Patnáctého října 2022. Ve východní části Paříže se na chodníku objevila velká plastová bedna s mrtvolou dvanáctileté dívky. Oběť se jmenovala Lola. Byla dcerou domovníka obytného domu, kde k vraždě došlo. Svědci, otisky prstů a záběry z bezpečnostních kamer rychle přivedli policii k zatčení jedné ženy. Ta se přiznala, ale zároveň řekla, že nemá vůbec žádné výčitky svědomí. Podle podrobností, které pachatelka uvedla a které potvrdila pitva, zalepila Lole ústa lepicí páskou, svlékla ji, přivázala k židli, znásilnila ji různými předměty, částečně jí podřízla hrdlo, její krev zachytila do láhve a vypila ji, pak si vykouřila cigaretu a dokončila podříznutí dívčina hrdla. Nakonec jí ještě uřízla hlavu. Pak do mrtvoly dítěte ještě mnohokrát bodla a tělo uložila do plastové bedny a vynesla na ulici.
Tato žena, čtyřiadvacetiletá Alžířanka Dahbia B., přijela do Francie na studentské vízum, ale po jeho vypršení v roce 2018 se domů nevrátila. V srpnu 2022 ji zadržela policie a nařídila jí opustit Francii – a poté ji propustila. Ve Francii tedy vůbec neměla být. Kdyby byla tato Alžířanka deportována a kdyby francouzská policie a ministerstvo spravedlnosti dělaly svou práci tak, jak mají, Lola by byla stále mezi námi.
Žádné nedostatky…?
„Žena podezřelá ze spáchání tohoto barbarského činu neměla být v naší zemi,“ prohlásila Marine Le Pen, lídryně strany Národní sdružení. „Příliš mnoho trestných činů a přestupků páchají ilegální imigranti, které jsme nebyli ochotni nebo schopni poslat zpět domů.“
„Kdy už budeme konečně bránit naše děti před útoky páchanými stále stejnými lidmi,“ zeptal se bývalý novinář Éric Zemmour, předseda strany Reconquête (Reconquista).
„Tato zločinná laxnost vůči imigraci je hnusná,“ řekl Eric Ciotti, jeden z lídrů Republikánů.
Francouzská vláda sice vyjádřila rodičům Loly soustrast, ale nepřiznala žádné nedostatky v policejních postupech a neslíbila žádné zlepšení bezpečnosti.
Prezident Emmanuel Macron otálel dva dny, než rodiče oběti nakonec krátce přijal. Na veřejnosti neřekl ani slovo. Neoznámil žádné politické rozhodnutí ohledně nelegální imigrace a jejího spojení se zvýšenou kriminalitou ve Francii. Vypadá to, že se žádného politického rozhodnutí v tomto směru nedočkáme.
„Premiérka Elisabeth Borne vyzvala opoziční politiky, aby projevili respekt k bolesti rodiny oběti. Obvinila je z „nevkusného chování“ a požádala je, aby byli zticha.“
„Používat rakev dvanáctiletého dítěte jako odrazový můstek pro vášnivé politické žvanění je hanebné,“ dodal ministr spravedlnosti Eric Dupond-Moretti.
Právník Gilles-William Goldnadel naznačil, že vláda raději mlčí, aby se nemluvilo o tom, jak extrémně laxní je její imigrační politika a jaké má důsledky. Podle něj je nezbytné se k situaci naléhavě postavit čelem a neodvracet zrak.
Hranice mezi Francií a ostatními evropskými zeměmi jsou otevřené a vnější evropské hranice jsou děravé. Každý rok se do Evropy nelegálně dostanou statisíce imigrantů. Mnozí z nich míří do Francie, kde zůstávají natrvalo. Od roku 2000 využívají sociální dávky a bezplatnou lékařskou péči, ke které nemají přístup ani chudí francouzští občané. Pokud jsou zatčeni, jako byla zadržena vražedkyně Loly, dostanou příkaz opustit zemi, ale nejsou umístěni do detenčního centra, takže takový příkaz, který není nikdy vymáhán, nemá vůbec žádný efekt. V roce 2020 bylo vydáno 107 500 příkazů k opuštění Francie; méně než 7 % takto vyzvaných migrantů však zemi skutečně opustilo.
Kdo to tu páchá zločin?
Podle nedávno vydané knihy L’ordre nécessaire (Nezbytný příkaz), jejímž autorem je Didier Lallement, bývalý šéf pařížské policie, jsou ilegální imigranti ve Francii pachateli téměř poloviny trestných činů. Didier Lallement uvádí, že přibližně 48 % všech trestných činů v Paříži v roce 2021 bylo spácháno ilegálními imigranty. Vraždy až tak hrůzné, jako byla vražda Loly, jsou páchány téměř každý den a pachateli jsou většinou ilegální imigranti. A nikdo se o nich ani slovem nezmíní. Oběti mají často podříznuté hrdlo. Když o vraždách informují mainstreamová média, tak o podříznutých hrdlech nemluví – sdělují, že oběť byla „bodnuta do krku„.
Francouzi nyní žijí v atmosféře všudypřítomného všeobecného násilí. Psychiatr Maurice Berger to nazval „bezdůvodným násilím“ – násilím páchaným zjevně jen pro potěšení z jeho páchání. Uvedl, že ve Francii dochází k bezdůvodnému násilí s následkem zranění nebo smrti v průměru každé dvě minuty. Ve Francii je denně spácháno více než dvě stě znásilnění. Berger v knize „Sur la violence gratuite en France“ (O bezdůvodném násilí ve Francii) poznamenává, že útoky mají obvykle rasistickou motivaci: jejich obětí jsou vždy běloši, agresory jsou téměř vždy Arabové nebo Afričané – tyto podrobnosti jsou komentátory naprosto opomíjeny. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že násilí ve Francii prudce narůstá: 68 % Francouzů tvrdí, že se cítí méně bezpečně, a 75 % lidí považuje výsledky Macrona a jeho vlády v boji proti kriminalitě za nedostatečné. Nelegální imigraci považuje 70 % respondentů za vážný problém. Přesto v květnu 2022 většina voličů znovu zvolila Macrona a odmítla kandidáty, kteří slibovali efektivní boj proti kriminalitě a nelegální imigraci.
Ve zjevné snaze vysvětlit tento překvapivý volební výsledek mnozí komentátoři tvrdí, že francouzské obyvatelstvo nyní fatalisticky předvídá zhroucení své země. Citují průzkumy, které se provádějí rok co rok a které ukazují, že francouzské obyvatelstvo je nejpesimističtější na světě. Drtivá většina Francouzů si zjevně myslí, že budoucnost bude horší než současnost. Průzkum zveřejněný v dubnu 2022 uvádí, že 77 % Francouzů je přesvědčeno, že jejich země nepřekoná současnou hospodářskou a sociální krizi; z průzkumu zveřejněného v září 2022 vyplývá, že 67 % Francouzů si myslí, že globální situace se v důsledku klimatických změn zhorší a že naše planeta nemá budoucnost. V knize „L’archipel français“ (Francouzské souostroví), vydané v roce 2019, píše sociolog Jérome Fourquet o francouzském „kolektivním nervovém zhroucení“ a „rozpadu“ francouzské společnosti. Konstatuje, že náboženské a historické zakotvení Francouzů se vytrácí – kostely jsou prázdné a ve školách se přestávají vyučovat důležité události francouzských dějin. A dodává, že muslimské obyvatelstvo Francie si naopak udržuje svou kulturu, zvyky a tradice, stále méně se asimiluje do francouzské společnosti a zdá se, že roste jeho pohrdání a nenávist vůči Francii, kterou mnozí muslimové obviňují z kolonizace muslimského světa a vykořisťování muslimských dělníků.
