Neznám pana Jakuba Kříže, takže bych za něj nemohl dát beze všeho ruku do ohně, ale jestli dva hlavní argumenty proti Křížovu jmenování do funkce zástupce ombudsmana jsou postoje proti potratům a manželství pro všechny, případně členství v Opus Dei, očividně se dost lišíme v chápání této role a i toho, jak jí ustanovuje zákon.
→ Potraty nejsou otázka ryze (lidsko)právní, ale hlavně etická.
→ Manželství není ryze otázka (lidsko)právní, ale hlavně společenská a politická.
→ Opus Dei není zločinecká organizace, ale jedna z mnoha platforem napříč římskokatolickým klérem a laicity. Pokud vím, tak členství v takové organizaci je zcela v souladu se zákonem a svobodou slova, není to antisystémová organizace usilující o svržení ústavního pořádku. Kromě zcela marginálních ultrakonzervativních sekt dnes žádná významná katolická frakce neusiluje o ovládnutí státu a jeho donucovacích prostředků.
Pokud oboje má být překážkou do funkce katolické pravověří Kříže, byť ryze politickou, je to nebezpečná delegitimizace svobody svědomí, odsunutí určitých postojů mimo rámec přijatelnosti. To se vám, přátelé, může jednou dost vymstít. Stejně jako fakt, že společnost, která sdílí různá pojetí práv, kdy jedna část společnosti považuje tu druhou za klatou a nejlépe by jí apolitizovala, nemá přes všechna drmolení manter o vnitřním rozdělení, žádnou velkou budoucnost.
Již jsme si pomalu (bohužel) zvykli, že “lidská práva” jsou debatní framework, ve kterém platí “lidské právo je to, co progresivní levice rozhodne, že je lidské právo”, ale to nemá s úřadem ombudsmana nic společného. To je veřejný úřad vyžadující vysokou právní odbornost, kterou asistuje komukoli, koho semlela kafkovská kola byrokracie nebo odlidštěného chápání paragrafové zákonnosti.
Není to instituce pro kulturní boj, společenské otázky a prosazování specifického pohledu na svět. To platí samozřejmě i pro Kříže, ale to bychom pak mohli otevřeně říct, že katolíci nemají být připouštěni k žádným veřejným úřadům, poněvadž jediné povolené “náboženství” v rámci sekulárního státu je sekularismus.
Z tohoto paradoxu už se nikdy nevymotáte, protože s představou, že myšlenky agnostiků/ateistů se rodí jenom na racionální půdě vědeckého empirismu a nábožensky založený člověk z principu nemůže uvažovat sekulárně ani ve vztahu ke společnosti, státu a právu, končí i náboženská svoboda. Je to jenom další obdoba ideologického determinismu, kterému holdovali komunisté.
Doufám, že v Senátu sedí lidé, kteří toto vědí a nebudou hodnotit politickou a náboženskou afiliaci, nýbrž Křížovu odbornou způsobilost a vizi, kterou by měl představit. Nakonec, jednou se může stát i ombudsmanem.
S tím počítejte, to je demokracie.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme