Evropský azylový systém je naléhavě nutné reformovat, požaduje sociolog Ruud Koopmans. Jen tak lze zabránit tomu, aby lidé při cestě do Evropy umírali a integrace neřízené imigrace selhávala.
Ruud Koopmans (62) je ředitelem oddělení „Migrace, integrace, transnacionalizace“ v berlínském Centru společenských věd a profesorem sociologie na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Empirický sociální vědec holandského původu opakovaně dodal tolik diskutovaný impuls do německé debaty o migraci a integraci. Jeho poslední kniha se jmenuje „Azylová loterie. Shrnutí uprchlické politiky od roku 2015 do války na Ukrajině.“
Jaká byla vaše motivace napsat tuto knihu?
Řadu let se věnuji mezinárodnímu komparativnímu výzkumu migrace. Znovu a znovu dospívám k závěru, že Evropa má s integrací migrantů poměrně značné problémy, naproti tomu třeba v Kanadě nebo Austrálii to jde mnohem lépe. Důležitý důvod: většina imigrantů, kteří se dostanou do EU, k nám nepřichází jako migrující pracovníci, ale jako uprchlíci. Neřízená, nelegální migrace s sebou nese velké integrační problémy.
Ale Evropa není geograficky tak izolovaná jako Kanada…
To je pravda. Přesto jsem přesvědčen, že Evropa by stejně jako Kanada mohla také štědře přijímat lidi, ale organizovat tento proces tak, aby integrace byla úspěšná. Abychom však nelegální migraci proměnili v migraci regulérní, musíme reformovat naši azylovou politiku.
Ve své knize píšete, že EU prosazuje „nejsmrtelnější uprchlickou politiku na světě“. Z čeho tak soudíte?
Podle OSN tento osud na cestě do Evropy postihne 70 procent všech lidí, kteří na celém světě zemřou během migračních pohybů. Od roku 2015 zemřelo ve Středozemním moři 25 000 lidí. Evropský azylový systém přímo vyzývá, aby se migranti vydali na tuto nebezpečnou cestu, protože vědí, že kdokoli, kdo se dostane k evropské hranici, může téměř vždy zůstat.
O tom, kdo může do Evropy přijít, nerozhoduje potřeba ochrany. Nejslabší jsou vynecháni, protože jsou příliš chudí nebo příliš nemocní na to, aby se vydali na cestu. Ochranu získá pouze ten, kdo vysloví slovo azyl na evropské hranici. Ti, kteří se tam dostanou, mohou většinou zůstat bez ohledu na to, zda jsou skutečně v nebezpečí nebo ne. Nedaří se nám vrátit lidi, kteří jsou odmítnuti, zpět do jejich zemí původu.
Kolik uprchlíků požadovalo azyl v EU od roku 2015?
To bylo asi 2,5 milionu lidí. V průměru se v Evropě míra přiznání azylu pohybuje kolem 55 procent, což znamená, že naopak 45 procent nepotřebovalo nebo nepotřebuje ochranu. Většina z nich může stále zůstat v Evropě, například proto, že pro jejich domovské země, jako je třeba Afghánistán, platí zákazy deportací. Jiní mají status doplňkové ochrany a nemohou být deportováni, často proto, že jejich identita nebo věk nejsou známé.
V roce 2015 kancléřka Angela Merkelová a zástupci byznysu prohlásili, že uprchlíci jsou naléhavě potřeba ke stabilizaci sociálního systému. Splnila se očekávání?
Vůbec ne. Je pravda, že Německo potřebuje imigraci, aby stabilizovalo sociální systém kvůli demografickému vývoji. Je však zásadní, aby byli imigranti integrováni do trhu práce a přispívali více prostřednictvím daní a příspěvků na sociální zabezpečení, než dostávají ve státních dávkách. Bilance uprchlíků, kteří do Německa dorazili od roku 2015, bohužel vypadá velmi špatně. 70 procent z nich je stále závislých na příspěvcích od státu. Přinejmenším zatím příliv uprchlíků problémy sociálních systémů prohluboval a neulevoval jim.
Neztroskotá integrace uprchlíků také proto, že nepřiznaní žadatelé o azyl mají zakázaný přístup na trh práce?
To je jen malá část problému. Účast na trhu práce je velmi nízká i mezi Syřany, z nichž téměř všichni mají azyl přiznán. Hlavní důvody jsou nedostatečné vzdělání a kulturní zázemí, což mimo jiné znamená, že na trhu práce jsou jen velmi zřídka aktivní jejich ženy.
Jaký podíl mají uprchlíci na vážných násilných trestných činech v Německu?
Uprchlíci jsou zjevně nadměrně zastoupeni, pokud jde o závažné násilné činy, jako je zabití, vražda a znásilnění, podle statistik je šestkrát až sedmkrát pravděpodobnější, že se stanou pachateli, než u členů většinové společnosti. U závažných případů znásilnění jsou čísla ještě vyšší.
Jak jste k těmto číslům přišli?
Opírám se o zprávy Federálního úřadu kriminální policie s názvem „Zločin v kontextu imigrace“, které se zabývají uprchlíky a žadateli o azyl na základě policejní statistiky kriminality.
Není to ve vztahu ke všem uprchlíkům jen pár promile, kteří se takových činů dopouštějí?
Je jasné, že většina uprchlíků se závažných trestných činů nedopouští. Ale i v absolutních číslech to má děsivý rozměr. Podle statistik kriminality v Německu bylo mezi lety 2017 a 2020 více než 3 000 žen znásilněno jedním nebo více uprchlíky.
Neposloužíte takovými tezemi populistické straně AfD?
Ne, naopak. Protože bagatelizace tohoto problému připravuje půdu pro pravicovou propagandu. Mnohá média mají tendence prezentovat každý čin jako izolovaný případ a tvrdí, že nejde o žádný systematický problém. Ale lidé přesně registrují, co se děje. To zvýhodňuje pravicové populisty nebo pravicové extremisty, kteří se těmito problémy zabývají a politicky je využívají. Tato spojení si zaslouží větší pozornost veřejnosti v politickém centru, protože tyto znásilněné ženy se také staly obětí chybné uprchlické politiky.
Kde vidíte příčiny tohoto jevu?
Jednou z nich je, že důsledkem našeho azylového systému je nadměrné zastoupení mladých mužů mezi uprchlíky Tato skupina má vždy vyšší riziko kriminality. Druhou příčinou je, že vysoké procento těchto podezřelých nebo pachatelů jsou odmítnutí žadatelé o azyl nebo ti, kterým řízení stále probíhá, ale mají malou šanci na uznání. Třetí příčinou je fakt, že mnoho mladých mužských uprchlíků pochází ze společností, které jsou silně patriarchální. To je také faktorem této vysoké míry sexuálních trestných činů.
Po létě 2015 přišly dva miliony uprchlíků do Evropy a jeden do Německa, mnozí bez kontroly totožnosti. Politici tehdy tvrdili, že mezi nimi nemohou být žádní teroristé, protože jde o lidi prchající před násilím. Měli pravdu?
Ne. K útokům v Paříži a Bruselu došlo o něco později, o rok později následovaly útoky v Ansbachu a na náměstí Breitscheidplatz v Berlíně. Po roce 2015 bylo v Evropě zabito 250 teroristů, kteří se vydávali za uprchlíky nebo ve skutečnosti uprchlíky i byli, ale přesto sympatizovali s islamismem. Dnes nikdo nemůže ignorovat hrozbu terorismu v Evropě.
Píšete, že situace ukrajinských uprchlíků je jiná než situace lidí, kteří sem přicházejí z Tuniska, Afghánistánu nebo Eritreje. Proč?
Ukrajinu napadá Rusko, Ukrajinci mohou z této války utéct jen na západ do EU, i když čistě geograficky. To je velký morální rozdíl.
Neplatí požadavek ochrany bez ohledu na původ?
Úplně s vámi souhlasím. Ale právě v tomto se Ukrajinci liší od Syřanů, kteří přišli do Evropy v roce 2015. Většina z nich dříve žila v Turecku, kde nebyla válka a nebyli perzekuováni. Druhým důvodem je, že mezi ukrajinskými uprchlíky dominují ženy s dětmi a ne mladí muži. Tím se snižuje riziko kriminality. A konečně, díky vysoké úrovni vzdělání se Ukrajinci snadněji začleňují na trh práce.
Vnímají Němci Ukrajince jinak než uprchlíky z arabských zemí?
V debatě se často tvrdí, že je Evropané vnímají jinak, protože jsou křesťané a protože jsou bílí. Ale tady nejde o rasismus. Jsou vnímáni jinak, protože utíkají před hrozící válkou a nemají kde jinde najít ochranu než v EU.
Pojďme k řešení, které navrhujeme. U břehů Austrálie už skoro nikdo neumírá, protože tento stát tam nikoho nepustil, ale tyto uprchlíky odvezl do táborů na Nauru a Papui Nové Guineji. Opravdu si myslíte, že Austrálie je vzor?
Absolutně. Austrálie je jednou ze zemí na světě, která přijímá nejvíce uprchlíků na obyvatele. Do země štědře vozí uprchlíky, ale pouze ty, které předtím prověřili ve třetích zemích společně s agenturou OSN pro uprchlíky UNHCR, pokud jde o jejich potřebu ochrany a rizikový potenciál. Země také ročně vydává tisíce humanitárních víz. Pomáhají lidem jinak než my v Evropě. Zároveň odmítají umožnit uprchlíkům dostat se do země neřízeně po moři.
Proč EU nepoužívá tento model k posouzení potřeb ochrany ve třetích zemích?
Určitě hraje roli, že organizace pro uprchlíky a lidská práva redukují australskou praxi na zabránění nelegálnímu vstupu a kritizují ji extrémně jednostranně. Důsledná prevence nelegální migrace může také zachránit životy v Evropě, pokud zruší pobídky pro nebezpečnou cestu přes Středozemní moře.
Které země by byly vhodné pro posouzení žádosti o azyl v blízkosti země původu?
To by mohlo být organizováno například v Tunisku, Maroku nebo Senegalu nebo v samotné Evropě v Albánii nebo Severní Makedonii.
A je na to stav lidských práv v těchto zemích dostatečně spolehlivý?
EU musí zajistit, aby azylové řízení probíhalo správně v souladu s právním státem. Další otázkou je, jak se tyto země chovají k vlastním občanům. Nemusí to být, řekněme, bezchybné demokracie. Důležité je, že mezinárodní uprchlické právo zaručuje ochranu před pronásledováním, ale toto právo není vázáno na konkrétní místo. Může to být Tunisko, může to být Aljaška, zásadní je dodržování právních norem.
Tyto země také navrhují poskytnout azyl osobám pronásledovaným ve třetích zemích a dohodnout smlouvy o repatriaci. Jaké pobídky by měly povzbudit země k přijímání uprchlíků?
Náklady za uprchlíky musí nést EU, ale to nebude stačit. Měli bychom těmto zemím nabídnout kvóty pro legální pracující migranty. Každý, kdo se dostal do Evropy, obvykle posílá peníze do země svého původu. Tyto převody jsou pro mnoho zemí velmi důležité.
Často se tvrdí, že nabídka legální pracovní migrace vede ke snížení nelegální migrace z daného státu. Je to pravda?
To je absolutní nesmysl. Platí zákon řetězové migrace: čím více imigrantů sem z nějaké země přijde, tím atraktivnější je pro jejich krajany je následovat. Počet uprchlíků se sníží pouze tehdy, pokud se nám podaří omezit nelegální migraci.
Píšete, že azylový systém je dnes tak složitý, že je těžké ho změnit. Proč tedy tyto návrhy vůbec přinášíte?
Dosavadní debata se často vedla o drobných úpravách, urychlení procesů, věcných dávkách místo finančních plateb nebo lepší distribuci uprchlíků mezi státy EU. Takové individuální zásahy změní jen málo. Proto si myslím, že můj návrh na zásadní změnu azylového systému má smysl.
Vždy je třeba mít na paměti cíle zákonů o uprchlících. Byly vytvořeny, aby pomohly co největšímu počtu zranitelných lidí. Současný systém v tomto úkolu zcela selhává. Nemusíme přebírat australský model stoprocentně, ale měli bychom se z něho alespoň poučit.
Převzato z autorova blogu simonik.net (Původní text: Tagesspiegel, 15.3.2023)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!