Jen těžko si dovedeme představit, jak šokující je současný útok na Izrael. Během několika hodin zahynulo tolik lidí jako za šestidenní války, kdy Izrael porazil Egypt, Sýrii a Jordánsko a obsadil celou Sinaj, západní břeh a Golany. A Gazu…
Asi se teprve dozvíme detaily vražedných orgií, jaké Hamas rozpoutal mezi neozbrojenými účastníky hudebního festivalu. Nikdy nezahynulo tolik lidí během jednoho útoku. Největší teroristický útok (útok na autobus na pobřežní silnici v roce 1978) proti tomu bledne. Tehdy to bylo „jen“ 38 obětí…
To byla ovšem jiná generace. Dneska to jsou náboženští fundamentalisté, tehdy to byli pokrokoví marxisté a mezi nimi i ženy. Jako zde vyobrazená 18letá Dalal Mughrabi, která zastřelila prvního člověka, kterého viděla, když se svým komandem vylezla severně od Tel Avivu na pláž (americkou fotografku Gailu Rubinovou, fotící východ slunce na pobřeží). Pak už jedenáctičlenná banda unesla taxík, jehož posádku zabila. Cestou po dálnici na Tel Aviv teroristé potkali autobus, zranili řidiče a několik cestujících a donutili jej zastavit. Autobus unesli a během jízdy stříleli a házeli granáty na protijedoucí automobily. Pak zajali ještě jeden autobus, než je zastavily policejní zátarasy.
Ne úplně povedený zásah bezpečnostních složek tehdy vzbudil velkou kritiku a vyšetřování a otřásl vnitřní tajnou službou Šin Bet. Celou vojenskou i politickou scénou pak otřáslo o pět let dříve „zaspání“ egyptského útoku 6. 10. 1973. Ano, takřka na den přesně před 50 lety. Tohle bude stejné…
Jak je možné, že bezpečností orgány nic netušily? Nebo tušily, ale premiér jim nenaslouchal? Jak je možné, že u hranic nebylo dost sil? Jak je možné, že v obcích u Gazy čekali lidé šest dlouhých hodin na první vojáky? Opravdu velení poslalo tři prapory od Gazy na západní břeh, aby chránili osadníky, kteří se rozhodli modlit zrovna u palestinské obce Hurawa, což očekávatelně vyvolalo palestinský odpor…?
A co teď? Ano, teď je čas pomsty. Nic jiného nezbývá.
Ale pak? Obsadit Gazu? Oblast se dvěma miliony lidí, kteří vás nenávidí? To už tu bylo… I takový jestřáb jako Ariel Sharon pochopil, že tudy cesta nevede
Zničit v Gaze co jde? To už tu bylo – 2004, 2006, 2008, 2012, 2014…
Odříznout Gazu úplně od světa? Nechat dva miliony lidí bez elektřiny (tedy i bez vodovodu, kanalizace atd.)? Včetně nemocnic a škol? To tu ještě nebylo, ale je to řešení?
Řešení nikdo nemá…Izraelci doufali, že každou z minulých operací podlomili na nějakou dobu schopnosti Hamasu. Nepovedlo se.
Na Blízkém východě jde navíc mnohem víc než u nás o symboly.
Ať už dopadne válka jakkoliv, záběry zničených a ukořistěných izraelských tanků a zajatých civilistů vláčených ulicemi Gazy, znamenají pro Hamas vítězství, i kdyby z Gazy zbyla jen hromada trosek.
Pro Izrael to naopak bude znamenat trauma stejné jako jomkipurská válka.
Nyní se národ semkne, ale až to skončí, budou padat hlavy. Po zásluze. Benjamin Netanjahu se prezentuje jako největší bezpečnostní jestřáb a teď toto…
Pokud se ukáže, že vláda přesměrovala bezpečnostní kapacity na západní břeh, aby podpořila budování dalších osad (což je samo o sobě dost diskutabilní nápad) a zanedbala obranu samotného Izraele, může to být jeho politický konec.
Stejně jako Golda Meirová zaplatila za 1973.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!