Polsko se rozhodlo, že vybuduje největší armádu v Evropě. Varšava uzavírá masivní zbrojní kontrakty se Spojenými státy a Jižní Koreou, čímž si zajistí pozici kontinentálního hegemona, alespoň co se pozemních sil týká. Polsko plánuje provozovat téměř 1300 tanků a zhruba 1000 samohybných houfnic, čímž získá větší armádu obrněnců, než má Velká Británie, Francie, Německo a Itálie dohromady a v některých ohledech překonají Poláci i velmoci.
Současná trajektorie masivního budování ozbrojených sil v Polsku není nijak překvapivá. K jejímu urychlení výrazně přispěla i válka na Ukrajině a ostudně slabý postoj Německa a Francie, ale Poláci k této pozici směřují dlouhodobě.
Polsko bez iluzí
Polská podezřívavost k Rusku má velice hluboké a historicky vysoce oprávněné kořeny, do jisté míry se dá říct, že Polsko se dodnes plně nezotavilo ze šrámů, které utržilo od Ruska v posledních třech stoletích. Polsko je ale stejně tak dlouhodobě podezřívavé k chudokrevné a vysoce naivní postuře, kterou ve vztahu k bezpečnosti přijalo francouzsko-německé těžiště Evropy. Na rozdíl od tohoto bloku Polsko netrpělo iluzí, že konvenční pozemní válka je věcí minulosti, a tak už před ruskou akcelerací konfliktu na Ukrajině, se kterou sdílejí 500 kilometrů dlouhou hranici, počítali Poláci s tím, že se mohou reálně stát zemí v první linii.
Ministr obrany Blaszczak a premiér Morawiecki to komentovali slovy, že Varšava potřebuje vojsko budící takový respekt, aby už dopředu odradilo jakéhokoli útočníka. A pokud to dokáže v následujících letech ufinancovat, k takové síle nyní Polsko opravdu směřuje.
Polská armáda čítá něco kolem 150 000 vojáků včetně 30 000 členů nedávno zformované teritoriální obrany. Do roku 2035 hodlá Polsko tyto počty více než zdvojnásobit na 300 000 profesionálů a 50 000 vojáků pomocných jednotek. Pro představu, Německo s dvojnásobným počtem obyvatel disponuje cca 180 000 vojáky, zatímco nejpočetnější unijní armádu má zatím Francie se zhruba 200 000 vojáky, přičemž má ale o 30 milionů více obyvatel.
Zatímco český obranný rozpočet po letech slibů ve skutečnosti stále jen skomírá okolo 1,5 % HDP s navýšením v nedohlednu kvůli stále nereformovanému strukturálnímu schodku našeho rozpočtu, Varšava, která jako jedna z mála plní alianční závazek 2 % HDP, se nyní ve světle událostí rozhodla navýšit rozpočet až na 5 % HDP. To je zhruba tolik, kolik na obranu vydává Izrael a výrazně více, než kolik vydávají třeba Spojené státy, o evropských zemích NATO ani nemluvě.
Peníze na obranu půjdou v Polsku nejen na navýšení počtu vojáků, ale také na opravdu masivní nákupy techniky. Polsko letos na jaře podepsalo kontrakt za téměř 5 miliard dolarů na 250 nejmodernějších verzí tanků Abrams, které doplní ještě 116 kusů starší, ale přesto velmi moderní verze, jako rychlou náhradu za 240 tanků sovětské provenience (včetně v Polsku modernizovaných verzí z 90. let) poslaných Ukrajině. Polské letectvo je vybaveno americkými letouny F-16 a v roce 2020 Varšava uzavřela obchod za 4,6 miliardy dolarů na 32 supermoderních stíhaček F-35.
Korejská stopa
Značná část nových výdajů na techniku však k údivu mnohých poputuje do Jižní Koreje, kde Polsko v rychlé posloupnosti podepsalo sérii kontraktů na moderní tanky, letadla, raketové i hlavňové dělostřelectvo. Tyto smlouvy dosahují ohromující hodnoty kolem 10 až 12 miliard dolarů a zahrnují 180 tanků K2 Black Panther, 200 houfnic K9 Thunder, 48 lehkých stíhaček FA-50 a 300 raketových systémů K239 Chunmoo.
Zvláště zajímavý je kontrakt na poslední jmenovaný systém, obdobu amerického systému HIMARS, který díky svým vynikajícím výsledkům z konfliktu na Ukrajině dnes plní obden stránky novin. HIMARS hodlá Varšava nakoupit ve velkém – ještě v létě tohoto roku zveřejnilo polské ministerstvo obrany zprávu, že původní objednávku na 20 amerických raketometů HIMARS rozšířilo na těžko uvěřitelných 520 kusů, což je o více než sto kusů víc, než kolik momentálně provozují americké ozbrojené síly.
Tuto spektakulární palebnou sílu však americký obranný průmysl nebude schopen dodat v požadovaném čase. Výrobce Lockheed Martin sice plánuje výrazné rozšíření výroby, ale ani po něm nebude v blízké době schopen produkovat více než necelou stovku těchto systémů ročně. Svoji roli stejně jako u jiných programů pravděpodobně kromě průmyslových kapacit hraje také fakt, že Jihokorejci jsou mnohem svolnější k technologickým transferům a licenční výrobě na polském území, takže počet objednaných HIMARSů byl zredukován na něco přes 200 a rozdílových 300 systémů Varšava nakoupí v Koreji.
Politicky nejzajímavější je patrně volba korejských tanků. Polsko od přelomu milénia provozuje na 250 starších německých tanků Leopard 2 ve třech verzích, přičemž mělo od Německa obdržet další jako náhradu za tanky poslané na pomoc Ukrajině. Z tohoto politického obchodu ale v rámci série neshod mezi Varšavou a Berlínem letos sešlo.
Polsko se také dlouhodobě ucházelo o účast ve francouzsko-německém projektu European Main Battle Tank, v rámci něhož by měla být vyvinuta společná náhrada za hlavní bojové tanky pro Evropu, tedy právě německé Leopardy a francouzské Leclercy. V roce 2020 bylo ale Polsko patrně z politických důvodů z projektu vyloučeno. Leopardy jsou v současnosti jediné tanky, které se v Evropě vyrábí, ale pouze v mrzkém počtu několika kusů měsíčně a obrovský apetit Polska by tak výrobní kapacity v Evropě stejně naplnit nemohly, nemluvě o prosakujících zprávách a nespokojenosti armády s dodanými Leopardy.
Proto se Poláci obrátili na Spojené státy a Korejce. Těžké americké tanky tak patrně zajistí ochranu klíčových sídel, zatímco mobilnější korejské K2 budou nejspíš nasazeny blíže hranic v jednotkách s expedičním potenciálem. Tankový obchod s Koreu je rozdělen do dvou částí: v první obdrží Varšava 180 tanků vyrobených v Koreji. Druhá část počítá s vývojem polonizované verze a výrobou více než 800 (!) tanků v zatím neupřesněné verzi K2PL a zahájením jejich výroby v Polsku od roku 2026, přičemž součástí je technologický transfer do polských rukou a příslib společného vývoje verze K3 do budoucna, jistě za využití cenných poznatků z války na Ukrajině.
Varšava si přece jen nemůže být jistá setrvávající podporou USA, pokud by v budoucnu zemi ovládlo radikální křídlo demokratů a hodlá co největší část výroby klíčových systémů přenést na vlastní území. Připomeňme, že se jedná o projekty na desítky let, přičemž nejsme schopni odhadnout ani ty příští americké volby, jak jsme se nedávno opět přesvědčili.
Zkušenosti z války na Ukrajině ukazují, že bohem války přes všechnu moderní techniku zůstává i nadále dělostřelectvo. Ruská vojenská doktrína nepočítá s masivní technologickou převahou a převahou ve vzduchu a svoji palebnou sílu tak Rusové na rozdíl od většiny armád NATO koncentrují do dělostřelectva.
Jelikož se Poláci nepokrytě připravují právě na kontinentální konflikt a hrozbu z Ruska, hodlají mít odpovídající odpověď a kromě již výše zmiňovaných velmocenských více než pěti set MLRS systémů HIMARS a K239 hodlají provozovat stejně ohromující čísla u hlavňového dělostřelectva.
V současnosti Polsko užívá licenčně vyráběné samohybné houfnice Krab (které také s úspěchem poslalo na Ukrajinu), které jsou kombinací podvozku jihokorejské houfnice K9 Thunder a dělové věže původně vyvinuté pro britskou houfnici AS90M. Těchto houfnic armáda objednala 120, přičemž se však spekuluje, že jejich velká část nakonec skončí na Ukrajině. Varšava totiž uzavřela rámcovou smlouvu s korejskou firmou Hanwha Defence, která zahrnuje dodávku v Evropě neskutečných 672 houfnic K9A1/ K9PL.
Kontrakt na houfnice je také rozdělen do dvou částí. Prvních 48 houfnic bude vyrobeno v Koreji, z nichž první už do Polska dorazily právě jako náhrada za techniku darovanou Ukrajině. Další dodávky více než 600 houfnic začnou v roce 2024 a od roku 2026 se budou houfnice licenčně vyrábět v Polsku. Korea se tak pro Polsko po USA stane druhým největším dodavatelem výzbroje.
Budou na to peníze?
Polské akviziční ambice mnozí komentátoři považovali dlouhodobě za nereálné, a pokud by zůstalo u stávajících výrobních kapacit Evropě, měli by i pravdu. Polsko ale jako první pochopilo, že pokud má získat opravdovou válečnou armádu, nebude se moct omezovat požadavky na zeštíhlenou logistiku několika málo typizovaných modelů, pro které neexistuje výrobní kapacita, nýbrž bude muset provozovat vícero typů zbraní od různých výrobců. A výrobní možnosti průmyslu si zajistit na svém území všude tam, kde je to možné, protože čekat na dodání požadovaného množství příštích 20 let je v současné situaci pro polskou vládu nepřijatelné (20 let je zhruba tolik, kolik by při dnešních kapacitách firmě KMW zabrala výroba tisícovky zmiňovaných Leopardů 2).
Kromě výše zmiňovaného polská armáda ještě letos očekává také americký protiraketový systém Patriot, turecké drony Bayraktar, které se osvědčily Ukrajině v obraně proti ruské invazi a plánuje další masivní akvizice pro námořnictvo, letectvo i pěchotu.
Nutnost zbrojení je jedna z mála věcí, na kterých se rozštěpená polská politická reprezentace shodne. Pakliže by se však vlády ujala současná opozice, bude si nutně muset položit mnoho nepříjemných otázek ohledně schopnosti Polska financovat tak bezprecedentní zbrojní program. Polská ekonomika byla sice v posledních letech ve formě, ale úroveň plánovaných vojenských výdajů nutně velmi výrazně zatíží rozpočet země.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
