Úvodní slovo Tuckera Carlsona: „Následuje rozhovor s Ruským prezidentem Vladimírem Putinem natočený 6. 2. 2024 v 7 hodin večer v budově za námi, což je Kreml. Rozhovor se primárně týká probíhající války na Ukrajině. Jak začala, co se děje a hlavně jak může být ukončena. Jedna poznámka úvodem. Na začátku rozhovoru jsme položili tu nejočividnější otázku: Proč jste to udělal? Cítil jste se ohrožen něčím co bezprostředně hrozilo a to je vaše ospravedlnění?
A odpověď nás šokovala. Putin se rozhovořil na dost dlouhou dobu o historii Ruska od osmého století. Upřímně to nám připadalo jako zdržovací technika a pokusili jsme se ho několikrát přerušit. A Putin byl viditelně otráven naším přerušováním. Ale nakonec jsme došli k závěru, že to nebyla zdržovací technika. Rozhovor nebyl s žádným časovým omezením. Ukončili jsme ho po dvou hodinách. Bylo to od Putina upřímné – ať už s tím souhlasíte nebo ne. Vladimír Putin věří, že Rusko má historický nárok na části západní Ukrajiny. Takže si to poslechněte jako upřímný výraz toho, co si on myslí. Zde to je.“
—
Komentář k tomuhle úvodu. Jde tu hlavně o damage control. Putin byl v první půlhodině velmi slabý a velmi nudný. Tucker tady udělal dvě drobné chyby. Ten výklad byl od devátého století a těmi nároky myslel nejspíš východní Ukrajinu. K dobru se Tuckerovi dá připsat, že tohle uznání podemílá narativ, že Putinovi něco hrozilo ze strany NATO nebo Ukrajiny nebo kohokoliv a že nějak preventivně reagoval na vnímanou hrozbu. Když svoje ospravedlnění války začne tím, že 862 byl pozván kníže Rurik a pokračuje křtem knížete Vladimíra a vládou Jaroslava Moudrého, tak v téhle historické perspektivě se cokoliv, co NATO udělalo, nějak ztrácí a očividně ke konfliktům docházelo i bez NATO.
Tucker Carlson ten rozhovor propagoval tak, jakože teď vám přinášíme tu perspektivu, kterou jste neměli šanci slyšet, protože zkorumpovaná západní média vám jí neposkytují. Ve skutečnosti hromada Putinových projevů od začátku války, které byly odvysílány i tady a v nezkráceném znění (známý předválečný projev) obsahují úplně stejné Putinovi historické výlevy a argumenty. A to, že na ně Tucker nebyl připraven a byl tím zaskočen vypovídá o jednom zásadním problému. Lidi jako Václav Klaus nebo Tucker Carlson poslouchají co o válce říká Mearsheimer a spol ale neposlouchají, co říká samotný Putin.
—
Tucker Carlson: Pane prezidente, děkuji. 22. února 2022 jste se ve svém projevu obrátil na svou zemi, když začal konflikt na Ukrajině, a řekl jste, že jednáte, protože jste dospěl k závěru, že by Spojené státy prostřednictvím NATO mohly zahájit, cituji, „překvapivý útok na naši zemi“. Americkým uším to zní paranoidně. Řekněte nám, proč se domníváte, že by Spojené státy mohly znenadání udeřit na Rusko. Jak jste k tomu dospěl?
Vladimir Putin: Není to tak, že by se Spojené státy chystaly překvapivě udeřit na Rusko. To jsem nikdy neřekl. Vedeme talk show, nebo seriózní rozhovor?
Tucker Carlson: To byla citace. Děkuji, je to vážný rozhovor!
Vladimir Putin: Pokud vím, tak jste původně studoval historii?
Tucker Carlson: Ano.
Vladimír Putin: Takže pokud vám to nevadí, věnujeme 30 vteřin nebo minutu času, abych vás seznámil s historickými souvislostmi.
Tucker Carlson: Prosím.
Vladimir Putin: Podívejme se na historii našich vztahů s Ukrajinou. Odkud pochází Ukrajina?
Ruský stát zahájil svou existenci jako centralizovaný stát v roce 862. Tento rok je považován za rok vzniku ruského státu, protože v tomto roce měšťané Novgorodu (města na severozápadě země) pozvali varjažského knížete Rurika ze Skandinávie. V roce 1862 Rusko oslavilo 1000. výročí své státnosti a v Novgorodu se nachází památník věnovaný 1000. výročí vzniku země.
—
Komentář: Ve skutečnosti je – navzdory těm oslavám a památníkům – nějaká návaznost těch státních útvarů na pozdější Ruskou říši, která se tvořila kolem Moskevského knížetství, velmi sporná. Především v institucionální rovině v Novgorodu byla daleko větší míra svobody než měli později Moskalové s tím absolutním poddanstvím Carovi. Ale to je konec konců jen taková nerdská historická otázka typu jestli se dějiny Českého státu mají počítat až od knížete Václava, nebo jestli se máme přihlásit k Velké Moravě a Sámově říši.
Jakou relevanci to má k válce, kterou Putin zahájil? Když potřebujete jít do roku 862, abyste jednoduše a efektivně vysvětlili proč jste udělali nějaký čin před dvěma lety, tak to pravděpodobně ani sami nevíte.
—
Vladimír Putin: V roce 882 přišel do Kyjeva Rurikův nástupce kníže Oleg, který vlastně plnil roli regenta u Rurikova malého syna, protože Rurik v té době již zemřel. Vyhnal dva bratry, kteří zřejmě kdysi patřili k Rurikově družině. Rusko se tak začalo rozvíjet se dvěma mocenskými centry, Kyjevem a Novgorodem.
Dalším, velmi významným datem v dějinách Ruska, byl rok 988. Šlo o křest Ruska, kdy kníže Vladimír, Rurikův pravnuk, pokřtil Rusko a přijal pravoslaví neboli východní křesťanství. Od této doby začal posilovat centralizovaný ruský stát.
Již ve středověku zavedl kníže Jaroslav Moudrý pořadí následnictví trůnu, ale po jeho smrti se z různých důvodů zkomplikovalo. Trůn nepřecházel přímo z otce na nejstaršího syna, ale z knížete, který zemřel, na jeho bratra a poté na jeho syny v různých liniích. To vše vedlo k roztříštěnosti a zániku Rusi jako jednotného státu. Na tom nebylo nic zvláštního, totéž se tehdy dělo v Evropě. Roztříštěný ruský stát se však stal snadnou kořistí říše, kterou předtím vytvořil Čingischán. Jeho nástupci, jmenovitě Batu chán, přitáhli na Rus, vyplenili a zničili téměř všechna města. Jižní část, mimochodem včetně Kyjeva a některých dalších měst, jednoduše ztratila nezávislost, zatímco severní města si část své suverenity zachovala. Musela sice platit Hordě tribut, ale podařilo se jim zachovat část své suverenity. A pak se začal formovat jednotný ruský stát s centrem v Moskvě.
Jižní část ruských zemí, včetně Kyjeva, začala postupně tíhnout k jinému „magnetu“ – centru, které vznikalo v Evropě. Tím bylo Litevské velkoknížectví. Dokonce se mu říkalo Litevsko-ruské knížectví, protože Rusové tvořili významnou část jeho obyvatelstva. Mluvili staroruským jazykem a byli pravoslavní. Pak ale došlo ke sjednocení, ke spojení Litevského velkoknížectví a Polského království. O několik let později byla podepsána další unie, tentokrát však již v náboženské oblasti. Někteří pravoslavní kněží se stali podřízenými papeži. Tyto země se tak staly součástí Polsko-Litevského státu.
Poláci se po desetiletí zabývali „polonizací“ této části obyvatelstva: zaváděli tam svůj jazyk, snažili se upevnit představu, že toto obyvatelstvo není tak docela ruské, že protože žije na okraji (u kraje), jsou to „Ukrajinci“. Původně slovo „Ukrajinec“ znamenalo, že člověk žije na okraji státu, při jeho okraji, nebo se věnuje pohraniční službě. Neznamenalo žádnou konkrétní etnickou skupinu.
Poláci se tedy všemožně snažili tuto část ruských zemí polonizovat a ve skutečnosti s ní zacházeli dost tvrdě, neřkuli krutě. To vše vedlo k tomu, že tato část ruských zemí začala bojovat o svá práva. Psali dopisy do Varšavy, v nichž žádali, aby byla dodržována jejich práva a aby zde byli pověřeni lidé, a to i do Kyjeva…
Tucker Carlson: Promiňte, ale můžete nám říct, v jakém období… Ztrácím přehled o tom, kde v historii se nacházíme?
Vladimir Putin: Bylo to ve 13. století.
—
Komentář: Tohle asi nemá cenu rozebírat nějak podrobněji. Jenom připomeňme, že když si tady Putin stěžuje na násilnou polonizaci zemí, které připadly Polské a Polsko-Litevské koruně, tak obdobnou politiku násilného poruštění provozovalo moskevské velkoknížectví vůči dobytým teritoriím. Mohli bychom se podívat například na to, jakými metodami postupoval Ivan Hrozný když dobýval Kazaňský a Astrachaňský chanát.
—
Vladimír Putin: Teď řeknu, co se stalo později, a uvedu data, aby nedošlo k záměně. V roce 1654, ještě o něco dříve, se lidé, kteří měli moc nad tou částí ruských zemí, obrátili na Varšavu, opakuji, s požadavkem, aby byla dodržena jejich práva, aby k nim poslali vládce ruského původu a pravoslavného vyznání. Když jim Varšava neodpověděla a jejich požadavky vlastně odmítla, obrátili se na Moskvu, aby se jich Moskva zastala.
Abyste si nemysleli, že si vymýšlím, dám vám tyto dokumenty…
Tucker Carlson: Nezní to, jako byste si vymýšlel, ale nejsem si jistý, jakou to má souvislost s tím, co se stalo před dvěma lety?
Vladimir Putin: Ale přesto jsou to dokumenty z archivů, kopie. Tady jsou dopisy Bogdana Chmelnického, muže, který tehdy kontroloval moc v této části ruských zemí, která se dnes nazývá Ukrajina. Psal do Varšavy a žádal, aby byla zachována jejich práva, a poté, co byl odmítnut, začal psát dopisy do Moskvy a žádal, aby je vzal pod pevnou ruku moskevský car. Existují kopie těchto dokumentů. Ponechám je pro vaši dobrou paměť. Je tam překlad do ruštiny, do angličtiny si je můžete přeložit později.
Rusko nesouhlasilo s jejich přijetím hned, předpokládalo, že by to vyvolalo válku s Polskem. Nicméně v roce 1654 Zemský sněm, což byl reprezentativní mocenský orgán staroruského státu, rozhodl: tyto staroruské země se staly součástí moskevského carství.
Podle očekávání začala válka s Polskem. Trvala 13 let a poté bylo uzavřeno příměří. Celkově byla po tomto aktu z roku 1654, myslím o 32 let později, uzavřena mírová smlouva s Polskem, „věčný mír“, jak se říkalo. Celý levý břeh Dněpru včetně Kyjeva, připadly Rusku, zatímco celý pravý břeh Dněpru zůstal v držení Polska.
—
Komentář: Existuje několik verzí toho, o co vlastně šlo Bogdanu Chmelnickému a jestli to poddání Moskvě myslel ve skutečnosti jenom jako spojenectví – stejně jako se před tím spojil proti Polsko-Litevské unii s Krymským chanátem, nebo jestli se chtěl opravdu poddat.
Každopádně pro dnešek je tohle irelevantní. Kdyby si všichni lidi v sedmnáctém století klekli a řekli, že Moskevský vládce je pánem celého vesmíru, tak nás o čtyři staletí později to už k ničemu nezavazuje. Původní kolonisté v Americe se mohli cítit poddanými Britské koruny a jejich potomkové už nejsou. Naši prapradědečkové byli poddaní Rakouských císařů a my už nejsme. Takže v čem je účel tohohle historického expozé?
—
Vladimír Putin: Za vlády Kateřiny Veliké získalo Rusko zpět všechny své historické země, včetně jihu a západu. To vše trvalo až do revoluce.
—
Komentář: Tady si všimněme jedné věci. Putin veškerou expanzi Carského Ruska popisuje jako „Rusko získalo zpět svá historická území.“ Kateřina Veliká získala Krym když obsadila a zničila Krymský Chanát – několik roků poté, co se slavnostně zapřísahala Osmanům, že o tuhle oblast nemá žádný zájem. Kdy před tím byla tahle oblast Ruská aby se dalo mluvit o nějakém vracení?
Krym patřil Byzantcké říši, pak ve třináctém století jejím nástupnickým státům a v patnáctém století ho obsadili Tataři co tam zřídili chanát, který byl anektován Kateřinou v osmnáctém století. Takže nikdy před tím nepatřil k žádnému ze státních útvarů který by měl jen něco vzdáleně společného s Ruským státem – takže jak ten obrat „získalo zpět svá historická území“ chápat? Nu je tu ta mytologická posloupnost. Rusko jako centrum pravoslaví se pokládá ještě za dědice Byzance, takže s těmi nároky je to sranda.
Kdyby proti Putinovi seděl někdo znalejší, tak se s ním o tyhle propagandistické obraty mohl chytnout.
—
Vladimír Putin: Před První světovou válkou se rakouský generální štáb opíral o myšlenky ukrajinizace a začal aktivně prosazovat ideje Ukrajiny a ukrajinizace. Jejich motiv byl zřejmý. Těsně před první světovou válkou chtěli oslabit potenciálního nepřítele a zajistit si příznivé podmínky v pohraničí. A tak myšlenku, která se objevila v Polsku, že lidé žijící na tomto území údajně nejsou ve skutečnosti Rusové, ale patří spíše ke zvláštní etnické skupině, k Ukrajincům, začal propagovat rakouský generální štáb.
—
Komentář: Tohle je první velmi závažná historická distorze která má nějaký přímý vztah k aktuálnímu dění. Ve světě Vladimíra Putina jsou Ukrajinci umělá národnost vymyšlená Poláky a Rakousko-Uherskem, za účelem oslabení Ruska. To neodpovídá realitě. Poláci a Rakouský štáb jen využili existující rozdílnost, která ovšem nebyla žádným umělým výmyslem.
—
Vladimír Putin: Již v 19. století se objevili teoretici požadující ukrajinskou nezávislost. Všichni však tvrdili, že Ukrajina by měla mít s Ruskem velmi dobré vztahy. Na tom trvali. Po revoluci v roce 1917 se bolševici snažili obnovit státnost a začala občanská válka, jejíž součástí bylo i nepřátelství s Polskem. V roce 1921 byl vyhlášen mír s Polskem a podle této smlouvy byl pravý břeh Dněpru opět vrácen Polsku.
—
Komentář: Tady se Putin nějak podezřele vrací k tomu Dněpru jako k hranici. Možná naznačení nějakého rozsahu jeho ambicí?
—
Vladimír Putin: V roce 1939, poté, co Polsko spolupracovalo s Hitlerem – ono skutečně spolupracovalo s Hitlerem, víte -, nabídl Hitler Polsku mír a smlouvu o přátelství a spojenectví (všechny příslušné dokumenty máme v archivech) a požadoval za to, aby Polsko vrátilo Německu takzvaný Gdaňský koridor, který spojoval převážnou část Německa s Východním Pruskem a Königsbergem. Po první světové válce bylo toto území převedeno na Polsko a místo Danzigu vzniklo město Gdaňsk. Hitler je požádal o jeho smírné předání, ale oni to odmítli. Přesto s Hitlerem spolupracovali a společně se podíleli na rozdělení Československa.
Tucker Carlson: Mohu se zeptat… jestli to dobře chápu, tak argumentujete, že určité části Ukrajiny, východní Ukrajina, patřily Rusku celá staletí. Proč jste tenhle nárok nevznesl dřív, když jste se před 24 lety stal prezidentem? Vy máte jaderné zbraně, oni ne. Je to vlastně vaše země. Proč jste tak dlouho čekali?
Vladimir Putin: Řeknu vám to. Už se k tomu chystám. Tento úvod se chýlí ke konci. Možná je nudný, ale vysvětluje mnoho věcí.
Tucker Carlson: Není to nuda.
Vladimir Putin: Dobře. Dobře. Jsem velmi potěšen, že to oceňujete. Děkuji. Polsko tedy před druhou světovou válkou spolupracovalo s Hitlerem, a přestože se nepodřídilo jeho požadavkům, podílelo se spolu s ním na rozdělení Československa. Protože Poláci Německu nepředali Gdaňský koridor a zašli příliš daleko, dotlačili Hitlera k tomu, aby zahájil druhou světovou válku jejich napadením. Proč to bylo právě Polsko, proti němuž byla 1. září 1939 zahájena válka? Polsko se ukázalo jako nekompromisní a Hitlerovi nezbylo nic jiného než začít realizovat své plány s Polskem.
—
Komentář: Je tu evidentní, jak moc Putin miluje Poláky. Abychom to rozebrali. V rámci Mnichovské dohody Hitler přizval Polsko a Maďarsko, aby si z Československa také odlouply ty kousky, kde žijí jejich národnostní menšiny. K hanbě tehdejšího vedení těch států s tímhle souhlasily a Polsko si odlouplo Těšínsko a Maďarsko kus jižního Slovenska a Podkarpatskou Rus. Maďaři tedy dostali daleko větší díl – což Putin taktně vynechává. Rozhodně ale neexistovala žádná dohoda mezi Polskem a Hitlerem o Gdaňsku. Hitler Mnichov prezentoval jako svoje úplně poslední územní požadavky a co se týče jeho postupu v Polsku v roce 1939, tak z archivů dnes celkem bezpečně víme, že Hitler měl v úmyslu přijít s takovými požadavky, které Polsko prostě nebude moct splnit a Polský stát zničit úplně stejně jako zničil Československo. Žádný ústupek Poláků by ho od války neodvrátil. Putinova dezinterpretace tohohle dění z něj podivně dělá skoro Hitlerova apologeta.
—
Vladimír Putin: Mimochodem, SSSR – četl jsem některé archivní dokumenty – se choval velmi čestně. Požádal Polsko o souhlas s tranzitem svých vojsk přes polské území na pomoc Československu. Ale tehdejší polský ministr zahraničí řekl, že pokud sovětská letadla přeletí nad Polskem, budou sestřelena nad polským územím. Ale na tom nezáleží. Podstatné je, že začala válka a Polsko se stalo obětí politiky, kterou provádělo vůči Československu, neboť podle známého paktu Molotov-Ribbentrop měla část tohoto území včetně západní Ukrajiny připadnout Rusku. Rusko, které se tehdy jmenovalo SSSR, tak získalo zpět své historické země.
—
Komentář: Pomoc SSSR je tak trochu akademická otázka, protože k té by podle smluv došlo jen tehdy, pokud by se Francie rozhodla bojovat. Cesta k ní by byla zajištěna přes Rumunsko, ale stejně by byla komplikovaná. A Stalinova pomoc nikdy nebyla nezištná. „Rusko získalo historické země“ – znovu ten obrat, tentokrát ještě nepříhodnější.
—
Vladimír Putin: Po vítězství ve Velké vlastenecké válce, jak nazýváme druhou světovou válku, byla všechna tato území nakonec zakotvena jako součást Ruska, SSSR. Pokud jde o Polsko, to dostalo, zřejmě jako kompenzaci, území, které původně patřily Německu: východní části Německa (to jsou nyní západní země Polska). Polsko samozřejmě získalo zpět přístup k Baltskému moři a Gdaňsk, který opět dostal polský název. Takto se tedy situace vyvíjela.
V roce 1922, kdy vznikal SSSR, začali bolševici budovat SSSR a založili sovětskou Ukrajinu, která nikdy předtím neexistovala.
Tucker Carlson: Správně.
—
Komentář: Špatně. Různé státní útvary se oddělovaly od Ruské říše po jejím rozpadu v roce 1917 a byly tu Východní i Západní Ukrajina, které vyhlásily nezávislost v hranicích ještě větších, než pak měla Ukrajinská SSSR. Západní Ukrajinu brzy dobylo Polsko a Východní Ukrajina v občanské válce několikrát změnila stranu a držitele. Nakonec si jí získali bolševici kombinací násilí a slibů, že budou respektovat národní svébytnost.
—
Vladimir Putin: Stalin trval na tom, aby tyto republiky byly začleněny do SSSR jako autonomní celky. Zakladatel sovětského státu Lenin z nějakého nevysvětlitelného důvodu trval na tom, aby měly právo ze SSSR vystoupit. A opět z nějakých neznámých důvodů převedl do té nově vzniklé Ukrajinské sovětské republiky některé země i s lidmi, kteří tam žili, přestože se ty země nikdy nejmenovaly Ukrajina; a přesto se staly součástí té Ukrajinské sovětské republiky. K těmto zemím patřila i černomořská oblast, která byla přijata za Kateřiny Veliké a která neměla s Ukrajinou žádnou historickou souvislost.
I kdybychom šli až do roku 1654, kdy se tyto země vrátily do Ruské říše, bylo toto území velké jako tři až čtyři oblasti dnešní Ukrajiny, bez černomořské oblasti. To bylo zcela vyloučeno.
Tucker Carlson: V roce 1654?
Vladimir Putin: Přesně tak.
—
Komentář: Ty důvody Lenina jsou zcela vysvětlitelné. Hranice nestanovoval on, ale ustanovená komise podle demografické situace v každém regionu. Je pravda, že ta demografie byla komplikovaná tím, že Ukrajinci byli především venkovské obyvatelstvo a ve velkých městech měla většinu obyvatel směs Rusů, Židů a Němců. Takže to nebyla metoda objektivní nebo bezchybná, každopádně hranice docela odpovídala demografické realitě roku 1922.
—
Tucker Carlson: Vidím, že máte encyklopedické znalosti o tomto regionu. Proč jste ale během prvních 22 let ve funkci prezidenta nepředložil tento argument, že Ukrajina není skutečnou zemí?
Vladimir Putin: Sovětská Ukrajina dostala velké území, které jí nikdy nepatřilo, včetně černomořské oblasti. V určitém okamžiku, kdy je Rusko dostalo jako výsledek rusko-tureckých válek, se jim říkalo „Nové Rusko“ nebo Novorosie. Na tom však nezáleží
Důležité je, že Lenin, zakladatel sovětského státu, založil Ukrajinu tímto způsobem. Po desetiletí se Ukrajinská sovětská republika vyvíjela jako součást SSSR a bolševici se opět z neznámých důvodů zabývali ukrajinizací. Nebylo to jen proto, že sovětské vedení bylo z velké části složeno z lidí pocházejících z Ukrajiny. Spíše se to vysvětlovalo obecnou politikou indigenizace, kterou Sovětský svaz prováděl. Totéž se dělo i v jiných sovětských republikách. Šlo o podporu národních jazyků a národních kultur, což v zásadě není špatné. Tak vznikla sovětská Ukrajina.
Po Druhé světové válce dostala Ukrajina kromě území, která před válkou patřila Polsku, i část území, která předtím patřila Maďarsku a Rumunsku (dnes známá jako západní Ukrajina). Rumunsku a Maďarsku tedy byla část jejich území odebrána a předána Ukrajině a dodnes zůstává součástí Ukrajiny. V tomto smyslu tedy máme všechny důvody tvrdit, že Ukrajina je umělý stát, který byl utvořen podle Stalinovy vůle.
—
Komentář: Putin tady vydává podporu lokálního folklóru za nějakou cílenou pro-národnostní politiku státního vedení. O téhle sovětské politice by se dalo zase dlouho psát, každopádně je evidentní, že tohle je další z podivných pokřivení historie.
—
Tucker Carlson: Myslíte si, že má Maďarsko právo vzít si zpět svou zemi od Ukrajiny? A že ostatní národy mají právo vrátit se ke svým hranicím z roku 1654?
Vladimir Putin: Nejsem si jistý, zda by se měly vrátit k hranicím z roku 1654, ale vzhledem ke Stalinově době, takzvanému Stalinovu režimu – v němž, jak mnozí tvrdí, docházelo k četnému porušování lidských práv a porušování práv jiných států – lze říci, že by si mohly nárokovat zpět ty své země, přičemž na to nemají právo, je to přinejmenším pochopitelné…
Tucker Carlson: Řekl jste Viktoru Orbánovi, že si může vzít část Ukrajiny?
Vladimir Putin: Nikdy. Nikdy jsem mu to neřekl. Ani jednou. Ani jsme o tom nemluvili, ale vím jistě, že Maďaři, kteří tam žijí, se chtěli vrátit do své historické domoviny.
—
Komentář: Je nám jasný, proč tě Orbán tak podporuje. Mrk, mrk.
Jinak si povšimněme tohohle vyjádření: Mnozí tvrdí, že ve Stalinově režimu docházelo k porušování lidských práv… Ale co si myslí o Stalinovi přímo Putin? Může to říct nám jako západnímu publiku aniž by si zároveň neublížil při tom Stalinově kultu, co si tak doma pěstuje?
—
Vladimír Putin: Navíc bych se s vámi rád podělil o velmi zajímavý příběh, odbočím, je to osobní příběh. Někdy na začátku 80. let jsem se vydal na cestu autem z tehdejšího Leningradu (dnes Petrohrad) napříč Sovětským svazem přes Kyjev, zastavil jsem se v Kyjevě a pak jsem jel na západní Ukrajinu. Jel jsem do města Beregovoje a všechny názvy měst a vesnic tam byly v ruštině a v jazyce, kterému jsem nerozuměl – v maďarštině . V ruštině a v maďarštině. Ne v ukrajinštině – v ruštině a v maďarštině.
Projížděl jsem nějakou vesnicí a vedle domů seděli muži v černých třídílných oblecích a černých cylindrech. „Jsou to nějací baviči?“ zeptal jsem se. Bylo mi řečeno: „Ne, to nejsou baviči. Jsou to Maďaři. Řekl jsem: „Co tady dělají?“ – „Jak to myslíte? Tohle je jejich země, tady žijí.“ „A co?“ zeptal jsem se. To bylo v době Sovětského svazu, v osmdesátých letech. Zachovali si maďarský jazyk, maďarská jména a všechny své národní kroje. Jsou to Maďaři a cítí se být Maďary. A samozřejmě, když teď existuje útlak….
Tucker Carlson: Myslím, že je toho hodně. Mnoho národů se cítí dotčeno – jsou tam Transylvánci i další, víte – ale mnoho národů se cítí frustrováno překreslenými hranicemi po válkách 20. století a válkách starých tisíc let, těch, které zmiňujete, ale faktem je, že jste tento případ veřejně argumentovali až před dvěma lety v únoru a v tom případu, který jste předložili, a který jsem dnes četl, jste dlouze vysvětloval, že jste si myslel, že je tu fyzická hrozba ze strany Západu a NATO, včetně potenciální jaderné hrozby, a to vás přimělo k úderu. Je to správná charakteristika toho, co jste řekl?
Vladimir Putin: Chápu, že mé dlouhé projevy pravděpodobně nespadají do žánru rozhovoru. Proto jsem se vás na začátku zeptal: „Budeme mít seriózní rozhovor, nebo show?“ Řekl jste – seriózní rozhovor. Takže mějte prosím strpení.
Jsme v bodu, kdy vznikla Sovětská Ukrajina. V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl. A všechno, co Rusko Ukrajině velkoryse darovalo, si Ukrajina „odtáhla“ s sebou.
Dostávám se k velmi důležitému bodu našeho rozhovoru. Vždyť rozpad Sovětského svazu fakticky iniciovalo ruské vedení. Nechápu, čím se ruské vedení v té době řídilo, ale mám podezření, že mělo několik důvodů myslet si, že vše bude v pořádku.
Za prvé si myslím, že tehdejší ruské vedení věřilo, že základem vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou jsou: společný jazyk – více než 90 procent obyvatelstva mluvilo rusky; rodinné vazby – každý třetí člověk tam má nějaké rodinné nebo přátelské vazby; společná kultura; společná historie; konečně společná víra; soužití v rámci jednoho státu po staletí; a hluboce propojené ekonomiky. To vše bylo tak zásadní. Všechny tyto prvky dohromady činí naše dobré vztahy nevyhnutelnými.
Druhý bod je velmi důležitý. Chci, abyste o tom jako americký občan a vaši diváci také slyšeli. Bývalé ruské vedení předpokládalo, že Sovětský svaz přestal existovat, a proto již neexistují žádné ideologické dělící linie. Rusko dokonce dobrovolně a aktivně souhlasilo s rozpadem Sovětského svazu a věřilo, že to takzvaný (nyní v uvozovkách) „civilizovaný Západ“ pochopí jako výzvu ke spolupráci a spolčování. To Rusko očekávalo jak od Spojených států, tak od takzvaného kolektivního Západu jako celku.
—
Komentář. Tady postupně přecházíme od starších dějin k době po rozpadu SSSR a většinu rozebereme v dalším díle. Jde to většinou o takové to Putinovo Kňůů jak na Rusko byli všichni škaredí i když se tak snažilo. Což zase neodpovídá realitě. Rusko po rozpadu SSSR ekonomicky krachovalo od Západu dostalo stabilizující půjčky i pozvání ke stolu ve významných nadnárodních institucích. Vedení USA se snažilo zabránit rozpadu a krachu jaderné mocnosti a výrazné peníze šly do stabilizace té situace v postsovětském regionu. Lze říct, že tady se Putin čím dál víc dostává do paralelní dimenze.
Z politicko-taktického hlediska lze říct, že to celé byl tak trochu propadák. Tucker nedostal to, pro co si přijel a co by nějak zamávalo s politickou situací. Dostal dědečka, kterého někdo po dvou letech navštívil konečně v domově důchodců, který nadšeně vypráví pro současnost naprosto irelevantní příběhy a než se konečně dostane k něčemu podstatnému a zajímavému, tak všichni už usnou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
