Jako mnoho jiných institucí, také Pedagogická fakulta UK pocítila dnes potřebu tematizovat na sociálních sítích svátek sv. Valentýna. Učinila tak postem o čtyřech souvětích, čtyřech smajlících a dvou pravopisných chybách:
Nebojte se ostatním říkat, že je máte rádi. ? Láska má mnoho podob, a proto žáci i kolegové ocení jakýkoli její výraz. ? My vás rádi máme a děkujeme za vaší práci. ❤️ Komentáře čekají na vaší dávku lásky, kterou chcete poslat dál. ?
První gramatické pochybení nám nabízí třetí souvětí, kde je ve čtvrtém pádě použit tvar „vaší“ náležitý ve všech ostatních pádech, jen v akuzativu ne. Druhé je totožné, jen ho najdeme o souvětí dál. Můžeme se samozřejmě také ptát, zda by žáci i kolegové neocenili víc projev lásky než její výraz, ale to už by bylo ošklivé hnidopišství.
Post je doplněn o grafiku, která má ovšem rovněž podobu textového sdělení a dle přesvědčení tvůrců přináší věty, které ve skutečnosti znamenají: „Máme vás rádi.“
První z těchto ostýchavě skrývaných vyznání zní: „Můžete mi pomoc?“ Představa, že žádost o pomoc manifestuje lásku, je skoro stejně pozoruhodná jako gramatická struktura, jejímž prostřednictvím se to tvrdí. Slovo pomoc je (na rozdíl od slov pomoct nebo pomoci), nesporně substantivum, stejně jako třeba vysvědčení nebo kámen. Věta Můžete mi kámen? by budoucí učitele patrně zarazila. Pomoc takovou sílu zjevně nemá.
Přes běžné zdvořilostní obraty, např. děkuji, které jsou rovněž identifikovány jako projevy lásky, se konečně dobíráme posledního z těchto okultních vyznání: „Můžu pro tebe něco udělat.“ Takhle, s tečkou na konci. Představuji si, kde může taková věta zaznít. Jako modelová situace mi připadá třeba rozhovor se sousedem, sportovním střelcem a držitelem dvou neregistrovaných zbraní, o vašem nesnesitelném šéfovi.
Závěr je ten, že studenti Pedagogické fakulty UK neumějí česky, ale mají všechny rádi. To je ostatně to, čemu se na fakultě masivně věnují. Při různých příležitostech (modelově Mezinárodní den proti homofobii a transfobii) vybízejí plakátovou kampaní své kolegy a všechny ostatní nejen k tomu, aby prosazovali „stejná práva pro všechny“ a „uvědomili si své předsudky a pracovali na jejich odstranění“, ale také k tomu, aby „používali neutrální jazyk“.
Problém je v tom, že současná bohemistika nic takového jako neutrální jazyk nezná; tento konstrukt je v rozporu nejen s povahou češtiny, ale bohužel taky s obsahem Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který je pro naše regionální školství závazný. Je ale LGBTQ friendly, což je trumf, který přebíjí vše. Čili nároky kladené na jazykovou úroveň učitelů budou do budoucna pravděpodobně definovat jiné obory než lingvistika.
V úředním jazyce své země mají budoucí učitelé kompetenci, která je dobře disponuje k diskusi v restauraci U Kotvy, ale už na nízkoprahové sociální síti vyvolává rozpaky. Možná by priority pedagogického studia na českých VŠ přece jen ještě stály za nějakou hlubší úvahu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
