Jejich soukromé morální přesvědčení se dostalo do křížku s oficiální veřejnou morálkou státu Missouri – a jako usvědčení hříšníci byli vyloučeni z polis.
Mnohým pomůže, nikomu neuškodí. To je heslo, pod nímž se v mnoha zemích tlačí uzákonění manželství pro páry stejného pohlaví. Je to šikovný marketing.
Ale jak už to tak bývá, marketingová hesla nějakou část reality přikrášlí, jinou zamlčí.
Vzpomínám na mnohé diskuse, v nichž oponenti redefinice poukazovali na různá rizika stejnopohlavního manželství. Například rozmlžení pojmu rodičovství, zvýšení tlaku na legalizaci náhradního mateřství nebo dopad na práva dítěte. Možná nejvíc vysmívaným byl argument týkající se svobody svědomí, náboženské svobody a svobody projevu.
Už před lety ho vyjádřil v disentním stanovisku k rozsudku Nejvyššího soudu USA ve věci Obergefell v. Hodges soudce Samuel Alito, libertarián a konzervativec v jedné osobě. V roce 2015 předložil svůj odhad budoucí společnosti, v níž se stejnopohlavní manželství jako lidské právo stává oficiální doktrínou:
„Předpokládám, že ti, kdo lpí na starých názorech, budou moci své myšlenky šeptat v zákoutích svých domovů, ale pokud je budou opakovat na veřejnosti, budou riskovat označení za fanatiky a že s nimi podle toho budou zacházet vlády, zaměstnavatelé i školy.“
Většinový názor soudu tehdy byl, že k takovému účelu jeho přelomový rozsudek neslouží. Od té doby se v USA stejnopohlavní manželství považuje za institut chráněný ústavou.
Nyní, o devět let později, se Alito ozval znovu. Ve věci Missouri Department of Corrections v. Finney šlo o to, zda křesťan může být členem poroty rozhodující případ, jehož stranou je lesbická žena.
Jean Finney podala antidiskriminační žalobu proti svému zaměstnavateli
V počáteční fázi řízení její advokát položil porotě otázku, zda někdo z porotců chodí do konzervativního křesťanského církevního společenství, které učí, že homosexuálové nemají mít stejná práva jako ostatní, protože to, co dělají, je hříchem. Byla to tak trochu advokátská lest, protože považovat nějaké jednání za hříšné a chtít někomu odpírat jeho práva zaručená zákonem jsou dvě samostatné věci. Soudce katolík může považovat rozvod nebo rouhání za hřích, ale ještě proto nebude odmítat rozhodnout soudní řízení podle zákona (který jak známo u nás rozvody umožňuje a rouhání netrestá).
Dva porotci uvedli, že homosexuální jednání považují v souladu s Biblí za hřích, připojili různá dovysvětlení ve stylu „není to hřích jediný, všichni jsme hříšníky, bojujeme s tím po celý život, nikdo nejsme dokonalí“ a dodali, že toto jejich přesvědčení s řešeným případem nesouvisí. Advokát si to ovšem nemyslel a namítl, že porotce považující homosexuální jednání za hříšné, nemůže spravedlivě posoudit případ týkající se lesbické žalobkyně. Soudy státu Missouri mu daly za pravdu.
Nejvyšší soud USA neudělil případu tzv. certiorari – tedy jej nepřijal k posouzení – ale soudce Alito využil svého práva publikovat k této otázce stanovisko. V něm označil postup soudů obou stupňů za „předzvěst věcí příštích“.
Naším kontinentálním právní pohledem můžeme říci, že v projednávané věci rezonují dva důležité právní statky: právo na rovné zacházení při přístupu k veřejným funkcím a svoboda náboženského vyznání. Je možné někomu odepřít výkon veřejné funkce kvůli jeho náboženskému vyznání?
Odpověď samozřejmě není triviální
Na straně jedné musí veřejná moc postupovat s největší opatrností, když chce omezovat něčí svobodu projevovat své náboženství. (V českém kontextu by takové opatření muselo splňovat velice přísné podmínky čl. 16 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, například, že sleduje zákonem uznaný účel a že demokratická společnost se bez něj neobejde.) Na straně druhé si asi dokážeme představit extrémní náboženstvím inspirované postoje (co třeba nucené sňatky?), které by i tímto striktním testem prošly.
Redefinice manželství posune hranici toho, jaké morální nebo náboženské postoje budou státem přijímány jako přípustné.
Dva porotci zjevně zastávali staromódní pohled na sexualitu, že patří do trvalého vztahu muže a ženy, tedy toho, pro co se vžilo označení manželství. Nezavřeli je za to, ani pokutu nedostali. Jen jim nebylo umožněno vykonat občanskou povinnost a právo. Jejich soukromé morální přesvědčení se dostalo do křížku s oficiální veřejnou morálkou státu Missouri – a jako usvědčení hříšníci byli vyloučeni (byť jen v určitém ohledu) z polis.
Jak napsal v roce 2015 – a nyní znovu připomněl – soudce Alito, po redefinici manželství se připravme na to, že o některých věcech si budeme moci pouze šeptat, ale jakmile se k nim přihlásíme veřejně, dostaneme přes prsty.
Mimochodem, jak bychom se dívali na to, kdyby se role prohodily?
Žalobcem by byl evangelikál, v porotě by zasedali dva homosexuálové a on žádal jejich vyloučení. Raději nedomýšlím. Podstata vzájemného nesouhlasu – morální kvalifikace nějakého jednání – by přitom byla stejná.
Je západní společnost nenávratně rozdělená? Ztroskotal koncept pluralitní společnosti? Je vůbec hodnotově neutrální společnost možná? Není to tak, že stát se nakonec vždy přikloní k nějaké partikulární koncepci dobra?
Příklad Spojených států amerických ukazuje, že spor o manželství je především sporem o symbol hodnotového směřování společnosti.
Autor je právník. Publikuje na svém blogu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
