Jedenatřicátý ročník filmové ceny Český lev máme zdárně za sebou. Jeho hvězdou se tentokrát stala ruská režisérka s českým občanstvím Daria Kashcheeva. Na první stránky zpravodajských webů ji však nevyneslo ocenění za nejlepší studentský film, které ve svých 37 letech získala; takovou sílu by nestatutární a důsledně motivační cena pro nejmladší studentskou generaci patrně neměla. Její jméno je skloňováno především v souvislosti s výzvou ke zlepšení pracovních podmínek matek – umělkyň. Tedy asi; smysl projevu není úplně jasný, neboť byl necitlivým režisérem uťat před koncem, jehož jsme se mohli nad ránem dočkat.
Daria Kashcheeva si ve svém spontánním projevu, poměrně zdařile přečteném z displeje mobilního telefonu, stěžovala na to, že jí stárnou vaječníky. Tikot biologických hodin byl v tu chvíli na pódiu téměř slyšitelný, tedy pokud nešlo o nervózní podupávání režiséra přenosu. Daria poměrně logicky konstatovala, že se tak bude muset rozhodovat mezi mateřstvím a další tvorbou, neboť péče o dítě zásadně zkomplikuje podmínky pro její další tvůrčí realizaci. Z projevu bohužel nebylo možné vyabstrahovat, co by se mělo stát, abychom o další loutkové filmy na antická témata pro příští tři roky nepřišli.
A nevíme to dosud. Má stát zařídit, aby každá umělkyně dostala přidělenou kojnou a chůvu? Mají být obnoveny týdenní jesle, kam nesporně nadaná tvůrkyně své dva měsíce staré dítě každé pondělí odloží? Má být automaticky na rodičovské dovolené muž a režisérka se má týden po porodu vrhnout na další film o ženách, „které mají komplikovaný vztah ke své matce a nezdravě se upínají na svého otce“, jak sama Kashcheeva charakterizuje svůj oceněný film Electra? To je veliké tajemství, před nímž stojíme v chvějivé bázni.
Daleko horší než dilema Darjenka – Oscar je ovšem fakt, že ženy umělkyně jsou brutálně umlčovány muži režiséry, jak to včerejší přenos ve vší nahotě ukázal. Opravdu bychom se jednou neobešli bez Hranic lásky, Výsledků losování Šťastných 10 a Euromiliony, Případů detektiva Murdocha VX a Neobyčejných životů, které stály za přímým přenosem frontu? Na druhou stranu trochu pochopení si pan režisér taky zaslouží – i on je pod obrovským tlakem: Předávní cen v tolika kategoriích způsobuje, že harmonogram je jeden velký maraton a tím pádem jeden velký stres. Málokdo má skutečně čas říct, co má na srdci, a chvat, v němž jsou zásadní politická á společenská prohlášení čtena, je nedůstojný všech.
Jediným rozumným řešením se tak zdá některé části ceremoniálu vypustit. Ideální by bylo zbavit se toho předávání cen. Laureáti by byli o svém úspěchu vyrozuměni mailem (ale byli by samozřejmě všichni ve skryté kopii) a slavnostní galavečer už by byl věnován jen projevům na závažná společenská témata. Každý by dostal 45 minut a aktuálně menstruující osoby hodinu; vysílalo by se to po dvou oceněných každý pátek jako dvanáctidílný seriál. Znělku by k tomu udělal Jan Klusák.
A v sobotu by byla repríza pro ty, kteří nemají iVysílání a v pátek se rozhodli pro něco jiného. Protože vystavovat kohokoli hrůzám nelítostné volby v téhle zemi prostě nikdo nechce.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