Velké tabu
Mluvit o „velké výměně“ obyvatelstva je ve Francii tabu. Každý, kdo se toho odváží, je okamžitě démonizován a označen za stoupence konspiračních teorií. Čísla však hovoří jasně. Bývalý státní tajemník pro zahraniční obchod Pierre Lellouche nedávno uvedl, že podle posledního sčítání lidu „je ve věkové kategorii od 0 do 4 let podíl dětí-imigrantů a dětí imigrantského původu 40 %“. Kromě statisíců nelegálních imigrantů, kteří ve Francii již jsou, přichází do Francie každoročně legálně dalších přibližně 400 000 přistěhovalců z Afriky a arabského světa. Souběžně s tím z Francie každoročně emigrují statisíce Francouzů. V roce 2018, což je poslední rok, za který jsou k dispozici údaje, odešlo ze země 270 000 Francouzů. Za posledních 20 let se počet Francouzů žijících v zahraničí zvýšil o 52 %.
Dalším tabu je mluvit o 750 no-go zónách (zones urbaines sensibles), které vyrostly na okrajích všech velkých francouzských měst a které jsou ovládány islámskými gangy a radikálními imámy. Závažnost situace je popsána v mnoha knihách. Sociolog Bernard Rougier ve své knize Les territoires conquis de l’islamisme (Území dobytá islamismem), která vyšla v roce 2020, napsal:
„Islamistickým sítím se podařilo vytvořit enklávy uprostřed dělnických čtvrtí… v nichž mohou ideologická a institucionální centra Středního východu a Maghrebu úspěšně šířit své pojetí islámu.“
Pečlivé údaje obsažené v knize nevyvolaly u francouzské vlády žádnou reakci. Kdykoliv policie v no-go zóně nebo v jejím blízkém okolí někoho zatkne, zraní nebo usmrtí, vypuknou nepokoje. Když se situace při zatýkání vyostří, je policie požádána, aby nechala zločince, kteří v no-go zóně hledají útočiště, utéct. Vláda se zřejmě obává, že by mohlo dojít ke vzplanutí nezvládnutelných nepokojů.
Od začátku září se před středními školami na pařížských předměstích odehrávají scény násilí: Francouzské zákony zakazují ve škole nošení náboženských symbolů a skupiny muslimských středoškolaček se domáhají práva nosit ve škole islámský hidžáb. Ředitelé středních škol, kteří jsou povinni dodržovat zákon, to zakazují. Skupiny mladých muslimů (většinou chlapců) reagují rabováním.
Islámské zastrašování
V učebnách středních i základních škol je francouzský vzdělávací systém vystaven islámskému zastrašování. V roce 2002 vydal historik George Bensoussan knihu Les territoires perdus de la république (Ztracená území republiky), v níž napsal, že na francouzských středních školách je nemožné hovořit o holocaustu. V roce 2017 vydal knihu Une France soumise (Submisivní Francie), která ukazuje, že situace se ještě zhoršila. Na francouzských středních a základních školách již tehdy nebylo možné mluvit o sekularismu a toleranci. Jeden učitel – Samuel Paty – o sekularismu mluvil a 16. října 2020 za to zaplatil svým životem.
Ti, kteří si snad mysleli, že stětí Samuela Patyho přiměje úřady k přijetí drastických opatření, se mýlili. Učitelé po celé Francii dnes hlásí, že je jim neustále vyhrožováno. Ve stížnostech, které podávají, mnozí uvádějí, že jim muslimští studenti vyhrožují, že jim „udělají totéž co Samuelu Patymu.“ Židovští učitelé čelí antisemitským výhrůžkám a urážkám. Ředitel jedné střední školy na předměstí Paříže nedávno obdržel anonymní dopis vyhrožující učiteli, který byl shodou okolností žid. V dopise bylo napsáno: „Uděláme jemu i jeho otci, starému sionistickému rabínovi, totéž co Samuelu Patymu.“ „Nechceme židy na středních školách. Zůstaňte ve svých synagogách! Až vyjde ze školy, tak se o něj postaráme.“ Ředitel to oznámil na policii. Pravděpodobně z toho nic nebude. Rok co rok 80 % těchto stížností podaných na policii k ničemu nevede.
Z ekonomického hlediska je Francie v úpadku. Francouzský HDP klesl z pátého místa na světě v roce 1980 na dnešní desáté a HDP na obyvatele se za stejné období propadl z pátého na dvacáté třetí místo na světě. Podíl Francie na světové ekonomice klesl ze 4,4 % v roce 1980 na dnešních 2,3 %. Francie patří mezi evropské země, které na své obyvatele uvalují největší daňové zatížení (45,2 % HDP v roce 2022). Francie má také nejvyšší úroveň veřejných výdajů ve vyspělém světě (57,9 % HDP v roce 2022) – a stále větší část veřejných výdajů jde na finanční pomoc legálním i ilegálním imigrantům. „Máme jeden z nejštědřejších sociálních systémů na světě,“ řekl Macron, „to je naše silná stránka.“
Daně však na pokrytí těchto veřejných výdajů nestačí, takže státní dluh Francie rychle roste. Vzpoura „žlutých vest“ – vyvolaná původně rostoucími cenami pohonných hmot – začala v listopadu 2018 a trvala až do vypuknutí pandemie koronaviru. V té době žilo ve Francii pod hranicí chudoby (s příjmem méně než 1 063 eur měsíčně) 9,3 milionu lidí a průzkumy ukázaly, že statisíce rodin trpí podvýživou. Protože „žluté vesty“ nebyly muslimové, reagovaly bezpečnostní služby pod Macronovým vedením na jejich protesty násilnou represí – desítky demonstrantů přišly o oko (nejméně 14), ruku, nohu nebo u nich došlo k poškození mozku zaviněnému frakturou lebky. Rozhodnutí francouzské vlády zavřít všechny Francouze na několik měsíců do jejich domovů ve jménu pandemie revoltu uhasilo (Francie měla jeden z nejpřísnějších lockdownů v Evropě). Tyto omezení skončily až několik dnů před prvním kolem prezidentských voleb v dubnu 2022. Francouzská ekonomika v důsledku lockdownu utrpěla velký propad. Počet lidí žijících pod hranicí chudoby prudce vzrostl, nyní je jich 12 milionů (18,46 % obyvatel). Během třetího čtvrtletí roku 2022 ukončilo činnost 9 000 francouzských byznysů; a 160 000 francouzských byznysů od ledna do června 2022 vyhlásilo platební neschopnost.
Popírání problémů
Èric Zemmour ve své knize Le suicide français (Francouzská sebevražda) vydané v roce 2014 napsal, že Francie umírá, a pokud nebudou urychleně přijata odvážná a zásadní rozhodnutí, tak nepřežije. S tvrzením, že tato rozhodnutí jsou nyní pro zemi otázkou života a smrti, kandidoval v roce 2022 na prezidenta, ale získal pouhých 7,3 % hlasů.
Esejistka Céline Pina napsala, že vražda mladé dívky Loly, reakce její vražedkyně po činu a snaha vlády o této události mlčet znamenají další krok na cestě Francie ke kolapsu, barbarství a chaosu:
„Hrůznost utrpení, které muselo toto dítě prožít, skutečnost, že k tomuto zvěrstvu došlo během dne v Paříži, fakt, že předpokládaným strůjcem činu je opět cizinec v neregulérní situaci a s povinností opustit francouzské území, všechny tyto prvky znamenají, že za obzvláště hrůznou povahou této vraždy nacházíme opakující se prvky, které se vyskytují také v mnoha jiných případech a ilustrují všeobecnou situací…. Vražda Loly odhaluje zánik všech civilizačních výdobytků….“
„Horší než nárůst barbarství je pocit, že naši vedoucí představitelé všechny tyto problémy popírají a nejsou schopni přijmout rázná a účinná rozhodnutí, nezbytná k zajištění ochrany obyvatelstva. Barbarství se šíří, když úřady už nedokáží garantovat právo a pořádek.“
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.
Převzato z Gatestone Institute.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme.
