Strašný teroristický útok na srílanské kostely a hotely přivedl mocné a vlivné tohoto světa před jeden z obvyklých bolehlavů. Jak se vyjádřit k dalšímu z řady teroristických útoků. Běžný člověk, ať křesťan či muslim, nemusí (ale může) aktivně odsuzovat nic, protože za nic z toho nemůže. U politika či duchovního představitele se reakce z pochopitelných důvodů očekává.
Nemají to ale úplně jednoduché. Co také napsat k něčemu tak zjevně špatnému, jako je postřílení lidí v mešitě či zabíjení výbušninou věřících v kostele. Je to prostě zlé, špatné, odsuzujeme to, (v lepším případě) budeme bojovat… Napsat něco objevného, co chytne za srdce a nebo naopak něco bojovného, churchillovského, prostě nejde jen tak. Zvláště, když nějaký útok je každou chvíli. Co napsat, abych se neopakoval a aby to neznělo jako fráze. Abych útok odsoudil, ale zároveň nepodporoval rozdělení společnosti?
Někdy je to jednoduché. Pokud spáchá teroristický útok bílý rasista – jako na Novém Zélandu – je na místě odsouzení bílého rasismu. Je to koneckonců jakási ideologie, byť hodně zmatená (jak dokazují manifesty lidí typu Breivik nebo Brenton Tarrant). Tak třeba Hillary Clintonová po masakru na Novém Zélandu napsala, jak je její srdce zlomeno pro Nový Zéland a celosvětovou muslimskou komunitu a jak je nutno bojovat s čím dál větší akceptací islamofobie a rasismu a jak bílí supremačističtí teroristé musí být odsouzeni všemi světovými lídry.
Když spáchá teroristický útok islamista, je na místě odsouzení islamismu. I to je důsledek ideologie, v tomto případě také nepoměrně lépe propracované (ano, to se jim musí nechat…) a organizované. Ovšem ouha… Tady už Hillary Clintonová píše (v případě Srí Lanky), že „v těchto svátečních dnech pro mnoho náboženství musíme být jednotní proti násilí a nenávisti“. A že se modlí za každého, zasaženého „hroznými útoky na ty, co slaví velikonoce (Easter worshipers) a turisty na Srí Lance. Ten zvláštní termín „Easter worshipers“ použil i Barack Obama. Mohli bychom nad tím mávnout rukou s tím, že jde o další důsledek jakési obecné nemoci naší doby – tedy nenazývat věci původními jmény a vymýšlet nové termíny (třeba bílý supremacista asi zní tak nějak lépe než bílý rasista a „uctívači velikonoc“ asi lépe než obyčejní „křesťané“), kdyby se přitom přitom v případě útoků na Novém Zélandu Obama či Clintonová nebáli říct (zcela správně), že šlo o útoky na muslimy.
Pokud se pak někdo diví, že křesťané v USA mohli volit osobu takového (řekněme poněkud pochybného) charakteru jako je Donald Trump, tak vysvětlení je právě tady. Asi jako když si vesničané ze Sedmi statečných najmou pistolníky proti Calverovi (i když své ženy raději před pistolníky schovají). Celkem pochopitelně se obávají, že lidé jako Obama či Clintonová by za ně nebojovali, ba raději by ani slovo „boj“ nevypustili z úst.
Přitom, ať to křesťanství zatlačujeme kamsi do beztvarého „uctívání velikonoc“, máme to marné. Ti, co nám vyhlásili válku, kterou myslí smrtelně vážně (tedy islamisté) mají jasno. Pro ně prostě jsme a budeme křesťané a křižáci, i kdybychom se stokrát překřtili na uctívače velikonoc a na vánoce si posílali přání k zimnímu slunovratu. Hezky to popsala redaktorka týdeníku Echo Lucie Sulovská. „Kdysi jsem se pokoušela číst anglický magazín vydávaný Islámským státem, Dabiq. Co na mě zapůsobilo poměrně silně, bylo to neustálé ztotožňování Západu s křesťanstvím. Vesměs nám tam říkali křesťané a ještě častěji křižáci. A to je vlastně taková ironie, že Západ dělá úplně všechno proto, aby si ho s křesťanstvím už nikdy nikdo nespojoval a křesťané zase všechno proto, aby si je nikdo nespojoval s bojem, ale vůbec to nefunguje. Protože když nás tihle lidé potřebují označit, tak si nás stejně spojí s tím posledním, co Evropu, potažmo Západ nějak hodnotově definovalo.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
