EU odmítá varování. Je jich však čím dál víc

Před nedostatkem elektřiny varuje český ČEPS i šéf Federální komise pro regulaci energetiky USA. Před nedostatkem surovin pro „zelenou tranzici“ varují geologové a zpravodajci přidávají hrozbu závislosti. Kolik varování bude ještě potřeba?

Kolik varování je potřeba, aby se zastavil rozjetý vlak zelené EU?  Ten vlak přitom nabírá čím dál větší rychlost, jejímuž snížení brání směrnice a zákony, přijímané v Bruselu a diktované členským státům. O tom, že na konci tunelu, kterým se nyní EU řítí, je zeď, mluvil na stránkách iUhli.cz například Jan Vondráš, jehož firma více než 20 let sleduje tuzemský i německý energetický trh (zde a zde). Pravidelně informujeme také o výsledcích studií zdrojové přiměřenosti nezpochybnitelné české autority ČEPS (např. zde, zde a zde). Jejich resumé je jasné: v EU hrozí nedostatek elektřiny se všemi ekonomickými dopady. Nebo katastrofickými, dodáváme. Se stejným varováním pro USA vystoupil v červnu i komisař Federální komise pro regulaci energetiky Mark Christie (zde). Jeho výstraha je prakticky stejná, jako ta, kterou na základě oficiálních informací z členských států organizace ENTSO-E sestavuje ČEPS.

Tedy, že odstavování řiditelných, tedy konvenčních, zdrojů elektřiny a jejich bezhlavé nahrazování občasnými zdroji (fotovoltaika a vítr) hrozí nestabilitou sítí a nedostatkem elektřiny. Což jsou stavy, které v případě absence záložních řiditelných, pravda fosilních zdrojů, vede v lepším případě k přerušování dodávek elektřiny, v horším případě přímo k blackoutům, O tom, jaký je v důsledku rozdíl mezi desetihodinovou nečekanou odstávkou a blackoutem se dá dlouho diskutovat. V každém případě nebude elektřina, na kterou se má, ve jménu záchrany klimatu, kompletně přejít.

Již to, samo o sobě, by mělo být pro politiky červeným semaforem, který je přiměje k zařazení nižší rychlosti. Jejich posláním není zavést za každou cenu co nejdříve bezemisní svět, ale zajistit lidem, kteří je zvolili, co nejlepší podmínky k životu. Což se s nedostatkem elektřiny neslučuje.

Bohužel nejde jen o to, že při zachování současného trendu nebude elektřina, situace totiž směřuje také k tomu, že nebudeme schopni získávat ani elektřinu z občasných zdrojů (OZE). Bezmála 100 procent fotovoltaiky totiž pochází z jihovýchodní Asie. Více než 90 procent jí je přitom z Číny. Upozorňují na to nejen energetici, ale už i zpravodajské služby. Například ta německá (zde). Ani to však nebrání politikům, nebo manažerům energetických společností (například Pavlu Řežábkovi z ČEZ, zde), aby akutní závislost na Číně bagatelizovali.

Upozornění Evropského účetního dvora

O hrozbě závislosti již nemluví jen zpravodajci, či oponenti rychlosti Green Dealu. Varují před ní i auditoři Evropského účetního dvora. Čili lidé, od kterých by se to nečekalo. Přesto jejich poslední zpráva o rizicích závislosti na dovozu mluví zcela jednoznačně (zde). A pro jistotu přidává paralelu se závislostí na ruském plynu. Leč, ani to Evropskému parlamentu a Evropské komisi nestačí. A pohříchu, nestačí to ani premiérům a prezidentům členských států, bez jejichž souhlasu by se unijní schvalování zastavilo.

Když už jsme u unijních auditorů, ti také ve své další zprávě vyjádřili pochyby o tom, zda je na plnění Green Dealu v členských státech dost peněz (zde). V médiích neustále skloňovaný dotační systém EU totiž počítá jen s tím, že na zelenou perestrojku dá necelých 10 procent potřebné sumy. Všechny ostatní peníze musí dát členské státy a především – tak se s tím v Bruselu počítá – soukromé subjekty. Jenže právě v té soukromé sféře unijní auditoři připravené peníze nevidí.

To jistě neznamená, že si je Brusel nemůže ze soukromých firem vynutit. Může. Ale když ze soukromého sektoru ročně vynutíte 0,9 bilionu eur, vážně ročně – zpráva auditorů mluví zcela jasně, tak se to někde projeví. Za prvé v cenách a za druhé v chybějících zdrojích na další investice. Ekonomové by ve výčtu mohli pokračovat…

Kolik varování je ještě potřeba?

Nechme stranou, zda může samotná EU zastavit globální procesy, jako je změna klimatu. Důležité teď v první řadě je, zda to, co nyní státy v EU dělají, vůbec můžou přežít. Jenže nad tím evidentně většina evropských politiků ani trochu nepřemýšlí. Kolik varování je ještě potřeba k tomu, aby alespoň informace o nebezpečích vzali v úvahu? Nebo jim oči opravdu otevře až první blackout? Nebo zastavené dodávky fotovoltaických panelů či baterií pro elektromobily? Kdyby někdo z politiků měl alespoň trochu pochyby, může se podívat do knih Václava Smila. Třeba do té s názvem „Energie, průvodce pro začátečníky“ (Kniha Zlín, 2022). Čte se o dost lépe, než bruselský newspeak a ještě k tomu je plná faktů.

Převzato z iUhli.cz