Organizace spojených národů vznikla po druhé světové válce s jednoznačným cílem – zajistit mír ve světě. Hodnocení toho, jak se jí to od roku 1945 daří, závisí na úhlu pohledu. Války ze světa pochopitelně nevymizely, na druhou stranu se i v nejvypjatějších fázích studené války podařilo zabránit další eskalaci ve válce světovou. O strukturální problémy však OSN nikdy neměla nouzi.
Když máte totiž v Radě bezpečnosti, jakožto jediném orgánu s reálnou mocí, pět naprosto odlišných zemí s odlišnými zájmy a všechny mají právo veta, tak asi nepřekvapí, že akceschopnost OSN reálně nemůže být v případě krize příliš velká. Zásadní krok k faktickému paralyzování OSN udělalo Rusko svou agresí na Ukrajinu. O rusko-ukrajinské válce už toho bylo napsáno mnoho, proto se budu dále věnovat roli, kterou dnes v tomto konfliktu hraje OSN, nikoliv válce samotné.
Z hlediska bezpečnosti a zachování míru je OSN zbytečná organizace
V případě ruské agrese je víceméně jedno, jakou teorií mezinárodních vztahů na ni nahlížíte. Agresivní akt vůči jinému státu je naprosto zřejmým porušením mezinárodního práva vždy, a to v souladu s rezolucí přijatou 14. 12. 1974 Valným shromážděním OSN. Tím se dostáváme k podstatě problému fungování této organizace. Proč tedy OSN nezasáhne proti tak závažnému porušování pravidel, která má za úkol chránit? Protože podle Článku 39 Charty OSN
„RADA BEZPEČNOSTI určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.“
Charta OSN tak jaksi nepočítá se situací, kdy agresorem je jeden z členů Rady bezpečnosti s právem veta, který pochopitelně nikdy nedovolí, aby se proti němu OSN jakkoliv angažovala.
Není těžké si představit, že tento scénář se může v budoucnosti opakovat neustále dokola u dalších potenciálně velmi významných konfliktů. Čína napadne Tchaj-wan? OSN neudělá nic, protože Čína má právo veta. Srbsko napadne Kosovo? OSN (pravděpodobně) neudělá nic, protože Srbsko je blízkým spojencem Ruska s právem veta. A tak bych u teoretických i reálných scénářů mohl pokračovat do nekonečna. Logicky se tak nabízí otázka, zda není OSN vlastně zbytečnou organizací. Ruská agrese na Ukrajině na tuto otázku poskytla jasnou odpověď. Z hlediska bezpečnosti a zachování míru je OSN zbytečná organizace. Mezinárodní právo vypadá hezky na papíře, ale tanky a rakety nepřítele nezastaví. Je zcela zřejmé, že pokud by skutečně došlo k třetímu celosvětovému konfliktu, OSN nemá bez zásadní reformy žádnou šanci jakkoliv přispět k jeho řešení, natož mu zabránit. Z toho důvodu považuji z hlediska bezpečnosti OSN za zbytečnou.
Tím ale, bohužel, problémy fungování OSN nekončí
V teorii má být OSN někým, kdo agresora zastaví a následně potrestá. Nejen, že OSN něčeho takového není vůči agresorovi schopná, ona mu v případě Ruska dokonce nepřímo pomáhá. V realitě se totiž OSN stylizovala do role jakéhosi „rozhodčího”, který agresora nezastaví, ale spíš dohlíží na to, aby se oběť nebránila až příliš.
Generální tajemník OSN Antonio Guterres jen před pár týdny vystoupil proti americkým dodávkám tzv. „kazetové munice” Ukrajině. Proti dodávkám té stejné zbraně, kterou Rusové používají proti ukrajinským vojákům i civilistům od začátku války. Dovolím si to ještě jednou zopakovat, abych zdůraznil, proč je to z hlediska přístupu tak významné. Nejvýše postavený člověk organizace, která má sloužit jako nadnárodní bezpečnostní autorita, vystupuje proti tomu, aby se oběť agresorovi bránila tím, co považuje v dané situaci za nejvhodnější. Jaký signál tím do světa vysílá? Je jedno, že agresor se žádnými „pravidly války” neřídí a páchá ty nejstrašnější zločiny, oběť se prostě nesmí bránit až příliš. Takový přístup je kromě morálního aspektu také v dokonalém souladu s ruskou propagandou, která se od začátku snaží smazat Ukrajině status napadené oběti. Když takový přístup zastává například Orbánovo Maďarsko, můžeme se nad tím pohoršit a následně mávnout rukou. Když takto vystupuje organizace, která má být pro oběti zárukou dodržování alespoň základních principů mezinárodního práva, tak to musí být pro nás všechny značně znepokojující signál. Že nám v případě našeho ohrožení OSN nepomůže, s tím už jsme snad smíření, ale měli bychom se připravit na to, že OSN místo zastavení agresora bude spíše hlídat, co děláme my jako oběť.
Pokud OSN není schopna konat tehdy, kdy má pak je zbytečná. Pokud se však snaží zabránit tomu, aby se oběť bránila, pak už to není nečinnost, ale rovnou stranění agresorovi. Proto už je dnes OSN spíše škodlivá než zbytečná.
Závěrem chci uvést, že tímto nevyzývám k rozpuštění OSN ani vystoupení České republiky z této organizace, nic by se tím nevyřešilo. OSN nepochybně dělala a dělá celou řadu mimořádně prospěšných a záslužných činností především na humanitární úrovni. Z hlediska naší bezpečnosti a udržení míru ve světě se však na OSN nejen nemůžeme spoléhat, ale naopak bychom se před ní měli mít na pozoru.
Převzato z pravybreh.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme