To, o čem se v odborných kruzích zatím jen opatrně spekulovalo, se stalo skutečností. Čínský jaderný dozor minulý týden udělil společnosti SINAP dlouho očekávané povolení k zahájení provozu experimentálního „solno-thoriového“ reaktoru v poušti Gobi. Pokud bude experiment úspěšný, může to zcela změnit energetiku a udělat z „jádra“ dostupný a ekologický zdroj i pro země, které ho dosud odmítaly nebo k jeho využívání neměly vhodné podmínky. Jedna věc je ale podle odborníků jistá už dnes. Totalitní Čína se nejen díky tomuto experimentu dostává do čela technologického vývoje v oblasti jaderné energetiky. A ukazuje cestu, o které Západ zatím jen mluví.
Těmi nejdůležitějšími výhodami solno-thoriových reaktorů jsou vysoká bezpečnost provozu, schopnost obejít se bez chlazení vodou a také jednodušší a kratší proces likvidace vyhořelého paliva. Pokud by na světě fungovaly jen solno-thoriové reaktory, nebylo by nutné k nim budovat trvalá hlubinná úložiště vysoce radioaktivního odpadu.
Protože v tomto typu reaktoru odvádí teplo fluoridová sůl a nikoliv voda, může takový reaktor, nezávislý na velkém vodním zdroji, stát prakticky kdekoliv, včetně pouště. Pokud by část soli teoreticky unikla do životního prostředí, na rozdíl od úniku radioaktivní vody by prostě ztuhla a dál se nedostala. Výhodou je také fakt, že odpad ze solno-thoriových reaktorů se rozpadá na stabilní (neradioaktivní prvky) už po 300 až 500 letech, zatímco u současných vyhořelých palivových článků je doba rozpadu řádově delší.
Pokud by se tedy podařilo dovést solno-thoriové reaktory do běžného komerčního provozu, získalo by lidstvo prakticky bezemisní zdroj, nezávislý na vodě (opět velká ekologická výhoda) a s fyzikálně vyloučenou možností vážné jaderné havárie. Co víc si tedy přát? Důkazem očekávání spojených s vývojem solno-thoriových reaktorů je například i fakt, že v nich spatřují budoucnost i někteří rakouští politici, kteří jinak jadernou energetiku v současné podobě zcela odmítají.
Očekávaný experiment
Jenže problém, jak už bylo řečeno, zůstává v nedořešených technických výzvách. Týkají se jak „výhodnosti“ těžby thoria, tak například tepelné a další odolnosti materiálů, přicházejících do styku s roztavenou solí. To ale nic nemění na tom, že se Čína rozhodla tyto problémy vyřešit a možná ukázat světu způsob výroby energie, který by byl mnohem účinnější a přitom ekologičtější než všechny dosud využívané obnovitelné zdroje.
Poté, co Šanghajský institut aplikované fyziky Čínské akademie věd (SINAP) získal už dříve souhlas k výstavbě reaktoru od ministerstev životního prostředí a průmyslu, přišlo minulý týden i zásadní povolení k zahájení experimentálního provozu od čínského jaderného regulátora. Začíná tak „ostrá fáze“ experimentu, na jehož výsledek čeká celý svět.
„Provozovatel může začít dělat kroky vedoucí ke spuštění reaktoru. To znamená, že může začít napouštět reaktor palivovou taveninou – fluoridovou solí. To bude určitě několik týdnů trvat – je to poprvé, tak budou postupovat pomalu,“
řekl INFO.CZ Jan Uhlíř, odborník na solné reaktory z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
Jakmile se podaří reaktor spustit, bude následovat testovací provoz a experimenty týkající se bezpečnosti a vlastností tohoto typu reaktoru.
„Samozřejmě je to veliký krok kupředu v oblasti jaderné energetiky a také jaderné bezpečnosti, protože určité typy nehod a havárií – právě těch nejvážnějších – nejsou v případě solných reaktorů fyzikálně vůbec možné,“
– řekl Uhlíř
Tento první experimentální reaktor (TMSR–LF1) zatím podle něj nebude provozován v tzv. thorium-uranovém palivovém cyklu, ale plně ověří jeho možnosti. S thoriovým palivem počítají Číňané až do následujícího reaktoru o větším výkonu.
Budoucnost thoria
„Thorium je jistě jednou z cest dalšího rozvoje jaderné energetiky a já jsem velkým stoupencem této cesty. Ale není to samospasitelné. Má to i svá technická úskalí,“ řekl Uhlíř. Na druhou stranu má tato technologie podle něj řadu zásadních výhod. Kromě těch již zmíněných se jedná například také o to, že thorium-uranový cyklus je zcela nevhodný pro produkci jaderných zbraní.
Čína, jak vysvětluje Jan Uhlíř, přitom v současné době vyvíjí i další typy reaktorů. Jedná se o lehkovodní (tlakovodní) reaktory současné generace a z reaktorů 4. generace hned 3 typy: vysokoteplotní reaktor HTR (jeden je již v provozu), sodíkem chlazený rychlý reaktor SFR a solný reaktor MSR. „Každý z těchto typů má své přednosti a myslím, že se všechny uplatní,“ domnívá se Uhlíř.
„Je mi líto, že euroatlantická civilizace o těchto nových reaktorech pouze mluví, různé organizace předkládají spoustu ‚úžasných‘ projektů, ale jediné, co Evropa i Amerika produkují, jsou efektní prezentace jednotlivých záměrů,“ tvrdí Uhlíř. V Evropě a USA a Kanadě existuje podle něj „na papíře“ asi 30 nebo 40 koncepčních návrhů na reaktory MSR. „Číňani mají jeden a ten postavili,“
– uzavřel věc Uhlíř
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!