Budou žít Evropané za plotem? EU řeší silnější ochranu hranic kvůli migraci

Jedna věc je každopádně jistá už dnes. Do čela zemí, které prosazují silnější oplocení EU, se možná překvapivě postavilo právě Rakousko. Má to ale svůj pragmatický důvod. Rakušané se setkali s velkou kritikou za to, že blokují vstup Bulharska a Rumunska do Schengenského prostoru, právě v údajné obavě z toho, aby členství těchto zemí v prostoru bez hranic nezesílilo příliv nelegálních migrantů na rakouské území.

V Rakousku loni požádalo o azyl 110 000 nelegálních migrantů, což je čtvrtý nejvyšší počet ze zemí EU, z toho až 40 % údajně přešlo turecko-bulharskou hranici. A Nehammer po návštěvě Bulharska minulý týden přišel s tím, že celý problém, a tedy i vstup Bulharů do Schengenu, by mohl z velké části vyřešit plot, oddělující Bulharsko od Turecka. Rakouský kancléř žádá, aby na něj EU přispěla částkou kolem 2 miliard eur (48 miliard korun).

„Rakousko je zde jednoznačně na straně Bulharska. Jsme spojenci v boji proti organizovanému zločinu,“ řekl Nehammer po své návštěvě turecko-bulharské hranice. Tuto hranici, která měří 280 kilometrů, sice už dnes na 234 kilometrech rámuje plot z ostnatého drátu, ten je ale na mnoha místech poškozený a snadno překonatelný.

Není plot jako plot

Rakouský kancléř a jeho mateřská lidová strana žádají unijní investici ve výši dvou miliard eur do chytrého „high-tech“ plotu, vysokého pět metrů a stejně tak hluboko ukotveného, vybaveného radarem, tepelnými senzory a kamerami. Podobný plot stojí už dnes na některých místech bělorusko-polské a turecko-řecké hranice.

A právě takové zesílené oplocení požaduje rakouská vláda i v Bulharsku a všude tam, kudy proudí nelegální migranti do Evropy. Kromě toho ale podmiňuje svůj souhlas s rozšířením Schengenského prostoru i dalšími opatřeními. Jednak by to mělo být rychlé azylové řízení hned na vnějších hranicích, spojené s rychlým odmítáním těch, kteří nárok na azyl nemají, a také zřízení azylových center v bezpečných třetích zemích, jako je například Rwanda.

Nehammer proto přivítal včerejší prohlášení eurokomisařky pro vnitřní záležitosti Ylvy Johanssonové, která chce spor o použití unijních fondů na hraniční ploty vyřešit „pragmaticky“. Kancléř a někteří další rakouští lidovci si to vysvětlili tak, že velká část Evropské komise je jejich návrhům na oplocení EU nakloněna.

„Je to krok správným směrem a ukazuje, že naše naléhání bylo důležité.“ uvedl Nehammer. Na summitu EU příští týden musí podle něj bezprostředně následovat konkrétní opatření k zabránění nelegální migrace.

Plot není řešením

Jenže rakouské nadšení je možná předčasné. Mluvčí švédské eurokomisařky Johanssonové v úterý zdůraznil, že budování zdí a plotů z ostnatého drátu není řešením. „Musíme ale chránit vnější hranice a využívat fondy EU co nejefektivněji, takže fyzickou infrastrukturu nevylučuji,“ citoval mluvčí eurokomisařku. Jak byla ale měla „fyzická infrastruktura“ konkrétně vypadat, neupřesnil.

Zatímco Rakousko, Nizozemí nebo Švédsko patří k zemím, které jsou většímu oplocení Unie nakloněny, jiné státy jsou v otázce nových plotů mnohem opatrnější. Evropa má s „ploty“ historicky špatné zkušenosti a jejich návrat na hranice může mnoha lidem evokovat časy takzvané železné opony mezi Východem a Západem.

Plány některých evropských zemí na vytvoření fyzické ochrany vnějších hranic EU také probudil k životu zastánce komunistických ostnatých drátů, nabitých elektřinou a oddělujících v době totality tehdejší socialistické Československo od Rakouska a západního Německa. U železné opony nebo přímo v drátech tehdy zemřely stovky lidí.

Přesto různé spolky bývalých pohraničníků nebo zastánců socialismu hájí tento způsob obrany hranice jako nutnost. A srovnávají tehdejší železnou oponu například s plotem, oddělujícím Mexiko od USA nebo právě s plány EU na další ploty na vnějších hranicích Unie.

Zemanův plot

Například Klub českého pohraničí, sdružující některé bývalé pohraničníky a jejich sympatizanty, dodnes zcela otevřeně hájí smysl železné opony a střelby na hranicích. Byla to údajně, jak se píše na stránkách KČP, „nezbytná odpověď na prudký nárůst agresivity domácí a zahraniční reakce proti vítězství pracujícího lidu v únoru 1948.“

Bývalí pohraničníci přitom odmítají připustit, že železná opona byla vytvořena proto, aby Češi a obyvatelé dalších socialistických zemí nemohli utíkat za svobodou, a nikoliv naopak. A každý plot v Evropě nebo na Západě je v jejich názoru údajně utvrzuje. „Dnes vzniká zase železná opona třeba mezi Slovenskem a Ukrajinou nebo mezi USA a Mexikem,“ řekl už dříve autorovi tohoto textu František Polák, bývalý předseda jihočeské rady KČP.

Někteří zastánci střežené hranice v časech socialismu citují i bývalého komunistického prezidenta Gustáva Husáka, který měl v září 1969 prohlásit: „Státní hranice mezi Bratislavou a Vídní není žádné korzo, kam mohu jít s Ančou na procházku.“

Odstranění hraničních „plotů“ po pádu železné opony v roce 1989 proto mělo velký symbolický význam, střihání drátů tehdejšími politiky se stalo symbolem svobody a návratu Česka a dalších zemí východního bloku k demokracii a možnostem svobodného cestování. Ostnatý drát na hranici naopak symbolizoval marnou snahu komunistů svobodu potlačit a udržovat totalitní režim i za cenu střelby na hranicích.

Přesto už v roce 2016 i prezident Miloš Zeman připustil, že kvůli nelegální migraci by se mohly tyto „symboly nesvobody“ na české hranice vrátit. „Já bych se sám v případě nutnosti, to znamená v případě velké migrační vlny, která zaplať pánbůh zatím nenastala, ani tomu plotu nebránil,“ uvedl tehdy Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech.