Soud v Malmö udělil pokutu švédské klimatické aktivistce Gretě Thunbergové za to, že minulý měsíc během blokády ropného terminálu neuposlechla příkaz policie opustit místo. „Nemůžeme zachránit svět tím, že budeme hrát podle pravidel,“ řekla aktivistka po vyslechnutí rozsudku a slíbila, že „rozhodně“ neustoupí. Nejspíš si ani neuvědomuje, jak fatálně se mýlí.
„Mé činy jsou ospravedlnitelné. Domnívám se, že se nacházíme v mimořádné situaci, která ohrožuje životy, zdraví a majetek. Nespočet lidí a komunit je ohroženo jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu,“
– vysvětlovala Thunbergová
Že jsou její činy neospravedlnitelné, potvrdil svým výrokem a udělením pokuty soud. Větší problém je však v naprosto mylném paradigmatu, ve kterém se Greta a spousta dalších aktivistů pohybuje. V tomto konkrétním případě zablokovali silnici v Malmö, tedy ve Švédsku, což je nade vší pochybnost naprosto demokratický a právní stát. Země, kde lze nejen svobodně protestovat proti spoustě věcí, ale hlas občanské společnosti a aktivistů navíc není ignorován. A tak je to, byť nepochybně s nuancemi, v celé Evropské unii potažmo obecně v „západním světě“. Tato část světa bere ochranu životního prostředí a klimatu už celá desetiletí vážně, věnuje jí značnou pozornost i spoustu finančních prostředků.
Aktivisté jsou přesvědčeni, že je to stále málo. A nepochybně mají nezřídka pravdu. Určitě lze dělat víc. Jenže stále je řeč pouze o dnes už výrazné menšině světové populace. Pravda, té nejbohatší. Jenže toho bohatství jsme se domohli mimo jiné tím, že jsme si vytvořili pravidla a většinově je dodržujeme. Součástí toho je i ekologie a snaha o záchranu klimatu. Tato pravidla nemusí být a také nejsou dokonalá. Proto se také neustále mění a vylepšují. Tlak na změny legislativy je zcela legitimní. Ale má smysl právě a pouze v případě, že pravidla ctíme.
Dnes už výrazně lidnatější zbytek světa ale přílišnou ochotu tato „naše západní“ pravidla přejímat a dodržovat nejeví. Hraje podle vlastních, často možná dokonce úplně bez pravidel. Z ekonomického pohledu je takové chování mnohem více ospravedlnitelné, než činy Grety Thunbergové. Chudí zkrátka chtějí být také bohatí. A směřují k tomu cestou, kterou považují za nejsnadnější. Ať už jde o migranty plavící se na chatrných loďkách z Afriky do Evropy, nebo o režimy v čele s Čínou, které využívají všechny možné nástroje od represí proti politické opozici a nedodržování lidských práv, přes špionáž a nerespektování průmyslového vlastnictví, až třeba po mohutnou výstavbu nových uhelných elektráren.
Právě v této části světa je zakopaný nikoli pes, ale klíč k řešení globální změny klimatu. Ano, západní svět má určitě možnosti, jak jej pomoci vykopat a najít k němu ty pravé dveře. Ale nijak tomu nepomůže, kdybychom i my přestali svá dlouhodobě nastavovaná a přijímaná pravidla dodržovat. Právě naopak. To by byla cesta zpátky, nebo lépe řečeno cesta od bohatství zpátky k chudobě a tím i k opuštění veškerých ekologických či klimatických snah.
Právě tohle Gretě a jejím stoupencům stále nedochází. Nechci jim udělovat knížecí rady, že mají jet protestovat do Pekingu, Moskvy či třeba Dillí. Je jasné, že to je mimořádně obtížné, nebezpečné, možná až nereálné. Ani celý západní bohatý svět si s tímto problémem evidentně neví příliš rady. Minimálně je však nutné právě tímto směrem směřovat energii a veřejnou debatu. Blokování silnic v Malmö nepřinese z pohledu globálního klimatu nic. Leda pokutu.
Převzato z iUhli.cz