Upozornění: jména jsou smyšlená. Příběhy povědomé? Podezřele povědomé? Jste je prožili. Anebo zavinili…
Danielovi je 29. Už zas se hlásil k doktorandskému studiu na alma mater. Už zas mu dorazil blahopřejný list: „Podmínky k přijetí jste splnil, ale pro veliký zájem…“ Marii taky táhne na 30. Uspěla u konkurzu. Radost natrhl telefonát z personálního: „Je nám moc líto, ale z důvodu vynucené reorganizace Vaši pozici neotevřeme.“ Pozor, happy end: trpělivost růže přináší. Pozici otevřou – pro ředitelovu neteř. To Maxovi 30 bylo. Roky asistoval soudkyni při přípravě rozsudků. No, „asistoval“…. On je psal, ona podepisovala. A s dozněním preludia týmové férovky sui generis letěl z justice v rámci „úsporných opatření“. Mohl si za to sám: nemusel soudkyni naznačovat, že pro samé smolení jejích verdiktů už fuckt musí položit vedlejšák vrby pro soudkyniny privátní starosti/vášně.
Po posledních eurovolbách si progresivistický mainstream kurýruje šok z hlasu mladého voliče pro „s pokrokem neslučitelné“ subjekty. Co za tím vězí? Dezinformace? Bytová krize? Únava klimatickou změnou? Alternativní odpověď: ho sere. Sere a sere a netušeněkrát sere to slouhovství, jaký se od něho od výchozího výkřiku až do úplnýho vyvanutí tvorstva žádá. V každý profesi, v každym zaměstnání, v každý inštituci, v každým kolektívu, na každý zpíčený adrese. Co si vzpomíná, byl „Ten, kdo je stavěn před hotovou věc“. To by bylo jeho indiánský jméno. Peřinkou počínaje. Už v klukovskejch šortkách/dívenkovskejch šatečkách byl „přece ten rozumnej“. A konce nedohlídne. Jo, bejt v týhle krajině za rozumnýho… to je jak bejt na savaně kompromis mezi lvem a hyenou: lev si sežere svoje a hyena zbytek. Zatraceně… dyť ani není komu si postěžovat. Před kým se účinně vybulet. Neboť co ho trápí a drásá a (zkrátka a zle opakovaně) sere, na to se lid vůkolní vymydlený uvědoměle těší: proplížit se (ne)vlastnim bytím s devadesátistupňovym předklonem za dýchavičnýho žvatlání „Ano, pane.“ „Rozkaz, pane.“ „Račte si ten kopanec vychutnat s větším rozběhem, pane.“
Tak si raší plevel metody národního přežití. K nežití. Poznáváte? Poznáváte se – ve smečce kolegů snášejících v bezednosti roztodivnej vrtoch korporátního chána? Proč? Za prachy? Kvůli vrozenému masochismu? Kdepak. Kvůli odkojené posedlosti úchylnou nadějí, že až přijde „jejich chvíle“ („vaše chvíle“!), slavně si (sezónu před důchodem) i oni (i s vámi!) zabuzerují. A na pechtfóglovi bez škraloupu vykonáte za dekády oficiálně shrbené rádoby úcty souhrnnou mstu. Za vše, co nespáchal. (Za vše, co spáchat nemohl…) A až se z chudáka vyhrbí předdůchodovej kápo, vyklove si reparace bičem na nebožátku z generace, jež se sotva narodila. Ale její místo, její služební postupy jsou vzdor sebezkázonosnějšímu zemětřasu tutové: kariéra mindráka s vyhlídkou na povýšení/osobnostní rozvoj, tzn. recyklaci mindráku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
