V posledních týdnech jsme svědky opakované manipulace v takzvané „kauze brněnských bytů“. Nepochybuji, že některá obvinění jsou ukotvena v realitě, ale kromě toho jsou do případu „investigativními pohádkáři“ z řad novinářů zatahováni lidé, kteří s ním nemají a nemohou mít nic společného.
Takřka v každém článku Lukáše Valáška (nyní ze Seznam Zpráv) jsou prokazatelně lživě a cíleně dehonestačně napadáni ministr spravedlnosti Pavel Blažek nebo primátorka Brna Markéta Vaňková. Pokud se podobné dezinformace šíří v soukromých médíích, je to v první řadě věc neschopného editora a vydavatele. Jejich boj, i když většina článků má s realitou společného asi tolik jako choré výplody proruských webů. Pokud ale těmito manipulacemi zásobuje diváky i veřejnoprávní televize, je potřeba ptát se proč?
Spojují se tu dvě linky
Ta méně závažná je dlouhodobé právní bezvědomí velké části veřejnosti, ale i novinářské obce, u které se to projevuje neschopností pokrývat trestní kauzy s politickým přesahem profesionálně a bez manipulací se čtenářem. Autoři mají velký problém užívat přesně terminologii trestního práva. Jak se v tom má potom vyznat konzument obsahu?
O tomto problému jsem pro INFO.CZ před časem napsal text, který byl zaměřen na mediální manipulace kolem Čapího hnízda, ale v zásadě se týká trestních kauz obecně.
Druhá linka je mnohem závažnější. Veřejnost je totiž cíleně manipulována ve věcech týkajících se opakovaného selhávání represivních složek veřejné moci. Je úsměvné, když se „liberálně demokratická“ média podílí na destrukci povědomí o právním státu spolu s lidmi, kteří pomáhali Miloši Zemanovi v roce 2013 páchat protiústavní puč.
Banální případy servírované jako megakauzy
„Brněnská kauza“, podobně jako například „megakauza“ Dozimetr jsou banálními případy údajné korupce okresního formátu. Jak je možné, že jsou takové věci medializovány na úrovni tragické živelné katastrofy či celosvětových událostí?
Na jedné straně se část veřejnosti pohoršuje nad lidmi z Václaváku, že jsou zmanipulovaní dezinformačními platformami a podobně, přitom stejná veřejnost sama vykazuje obdobné znaky. Je vláčena propagandisty nezákonné šikany bezúhonných občanů za potlesku nejčtenějších médií.
Na základě enormně manipulující reportáže v pořadu Reportéři ČT se pak dočtu na Facebooku a Twitteru, že ministra Blažka kritizuje šéf státních zástupců. To je čistá lež. Unie státních zástupců, jejíž předseda teatrálně zpochybňuje zcela zákonné a oprávněné kroky ministra, není žádný „šéf státních zástupců“. Je prezidentem Unie státních zástupců – tedy nátlakové skupiny uvnitř systému státních zastupitelství.
Nátlaková skupina je sociologický termín pro skupinu lidí, kteří legálním, ale i pololegálním způsobem prosazují svůj zájem. Vyvíjí tlak prostřednictvím propagandy, médií a ovlivňuje tak mocenské složky v jejich rozhodnutích. Například odstrašuje ústavní činitele, aby něco nečinili, jakkoliv je to jejich právo. Tenhle popis velice přesně vystihuje dnešní stav, do něhož dospěla Unie státních zástupců. Česká televize jí pak dělá hlásnou troubu a přispívá k útoku na právní stát.
Do všeho se přidává ještě další nátlaková organizace, která kdysi dláždila cestu k moci Andreji Babišovi, architektovi korupčního prostředí 90. let a přelomu tisíciletí, tedy Transparency International. Veřejnost je léta obelhávána, jaké jsou skutečné cíle těchto organizací: kriminalizace politických rozhodnutí na základě nepochopení elementárních paradigmat zastupitelské demokracie a nakládání s veřejnými prostředky. Tito lidé se podíleli na nesmyslné „protikorupční revoluci“, na jejímž konci jsou zprošťující rozsudky pro bezúhonné občany, kteří byli léta terorizováni Českou republikou, zastupovanou zdivočelými prokurátory.
V průběhu psaní tohoto textu jsem zaznamenal bizarní situaci v „největší korupční kauze všech dob“ ROP severozápad, kde se jedná o bezmála 30 obviněných a údajnou škodu ve výši 14 miliard korun. Spolupracující obviněný, na jehož výpovědích byla kauza založena, zcela obrátil a řekl, že byl k výpovědím donucen pod nátlakem. Vzhledem k tomu, že z řady případů víme, jak pracují vrchní státní zastupitelství v kauzách s politickým přesahem, je pravděpodobné, že velká část tzv. „obrovských korupčních kauz“ je vytvářena a mediálně manipulována přesně takto. Kolik nevinných lidí, kteří dělali veřejnou službu a možná občas něco neudělali úplně správně, je šikanováno, kriminalizováno a mediálně lynčováno?
Zpět k brněnským bytům
Už v prvních pěti minutách reportáže zazní několik lží. Jeden z obviněných – Otakar Bradáč – měl být „předním“ či „vlivným“ členem ODS a měl být také obchodním partnerem ministra Blažka. Realita je taková, že Bradáč pracoval v Blažkově advokátní kanceláři jako koncipient, a to od prosince 2000 do září 2001. V ODS je řadovým členem, jakých je v celé ČR necelých 13 tisíc. Jedná se o zjevnou účelovou skandalizaci ministra spravedlnosti a jeho okolí. A vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti nemohli autoři reportáže nevědět, můžeme to označit za cílené klamání veřejnosti.
Jediným zdrojem těchto informací, se kterými dlouhodobě přicházejí Lukáš Valášek a jeho kolegyně Adéla Jelínková, je trestně stíhaný člen organizované zločinecké skupiny. V té věci bylo za posledních zhruba šest let podáno x trestních oznámení, která skončila vždy odložením, protože každému vyšetřujícímu policistovi bylo po podání vysvětlení jasné, o co jde – o nesmyslné konstrukce, kterými si chce tento obviněný zlepšit vlastní pozici.
Ministr Blažek jako hlavní terč
U ministra Blažka pak „obvyklí podezřelí“ hledají, jak ho do celé věci nesmyslně zaplést, a narážejí na údajný střet zájmů. Vzhledem k tomu, že ministr od orgánů činných v trestím řízení požadované informace dostal (pokud by v kauze skutečně figuroval, jak Valášek dlouhodobě lživě uvádí, zcela jistě by k tomu nedošlo), jsou nesmysly o střetu zájmů jen dalším pokusem zvrátit ústavní postavení státního zastupitelství prostřednictvím „novinářů“, korumpovanými informacemi ze spisů, které dostali nezákonným způsobem.
Ve svém textu se k celé věci vyjadřuje na webu Česká justice také sám ministr a velmi pečlivě vysvětluje, že jedním z hlavních požadavků veřejnosti v listopadu 1989 byla kontrola represivních složek veřejné moci. Když právě to činí, je za to napadán těmi, co chtějí stát nad zákonem a nad Ústavou.
Jsme svědky selhání veřejnoprávní televize, jejíž zákonnou povinností je vykonávat veřejnou službu. Podle Ústavy jsme právní stát, ČT se ale aktivně podílí na manipulačních praktikách těch, kteří chtějí právní stát vychýlit z jeho ústavního rámce.
Autor je právník, člen ODS a iniciativy ČESKO.plus
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!