z celého světa, včetně Američanů.
Ani v sousedství Ruska to nevypadá lépe. Zatímco Putin donedávna Ukrajincům upíral národní identitu, anexe Krymu v roce 2014, dlouho doutnající válka v Donbasu a plnohodnotná ruská agrese v posledních šesti měsících Ukrajinu jako politický národ dotvořily. A co víc, i když tato válka skončí, Ukrajinci budou Rusy nenávidět ještě nejméně jednu generaci. To nezpůsobili Američané, ale Putin svou vojenskou agresí a způsobem, jakým jeho vojska vedou tento konflikt (masové hroby na osvobozených územích).
Někteří Slováci se ptají, proč Spojené státy dotvářejí rusko-ukrajinskou válku dodávkami zbraní, bez nichž by se Kyjev už dávno vzdal. Američané to dělají proto, že se společně s Rusy v Budapešťském memorandu z roku 1994 zavázali respektovat územní celistvost Ukrajiny výměnou za to, že se Kyjev vzdá jaderných zbraní na svém území.
Rusové tuto dohodu porušili a již podruhé se pokoušejí odříznout část ukrajinského území. Pokud by Američané v této situaci nepomohli Ukrajině bránit její územní celistvost, ztratila by jakákoli jejich budoucí snaha zabránit šíření jaderných zbraní kdekoli na světě výměnou za diplomatické záruky na důvěryhodnosti.
Na druhou stranu, kdyby dnes Američané nepomáhali Ukrajině bránit se proti ruské agresi, ti samí rejpalové by dnes klidně tvrdili, že Washington hodil Kyjev přes palubu, stejně jako Paříž a Londýn hodily přes palubu Československo v roce 1938.
Převzato ze slovenského konzervativního deníku Postoj.sk
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme