Český twitter – nebo nově „X“ – v posledních týdnech aktivně prožíval okurkovou sezonu se vším všudy. To se nemohlo obejít bez spravedlivého rozhořčení politicky smýšlející bubliny uživatelů nad nejrůznějšími pseudokauzami.
Od minulého čtvrtku je to především zrůdné nafukování hospodské epizody ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který se „nad pivem“ potkal s bývalou hradní šedou eminencí Martinem Nejedlým.
Jak se stalo, že i jindy příčetní lidé kvůli tomu spustili humbuk takových rozměrů, že twitterem nezasažený pozorovatel musí nabýt dojmu, že v Česku spadla atomová bomba? A proč jsou zdaleka nejhlasitější politici a příznivci stran „druhé“ koalice, z nichž jednu roky reálně řídil pobočník gangstera Krejčíře a druhá by bez Blažka neměla řádně jmenované ministry, jak avizoval tehdejší pán Hradu?
Společnost demokraticky smýšlejících, řekněme prozápadních lidí, se přirozeně zajímá o věci veřejné. Tradičně také povýšeně reaguje na řadu nesmyslů, které do veřejného prostoru vnáší ať už ruská propaganda nebo tzv. dezinformační weby či vůdcové „lidu popelnicových polí“, jak jeden můj kamarád používá pro příznivce Jindřicha Rajchla či Tomia Okamury. Jak je tedy možné, že se tato část populace v některých věcech chová stejně, nebo ještě o řád nesmyslněji? Má rozbitý kompas a vnímání politické reality.
Kdo je tady ruský agent?
Jistě se v tom odráží i doba, ve které žijeme. V čase, kdy bandité z Ruska vraždí občany nezávislé Ukrajiny, jsou některá měřítka společensko-politické přijatelnosti vyhnaná za hranici extrému. Jsem osobně nesmírně vděčný za širokou podporu Ukrajiny takřka ze všech stran politického spektra. Nesmíme ale mít krátkou paměť.
Za největší úspěchy ruské hybridní války lze označit protijadernou lobby, klimatický alarmismus a německou politiku klimatického socialismu (založenou na levném ruském plynu), jež zrazuje evropské zájmy.
Řada německých politiků byla léta placena Gazpromem, nebo rovnou Kremlem za to, že tuto politiku prosazovali bez ohledu na ekonomickou a bezpečnostní realitu nebo na prosté fyzikální zákony. Řada z nás, zejména na pravé straně politického spektra, to léta kritizuje. Dostávali jsme za to od dnešních nejhlasitějších moralistů nálepku „Putinův agent“. Při své nadutosti si nevšimli toho, že to právě oni, ačkoli rétorikou protiruští a prozápadní, léta dělali užitečné idioty Kremlu a omlouvali jeho největší evropské spojence.
Je to jen jeden z mnoha příkladů. Setkáváme se totiž pravidelně s tím, že nejen nenápadní pisatelé, ale také „velké účty“ a opinion makeři co chvíli pracují s termínem „ohrožení demokracie“. Přitom za onu demokracii považují výhradně své vlastní představy o světě – v rozporu s realitou českého právního řádu a zásad svobodné demokratické parlamentní republiky, jak jsou napsány v Ústavě.
Jednou ze zásadních věcí, která je zmíněna v její preambuli, je právní stát. Pokud právní stát nefunguje, je to největší ohrožení svobody a demokracie, jaké si můžeme představit.
Dnes se v této souvislosti nebudu věnovat polosvětu prokurátorských a policejních aktivistů, kteří navzdory své pozici v ústavněprávním pořádku země útočí na politickou reprezentaci a zneužívají svoje mediální krytí. O těch jsem na INFO.CZ psal opakovaně. Dnes mám na mysli něco jiného.
U vlády Petra Fialy jsem zaznamenal dvě situace, které byly tak za hranou, že svobodu a demokracii ohrožují. Bylo to vypnutí „proruských“ webů, aniž by k tomu bylo zákonné zmocnění či nějaký praktický legální postup. Samotní bojovníci proti dezinfu – „elfové“ – jsou pak samostatnou kategorií a ruské hybridní válce pomáhají paradoxně nejvíc, protože sami vytvářejí tolik dezinfa a manipulací, že by v první řadě měli vypínat sami sebe…
Ale zpět k věci, z průzkumů vyplývá, že ruskými dezinformacemi je u nás ovlivněno jen asi 10 % lidí a toto číslo neroste. Pokud bych měl najít největší podfuk ve veřejném prostoru jsou to dnes právě dezinformace, respektive „ušlechtilý boj proti dezinformacím“. Navenek se tu vytváří dojem, že nás dnes nic nepálí víc, a část „liberálních“ elit si z toho udělala smysl bytí a dobrý byznys.
Tou druhou situací bylo neuvěřitelné šaškování ministra vnitra na střeše ministerstva, kdy „občanu Babišovi“ z pozice šéfa silového rezortu vyhrožoval a s kalendářem odpočítával datum jeho soudu. To sklidilo lajky na twitteru – příznačně ze stejného tábora, který dnes nemůže spát z jednoho hospodského posezení. Ministr vnitra (z partaje dlouhodobě zatížené kauzou Dozimetr) ovšem de facto nepřímo ovlivňoval soud a zpochybňoval ústavní právo člověka na zákonný a nestranný proces.
Byl to zdaleka největší a pro demokracii nejtoxičtější skandál, který ale parta falešných morálních majáků na twitteru, co zjevně nemají ponětí o základních principech demokracie, ústavnosti, legitimity, legality a právního státu, přijala s klasickým nadšeným řevem. Nehledě na sympatie ale zkrátka platí, že „občan Babiš“ má před soudem stejná práva, jako kdokoli jiný, a je nepřijatelné, aby to ministr vnitra zpochybňoval a dělal si z toho „sranda obsah“ pro své fanoušky na sítích.
Část společnosti má vychýlený kompas
Není schopna rozeznat, co je a co není ohrožení demokracie, právního státu a svobody nás všech. Může to být vinou malého rozhledu nebo neschopnosti vnímat události v kontextu – ať už historickém, geopolitickém či právním.
Představme si etapu paralelní historie. Jak by to vypadalo, kdyby falešní morální majáci tweetovali za sametové revoluce? Odvolávali by Václava Havla, neboť „zradil“ hodnoty, za které bojoval? Vždyť nechal sestavit vládu elitního člena zločinecké organizace KSČ, dokonce jej jmenoval premiérem a po skončení jeho vlády se stal jeho přítelem. Často spolu pili kávu, možná i to pivo!
Že je to nevhodná analogie? Ne, je zcela přesná. Politika není nedělní škola, jak říká můj milý Matyáš Zrno.
Tento rozbitý kompas společnosti, která bez problémů přehlíží skutečná ohrožení demokracie, nebo jim rovnou tleská, aby na druhé straně hystericky řvala kvůli „nekauzám“, je dalším s velkých rizik pro udržitelnost standardního politického systému. Týká se to běžných uživatelů sociálních sítí, ale i opinion makerů a novinářů. Neschopností rozilišit podstatné a nenafukovat nepodstatné umetají cestu populismu, aby pak všechno opět hodili – jak je jejich dobrým zvykem – na ty zlé politiky.
Autor je insider veřejné správy a člen iniciativy ČESKO.plus.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme