Jak vypadá vlastnická struktura a hierarchie majitelů ruských polostátních firem a médií a proč spíše nespoléhat na ruské oligarchy. Jak západní byznys chrání a zajišťuje potřeby ruských oligarchů včetně Putinovy družky. Jak ruský vládce pečuje o své přátele, ženy a potomky.
*
Nejbližší okolí Vladimira Putina už nejméně 15 let citelně pomáhá Alině Kabajevové: létá obchodními letadly prezidentových přátel, dostává od nich byty a venkovská sídla, užívá jejich švýcarské nemovitosti a pravděpodobně jednu z největších jachet na světě, Šeherezádu.
Tím však projevy pozornosti ruského vládce nekončí. Ruské investigativní centrum Dossier zjistilo podrobnosti o pravděpodobně nejdražším nákupu, který známí hlavy státu uskutečnili prostřednictvím Kabajevové a s ní spojených subjektů.
Vladimir Kolbin, syn Putinova přítele z dětství, zprostředkoval obchod s akciemi největší ruské pojišťovny Sogaz. Bývalý policista z Petrohradu koupil cenné papíry společnosti za 23 miliard rublů a poté je prodal za 55 miliard rublů. Krátce poté půjčil 12,3 miliardy rublů společnosti National Media Group Aliny Kabajevové. Peníze byly potřeba na koupi televizního kanálu STS, na němž olympijská vítězka v moderní gymnastice kdysi uváděla reality show Harem.
*
„Rodina je nejposvátnější věc na světě. Víš, jak moje máma čekávala na tátu, když se vracel ze hřiště? Na stole byla vždycky tři jídla – laghman, pilaf a manti. A všechno bylo tak rychlé a dům byl vždy čistý a ona měla čas starat se o mě a o sestru. I pro mě budou děti na prvním místě. Jako pro moji maminku. Jsem za svou orientální výchovu velmi vděčná. I silná a úspěšná žena musí chápat, že muž je nejdůležitější. Nebudeme si nic nalhávat a říkat, že to všechno děláme pro sebe. Kde bychom byly bez mužů! Zdá se mi, že některé naše ženy se nechovají správně. V práci musíš být silná, a když přijdeš domů, musíš být milující manželkou a matkou,“ řekla Alina v roce 2011.
Alina Kabajevová vyrostla v muslimské rodině uzbeckého fotbalisty Marata Kabajeva a jeho ruské manželky. Profesionální kariéru začala v deseti letech coby reprezentantka Kazachstánu.
Do Moskvy se rodina přestěhovala později a Alina začala reprezentovat Rusko. Putin měl v roce 2020 říct pákistánskému premiérovi Imranu Khanovi, že „jeho žena je muslimka“.
Kolem roku 2010 olympijská vítězka, která právě ukončila sportovní kariéru, ochotně poskytovala rozhovory a téměř ve všech mluvila o tom, jak touží založit rodinu a jak bude milovat své děti: „Chci mít zdravé děti, hodně vnoučat a chci být zdravá, abych s nimi mohla být co nejdéle. Mimochodem, ať si píšou, co chtějí, žádné děti nemám. Ale jako každá normální žena sním o dětech…“ Není známo, zda chtěla tímto způsobem naznačit své záměry. O svém soukromém životě Kabajevová mluvila jen útržkovitě a tisk jí přisuzoval aféry s fotbalistou Lokomotivu Maximem Buznikinem a policejním kapitánem Davidem Muselanim. „Proč by se policista nemohl zamilovat do sportovkyně? Dokonce i prezident!“ reagovala na tyto pomluvy její matka Ljubov.
V roce 2008 Moskevský zpravodaj informoval, že v Petrohradě začaly přípravy na svatbu Kabajevové a Vladimira Putina. „Putin je už dva měsíce rozvedený, s vyřešenou minulostí. Příslušné razítko do pasu dostal v jedné z petrohradských matrik. Stalo se tak v únoru,“ napsala média s odvoláním na „blízkého přítele šéfa společnosti Carnival Style“, která se o možnost uspořádat svatbu ucházela (taková společnost skutečně existovala a její seznam klientů se shoduje se seznamem uvedeným v článku Moskevského zpravodaje). Putin reagoval popudlivě: „Nikdy jsem neměl v lásce ty, kteří strkají svůj usoplený nos do života druhých a projektují si do nich své erotické fantazie. Publikace tohoto druhu se zmiňují o různých úspěšných a krásných dívkách. A myslím, že nepřekvapí, když řeknu, že je mám všechny rád. A vlastně všechny ruské ženy.“
Noviny byly brzy uzavřeny. Kabajevová měla v té době k Putinovi skutečně blízko. V květnu 2008 za ním přiletěla do Soči soukromým letadlem prezidentova přítele Gennadije Timčenka.
Kabajevová využívá nejen soukromá letadla, ale také byznys třídu rychlovlaku Sapsan jezdícího na trase Moskva-Petrohrad. Na konečnou však nikdy nedojela: vždy vystupuje na mezizastávkách v Uglovce nebo Okulovce. Stanice se nacházejí nedaleko od sebe v Novgorodské oblasti a v jejich blízkosti není nic pozoruhodného, tedy kromě sídla hlavy státu na Valdaji.
Podle údajů ruských železnic jela Kabajevová od roku 2015 po této trase nejméně 56krát. Na těchto cestách ji občas doprovázela matka, někdy sestra Lejsan Kabajevová nebo babička Anna Zatsepilinová. Pro doprovod Vladimira Putina, který Valdaj rád navštěvuje, je to pravděpodobně nejvhodnější způsob setkání s prezidentem: 1,5-2 hodiny rychlovlakem a pak dalších 40 minut autem. Stejnou cestou se vydávalo mnoho známých a příbuzných ruského vůdce, například jeho nejstarší dcera Maria Voroncovová nebo už zmíněný Gennadij Timčenko.
*
Nejpozději od roku 2011 Alina neskrývá svůj zásnubní prsten. Putin byl přitom podle oficiální verze ženatý s Ludmilou Putinovou až do roku 2013.
Ale 6. června po představení baletu Esmeralda v Kremelském paláci prohlásil, že se manželé rozhodli žít odděleně, a dodal, že s manželkou už nějakou dobu nežijí spolu.
„Veškeré mé aktivity, veškerá má práce dnes souvisí s veřejnou sférou, s absolutní publicitou. Někomu se líbí, někomu ne, ale jsou i lidé, kteří to naprosto nesnášejí. Ludmila Alexandrovna držela čestnou stráž osm, devět let,“ řekl Putin. Jeho žena vypadala zmateně, ale na dotaz novinářů, zda se tedy jedná o rozvod, potvrdila: „Dalo by se říct, že to byl civilizovaný rozvod.“
Putin neupřesnil, kdy „hlídka“ jeho ženy započala. Ruský vůdce zastával „absolutně veřejnou funkci“ nejméně od roku 1999, což znamená, že jejich manželství mělo ve skutečnosti skončit již v roce 2008 – tedy přesně jak ve své době uvedl list Moskevský zpravodaj.
Od té doby se Putin údajně stal otcem ještě nejméně třikrát, přičemž jedno dítě porodila Kabajevová v roce 2015 ve Švýcarsku a další dvě v roce 2019 v Moskvě. To potvrzuje i zdroj z Kulakovova porodnického centra. Po svém prvním porodu strávila Kabajevová poměrně dost času ve Švýcarsku. Doprovod jí dělala matka a vydatně jí pomáhal i Gennadij Timčenko.
*
Obec Cologny patří k nejdražším a nejvyhlášenějším adresám ve Švýcarsku i na světě. Nachází se v blízkosti centra Ženevy a rozkládá se podél břehu jezera. Nejprestižnější nemovitosti jsou na malém kopci s výhledem na jezero a protější břeh. Většina zdejších vil byla postavena nejpozději v 19. století, a proto jsou chráněny státem jako architektonické památky. Z tohoto důvodu jsou i sebemenší rekonstrukce obtížné, protože vyžadují povolení úřadů. Koupě domu v Cologny také není jednoduchá: musíte mít trvalý pobyt v Ženevě. Kupující se však nenechávají zahanbit byrokratickými překážkami ani vysokými cenami kolem 70-80 milionů švýcarských franků.
Ruští podnikatelé se v ženevském kantonu začali objevovat na přelomu tisíciletí. Švýcarsko je přilákalo mimo jiné svými výhodnými daňovými zákony.
„Daně ve Finsku jsem platil dlouho. A na ruské poměry to byly vysoké daně: více než 60 % mého příjmu. Po deseti letech jsem se rozhodl přestěhovat do Švýcarska, ani ne tak kvůli daním, ale protože jsem chtěl dát synovi dobré evropské vzdělání. Mám dohodu se švýcarskými daňovými úřady. Existuje systém, v němž se můžete dohodnout, že bez ohledu na příjem budete po určitou dobu platit určitou částku. A to podstatně méně než 60 % příjmu,“ uvedl Timčenko.
Ženeva byla důležitá i pro Timčenkovo obchodní impérium. Zakladatel ropné společnosti Gunvor zde navazoval styky s dalšími podnikateli z celého světa a intenzivně sháněl odběratele ruské ropy a ropných produktů. V roce 2002 si zde podle místního katastru nemovitostí koupil sídlo za 18,4 milionu švýcarských franků. Jeho sousedem byl druhý spolumajitel společnosti Gunvor Torbjörn Törnqvist. V roce 2013 si Timčenko pořídil byt v sousedství, který koupil od syna generálního ředitele ruských železnic Vladimira Jakunina za 1,5 milionu franků.
O rok později na Timčenka dopadly sankce a od té doby si dává pozor, aby neopustil Rusko: „Bohužel je důvod se obávat provokací ze strany amerických tajných služeb,“ uvedl. V roce 2015 proto převedl vilu na svého syna Ivana a manželku Elenu. Nebyli však jediní, kdo dům využíval: podle zdroje z okolí Aliny Kabajevové navštěvovala sídlo i bývalá olympionička.
Podle deníku The Wall Street Journal, který se odvolává na evropské a americké bezpečnostní činitele, žila Kabajevová střídavě v v Luganu a ve vile s přistávací plochou pro vrtulníky v Cologny.
*
V Cologny je pouze jeden heliport. Nachází se na Rampe de Cologny vedle domů Timčenka a Tornquista. Pozemek je součástí panství zvaného Villa Hauterive. V 18. století se zde rodina Rieu zabývala výrobou vína. Panství je nyní rozděleno na dvě části, z nichž jedna dříve patřila švýcarskému prezidentovi Gustavu Adorovi a v posledních letech ji vlastní Saúdové.
Ovšem druhá nemovitost se ocitla v nabídce realitní kanceláře na jaře 2022, tedy po začátku ruské invaze. Inzerát přitom vypadal dost neobvykle: kromě krátkého popisu zmiňujícího přistávací plochu pro vrtulník a přibližnou rozlohu (více než 20 000 metrů čtverečních) se na webových stránkách realitky objevila pouze jedna fotografie – snímek trávníku s výhledem na jezero.
Jako by majitelé nechtěli ukázat dům a ostatní budovy.
Tato přehnaná opatrnost je přitom zbytečná: pozemek je snadno identifikovatelný podle charakteristického tvaru cest, který je vidět na fotografii v inzerátu, a navíc v Cologny není mnoho pozemků této velikosti (podle švýcarského katastru má pozemek rozlohu téměř 25 000 m2). Podle realitní kanceláře má dům hodnotu 75 milionů švýcarských franků (asi 75,5 milionu dolarů).
Realitní kancelář také v další komunikaci upřesnila, že se na pozemku nachází přistávací plocha pro vrtulník, která se však již nějakou dobu nepoužívá. To není tak docela pravda: od roku 2016 bylo podle serveru ADSBexchange na samotném pozemku a v jeho okolí nahlášeno pět soukromých vrtulníků. Vybrány byly pouze vrtulníky, u nichž barometrická výška odpovídala hodnotě „na zemi“ a rychlost byla nulová. Vyškrtli jsme také lékařské vrtulníky.
Těchto pět vrtulníků si lze objednat, přičemž čtyři z nich patří do stejné skupiny Swift Copters, která spolupracuje s klienty z Ruska:
Eurocopter EC 135
Bell 429 Global Ranger
Airbus Helicopters H125
Agusta-Westland AW-109SP
Eurocopter AS 350B3 Ecureuil
Novinář našeho webu se pokusil dům koupit. Vydával se přitom za asistenta bankéře, který hledal dům na břehu Ženevského jezera, ale nechtěl prozradit své jméno. Realitní makléř o nemovitosti ochotně hovořil až do chvíle, kdy mu do pošty přišel dotaz, zda se právě o tomto domě zmiňuje článek deníku The Wall Street Journal: legenda zněla, že potenciální kupec by se koupí vily intimní přítelkyně ruského prezidenta nechtěl vystavit druhotným sankcím. Tato otázka již zůstala nezodpovězena a realitní makléř brzy oznámil, že nemovitost byla stažena z prodeje.
Dossier poté zaslal Pierru Folletovi a realitní kanceláři dotazy a uvedl, že připravuje publikaci o Kabajevové, a požádal o vysvětlení, zda sportovkyně nemovitost užívala. Majitel na otázky neodpověděl a realitní makléř se tvářil, že nerozumí: „Vy si asi pletete mou realitní kancelář s tiskovým odborem? Netuším, o čem ve svém dopise mluvíte a jakou adresu máte na mysli.“
Prodejní inzerát byl brzy odstraněn.
*
Podle jednoho ze známých Kabajevové využívala gymnastka vrtulník, který ji vždy dopravil „doslova Timčenkovi na práh“.
Cesty do Švýcarska nebyly služební. Olympijská vítězka se, jak dříve slibovala v rozhovorech, věnovala výhradně svým dětem.
Ani ona však nezůstala bez výdělku.
„Média jsou mimořádně dynamický obor. Je tu tolik adrenalinu a vzrušení jako ve sportu,“ uvedla Kabajevová. Co v ní přesně vzbudilo adrenalin a vzrušení, není známo: olympijská vítězka je od září 2014 šéfkou Národní mediální skupiny (NMG), ale k otázkám souvisejícím s NMG se nevyjadřuje a omezuje se na rutinní fráze připomínající citace z výročních zpráv. To není překvapivé, říká jeden ze spolupracovníků blízkých prezidentské administrativě.
Kabajevová se podle tohoto zdroje na každodenní činnosti společnosti vůbec nepodílí, NMG jí pouze zajišťuje solidní příjem a umožňuje věnovat se charitě, sportu a dětem. Jen v roce 2018 tak podle úniku informací z Federální daňové služby obdržela od NMG 785,4 milionu rublů.
Otázka, kam Kabajevu upíchnout, vyvstala podle zdroje kolem roku 2007. Po skončení kariéry získala gymnastka křeslo poslankyně Státní dumy, ale v parlamentu se právě nepřetrhla: za sedm let se podílela pouze na pěti návrzích zákonů, z nichž dva podepsali téměř všichni poslanci parlamentu – zákaz americkým občanům adoptovat děti z Ruska a zákon o zahraničních agentech. Současně se Kabajevová začala poohlížet po nějaké obchodní pozici, uvedl zdroj.
Mediální sféra jí připadala nejbližší: ještě v době, kdy byla diskvalifikována za doping, moderovala televizní pořady a hrála ve filmech a také se účastnila reality show „Harem“ na STS.
Od roku 2008 byla Kabajevová členkou veřejné rady NMG, v roce 2014 pak opustila Státní dumu a vzápětí se stala předsedkyní správní rady NMG.
NMG byla vytvořena nejbližším okolím Vladimira Putina. V únoru 2008 došlo ke konsolidaci mediálních aktiv banky Rossija (hlavním akcionářem je Putinův osobní – momentálně asi nejlepší – přítel Jurij Kovalčuk), miliardáře Alexeje Mordašova, Surgutněftěgazu a Sogazu (na konci roku 2019 ovládaného VTB, Kovalčukem, jeho ženou a partnery v bance Rossija).
Od té doby se struktura akcionářů trochu rozšířila, ale nijak zásadně se nezměnila.
Společnost NMG nezveřejňuje vlastnictví, takže informace o akcionářích jsou kusé:
21,2 % – Sogaz (ke konci roku 2019);
26,2 % – struktury Alexeje Mordašova. Po začátku války na Ukrajině oznámil svůj odchod z NMG (není známo, na koho podíl převedl);
7,5 % – Gazprom-Media (od roku 2016);
24 % – Surgutněftegaz. Společnost se tohoto podílu zbavila na začátku roku 2018, ale podle zdroje Dossier blízkého NMG byl podíl převeden na dceřiné společnosti Surgutu;
21 % – vlastník není znám, ale je pravděpodobné, že to bude banka Rossija: finanční instituce neoznámila stažení z kapitálu skupiny.
*
Významnou akcionářkou banky Rossija je také bývalá Putinova milenka a matka jeho nemanželské dcery Luizy Svetlana Krivonogichová. S Putinem se seznámila nejspíš na konci 90. let, kdy si jako velmi mladá dívka ze sociálně tíživých poměrů přivydělávala uklízením v místním supermarketu.
V roce 2003 porodila dceru Luizu Vladimirovnu, a vzápětí si mladou svobodnou matku vzali pod svá křídla Jurij Kovalčuk a Pjotr Kolbin, o němž bude ještě řeč. S Luizou žila střídavě v Petrohradě a v Monte Carlu, kde krátce po narození Luizy obdržela vilu, přičemž mezi oběma lokacemi cestovala rovněž soukromými letadly Putinových přátel. Jedná se tedy o zaužívaný model.
*
Mezi klíčová aktiva skupiny patří REN TV, První kanál, podíl v Pátém kanálu, ruské verze Discovery, Viasat a Sony Pictures, noviny Izvestija a publikace Delovoy Peterburg. Poslední významnou akvizicí NMG je společnost STS Media, která zahrnuje televizní kanály STS, Domašnij a Če.
Společnost NMG na tuto akvizici nevynaložila vlastní prostředky. „Kovalčukovy struktury jsou nyní ve velmi výjimečné situaci: už dříve měly spoustu mediálních aktiv a koupí CTC se staly jedničkou. Nyní jsou největšími investory do médií, dalo by se říci, že jsou to dnes ruští Murdochové. V tomto smyslu si pevně zajistili pozici lídra na trhu. Mediální holding je pro ně strategickým cílem. Nejsou to finanční, ale strategičtí investoři,“ vysvětlil spolumajitel Alfa Group Petr Aven.
V roce 2006 společnost STS zakotvila v New Yorku a umístila přibližně 16 % svých akcií na burzu NASDAQ. Akcionáři v té době byly švédská skupina Modern Times Group, Alfa Group, fondy Baring Vostok a šéf společnosti Alexandr Rodňanskyj. V roce 2011 se Alfa Group rozhodla svůj podíl prodat. „Říkali jsme si, že je to balík akcí, který dobře roste. Vždy jsme však deklarovali, že jsme připraveni jej prodat. Investice do STS pro nás vždy byla finanční, nikoli strategická,“ řekl Aven. Kupcem byla kyperská firma Telcrest Investments (stále vlastní 25 % v STS Media), která zaplatila přes 1 miliardu dolarů. Oficiálně offshore nyní vlastní NMG, banka Rossija, struktura Alexeje Mordašova, JSC Clients Strategy Result (CSR, součást skupiny VTB) a dvě společnosti Surgutněftegazu (Estrella a Selenium). Aven upřesnil, že jednal přímo s Kovalčukem.
Na společnost Telcrest se sankce formálně nevztahovaly, ale podíl byl přesto zmrazen, protože právnická osoba je přímo napojena na banku Rossija, na kterou USA uvalily restrikce v roce 2014, tedy po připojení Krymu k Rusku. „Je to osobní banka nejvyšších ruských představitelů. Mezi akcionáře banky Rossija patří členové Putinova nejbližšího okolí,“ uvedlo americké ministerstvo financí ve svém prohlášení. Ve stejném roce Rusko přijalo zákon, který zakazuje cizincům ovládat více než 20 % kapitálu mediálních společností. Z tohoto důvodu byl holding nucen vyčlenit televizní kanály STS, Domašnij a Če TV do právnické osoby STS Media.
Společnost NMG nemohla tento subjekt získat napřímo: transakci proto předcházelo stažení z americké burzy cenných papírů a američtí minoritní akcionáři, kteří vlastnili téměř 40 % akcií společnosti, nemohli legálně převést své cenné papíry do částečně sankcionovaných struktur.
V roce 2015 proto STS Media získala dalšího vlastníka: Ivan Tavrin a Ališer Usmanov spolu koupili 75 % společnosti (dohoda byla formalizována prostřednictvím jejich společného podniku UTV Management). Na konci roku 2018 se tehdejší jediný vlastník Tavrin rozhodl svůj podíl prodat a 20. prosince podepsal smlouvu se společností Media Investments. V té době byla firma vlastněna společností NMG (45 %) a dceřinou společností VTB, CSR (55 %). V roce 2022 NMG odkoupila podíl VTB, uvedla Media Investments. CEB je správcovská a investiční společnost. Má poměrně bohaté portfolio. Například od VTB získala půjčku ve výši 42 milionů dolarů. Vlastní také 19,72 % společnosti Rostelecom. Tento podíl byl oceněn na 66 miliard rublů. Další CSR vlastní společnost Veresajeva 6, která investovala 2,4 miliardy rublů do Národní satelitní společnosti (vlastník Tricolor) a vydala dluhopisy za 130 miliard rublů. Není známo, kdo přesně tyto cenné papíry koupil a poskytl tak společnosti peníze. Není známo, proč si společnost vybrala právě tento název: z nějakého důvodu má ale oficiální sídlo na stejnojmenné adrese rodiny Kabajevových.
Obchod byl financován neobvyklým způsobem. Nákupní cena dosáhla téměř 18,1 miliardy rublů, ale Media Investments na obchod nevydala vlastní peníze, nýbrž použila peníze vypůjčené.
Společnost obdržela den před podpisem smlouvy úvěr ve výši 12,3 miliardy rublů s úrokem 16 % ročně „za účelem investice do STS Media“. Peníze poskytla jedna fyzická osoba a v záznamech společnosti je uvedeno její jméno: V. Kolbin. Ve dnech 28. a 29. prosince byly podepsány další dvě úvěrové smlouvy, které však byly bezúročné: téměř 12,6 miliardy rublů poskytla dceřiná struktura STS společnosti „Media Investments“ (všechny úvěry splatné do konce roku 2023).
Na konci roku společnost skončila s přebytkem. Pravděpodobně z tohoto důvodu bylo 29. prosince Kolbinovi vráceno 6,8 miliardy rublů. O rok později Kolbin obdržel své úroky – téměř 940 milionů rublů. Aby je vůbec mohla zaplatit, vzala si společnost Media Investments další úvěr – rovněž od STS. Ani jeden z těchto úvěrů nebyl dosud splacen.
*
- Kolbin je synem Pjotra Kolbina, uvedli dva respondenti obeznámení s podrobnostmi transakce. Není to poprvé, co rodina Kolbinových pomáhá Vladimiru Putinovi a jeho okolí.
„Každé léto přijížděli Putinovi na daču, kam jsem jezdil i já, tehdy postgraduální student Herzenova pedagogického institutu. Oba [Viktor Kolbin a Vladimir Spiridonovič Putin, otec Vladimira Putina] jsme přežili obléhání, oba jsme prožili to nejstrašnější, co se lidem může stát – válku, a rychle jsme našli společnou řeč. Voloďa byl tehdy jen obyčejný chlapec, který se nijak nelišil od ostatních dětí. I když mi jeho otec často říkal: ‚Viktore, jen se podívej, jak je ten můj chlapeček nádherně stavěný. Široká ramena a úzký pas.‘ A já mu odpovídal: ‚Nic zvláštního, jako můj Peťulka,“ vyprávěl Viktor Kolbin, válečný veterán a učitel, v rozhovoru z ledna 2002.
Ve stejném rozhovoru uvedl, že si Putinova rodina kdysi pronajala pokoj u jeho tety ve vesnici Imenicy v Leningradské oblasti. Jeho syn Pjotr Kolbin byl stejně starý jako Putin. Narodil se 2. ledna 1952 v Orenburské oblasti a několik let žil se svým otcem v NDR, kde Viktor Kolbin učil děti sovětských důstojníků. Tehdy se Pjotr Kolbin seznámil s Genadijem Timčenkem, budoucím miliardářem a dalším Putinovým přítelem (Timčenkův otec byl také voják a sloužil v NDR).
Po návratu do SSSR Pjotr pokračoval v kamarádství s Putinem: „Jednoho dne šli s Péťou na diskotéku do sousední vesnice. Jeden kluk tam začal do Péti strkat. Můj syn není žádný slaboch – dal mu facku. Jenže místní se postavili za toho kluka a začali Péťu bít. Voloďa (z naší vesnice tam byli jen dva) zařval: ‚Péťo, do kouta!‘ , schoval Péťu a všech pět jich zbil. Zmlátil ty Péťovy tyrany.“
V 70. a 80. letech pracoval „Péťa“ Kolbin jako řezník. „Od té doby má čich na dobré maso,“ napsaly ve své době Vedomosti. S nástupem Putina k moci se však Kolbinovo podnikání rozjelo.
Začal podnikat s Viktorem Chmarinem, vzdáleným příbuzným prezidenta, který z něj udělal nominálního vlastníka společnosti Raznoexport, dodavatele pro Gazprom (zdroje uvádějí roční obrat této dceřiné společnosti 5-8 až 15-20 miliard rublů). Na začátku roku 2000 začal Kolbin obchodovat s Timčenkem, který se zabýval exportem ropy a ropných produktů, a učinil z něj spolumajitele společnosti Gunvor, jednoho z největších světových obchodníků. Podle Timčenkova známého zůstal Kolbin po celou dobu výhradně formálním vlastníkem a jednal v Putinově zájmu.
Pjotr Kolbin zemřel 3. ledna 2018 a jeho podnik zdědil Kolbin mladší, který se ujal role výše jmenovaného. Vladimir Kolbin se narodil v červnu 1975 v Leningradě. Z archivu ministerstva vnitra vyplývá, že až do poloviny roku 2000 působil v orgánech činných v trestním řízení – v regionálním oddělení pro boj s organizovaným zločinem (RUBOP) v Petrohradě a jeho oddělení se zabývalo městskými gangy. Po odchodu od policie se Kolbin ml. stal šéfem ochranky televizní a rozhlasové společnosti Peterburg, která se později přejmenovala na Pátý kanál, patřící NMG (tuto informaci Kolbin sám uvedl v lednu 2009, když si stěžoval, že jeho manželce bylo ukradeno auto).
Poté přešel do vedení hokejového klubu SKA, s jehož prezidentem Timčenkem létal na zápasy s týmem a občas si sám zahrál hokej. Zároveň krátce vlastnil okruh Igora Drive, na nějž se plánovalo přesunout závody Formule 1 ze Soči, a navázal i neziskové partnerství s Timčenkem.
Nyní je Kolbin mladší generálním ředitelem společnosti rozvíjející přístav Gelendžik (právnickou osobu vlastní banky Rossija a VTB a rodinná struktura ministra průmyslu a obchodu Denise Manturova), spolumajitelem vinic produkujících prvotřídní vína pod značkou Divnomorskoje Estate, která jsou nakupována pro oficiální státní akce (dalším spolumajitelem je Timčenko), a sponzorem výstavby Putinova paláce na pobřeží Černého moře. Žádná z těchto zakázek však Kolbinovi nepřinesla miliardy, které mohl půjčit NMG. To až obchod s akciemi Sogazu.
*
„Zatím nejsme jednoznačně nejsilnější v korporátním pojištění, ale máme silnou pozici v retailovém pojištění, aktivně jsme se zapojili do životního pojištění. Probíhají jednání se Sogazem a fúze je možná, pokud přijde nějaký vhodný balíček,“ řekl v lednu 2018 šéf VTB Andrej Kostin.
Strany se na parametrech transakce dohodly do konce jara a do října ji uzavřely. Po fúzi pojišťovna nadále působila pod značkou Sogaz. „Sogaz“ byl v té době největší ruskou pojišťovnou, VTB čtvrtou. Transakce nebyla zcela peněžní: ze 70,4 miliardy rublů zaplatil Sogaz VTB 14,6 miliardy rublů (částka byla později snížena na 11 miliard) a zbytek byl uhrazen převodem 10 % akcií Sogazu na VTB. Aby se však Sogaz mohl s bankou vyrovnat, musel odkoupit cenné papíry od jednoho ze svých spoluvlastníků. Volba padla na aktiva, která oficiálně patřila Timčenkovi.
Podnikatelův zástupce uvedl, že Timčenko se svými partnery – Nikolajem Šamalovem, starým Putinovým známým (jeho syn Kirill byl ženatý s prezidentovou dcerou Jekatěrinou), a podnikateli Dmitrijem Gorelovem a Sergejem Kolesnikovem – koupil 12,5 % akcií Sogazu již v roce 2009.
Pokud prostudujeme vlastnickou strukturu a záznamy v kyperských a panamských registrech, zjistíme, že Timčenko do tohoto obchodu vstupoval společně s Pjotrem Kolbinem, který prostřednictvím společnosti Mischositos Investment vlastnil polovinu z 12,5 % akcií Sogazu.
Není známo, jak byly strukturovány podíly ostatních společníků, ale je pravděpodobné, že byly konsolidovány prostřednictvím offshorové společnosti Dockway Holdings Ltd z Britských Panenských ostrovů (spravované lichtenštejnským trustem Sequoia Treuhand; jak vyplývá z interních dokumentů společnosti, trust jednal v Timčenkově zájmu).
Brzy se však museli vyměnit partneři. V prosinci 2010 zveřejnil podnikatel Sergej Kolesnikov otevřený dopis Dmitriji Medveděvovi, který byl v té době prezidentem. Podnikatel uvedl, že na mysu Idokopas u Gelendžiku se staví palác pro Vladimira Putina a že na něj spolu se Šamalovem a Gorelovem shromáždil peníze od oligarchů. Po tomto skandálu stavba paláce sice pokračovala, ale v létě 2011 byly akcie Sogazu převedeny na firmu Kordex. Jejím jediným beneficientem byl od roku 2013 Pjotr Kolbin (prostřednictvím společnosti Crystalball Global Ltd).
Z údajů z rejstříků právnických osob lze vyvodit, že Timčenko, pokud měl v té době s celým vlastnickým schématem něco společného, tak pravděpodobně pouze jako manažer.
On sám v rozhovorech s přáteli často tvrdil, že vystupoval jen jako najatý manažer a část svého podnikání řídil v zájmu Putina, uvádí jeden z podnikatelových známých.
V roce 2015 se na Kolbina již vztahovaly americké sankce, které byly uvaleny po anexi Krymu. V témže roce si podle účetních záznamů firma RSC-Invest Timčenkovy dcery Ksenie Frankové vzala půjčku a od Kolbina koupila Kordex. V roce 2018 Franková společnost rozdělila: Kordex byl spolu se zbývajícími 10 % Sogazu prodán za 23 miliard rublů. RSK-Invest si na tento prodej vzala úvěr a na transakci nic nevydělala, zatímco Ksenia Franková osobně obdržela na svůj účet 1,6 miliardy rublů, uvádějí údaje Federální daňové služby. Jedná se o dividendy z akcií Sogazu.
2,5 % akcií Sogazu bylo převedeno na firmu Spektr, která se později přejmenovala na Energoinvestments. Na rozdělení cenných papírů se strany dohodly již v říjnu 2014, jak vyplývá ze zprávy auditora k účetní závěrce společnosti Kordeks. Vlastníkem Spectra se stal Vladimir Kolbin.
Na konci roku 2019 převedl společnost na právníka Andreje Pankova. Pankov pravděpodobně není konečným beneficientem podniku. Energy Investments používá jako kontaktní adresu poštu na doméně llcinvest.ru; na stejné doméně sídlí adresy struktur Jurije Kovalčuka.
Komu Ksenia Franková prodala svůj 10% podíl? Lze předpokládat, že jej koupil přímo Sogaz, aby jej využil při fúzi s VTB. To však není pravda: Sogaz nekoupil její podíl za 23 miliard rublů, které dostala RSK-Invest, ale za téměř 55 miliard rublů, jak vyplývá z účetnictví pojišťovny. To znamená, že nejprve cenné papíry putovaly ke zprostředkovateli, který je dále prodal za téměř 2,5násobek ceny. Tímto zprostředkovatelem je Vladimir Kolbin. Dokládají to údaje finančního úřadu o pohybu peněz na jeho účtech. Na začátku roku 2019 tak Kolbin obdržel od společnosti „Kordex“ 2,1 miliardy rublů. Stejnou částku v roce 2018 společnost rezervovala na výplatu dividend akcionářům (výplaty probíhají v průběhu roku následujícího po roce, za který se podává zpráva).
Jak přesně Kolbin s příjmy nakládal, není známo. Je však pravděpodobné, že koncem téhož roku část těchto peněz – 12,3 miliardy rublů – poskytl jako půjčku struktuře NMG na nákup STS.
Zároveň Kolbinova a Timčenkova společná nezisková organizace obdržela zálohu na zbývajících 10 miliard rublů z obchodu s akciemi.
*
Nebylo to poprvé, co Vladimir Putin prostřednictvím svých přátel provedl významné transakce v zájmu Aliny Kabajevové a s ní spojených subjektů. Žádná z nich však nebyla tak velká.
Navíc se dosud takové obchody týkaly většinou nemovitostí. Pjotr Kolbin daroval Alinině babičce Anně Zatsepilinové dva byty na Arbatu v Moskvě, Gennadij Timčenko byt na Mytninském nábřeží v Petrohradě a obchodní partner Arkadije Rotenberga a „realitní makléř Putinových přátel“ Grigorij Bajevskij pozemek na dálnici Rublevo-Uspenskoe a byt ve Veresajevově ulici (posledně jmenované bydlení dostala darem Kabajevové sestra Lejsan). Celková hodnota nemovitého majetku rodiny sportovkyně nyní přesahuje 2,5 miliardy rublů. Začátkem prosince 2020 odletěla Kabajevová z Milána do Soči letadlem Bombardier maltského provozovatele business jetů Elit’Avia.
Zároveň byla v Miláně se zaměstnanci Federální ochranné služby (FSO), kteří jsou podle spolupracovníků Alexeje Navalného součástí posádky jedné z nejdražších jachet světa Šeherezáda. Plavidlo patří Vladimiru Putinovi a bylo postaveno z peněz skupiny ruských podnikatelů v čele s Gennadiem Timčenkem, uvedly americké úřady. Příslušníci FSO se k jachtě dostali přes Milán.
Cesta do Milána byla jednou z posledních zahraničních cest Kabajevové. V blízké budoucnosti pravděpodobně nebude moci navštívit ani Itálii, ani svůj domov ve Švýcarsku. EU, USA a Kanada na ni uvalily personální sankce jako na „blízkou osobní přítelkyni Vladimira Putina“.
V březnu 2022 se Kabajevová vyjádřila k rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru nepustit na olympijské hry sportovce z Ruska a Běloruska. „Jejich ‚starost‘ o svět je stejně pokrytecká jako jejich boj proti dopingu. Nezajímali se ani nepotrestali nikdy žádnou zemi, která se podílela na likvidaci statisíců nevinných lidí v Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii. Ale že se Rusko rozhodlo chránit Donbas a Luhansk před nacisty, to nemohou přenést přes srdce,“ zopakovala Putinovy výčitky.
Ilja Rožděstvenskij
Překlad Lucie Sulovská
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme