Ačkoliv na Západě neexistují žádné totalitní režimy nebo náboženští vůdci, jako je tomu v jiných částech světa, neexistuje srovnatelná korupce, chudoba, či znečišťování životního prostředí jako v Africe, Asii nebo v řadě islámských zemí, dochází stále v Evropě a v USA k protestům proti kapitalismu, svobodnému obchodu a změně klimatu. Jak je to možné?
Dokonalé nepřítelem dobrého
Existuje zaručená metoda jak zruinovat dobře fungující rodinu. Je třeba pouze se řídit principem utopie: vezmu si „na mušku“ svého reálně existujícího životního partnera, který je sice milý – ale ne vždy, sice je mou pomocí, mou „pravou rukou“ – ale ne vždy… má tedy chyby a slabosti jako každý člověk. Začnu ho srovnávat s ideálním, vysněným partnerem. A už o něm začínám pochybovat. To samé učiním se svými dětmi, sourozenci, rodiči a přáteli. Ve srovnání s lidmi z „továrny na sny“ se náhle z těchto lidí stávají podivíni – a tak trochu možná i pomatenci. Ve srovnání s utopickou rodinou bez problémů jsme všichni svým způsobem „narušení“. Náš sen o lepší rodině není ničím jiným než touhou po lepším lidstvu.
Obrátíme-li tento princip proti společnosti jako takové, vede to k rozhořčení nad celou západní kulturou. Odhalujeme stále nové stinné stránky a nespravedlnosti: imperialismus, zvlčilý, dravý kapitalismus, nenávist vůči ženám, homofobii, islamofobii… Tento výčet můžeme nekonečně dlouho rozšiřovat dle libosti. Každý reálně existující společenský systém je plný chyb a nedostatků a zákonitě musí před utopií rezignovat. Západ je na tom o to hůře, čím více pomíjíme realitu jinde ve světě.
Lidská práva, životní úroveň, radikalismus, prohřešky proti klimatu, feminismus v islámském světě? Imperiální choutky a naprosté ignorování péče o životní prostředí v našem slova smyslu v Číně? Svoboda myšlení a projevu v Rusku? Ne, to není to pravé téma. Ne, to nesmí být to téma, protože by při srovnání dopadl Západ dobře. Protože by se náhle ukázalo, že židovské a křesťanské duchovní hodnoty, liberalismus a kapitalismus, nejsou žádnými zvrácenými základy pro vytváření dobře fungující společnosti.
Takové reálné srovnání není dnes žádoucí. Lepší je srovnávat reálně existující kapitalismus s ideálním teoretickým socialismem než s reálně existujícím socialismem à la Severní Korea nebo Venezuela. V Evropě a v USA je řada politických hnutí založena na principu vykreslování Západu ve špatném světle. Hnutí, která charakterizují mediální a kulturní mainstream dneška a snáší na hromadu obžaloby všech možných chyb a nedostatků současného společenského systému. Chyby a nedostatky, které mohou být samozřejmě realitou, jsou vyháněny až do absurdity narativy aktivistů, politiků, profesorů či kulturních aktérů. Toto se daří nejlépe, když je důsledně využíván princip utopie. Příklad kapitalismu: začnu napadat „zlořády“ liberální ekonomiky, např. chování „vykořisťujících“ zaměstnavatelů, nebo globálně existující a pracující koncerny. Přitom naprosto zamlčím výhody svobodného obchodování s ochranou soukromého vlastnictví, zamlčím pozitivní působení svobodného soutěžení na kreativní výzkum, objevy a vynálezy, anebo zcela pominu skutečnost, že moderní kapitalismus přinesl světu blahobyt širokých vrstev obyvatelstva. Toto vše nebudu srovnávat s realitou v socialistických, komunistických, nebo v řadě islámských zemí. Nebudu pátrat po technickém či lékařském pokroku, který by zaručil blahobyt širokých vrstev a svobodu obyvatel nekapitalistického světa.
Zde totiž nejde o hledání pravdy, zde nejde o to, který společenský systém je lepší pro většinu světové populace. Zde se realita současného západního společenského systému se všemi jeho nedostatky srovnává s utopií – s bájným světem oproštěným od veškerých nedostatků, bezpráví a chudoby. S utopickým ideálem světa bez lidí a strojů.
Člověk jako škodná
To samé platí pro téma rasismu a práv žen: všichni bojujeme proti rasistům a sexistům – a zapomínáme přitom, že v celosvětovém měřítku je na Západě rasismu a sexismu nejméně. Zdaleka. Při tématu změny klimatu nesrovnáváme západní standardy (normy, předpisy, zákony) s podobnými v Číně, Indii, či Rusku – nýbrž se ptáme: jak dlouho bude ještě trvat, než budou Evropa a USA bezemisní? Zde dominuje „non human perspective“. Což znamená, že srovnáváme působení člověka na životní prostředí s utopickým ideálem bez lidí a jejich strojů. Neklademe si otázku: kolik pracovních příležitostí, kolik zdraví a ochrany proti chladu a bouři přináší vytápěné domovy lidem v zaostalých a rozvojových zemích, neklademe si otázku kolik miliónů lidských životů je tím zachráněno, neklademe si otázku jaký příspěvek přineslo energetické hospodářství od počátku průmyslové revoluce. Neklademe si ani otázku, jak velký pokrok zaznamenalo lékařství od vzniku chemického průmyslu. To nás nezajímá. Ptáme se: jak by bylo na světě, kdyby všechna tato „nebezpečí“ pro životní prostředí neexistovala? Jistě by se lesům, moři a zvířatům dařilo lépe! Klademe si utopickou otázku: nebylo by dobré, kdybychom se snažili žít tak, jako kdybychom neexistovali, aby naše planeta měla svůj klid? I zde hraje utopie nerušeného ráje pro zvířata a životní prostředí svou roli. Civilizací lidstva je zde opovrhováno.
Víra v samostatnost, individuálnost, svobodu člověka a v jeho vlastní zodpovědnost je dnes tak oslabována, že je opovrhováno výdobytky osvícenecké epochy lidstva se svéprávností člověka jako jednotlivce. Namísto toho dominují snahy o zavedení státních programů „NANNY STATE“ („státní chůvy“), které převezmou management zdraví, nastolí kolektivní morálku, vytvoří životní prostředí a definují pravidla „skupinové identity“ dle původu, barvy pleti a svévolného diktátu „gender-statutu“ pro každého z nás.
Utopie nemá v politice co dělat!
Vyvstává otázka: co mohou proti tomuto „pesimismu osobní svobody“ učinit liberální kruhy společnosti? Odpověď napadne každého z nás okamžitě: v široké veřejnosti existuje dosud jen minimální odpor. Liberální a křesťanské kruhy jednají oportunisticky a ve veřejném prostoru z toho hledají únik v „noblesní“ zdrženlivosti. Zcela jistě by pomohlo, kdybychom metodu utopie odhalili veřejně jako nekalý „kouzelnický trik“ – a pranýřovali ji bez ustání.
Politika nesmí být posuzována měřítky utopie, nesmí být utopií definována. Politika se musí orientovat dle reálných lidských slabostí a nedostatků, počítat s nimi a přizpůsobit se jejich existenci a tím společnosti co nejlépe sloužit. Musí být chápána jako „řemeslo v mocenské hře zájmů“. Samozřejmě se nesmí přitom zříci své angažovanosti, ani ignorovat tužby lidstva. K tomu je třeba stát oběma nohama na zemi, stát na půdě reality. A ne slibovat lidem ráj na zemi, jak to činí totalitní režimy.
I nadále platí: utopie nemá v politice co dělat. Svatořečnění a sliby lepšího světa patří do oblasti náboženství. V říši politiky potřebujeme nový realismus, který objektivně, bez předsudků, bez předpojatosti, nově posoudí a analyzuje a zorientuje západní kulturu.
Winston Churchill kdysi pravil: „Demokracie je tou nejhorší státní formou, opomineme-li všechny ostatní“. Ta slova jsou stále aktuální, chceme-li obhajovat vymoženosti západní kultury: „Liberalismus a kapitalismus jsou dva nejhorší společenské systémy – opomíjíme-li všechny jinak existující“.
Se souhlasem převzato z CATO – magazínu pro novou věcnost. Do češtiny přeložil Jan Vaněk. Mezititulky redakční.
Poznámka: Koho uvedené téma zajímá, nalezne více v nově vydané knize „Die Utopia-Methode“, vydané v loňském roce v nakladatelství FONTIS. Autor Giuseppe Gracia, ročník 1967, je švýcarský publicista a novinář.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!