Pokud někdo pochybuje, jak domýšlivá je myšlenka neustálého dalšího prohlubování evropské integrace, není lepší léčby, než pokusit se hned po volbách do europarlamentu (EP) dobrat se výsledků. Málokde totiž vyplave na povrch bezradnost celého projektu, jako při křečovité snaze ukázat jakési celoevropské výsledky… Žádné totiž neexistují. Existuje jen 28 národních výsledků. Pokusy ukázat celoevropské výsledky podle frakcí v EP narážejí na to, že spousta stran vůbec netuší, v jaké frakci vlastně skončí (třeba naši Piráti) nebo jsou v rámci frakcí dramatické rozdíly (třeba Kurzovi křesťanští demokraté v Rakousku jsou něco úplně jiného než jejich souputníci v Belgii). Někdy jsou takové pokusy vyloženě zavádějící – třeba když serveru Politico (odkud čerpá značná část našich novinářů) vychází, že v ČR získali 52 procent euroskeptické strany. Jak k tomu došli? Zařadili tam i ANO, které je přitom v Evropském parlamentu členem nejvíc prointegrační frakce evropských liberálů ALDE.
Kdykoliv chcete zjistit, jak lidé vlastně volili, nestačí vám zjistit, jak si vedly strany sdružené třeba v EPP (Evropští lidovci) nebo PeS (evropští socialisté). Musíte si najít na národní výsledky a znát národní specifika. Celoevropské výsledky se stejně smrskly na řetěz národních politických bitev. Protože přes všechnu snahu neexistuje celoevropský lid, celoevropská témata a celoevropské strany. Znovu se tak v praxi ověřuje, že v principu nejde o to, že jsou někde volení „zástupci“, nýbrž o to, zda reprezentují homogenní entitu (německý ústavní soud tu používá pojem „homogenes Volk“). Kdybychom třeba spojili ČR a Brunej a udělali tam společný „parlament“, tak tím ještě nevznikne skutečný demokratický systém…
Existuje jedna výjimka. Ve volbách zabodovali v řadě zemí západní Evropy zelení. V Německu jsou druzí (a u voličů do třiceti let dokonce první, s třetinou všech hlasů). Zelení skutečně žádné velké národní téma neřeší, protože národní stát a národ jim nic neříká. Čím větší entita, tím je to jejich srdci dražší – umožňuje to totiž stanovovat si čím dál megalomanštější cíle. Ony ty jejich cíle vlastně nejsou ani cíle evropské. Zelení jsou přece občané světa (nebo Matky země…) a jejich posláním je ten svět zachránit. To musí každého konzervativce, který se drží Petersonova hesla „nejdřív si ukliď v pokoji a pak zachraňuj svět“ děsit. Oprávněně. Boj o klima bude totiž příštím bojem o svobodu. Není náhodou, že si právě zastánci krajní levice vybrali klima jako svou údernou pěst. Když jde o planetu, je přece možné (a nutné) udělat vše a konečně tak zakroutit krkem kapitalismu a osobní svobodě. A to dokonce z pozic morální převahy…
U normálních lidí byly ale volby především o vnitrostátních tématech. U nás o tom, zda Babiš už konečně narazil na strop svých možností. Zdá se, že ano. Tváří se jako vítěz, ale jednadvacet procent hlasů není žádná sláva a jeho ukňouraný projev („byla to kampaň“) svědčil o tom, že čekal víc. Pro konzervativce je potěšitelné, že hlavní síla za snahou o protlačení agendy homosexuálních manželství, poslankyně Radka Maxová, míří do Bruselu. Tam sice může škodit také, ale jak rychle zjistí, mezi kolegy v liberální frakci ALDE bude se svými názory nakonec ještě považována za příliš reakční…
ODS pokračuje ve svém vzestupu. Je to vzestup hlemýždí a na záda jí dýchají Piráti, ale je tady. A konzervativci získali hlasitého zastánce v podobě Saši Vondry.
Koalice TOP09, STAN a všeho možného dalšího (Zelení a Liberálně-ekologická strana) se dostala se třemi poslanci a „TOPka“ tím překonala klinickou smrt, ovšem to, jakým způsobem bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer překroužkoval předsedu strany Pospíšila může přispět k Pospíšilově konci, o němž se v TOP09 už poměrně otevřeně hovoří.
Lidovci jsou na svém, ale vypadl jim lídr kandidátky Pavel Svoboda. Odborník na evropské právo, muž, který u nás legislativním aspektům evropské integrace rozumí jako málokdo. Ale zároveň nepříliš výrazný a tak bezvýhradně „pro-evropský“, že to už zkrátka netáhlo. Tomáš Zdechovský, před minulými volbami širší veřejnosti neznámý, může sloužit jako příklad toho, jak na to. Cíleně si vybírá témata, která jsou pro veřejnost uchopitelná a pochopitelná (děti Michalákových v Norsku, odsouzený český řidič ve Francii) a názory kterými pravidelně zásobuje veřejnost, jsou srozumitelné a jasné. Kupodivu skoro stejné množství hlasů získala i Michaela Šojdrová, o které nelze napsat nic z toho, ale voliči se občas zkrátka rozhodují velmi nepředvídatelně…
Piráti opět překonali hranice bizáru s lídrem kandidátky, který odmítl vystupovat na akci s poníkem pro děti, protože je proti týrání zvířat a členové o tom nakonec hlasovali na interním fóru. Nicméně zisk tří europoslanců není špatný. Ještě lepší bude, pokud vstoupí do frakce evropských Zelených – snad tím konečně některým zmateným příznivcům dojde, že tohle opravdu není nějaká pravicová (nebo alespoň centristická) strana…
A nakonec kategorie „Fuj“. Okamurovci z SPD u nás sice získali devět procent (fuj!), ale Okamurova „kamarádka“ Marine Le Pen ve Francii vyhrála. To jen, kdyby se tu chtělo rozvíjet nějaké sebemrskačství o zaostalých Češích… A komunisti mají sice jeden mandát, ale třeba v Belgii získala marxisticko-leninská Dělnická strana celých dvanáct procent.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
