Žijeme v době, kdy jsou ideologické zásahy do jazyka skutečně brutální. I ve slovenském prostředí se dnes běžně setkáváme s pokusy o zavedení tzv. genderově citlivého či inkluzivního jazyka, což s sebou přináší řadu absurdit. Návrhy na používání bizarních novotvarů nebo dokonce nových gramatických jevů souvisejících s genderově neutrálním vyjadřováním jsou již realitou.
Zatímco ve většině případů tyto iniciativy vycházejí od politiků, aktivistů či médií, nevyhýbají se ani jazykovědcům či hlavnímu výzkumnému ústavu věnujícímu se výzkumu slovenského jazyka (JÚĽŠ), který po vraždě dvou hostů v gay baru vyzval ke změně definice slova láska.
Začínáme s LGB…
Pro uživatele slovenštiny to byl varovný signál, že tato státní instituce se pravděpodobně pokusům o ideologické pokřivení našeho jazyka nebude bránit, ale naopak se k nim v pravou chvíli nadšeně připojí a možná i hrdě ponese duhový prapor pokrokového jazykového inženýrství. Pochopitelně s odkazem na inkluzivitu, rozmanitost či pozitivní změnu.
Každopádně většina nových progresivních výrazových prostředků je (alespoň prozatím) stále příliš absurdní, směšná nebo nepoužitelná na to, aby se stala pevnou součástí slovenštiny. Ale například zkratku LGBT (v různých podobách) už od konzervativních politiků často neslyšíme.
Někdy má zkratka čtyři písmena, někdy pět, někdy šest. Často je dokonce doplněna matematickým součtovým znaménkem. Aktivistické noviny Sme a Denník N přišly v říjnu 2022 s pokyny, které výslovně doporučují používat formu „LGBTI+“.
Co ale tato zkratka vlastně znamená a proč se její používání prosazuje? Podoba zkratky totiž není ustálená a je nejen neurčitá, ale dokonce nedefinovatelná.
Nebylo tomu tak vždy. Zejména ve starších materiálech týkajících se homosexuálů nebo homosexuality se lze setkat s tím, že zkratka „LGB“ označuje lesby, gaye a bisexuály, nebo jinými slovy homosexuály – osoby, které přitahují osoby stejného pohlaví – a bisexuály – osoby, které přitahují jak muži, tak ženy.
I při této minimalistické zkratce je zřejmé, že skupiny, které označuje, nejsou stejné a netrpí stejnými problémy. Zatímco homosexuálové nemohou mít romantický vztah s osobou opačného pohlaví, bisexuálové mají takříkajíc na výběr. Pokud bisexuál chce mít vztah s osobou stejného pohlaví, může ho mít. Pokud však chce například založit rodinu, může usilovat o vztah s osobou opačného pohlaví.
Nicméně souhrnné označení těchto dvou skupin lidí lze chápat, protože mají přinejmenším nějaký společný rys – odlišnou sexuální orientaci.
T jako transsexuálové
Se zkratkou LGB se však běžný člověk pravděpodobně ani nesetká, alespoň ve slovenském prostředí je známá především jako LGBT. Od té doby, co nabyla této podoby, má tendenci nabývat nových a nových písmen a zvětšovat tak svůj definiční rozsah.
Písmeno T, které se ke zkratce LGB přiřadilo, označuje transsexuály, tedy poměrně širokou škálu lidí, jejichž společným znakem je, že se necítí být příslušníky svého biologického pohlaví. Obvykle se cítí být příslušníky toho opačného, ale není to pravidlem. Někteří také mají touhu podstoupit operaci změny pohlaví, někteří ne.
Zkratka LGBT má však v této podobě mnohem menší smysl než zkratka LGBT. Zatímco ta kratší označovala lidi se společným znakem odlišné sexuální orientace, tato k nim najednou přiřazuje lidi, jejichž znakem je něco úplně jiného – sebeidentifikace s vlastním tělem.
Dávat tyto skupiny lidí do jedné škatulky nedává smysl ani z hlediska jejich politických cílů. Zatímco homosexuálům jde především o změnu rodinné legislativy, která by odrážela jejich požadavky, transsexuálům jde především o otázky spojené s lékařskou nebo úřední změnou pohlaví.
V jakém smyslu vlastně existuje jedna LGBT menšina nebo jedna LGBT komunita, když ji mají tvořit lidé, kteří nemusí mít vůbec žádné společné rysy ani žádné společné politické cíle?
A co intersexuálové?
Prodlužování zkratky pokračovalo a nejčastější pětipísmennou podobou, se kterou se můžeme setkat, je podoba LGBTI. Písmeno I znamená „intersex“.
Intersexualita je vývojová porucha, která není zcela jasně definována, ale nejčastěji je vnímána jako porucha, kdy se jedinec narodí s nejednoznačnými pohlavními znaky. Vyskytuje se přibližně v 0,02 až 0,05 procentech případů.
Do zkratky, kterou se označují lidé s odlišnou sexuální orientací a lidé, kteří se necítí být příslušníky svého pohlaví, tak přibyli lidé, kteří mají vrozenou poruchu pohlavních znaků. O tom, jak spolu tyto tři skupiny souvisejí, se veřejně ani nediskutuje; zkratka LGBTI se prostě považuje za samozřejmost.
Dalším znakem, který byl se zkratkou spojován, je písmeno Q nebo matematické znaménko +. Jejich význam je v podstatě stejný. Q je zkratkou anglického slova queer, což znamená divný, zvláštní. V nové progresivní terminologii se však jedná o takzvaný zastřešující termín, který označuje lidi s jakoukoli sexuální nebo genderovou identitou – tedy s výjimkou heterosexuálů, kteří se cítí být příslušníky svého pohlaví.
Ve slovenském prostředí se někdy setkáváme s fonetickým přepisem tohoto slova do podoby „queer“, častěji se však uvádí zkratka v podobě LGBTI+. Slovenské aktivistické noviny vysvětlují používání součtového znaménka jasně: „Když píšeme a mluvíme o nějaké menšině a prostor nám nedovoluje používat dlouhé zkratky nebo pojmenovat všechny podskupiny, je správné jít přes znaménko +,“ uvádí deník Sme. Deník neuvádí, co psát v případě, že prostor dovoluje použít dlouhé zkratky nebo vyjmenovat všechny podskupiny.
Denník N naopak tvrdí, že aby zkratka byla stále zkratkou, neměla by se přidávat nová písmena a že znaménko plus má symbolizovat „jiná společenství“. Ani tento zdroj se neobtěžuje uvést, jaká další společenství má znaménko plus označovat.
Fantasmagorické genderové identity
Důvod, proč to neuvádějí, je ve skutečnosti ten, že nikdo vlastně neví, jaké podskupiny nebo komunity má znak +, respektive termín queer, označovat.
Může to znamenat téměř cokoli. Například takzvané nebinární identity, jako je „agender“ (lidé bez genderové identity), „bigender“ (lidé se dvěma genderovými identitami), „pangender“ (lidé s více genderovými identitami) nebo „xenogender“ (lidé s genderovou identitou, která je vázána na zvíře, rostlinu, smysl nebo předmět).
Protože se však fantazii meze nekladou, byly definovány i identity jako „worldgender“, což znamená, že daný člověk má tak komplexní pohlaví a „subpohlaví“, že jako by dohromady tvořily celý svět nebo planetu, na níž každé pohlaví ovlivňuje své biomy. Dalším příkladem je „cluttergender“ označující identitu, kdy se jedinec cítí zahlcen různými nepopsatelnými pohlavími. A tak dále. Co identita, to vlastní vlajka a často i zájmena, jimiž se na dotyčnou osobu odkazuje.
Neexistuje žádná hranice toho, co může být genderová identita. Může to být doslova cokoli. Proto se používá znak +, který v podstatě nahrazuje nekonečnou řadu jiných písmen.
Normálně uvažujícímu člověku je zřejmé, že tento trend je daleko za hranicí zdravého rozumu.
Používání zkratky LGBTI+, ačkoli je prezentováno jako inkluzivní a respektující, nejenže označuje nesouvisející skupiny lidí, ale je také zástupným znakem pro zcela absurdní a fantasmagorické genderové identity. A ve skutečnosti je legitimizuje jako něco zcela normálního, co bychom měli přijmout a oslavovat s otevřenou náručí jako součást rozmanitosti.
Nekonzistentní argumenty
Za upřednostňováním zkratky je však něco jiného: touha vymazat slova jako homosexuál nebo transsexuál, protože jsou údajně hanlivá.
„Když mluvíme o homosexuálech, problém se nesprávně redukuje na sexuální rovinu,“ píše se v jazykovém manuálu deníku Sme. Také v Denníku N se argumentuje sexualizací této skupiny, protože slovo homosexuál je prý odvozeno od slova sex. To není přesné – nejde o odvozeninu od slova sex ve smyslu soulož, ale od latinského sexus, což znamená pohlaví.
Kdykoli někdo slyší tento argument, proč by se slovo homosexuál nemělo používat, měl by si položit otázku, proč tedy nikomu nevadí slovo heterosexuál. Jak to, že toto slovo nevadí, přestože je přímým protějškem slova homosexuál?
V případě transsexuálů se dává přednost výrazu „transgender“ a používá se stejný argument jako v případě homosexuálů – údajně se tím zdůrazňuje sexuální aspekt. Přitom z etymologického a logického hlediska je tento termín zcela výstižný. Tito lidé pociťují nesoulad, nespokojenost se svým pohlavím jako objektivním znakem – a nikoliv se svým „genderem“, pokud se „genderem“ myslí subjektivní pocit příslušnosti k určitému pohlaví.
Žádný člověk nesmí být nemocný!
Dalším, ale pravděpodobně hlavním argumentem je, že slova homosexuál a transsexuál mají patologizující účinek, protože označují nebo označovala poruchy. V článku Deníku N psycholog tvrdí, že je to velmi dehumanizující, protože se jedná o lidské bytosti.
Zřejmě to má být chápáno tak, že lidské bytosti nemohou mít žádnou poruchu nebo nemoc. Všichni jsou zdraví, ať už jsou jakkoli nemocní, a chraň Bůh, aby někdo někdy řekl, že někdo, kdo je nemocný, má nemoc. To by bylo samozřejmě velmi znevažující. A samozřejmě hormonální léčba, kterou někteří transsexuálové podstupují, také není léčbou, protože koneckonců není co léčit.
Jak je vidět, zkratka LGBT nebo její delší varianty či výraz queer jsou nejen významově nesmyslné, když házejí do jednoho pytle zcela odlišné skupiny lidí, ale jejich problém spočívá i v tom, jaký je vlastně jejich jazykový účel. A tím je změna způsobu myšlení nás, uživatelů jazyka.
Skutečný účel
Jejich účelem je, abychom zcela přestali přemýšlet o tom, o jakých skupinách vlastně mluvíme a jaké jsou jejich charakteristiky – jakkoli bizarní – a prostě nad nimi en bloc mávli rukou, že ať jsou jakékoliv, všechny jsou vlastně naprosto zdravé, všechny jsou součástí rozmanitosti lidských nálad jako luční kvítí – a především neexistuje žádná norma, a tedy ani odchylka, natož úchylka.
Jakýkoli náznak, že tomu tak snad úplně není a že některé sexuální nebo intrapersonální prožitky jsou funkčnější nebo zdravější než jiné, je rouhavá myšlenka, která, je-li vyslovena, nemůže zůstat bez trestu.
Zkratka LGBT je prostě součástí ideologie, nebo bychom mohli říci: součástí fanatické sekty, která se v některých zemích již zdá být hlavním proudem. Pokud však přijmeme její termíny, dříve či později nás tato sekta pohltí. Chceme-li se bránit, začněme nazývat věci pravými jmény.
Když tedy chceme mluvit o homosexuálech, říkejme to. Když chceme mluvit o transsexuálech, říkejme to stejně. A pokud chceme mluvit o nějaké jiné skupině nebo komunitě, upřesněme, o kom mluvíme a co tuto skupinu charakterizuje.
A pokud chce někdo mluvit o LGBTI+ nebo queer komunitě či menšině, ptejme se, o kom to vlastně mluvíme. Kdo všechno do této skupiny patří a kdo ne. A bude zajímavé sledovat reakce.
Převzato ze slovenského deníku Postoj
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme