Oficiální verze událostí – důkazy a svědectví, které jí podporují?: Lee Harvey Oswald se narodil 18. října 1939 v New Orleans. Jeho otec Robert Edward Lee Oswald pocházel z rodiny vzdáleně příbuzné s prezidentem Theodorem Rooseveltem a generálem Robertem E. Lee a zemřel na infarkt dva měsíce před narozením Lee Harvey Oswalda.
Lee měl staršího bratra Roberta, který sloužil u námořní pěchoty během Korejské války. Robert napsal o svém bratrovi v roce 1967 knihu „Lee: A Portrait of Lee Harvey Oswald by His Brother.“ Robert navštívil svého bratra ve vazbě a do smrti v roce 2017 poskytoval rozhovory a vyjadřoval v nich stejné přesvědčení – jeho bratr to udělal a jednal sám bez nějaké konspirace v pozadí.
Ještě starším nevlastním bratrem z prvního manželství jeho matky byl John Edward Pic, který sloužil u letectva. Pokud vím Pic žádnou knihu nenapsal, ale vypovídal před Warrenovou komisí a když v roce 1959 Oswald přeběhl do SSSR, tak John Pic okamžitě a svědomitě hlásil svým velícím důstojníkům, že s nevlastním bratrem už dlouho neudržuje žádné vztahy. Pic byl také vždy přesvědčen o Oswaldově vinně.
Lee Harvey Oswald byl podle všeho těžko zvladatelným dítětem s několika problémy učení (pravděpodobně dyslexií) a podléhající výbuchům vzteku. Ve 12 letech se dostal na nějakou dobu do polepšovny. Vyšetřoval ho dětský psychiatr Dr. Renatus Hartogs. Ten ho popsal jako „emocionálně narušeného, trpícího nedostatkem pozornosti, normálního rodinného života a odmítnutím ze strany jeho sebestředné matky. Kompenzuje si frustrace živými fantaziemi s tématikou neomezené moci.“
V sedmnácti letech (rok 1956) se Lee Harvey Oswald přidal k námořní pěchotě. Potřebné papíry podepsal jeho starší bratr. Oba starší bratři se shodují, že Lee se dal k armádě hlavně proto, aby unikl z dosahu jejich matky.
Podle vstupního vyšetření měřil 1,73 m a vážil 61kg. Byl cvičen jako radarový operátor. V kurzu radarových operátorů ukončil jako sedmý nejlepší ze třiceti žáků. Při střelbě puškou získal 212 bodů z 240 což ho kvalifikovalo do kategorie ostrostřelec (sharpshooter). Kvalifikace má čtyři stupně – nekvalifikovaný, střelec (marksman), ostrostřelec (sharpshooter) a expert.
Toto mimochodem vyvrací jeden z mnoha mýtů, který se objevil ve filmu Olivera Stonea, kde se říká, že Oswald nebyl dobrý střelec.
První umístění Oswalda jako radarové obsluhy byla základna Atsugi poblíž Tokia. Poté sloužil také na základně na Filipínách, odkud startovala špionážní letadla U-2.
I v námořní pěchotě se projevily Oswaldovy problémy s respektováním autorit. Byl potrestán za to, že se nešťastnou náhodou postřelil pistolí ráže .22, kterou si někde na černo opatřil a která nebyla schválenou služební zbraní.
Pak se popral se seržantem, který byl odpovědný za jeho první potrestání. Byl degradován z vojína první třídy na vojína a krátce si pobyl ve vojenském vězení.
Byl ještě potrestán za třetí incident – když stál na hlídce začal náhle bezdůvodně střílet do džungle.
Během své vojenské služby se začal učit rusky a kolegové mu přezdívali Oswaldskovič, kvůli projevovaným pro-sovětským a marxistickým názorům. V létě 1959 požádal o propuštění z aktivní služby. Jako důvod (evidentně falešný) uvedl, že se musí postarat o svou nemocnou matku. Byl propuštěn 11. září 1959.
V říjnu 1959 přes Finsko zběhl do Sovětského svazu. Opatřil si jednotýdenní turistické vízum a zaplatil výlet do Moskvy. V Moskvě své turistické průvodkyni oznámil, že by chtěl z politických důvodů zůstat na trvalo a požádat o sovětské občanství.
Úřady mu sdělily, že jeho žádost byla zamítnuta a bude muset SSSR opustit. Oswald se pokusil o demonstrativní sebevraždu. Pořezal si zápěstí v hotelové vaně. V Moskvě ho hospitalizovali a týden ho nechali na psychiatrické pozorování.
31. 10. 1959 se Oswald objevil na americké ambasádě v Moskvě. Učinil zde prohlášení, že by se chtěl zříct amerického občanství, a že jako bývalý radarový operátor námořní pěchoty dobrovolně předal sovětům všechny tajné informace, které mu byly známy. Toto prohlášení způsobilo, že jeho propuštění z armády bylo změněno na „nežádoucí.“ Příběh o zběhlém mariňákovi se také objevil ve světovém tisku. Ovšem Oswald nikdy formálně nevyplnil dokumenty, které by byly potřebné ke zřeknutí se občanství.
Oswald si chtěl podat přihlášku na moskevskou státní universitu. Místo toho ho v lednu 1960 sovětské úřady poslaly do Minsku, aby tam pracoval jako soustružník v továrně Horizont. Soudruh, který měl na něj dohlédnout a naučit ho rusky mu byl přidělen Stanislav Šuškevič, který tehdy v Horizontu také pracoval. Šuškevič se později vypracoval na poslance Nejvyššího sovětu a stal se prvním prezidentem nezávislého Běloruska. (Náhoda?)
Oswaldovi se už po roce práce soustružníka v Minsku úplně znechutila. V lednu 1961 si dělá poznámku: „Začínám pochybovat o svém rozhodnutí tady zůstat. Práce je nudná, peníze co dostávám není za co utratit. Žádné noční kluby nebo bowling, žádné místo k povyražení mimo odborových večírků. Už toho mám dost.“ Krátce na to píše na americkou ambasádu, že když mu vrátí pas, tak on se vrátí do USA, pokud proti němu nebudou vznesena žádná obvinění.
V březnu 1961 se Oswald seznamuje s devatenáctiletou studentkou farmakologie Marinou Prušákovou. O šest týdnů později mají svatbu. 15. února 1962 se jim narodí první dcera. V květnu vyplní na ambasádě dokumenty které jim umožní přesunout se do USA.
Marina velmi rozsáhle svědčila během vyšetřování a před Warrenovou komisí. Byla přesvědčená o vině svého manžela a o tom, že jednal sám. Podle jejích výpovědí jí o tom utvrdila návštěva Oswalda ve vazbě – to, že se choval naprosto zakřiknutě a tiše. Oswald, kterého znala, by měl bouřlivý výbuch vzteku, pokud by byl z něčeho obviněn neprávem. Jejich manželství z tohoto hlediska bylo komplikované. Oswald neměl zábrany jí uhodit nebo citově vydírat.
Marina se později znovu vdala a drží se pokud možno zcela v ústraní. Přesto je známo, že pod vlivem konspiračních teorií svůj původní názor změnila a byla pak přesvědčená o velkém spiknutí CIA. Gerald Posner, který s ní mluvil v devadesátých letech ovšem tvrdí, že nezměnila žádnou ze svých původních výpovědí. Její názor je utvořen tím, co se doslechla z druhé ruky – o vyměněných fotografiích z pitvy Kennedyho a pod. Na tom, co popsala Warrenově komisi stále trvá a nemá k tomu co víc dodat.
Po návratu do USA v létě 1962 Oswald čekal, že ho na letišti přivítá záplava reportérů, ale jeho přílet vzbudil nulovou mediální pozornost. Začal pracovat na knize o svém životě v SSSR, ale brzy toho zanechal. Oswaldovi se začali stýkat s okruhem antikomunistických ruských emigrantů, kteří sympatizovali s Marinou, ale Oswalda pokládali za hrubého a arogantního. Oswald se blíže seznámil s ruským imigrantem George de Mohrenschiltem, který pak poskytl Warrenově komisi to nejrozsáhlejší svědectví.
Dále se v létě 1962 Oswaldovi seznámili s Paulem Gregorym, který se později stal profesorem ekonomie a jedním z předních odborníků na ekonomiku SSSR. Otec Paula Gregoryho byl ruský imigrant a učitel ruštiny. Oswald se po návratu ze SSSR ucházel o práci, ve které by mohl uplatnit svou znalost ruštiny a úřady ho poslali za Gregorym, aby posoudil jeho znalost ruštiny.
Paul Gregory o této své známosti napsal knihu „The Oswalds“. Paul nepochybuje, že Oswald byl vinen a že jednal sám a nebyl součástí širokého spiknutí.
Marina se stala blízkou přítelkyní Ruth Paineové, Quakerky, která se snažila naučit ruštinu. Ruth Paineová svědčila před Warrenovou komisí a poskytla rozhovor řadě autorů píšících o atentátu na Kennedyho. Vystupovala také v řadě dokumentárních pořadů. Marina nějakou dobu žila v její domácnosti.
Osm dní po vraždě Kennedyho Ruth Paineová náhodně objevila důkaz toho, že se Lee Harwey Oswald pokusil zavraždit generála Edwina Walkera. V jedné z ruských knih Mariiny nalezla poznámku, kterou jí tam zanechal Oswald 10. dubna 1963 s instrukcemi, co má Mariina dělat, kdyby byl Oswald zabit nebo zatčen. Před Kennedyho vraždou neměla policie v Dallasu žádného podezřelého ze střelby na Walkera.
12. března 1963 si Oswald pod falešným jménem A. Hidell objednal opakovačku Carcano a revolver .38 Smith & Wesson Model 10. Zaplatil za ně poštovním převodem, který vyplnil svou rukou. Jeho rukopis byl srovnán a ztotožněn. Puška Carcano byla nejlevnější v nabídce. Za pušku samotnou zaplatil 12,88 dolarů + dalekohled s 4x zvětšením 7,07 dolaru.
Geneál Walker byl známý antikomunista, segregacionista a člen John Birch Society. Marina Oswaldová svědčila před Warrenovou komisí o tom, že se jí její manžel svěřil s plánem ho zabít, že o něm mluvil jako o vůdci „fašistické“ organizace, a že svoji akci několik dnů připravoval.
Oswald vystřelil na Walkera 10. dubna večer, když Walker seděl ve své pracovně za stolem. Projektil, který uvíznul v okenním rámu, byl příliš poškozen na to, aby bylo možno provést jednoznačnou balistickou analýzu. Později provedená neutronová analýza ukázala, že je extrémně pravděpodobné, že se jedná o projektil od téhož výrobce a pro tutéž pušku, jako projektily, které zasáhly Kennedyho.
George de Mohrenschildt svědčil o tom, že věděl o nenávisti Oswalda ke generálu Walkerovi, a že když viděl Oswaldovu pušku, tak s ním žertoval o tom, jestli na Walkera náhodou nestřílel.
24. dubna se Oswaldovi přestěhovali z Dallasu do New Orleans. Jedním z důvodů pravděpodobně bylo, aby se po střelbě na Walkera odklidili z dosahu vyšetřování.
Oswald po celou dobu od léta 1962 vykonával jen náhodné a málo placené práce ze kterých byl zpravidla po několika týdnech vyhozen. 10. května v New Orleans nastoupil u Reily Coffe Company jako údržbář. V červenci byl propuštěn „pro neuspokojivý pracovní výkon a protože si místo práce vedle v garáži četl časopisy o zbraních a lovu.“
Oswald v létě v New Orleans začal na ulicích rozdávat letáky podporující Fidela Castra Fair Play for Cuba. Ve filmu JFK Stonea je silně implikováno, že tohle byla aktivita řízená bývalým agentem FBI Guyem Banisterem, který Oswalda používal jako špiona. Výbor kongresu pro vyšetřování vraždy konstatoval, že nenašel žádné možné spojení mezi Oswaldem a Banisterem a žádného hodnověrného svědka, který by je někdy viděl pohromadě.
Podle Michaela Gagného, autora knihy „Thinking Criticaly About the Kennedy Assasination“ je všechno to, co vyšetřoval Jim Garrison ohledně léta 1963 v New Orleansu a co se dostalo do filmu JFK poznamenáno obrovským množstvím pochybení. Skutečně sice na některých letácích, které rozdával Oswald v New Orleans byla natištěná adresa 544 Camp Street, což je druhý vchod do budovy, kde měl Guy Banister svou kancelář. Co ale divákům Stone nikdy neukáže, je hromada letáků se dvěma jinými adresami. Takže Oswald razítkoval letáky různými adresami a občas i žádnou adresou, ale Stone si vybral jen ty, které se hodily pro jeho teorii.
V srpnu 1963 přitáhla Oswaldova letáková aktivita pozornost lokální televizní stanice v New Orleans WDSU-TV. Oswald poskytl jejímu reportérovi asi patnáctiminutový rozhovor, během kterého se označil za marxistu ale nikoliv komunistu a vysvětloval, jaký je podle něho rozdíl mezi marxismem a komunismem.
V září 1963 převezla Ruth Paineová Marinu a její dítě z New Orleans do Irwingu u Dallasu a ubytovala je ve svém domě. Oswald zůstal v New Orleans další dva dny, aby si vyzvedl podporu v nezaměstnanosti a poté zamířil do Mexika.
27. září v Mexiko City na Kubánském konzulátu požádal o tranzitní vízum na Kubu s cílovou destinací v Sovětském svazu. Kubánci mu řekli, že budou potřebovat napřed souhlas sovětů. Po několika dnech běhání mezi konzuláty Oswald svůj boj o vízum vzdal a vrátil se do USA. Nedozvěděl se tak už, že 18 října mu Kubánský konzulát vízum pro cestu na Kubu úspěšně vystavil.
3. října Oswald dorazil zpět do Dallasu a začal si hledat práci. Ruth Paineová vypověděla, že 14. října jí její sousedka řekla o možném volném místě v Texaském skladu učebnic. Tam zrovna získal zaměstnaní bratr sousedky Wesley Frazier. Oswald byl přijat 16. října s tím, že půjde jen o krátkodobou brigádu za minimální mzdu. Sklad učebnic měl dvě budovy vzdálené od sebe asi dva bloky.
Vedoucí Roy S. Truly vybíral, kdo bude pracovat ve které budově. Práce spočívala v tom nalézt ve skladu objednané učebnice, zabalit je a odeslat.
Oswald si pronajmul pokoj v domě na adrese 1026 N Beckley Avenue na jméno „O. H. Lee“. Platil osm dolarů týdně. Přes týden přespával zde a na víkendy ho Wesley Frazier vozil za rodinou do domu Paineových v Irwingu.
Na začátku listopadu dům Paineových dvakrát navštívil zvláštní agent FBI James P. Hosty, když dostal informaci, že Oswald byl na Sovětském konzulátu v Mexiku. Během obou návštěv Oswald nebyl u Paineových.
Když se Oswald o návštěvách agenta FBI dozvěděl, vyrazil na pobočku v Dallasu a žádal o rozmluvu s agentem Hostym. Když mu na recepci řekli, že agent Hosty je momentálně nedostupný, nechal pro něj vzkaz. Podle recepční měl následující znění: „Tohle je varování. Vyhodím vaše oddělení do vzduchu, jestli nepřestanete obtěžovat mojí ženu. Lee Harvey Oswald.“
Agent Hosty před Warrenovou komisí vypověděl, že po atentátu na Kennedyho dostal od svých nadřízených rozkaz tuto poznámku zničit.
Kennedyho návštěva Dallasu byla naplánovaná na pátek 22. 11. 1963. Kennedy se do poslední chvíle rozhodoval, jestli bude projev pronášet v Trade Martu na severozápadní straně centra, nebo v Ženské budově (Womens Building) na východní straně centra.
14. 11. bylo definitivně rozhodnuto pro Trade Mart. Pokud by byla vybrána Womens Building, tak by prezidentská kolona projela v opačném směru a v podstatně větší vzdálenosti od Oswaldova skladu učebnic.
Pokud by Kennedy nechtěl ze své limuzíny mávat přihlížejícím davům, tak mohl jeho konvoj jet z letiště k Trade Martu přímo po dálnici. Což byl návrh guvernéra Connallyho. Ten byl ovšem zamítnut samotným Kennedym, který chtěl být viděn obyvateli Dallasu.
Ještě 15. 11. Dallas Morning News přinášely zprávu, že průjezd prezidentské kolony městem je nepravděpodobný. Teprve 16. 11. bylo potvrzeno, že se průjezd bude konat, ale ještě nebyla zveřejněna jeho trasa.
Přesná trasa s mapami a popisem byla zveřejněna v úterý 19. 11. Tehdy si mohl Lee Harvey Oswald přečíst, že prezidentská kolona pojede přímo před budovou, ve které pracuje.
Ve čtvrtek 21. 11. požádal Oswald Wesleyho Fraziera, jestli by ho tentokrát nezavezl k Marině již tento večer místo obvyklého pátečního večera.
Výpověď Wesleyho Fraziera:
„Stál jsem tam a probíral se objednávkami, když Lee řekl: Můžu jet s tebou domů už tohle odpoledne? A já jsem řekl: Jasně. Vždyť jsem ti říkal že se můžeš se mnou svézt kdykoliv budeš chtít. Kdykoliv budeš chtít vidět svou manželku.
Lee nikdy před tím nejel domů uprostřed týdne, takže sem se ho zeptal proč a on mi řekl, že si chce vyzvednout nějaké tyče na záclony do svého pokoje v Dallasu.
Zeptal jsem se ho, jestli se plánuje vrátit domů i v pátek a on řekl, že ne.“
Jak Paineovi tak Marina byli překvapení, že Oswalda vidí už ve čtvrtek. Paineovi předpokládali, že se Oswald přijel usmířit s Marinou, se kterou se před tím rozhádal.
Výpověď Mariny Oswaldové:
Q: Uvedl váš manžel nějaký důvod, proč přijíždí domů už ve čtvrtek?
A: Řekl, že se mu stýskalo, protože nepřijel předchozí víkend. A že se chce se mnou usmířit.
Q: Říkal něco o tyčích na záclony, nebo že si je vezme další den do města?
A: Ne. Já jsem žádné neměla.
Q: Neřekl nic v tom smyslu?
A: Ne.
Příští den se Oswald rozloučil s manželkou a opustil dům Paineových v 7:15. Na vršku šatní skříně nechal svůj snubní prsten (vyroben v SSSR) a všechny svoje peníze – 175 dolarů.
Sousedka Linnie Randleová ho viděla jak nese dlouhý balík. Nasedl do auta k Frazierovi a balík položil na zadní sedadla.
Výpověď Fraziera:
Q: Když jste nasedli do auta, řekl jste Oswaldovi něco? Nebo řekl něco on vám?
A: Všimnul jsem si balíku na zadním sedadle. Nijak zvlášť jsem ho neprohlížel a řekl jsem: Co v tom je, Lee? A on odpověděl: Tyč na záclony. A já jsem řekl: Už si vzpomínám, že si mi povídal, že si jí vezmeš.
Nejen že Oswald nesl velký balík, ale zapomněl si vzít tašku s obědem.
Frazier:
„Když Oswald jel se mnou, tak si vždycky bral tašku s obědem. Kromě toho jednoho dne 22. listopadu. Tehdy si oběd nevzal…
Když jsme nasedli, tak jsem se ho ptal, kde má oběd. Řekl, že si dneska oběd koupí.“
Do Dallasu ke skladu učebnic dorazili několik minut před osmou. Normálně by šli z parkoviště spolu, ale tentokrát Oswald vyrazil se svým balíkem rychle napřed.
Práce dopoledne probíhala normálně a Oswald se v budově potkával se svými kolegy. Ti se s ním podle výpovědí naposledy viděli někdy před polední přestávkou na oběd.
Kolem 12:30 dorazila na místo Kennedyho kolona. Ulice byly obestoupeny špalíry přihlížejících. Většina zaměstnanců knižního skladu vyšla na chodník ven před budovu. Malá skupina zůstala zůstala v budově a sledovala kolonu z oken v pátém patře.
V souvislosti se střelbou byly vyslechnuty asi dvě stovky svědků. Drtivá většina (přes osmdesát procent) se shodla na tom, že zazněly tři výstřely. Rozpory jsou, když měli svědkové odhadnout, z jakého směru výstřely zněly.
John McAdams – vzorek 112 svědků
sklad učebnic – 54%
travnatý pahorek – 29%
jiné místo – 14%
Steward Galanor – vzorek 111 svědků
sklad učebnic – 44%
travnatý pahorek – 48%
Joel Grant – vzorek 104 svědků
sklad učebnic – 30%
travnatý pahorek – 50%
jiné místo – 14%
Výbor sněmovny pro vraždy – vzorek 100 svědků
sklad učebnic – 49%
travnatý pahorek – 21%
jiné místo – 26%
Josiah Thompson – vzorek 75 svědků
sklad učebnic – 36%
travnatý pahorek – 45%
jiné místo – 14%
Tohle rozdělení může svádět k závěru, kteří učinili mnozí – totiž že tu bylo asi víc střelců. Pokud ale svědkům položena otázka, jestli výstřely zněly z více směrů, tak v jednotlivých vzorcích 94 – 97% svědků řeklo ne. Všechny výstřely zněly jen z jednoho a toho samého směru. Buďto z travnatého pahorku nebo z knižního skladu, ale ne z obou současně.
Daleko jednoznačnější je situace, pokud jde o svědky, kteří něco viděli.
Arnold Rowland vypověděl, že už před střelbou viděl muže s puškou v šestém patře knižního skladu, ale myslel si, že patří k prezidentské ochrance.
Amos Euins viděl hlaveň pušky čouhající z okna v šestém patře knižního skladu ve chvíli, kdy se objevila prezidentská kolona.
James Worrel stál přímo pod oknem knižního skladu, když zazněl první výstřel tak vzhlédl vzhůru a spatřil hlaveň pušky v šestém patře a viděl, jak z ní padl druhý výstřel.
Howard Brenan může být korunním svědkem celého případu. Stál přesně naproti oknu a viděl dobře nejen pušku, ale i muže který z ní střílel. Předal jeho popis policii, která ho začala vysílat cca ve 12:45. Večer téhož dne pak Brenan identifikoval Lee Harveyho Oswalda na policejní stanici v line-upu. Zde se bohužel dá namítnout, že před touto identifikací už podobu Lee Harveyho Oswalda odvysílaly všechny televizní stanice, takže ta identifikace mohla být ovlivněná.
Robert Jackson viděl po výstřelech pušku, jak jí střelec stahuje z okna.
Popisy střelce od svědků:
Arnold Rowland
věk asi třicet let
štíhlá postava
běloch
tmavé vlasy
váha asi 64-68 kg (140-150liber)
Howard Brennan
věk kolem třiceti
štíhlá postava
běloch
Výška asi 178 cm
váha asi 73-79 kg (160-175 liber)
Z pátého patra knižního skladu sledovali prezidentské procesí tři černošští zaměstnanci. James Jarman, Bonnie Williams a Harold Norman. Ti byli v oknech přímo pod střelcem. Ve svých výpovědích uvedli, že nejenže slyšeli výstřely přesně nad sebou, ale i cítili jejich vibrace, viděli jak opadává prach a kousky omítky ze zdí a Bonnie Williams slyšel i dopadat nábojnice na podlahu.
Když začala střelba, policista Marrion Baker, který doprovázel prezidentskou kolonu na motocyklu, právě zatáčel na náměstí a viděl hejno holubů, které vzlétlo do všech směrů ze střechy knižního skladu. Okamžitě knižní sklad identifikoval jako místo, ze kterého je vedena střelba a vydal se k jejímu vchodu.
Ve vchodu narazil na manažera skladu Roye Trulyho. Ten ho vedl k výtahům, ale žádný nebyl k dispozici. Mačkal přivolávací tlačítko a volal šachtou nahoru, ať někdo zavře dveře od výtahu, aby se dal přivolat. Žádná odpověď.
Vydali se nahoru po schodišti. Ve druhém patře narazili na Lee Harveyho Oswalda. Truly ho identifikoval jako zaměstnance, který pracuje v budově. Truly a Baker pokračovali po schodech nahoru.
Oswald se jevil jako klidný a nebudil na první pohled ničím podezření.
Zaměstnankyně skladu Jeradean Reid, která sledovala prezidentskou kolonu z chodníku před budovou, se rozhodla vrátit dovnitř. Vrátila se do kanceláře na druhém podlaží, kde potkala Oswalda. Byla posledním člověkem, který Oswalda viděl uvnitř knižního skladu.
Oswald pak vyběhl ven předním vchodem a o několik ulic dál skočil na autobus.
O několik měsíců později proběhla hrubá rekonstrukce pohybu lidí po budově, jestli by měl střelec z okna v šestém patře dost času seběhnout po schodech do druhého v časovém limitu, jak se mohlo Bakerovi trvat dostat se do druhého patra. Samozřejmě závisí trochu na tom, kolik času strávili Baker a Truly marným přivoláváním výtahu, ale figurant představující Oswalda všechno s rezervou stihnul. Čímž by byl zbořen další mýtus, který rád propaguje Oliver Stone.
Policie budovu skladu rychle uzavřela a prohledávala. Jediný ze zaměstnanců, který chyběl, byl Lee Harvey Oswald. V šestém patře u okna byly nalezeny tři prázdné nábojnice. Mezi bednami u schodů opakovací puška Manlicher-Carcano. Byly nalezeny balící papír a lepící pásky, kterými puška byla zabalená.
Balící papír identifikovali Wesley Frazier a Linnie Randleová jako ten balík, který si Oswald nesl ráno do práce.
Na pušce byl Oswaldovy otisky dlaní a prstů. Navíc se na ní zachytily vlákna z košile, kterou měl ten den na sobě.
Byly nalezeny dva projektily. Jeden zploštělý v celku na nosítkách guvernéra Connalyho, z druhého zbyly úlomky které byly rozptýleny v přední části prezidentské limuzíny a jeden větší úlomek (zadní část projektilu dost velká na to, aby bylo patrné rýhování hlavně). Pitevní a lékařská zpráva konstatovala, že jak prezident Kennedy tak guvernér Connaly byli zasaženi projektily zezadu – ze směru, kde se nacházel knižní sklad. Balistická zpráva konstatovala, že oba projektily byly vystřeleny z opakovačky Carcano nalezené v šestém patře knižního skladu s vyloučením všech ostatních zbraní na světě.
Jak pokračoval útěk Oswalda?
Oswald dorazil do svého bytu v Dallasu, kde se převlékl a vyzbrojil se revolverem .38. Pak vyrazil znovu do ulic. Nyní po něm policie Dallasu rozjela velkou pátrací akci. Ve 13:12 na křižovatce před fotbalovým stadionem zastavil Oswalda policejní důstojník J. D. Tippit. Oswald nezaváhal a z blízkosti do něj ze svého revolveru vpálil čtyři výstřely.
Oswalda při tomto činu vidělo dvanáct svědků z nichž sedm ho ještě téhož večera identifikovalo v policejním line-upu a ostatní později na fotografiích.
Oswald se poté chtěl schovat do nedalekého kina, kde ho našla, přemohla a zatkla policejní přesila. Revolver .38 měl pořád u sebe a balistika potvrdila, že jde o vražednou zbraň v případu Tippita.
Proč by Oswald zabíjel Tippita, kdyby neutíkal od vraždy prezidenta? Pravděpodobně se nedá najít důvod, proč by tohle udělal, který by ho neimplikoval ve vraždě Kennedyho.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
