V nadpise stojí „výhra pro konzervativce“, ale radovat by se měli všichni liberálové, zastánci svobody, a férových podmínek pro všechny. Hlavně by měli oslavovat všichni odpůrci rasismu.
Před týdnem zrušil Nejvyšší soud USA po dlouhých dekádách pozitivní rasismus na vysokých školách, tzv. „affirmative action“. Nejvyšší soud tak označil zohledňování rasy v přijímacím řízením na některých univerzitách za protiústavní. Zatímco já vidím důvod k oslavám, liberální levice se v reakcích doslova utrhla ze řetězu. Jak si projíždím liberální média, vidím, že Washington Post, New York Times, nebo MSNBC se můžou zbláznit. Dokonce i české Seznam Zprávy nahodily titulek „Zvrat v přístupu k menšinám v USA. Jak Nejvyšší soud nahrál konzervativcům“. Nikdy bych nečekal, že někdo může šílet ze zrušení rasistických opatření, které nikdy neměly vstoupit v platnost. Ti, kdo se po celou dobu zastávají menšin, by naopak měli tleskat.
Sotva Nejvyšší soud rozhodl, a už Michelle Obamová emotivně pouští do éteru, že „srdce mi puká pro každého mladého člověka, který přemýšlí o své budoucnosti“. Prezident Biden hned v reakci na rozhodnutí tweetoval, že „naše vysoké školy jsou silnější, když jsou rasově různorodé.“. Tato vyjádření přesně dokládají pokrytectví v Demokratické straně. O odstranění rasismu jim nikdy nešlo. Člověk odstraní rasismus jednoduše tak, že neřeší rasu. Martin Luther King ve svém slavném projevu vyřknul, že by si přál, aby jednoho dne nebyly jeho děti posuzovány podle rasy, ale podle jejich charakteru. Každý normální člověk by s tímto výrokem měl souhlasit. To by však nabourávalo agendu mnohým politickým skupinám, které zjevně nemohou nabídnout nic jiného než politiku neustálé viktimizace a „identity politics“. Demokraté by pravděpodobně ztratili část své politiky, protože velká část jejich agendy je jenom politika identit.
Pozitivní diskriminace a hon za diverzitou
Liberální média a politici z Demokratické strany šíří obavy, že by Afroameričané mohli být po rozhodnutí Nejvyššího soudu ještě více diskriminováni. Popravdě nic nediskriminovalo víc než pozitivní rasismus. Možná nic nepoškozovalo etnické menšiny víc než tato umělá
tlačenka na prestižní školy. Samozřejmě že pozitivní diskriminace nikdy nemůže zlepšit status dané skupiny. Pokud rozhoduje protekce, a nikoliv kompetence, člověk nemůže získat od společnosti respekt. Příslušník menšiny, který vystuduje Harvard, musí stejně čelit přirozené námitce typu: „nebýt pozitivní diskriminace, nikdy by vás nevzali“. Nic nemůže snižovat lidskou důstojnost víc než veřejná ukázka na neschopnost. Zájmem liberálů, podotýkám skutečných liberálů, by mělo být ukončit všechny diskriminační formy. Mají rozhodovat schopnosti, a nikoliv protekční opatření.
Místo toho hned po rozhodnutí Nejvyššího soudu řekne moderátorka MSNBC, že „toto je temný den pro všechny, kterým záleží na spravedlivější společnosti.“ Politický komentátor CNN Van Jones zase označil rozhodnutí za „tragédii.“ Někteří tvrdí, že rozhodnutí Nejvyššího soudu útočí na „diverzitu“. To je nesmírně zajímavé. Není ani tak důležitý charakter jako příslušnost rasy. Vždycky dojde na diverzitu, pokud bude v daném týmu více lidí. Každý je jiný a jedinečný. Tady se však jedná o umělou snahu vnutit přesvědčení, že nejdůležitější ze všeho v každé instituci je rasová diverzita. Soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomas se ptal jednoho právníka z University of North Carolina, že v poslední době už slyšel o diverzitě tolikrát, ale vůbec nemá ponětí, co to znamená. „Spíš mně to připomíná „všechno pro všechny“, poznamenal s podivem soudce Thomas. Clarence Thomas je mimochodem Afroameričan.
Důležitost správných lidí na správném místě
Na závěr je třeba ocenit důležitost práce konzervativců, kteří za poslední roky vybojovali složení Nejvyššího soudu USA. Díky převaze 6 konzervativců ku 3 liberálům dnes plní Nejvyšší soud ochranu proti progresivním výstřelkům. V současnosti je Nejvyšší soud určitá hráz proti levicovým šílenostem v Americe. Je třeba ocenit urputný boj republikánů, především tehdejšího lídra republikánské většiny v Senátu Mitch McConella, kteří byli schopni za Trumpovy administrativy prosadit hned tři konzervativní soudce do Nejvyššího soudu. Kredit si zcela jistě zaslouží sám Trump. Kvůli jeho chování a neochoty uznat volební výsledek z roku 2020 budu vždy patřit k jeho kritikům, ale zde se musí ocenit jeho role, neboť byl schopen urputně bránit všechny své nominanty.
Tím, jak se společnost štěpí podle kulturní křivky, budou brzy začínat souboje o klíčové instituce i u nás v Evropě, a tudíž i v Česku. My máme na rozdíl od Ameriky v sobě zakořeněné, že soudce má být hlavně nezávislý a nestranný odborník. Inklinace ke konzervativním nebo k liberálním názorům jednotlivých soudců se moc v médiích neřeší. Vzhledem ke zkušenostem s totalitou je pochopitelné, že toto téma je u nás více méně tabu.
Na druhou stranu by bylo férové, pokud by i u nás probíhala otevřenější debata o tom, jakou podobu nejvyšších institucí chceme. Všichni chceme, aby tam byli nezávislí odborníci. Ale i odborníci mají své názory a vidí svět odlišně. Moje obava je ta, že naopak levice bude v tomto ohledu jednat daleko rychleji a tlačit pro progresivní nominanty, a to nejenom do vyšších soudních instancí. Proto si myslím, že souboj o převahu názorů ve veřejných institucích nás stejně jako v Americe bohužel nemine. Bylo by dobré mít jistotu, aby v klíčových okamžicích seděli správní lidé na správném místě.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme