Nedávno vydalo plénum Senátu České republiky zamítavé stanovisko (pdf) k takzvanému „přeshraničnímu uznávání rodičovství“ a požaduje úplné vyškrtnutí „náhradního mateřství“, které je podle kritiků zneužíváno k novodobému „obchodování s dětmi“. Agendu přeshraničního uznávání rodičovství prosazuje Evropská komise a progresivní politická uskupení v České republice, do jejichž čela vstoupilo hnutí STAN pod vedením ministra Víta Rakušana.
Ministr vnitra Rakušan nedávno pro prosazení této agendy připravil vyhlášku, která má za účel zavádět změny do matričního zápisu, kde nařizuje nahradit označení „matka“ a „otec“ slovem „rodič“, neboli rodič číslo jedna a rodič číslo dva. Tím umožní vpisování dvou mužů nebo dvou žen do rodných listů narozených dětí.
Rakušan, který ve své funkci již v minulosti začal uplatňovat metodický pokyn (zdroj, strana 3), který matričním úřadům zadává, aby homosexuální nebo lesbické páry, které žijí společně s dítětem jednoho z nich, zapisovaly do kolonky otec nebo matka „dva otce“ nebo „dvě matky“, přestože de facto jeden z nich nemůže být biologickým rodičem dítěte a tedy ani zákonným rodičem.
V reakci na zprávy o chystané vyhlášce se Úřad vlády k Rakušanově návrhu vyjádřil v připomínkovém řízení negativně a označil plánované změny za „nezákonné“. Negativní stanovisko vyjádřilo i ministerstvo práce a sociálních věcí a další ministerstva. Naopak ministerstvo školství vedené hnutím STAN a další úřady vyhlášku podpořily.
Senátní plénum, které 30. března projednávalo návrh Rady Evropské unie (pdf) o „přeshraničním uznávání rodičovství“, shledalo, že se jedná o silný zásah do rodinného práva a rodinné politiky. Senát zejména navrhuje zúžení působnosti nařízení a vyloučení náhradního mateřství.
„Senát žádá vládu, aby v průběhu projednávání prosazovala zúžení působnosti nařízení tak, aby z něj bylo vyloučeno náhradní mateřství a aby mohl členský stát odmítnout uznání rodičovství v případech, kdy došlo k ryze účelovému zapojení přeshraničního prvku s cílem obejít vnitrostátní úpravu v oblasti rodičovství.“ – uvádí usnesení schválené drtivou většinou senátorů. (pdf)
Ministr Rakušan na kritiku svého návrhu reagoval prohlášením, že se změny „budou týkat jen zahraničních osob a českých občanů se nijak nedotknou“. V praxi se však ukázalo, že tomu tak není. Dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Brně, na které se navrhovaná vyhláška odvolává, se týkalo mužského páru žijícího v Pardubicích. Ti si navíc vymohli vyplacení mateřské pro druhého muže z páru. A to i přesto, že zákon o nemocenském pojištění pojem rodič nezná. Což kritikové označují za „hrubé obcházení našich zákonů“.
Jde o „velice zásadní změnu rodinného práva“
„O co jde? O homosexuální rodičovství, pojďme si to rovnou říci,“ uvedla k návrhu Rady Evropské unie (pdf) senátorka Daniela Kovářová.
„Já jsem rodinný advokát, dělám to 35 let. Rodinné právo i podle evropských zakládacích dokumentů je ze všech odvětví práva nejvíce svázáno s vývojem jednotlivých států, tradic, zvyků.“
Senátorka se následně odvolává na stranu 8 projednávaného dokumentu, kde se uvádí, že „každý stát má své tempo a směr společenského, historického a kulturního vývoje“.
V reakci na snahy ovlivňovat české právo „shora“, obcházením legislativního procesu a veřejné diskuse, reaguje senátorka následovně:
„Proč tedy nenechat na kulturním vývoji toho kterého státu, kam dojde? Česká republika byla velmi moderní v otázkách volebního práva žen. Měli jsme ho tady na začátku 20. století. Jiné státy, např. Švýcarsko, jej uzákonily o 50 let později. Teď jsme v opačné situaci, některé státy mají homosexuální rodičovství už ve svém vnitrostátním právu. Nechme Českou republiku, ať k tomu dojde sama. Je zcela jasné, a to vám jako rodinný advokát mohu říct, že po jeho přijetí se dá očekávat ohýbání vnitrostátní právní úpravy.“
Otázky rodičovství podle ní tvoří komplex velmi složitých vztahů, zvyků, literatury, jurisdikce, škol na právnických fakultách. „Je to tak zásadní, že by k tomu měla probíhat, a taky vidíme, že probíhá, celospolečenská debata, která by ale měla vyústit odspodu v případnou změnu vnitrostátního práva přirozeným způsobem, tak jak legislativa má vypadat. Ne shora,“ míní senátorka a dodává:
„V kontextu české společnosti je přijetí toho nařízení předčasné a vláda to, byť velmi opatrně, vlastně také uvádí.“
Manželství muže a ženy je „nejlepším prostředím pro výchovu dětí“
„Manželství, když na sobě muž a žena pracují, je totiž ideálním receptem, jak čelit vlastnímu i společenskému individualismu a sobectví. A navíc je tím nejlepším prostředím pro výchovu dětí,“ říkají zástupci Aliance pro rodinu.
Podle Aliance jsou rodinná etika a partnerské vztahy mezi lidmi pod silným tlakem současných médií. Předsedkyně Aliance pro rodinu, paní Jana Jochová, uvádí:
„Snažíme se dlouhodobě vyvracet povrchní a hlavně negativní pohled na manželství, který dnes přijímají snad všechna mainstreamová média.“
Snahy o zakotvení možnosti využití „náhradního mateřství“ homosexuálními a lesbickými páry v České republice přicházejí hned z několika stran. To také uvádí Aliance pro rodinu jako důvod pro spuštění petiční akce, která požaduje „postavení surogátního (náhradního) mateřství mimo zákon“.
V souvislosti s doslova mezinárodními snahami o zákaz surogátního mateřství se konala konference v marocké Casablance, na které skupina právníků, lékařů a psychologů z celkem 75 zemí světa podepsala takzvanou Casablanskou deklaraci za „úplný zákaz tohoto obchodu s ženami a dětmi“. Na konferenci přednášela také česká psycholožka a bioetička docentka Hana Konečná, která se otázkami reprodukčních témat a zvláště surogacie dlouhodobě zabývá.
Podle dostupných dat vzrostl mezi lety 2006 až 2010 celosvětový počet uskutečněných náhradních mateřství o 1000 %. [1] Dle odhadů z roku 2012 mělo podnikatelské odvětví spojené s náhradním mateřstvím hodnotu 6 miliard dolarů obratu. (zdroj) Etikové upozorňují na to, že náhradní mateřství má zejména charakter „obchodu“ a že motivace náhradních matek je většinově ekonomická, nikoliv altruistická, tedy za účelem nezištné pomoci bezdětným párům. [2] Je tedy možné z tohoto vyvodit, že se skutečně jedná o „novodobý obchod s dětmi“, potažmo obchod s lidmi.
Co je „náhradní mateřství“?
Přestože z biologické přirozenosti nemohou homosexuální páry plodit potomky, některé z nich si přesto chtějí „pořídit miminko“ prostřednictvím náhradního mateřství.
Náhradní mateřství pro homosexuální páry se už v některých zemích legálně praktikuje a v USA v této oblasti podnikají zavedené firmy. Celá věc probíhá tak, že si homosexuální pár vybere z katalogu dárkyni vajíčka. Vajíčko si koupí a dodají firmě své spermie. Firma nechá vajíčko laboratorně oplodnit a následně si jej za finanční úplatu nechá vložit do dělohy jiná žena (často z rozvojových zemí), která jej v podstatě na zakázku odnosí a porodí. Homosexuální pár si poté dítě osvojí a zapíše se do rodného listu dítěte jako „dva otcové“.
Problém může nastat, když se narodí dítě postižené. Existují případy, kdy objednatelé odmítnou dítě „převzít“ a matka, která dítě odnosila, se o něho také nechce nebo nemůže starat. Více zde…
Nejcitlivějším prvkem tohoto způsobu plození dětí jsou samotné děti, kterým je odepřeno právo na to, mít matku a být vychováváno v úplné rodině. Takové dítě má potom matku dárkyni, matku nositelku a dva otce, z nichž pouze jeden je skutečný biologický otec a druhý pouze pěstoun, ale ani jeden z nich nemá s jejich matku jiný než „obchodní vztah“.
Když bude dítě dospívat a hledat svoje kořeny, ptát se po své matce a jejích rodičích (dědečkovi a babičce), bude se muset vyrovnat s jednáním dospělých a společnosti, která tento způsob plození dětí schvaluje.
Kritikové tohoto druhu náhradního mateřství uvádějí, že se v podstatě jedná o „obchodování s dětmi“ a pokroucení přirozeného plození dětí a mezilidských vztahů v neprospěch dětí i celé společnosti.
Podle ministra Rakušana (STAN) je tento přístup k plození dětí nutné zavést a legalizovat také v České republice. Proti je však konzervativní nebo tradiční část společnosti, která se domnívá, že má být zachován přirozený způsob plození dětí a děti nemají být vystavovány „experimentům“, které pohání touha homosexuálních párů po tom, „mít dítě“.
Dítě má podle Aliance pro rodinu právo na to, vyrůstat v úplné rodině, a právo na to, mít svoji matku, znát její totožnost a vyrůstat společně s ní. Ve stejné době by nemělo být dítě připraveno o svoji matku a zplozeno na zakázku nákupem vajíčka a odnošením na zakázku.
[1] Preliminary Document No 10 of March 2012, „A preliminary report on the issues arising in
relation to international surrogacy arrangements“, Permanent Bureau of Den Hague
Conference on Private International Law.
[2] Nováková, K., Konečná, H., Sudová, M. Náhradní mateřství v České republice: způsoby
hledání náhradní matky. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2018.
Převzato z The Epoch Times
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme