„Be like Poland“. Motto Dominika Tarczyńskiho, polského europoslance za Právo a spravedlnost, které často opakuje nejen na půdě europarlamentu, ale i rozhovorech (např. pro European Conservative. Polsko je země sebevědomá, odvážná a ambiciózní. Měli bychom se Polskem nejen inspirovat, ale také s ním co nejintenzivněji pěstovat cenné spojenectví. Zejména na půdě Evropské unie, na jejíž ideu nerezignovalo.
Polsko předkládá svou vlastní evropskou vizi vycházející z konceptu Evropy národů, jejímž architektem byl samotný francouzský velikán Charles de Gaulle. Evropy národů, které vzájemně kooperují a hledají řešení, aniž by jimi likvidovaly svou národní suverenitu a zájmy. Národů, které nejsou ničím lokajem – ani německým, ani ruským, ani americkým.
Pozor na Německo
Tuto vizi představil nedávno polský premiér Mateusz Morawiecki během svého projevu na univerzitě v Heidelbergu, kterým zároveň deklaroval, že je Polsko připraveno hrát stěžejní roli v Evropské unii. Je velká škoda, že prezident Petr Pavel v této snaze Polsko nepodporuje, nýbrž prohlašuje, že by mělo odpovědnost za Evropu převzít Německo, jehož cílem je Evropu federalizovat. Tím však náš prezident zcela ignoruje nejen historická fakta, ale také současnost.
Příliš silné Německo v žádné historické periodě nepřineslo Evropě mír a blahobyt. Nejinak je tomu ve 21. století, kdy teprve nedávno zkrachoval jeho „velkolepý“ projekt zelené transformace postavený na levném ruském plynu. Zelená transformace samozřejmě stále (nejen) v Německu běží na plné obrátky. Rizika, která přináší, nejsou ani bez ruského plynu o nic menší. Němci navzdory fiasku v podobě bezprecedentní energetické krize, kterou jejich politika způsobila, nerevidovali svůj vztah k bezemisní jaderné energii a ve svém šíleném zeleném inženýrství stále přitvrzují. Proč náš prezident podporuje stát, který se zbláznil?
Mezitím, co Německo budovalo svůj zelený utopistický ráj a spojenectví s Ruskem zároveň, Polsko situaci prohlédlo a energetické závislosti na Rusku se pečlivě zbavovalo. Na energetickou krizi bylo připraveno. Na rozdíl od jiných…
Polsko a Evropská unie
Polský euroskepticismus není ani zdaleka tak velký jako ten český. Proč? Polská vláda prosazuje v Evropské unii polské národní zájmy a umí Unii využívat ve svůj prospěch tak, jak to dělají staré členské země. Nezrazuje tedy své občany. Ti pak své vládě důvěřují a nerezignují na myšlenku evropské spolupráce, neboť jejím prostřednictvím neztrácí (nejen) svou identitu. Současná česká vláda navázala na smutnou tradici Babišovy vlády a prosazuje na půdě Evropské unie jakékoli jiné zájmy, jen ne ty české, což oprávněně narušuje důvěru Čechů v evropské instituce a naši schopnost v nich aktivně figurovat.
Příkladem můžou být evropské dotace. Ať už si o nich myslíme cokoli (jedná se samozřejmě velice efektivní nástroj, který umožňuje Evropské unii vydírat ty státy, které jsou čistými příjemci a zároveň se odváží nejednat podle těch „správných“ předem nalajnovaných „liberálně demokratických“ hodnot), Polsko je dokáže využívat velice efektivně – k budování silniční i železniční infrastruktury, nikoli pouze na výstavbu cyklostezek a stezek v korunách stromů.
Polsko se jako jediné postavilo proti návrhu využívat po roce 2035 pouze spalovací motory poháněné syntetickými palivy. Rumunsko, Bulharsko a Itálie se zdržely hlasování. Itálie neúspěšně usilovala o prosazení výjimky pro biopaliva, aby tak měli zákazníci co nejširší výběr alternativ ke spalovacím motorům na fosilní paliva.
Současné české vládě je bohužel milejší pochvala z Berlína nebo od Timmermanse, nežli národní zájem a obliba u vlastních občanů. Hlasovala pro novou normu bez výhrad. Příležitost aktivně spolupracovat (nejen) s Polskem a společně s ním hledat další spojence jako Maďarsko či Itálie, kteří jsou ochotni usilovat o zvrácení či zmírnění klimatických balíčků, tedy zcela promrháváme. Jedině tak se však dá vzdorovat tlaku Evropské unie na unáhlenou zelenou transformaci, která může zničit řadu důležitých segmentů českého hospodářství, včetně naší největší pýchy, tedy automobilového průmyslu. Zelenou transformaci, která může evropské hospodářství učinit zcela nekonkurenceschopným vůči zbytku světa.
Inspirace z Finska
Blíží se parlamentní volby v Rakousku i Španělsku. V průzkumech vedou konzervativní strany, jejichž spojenectví by mohlo přinést určitou naději. Ve Finsku právě zvítězili konzervativci – před dosud vládní se (sice těsně, ale přece) dostali i národně-konzervativní Praví Finové. Nesmíme v tomto úsilí nechat Polsku samotné, naopak bychom měli hrát aktivní úlohu při navazování kontaktů a vzájemné spolupráce. Vytvářet blokační menšiny. Mít odvahu postavit se státům jako Německo či Francie, pokud jejich požadavky jdou proti našim národním zájmům. Prostě být jako Polsko. Polsko, které v současnosti hájí hodnoty západní civilizace daleko lépe, než většina zemí na západ od něj.
Autorka vytváří spolu s Andrejem Duhanem podcast Notorické konzervy
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme