Nedaleko pod domem hospodáře Františka tekl Ševelický potok, nazvaný snad pro málem neslyšný ševelící zvuk, jaký vyluzoval pramínky při tření o koryto. Od potoka se napájel taktéž nedaleký rybník jmenující se po svém dárci – Ševelák. Rybník vlastnil dlouhá léta Josef, starý hospodář ze sousedství. Právě věk bránil Josefovi v obhospodařování Ševeláku pokračovat. Rybník prodal Františkovi. Ten byl Josefovým přítelem, o jehož poctivém nakládání s nově nabytým majetkem nešlo pochybovat.
Hospodář Josef dění kolem rybníka svázal řadou vlastních pravidel. Jedním z nich bylo povolení pro vážky přelétat rybniční hladinu za letních měsíců teprve se soumrakem. Starý Josef tím předcházel střetům mezi vážkami a dětmi ze sousedství, které v létě rybník vyhledávaly jako útočiště k vodním radovánkám.
S příchodem nového vlastníka se v řadách vážek rozšířila šeptanda o tom, kolik z pravidel od starého Josefa ponechá František v platnosti. Za pravidlo zralé ke zrušení vážky označovaly zákaz letního přeletu rybníka během dne. Jedna z nich, vážka Líba, podlehla názoru, že hospodář František Josefův zákaz dozajista zrušil, načež se jala přelétat nad poledním Ševelákem ještě, než utekl červenec.
Zpočátku se nic závažného nedělo. Poté ale narazila do Kubíčka, shodou okolností Josefova nejmladšího vnoučka, takovou rychlostí, že se Kubíček od leknutí skoro utopil.
František podrobil vážčino konání svému soudu: „Nad Ševelákem platí pro vážky zákaz letních přeletů před soumrakem. Podle všeho jsi před chvílí nad Ševelákem letěla. Máš pro to, Líbo, vysvětlení?“
„Jaké vysvětlení, Františku,“ zahájila svou obhajobu Líba, „přišel jsi k rybníku jako nový hospodář. S novým hospodářem přichází nová pravidla. Nemohla jsem tušit, že zrovna tohle staré necháváš v platnosti.“
„Čili kdybys věděla, že zákaz trvá, neporušila bys jej. To chceš říct?“
„Jasná věc. Pravidla se mění. Jak vědět, které už neplatí a které ještě ano?“ pokračovala v hájení sebe sama Líba.
„Pravidla se mění,“ vstoupil Líbě do slov František, „ale jimi tvořené právo trvá. A trvá, dokud předpokládá, že je známé. Známé pro toho, komu je určeno. Známé pro toho, koho váže.“
„Ale já ho neznám, Františku!“ přešla Líba ke křiku.
„Řekněme, že neznáš. Jiní znají, a pravidlo přesto poruší. Poruší, jenže přede mnou se rozhodnou hájit jako ty, Líbo. S tvrzením o své neznalosti pravidel. Byť váš hospodář, jsem pouhý člověk, do duší nevidím. Nepoznám, kdo pravidlo znal, a přece podle něj nekonal. A kdo neznal, a neměl nejmenší potuchy, co po právu má konat. Musel bych věřit každému, kdo se za neznalého pravidel prohlásí, a jen na základě toho jej nepotrestat. Potom bych trestal leda poctivé. Takové, kteří se o své povinnosti zajímají. Takové, kteří se zodpovědně přiznají. Dokonce tehdy, jsou-li si vědomi nepříjemných následků.“
Vážka přicházela myšlenkovým pochodům hospodáře na kloub: „Soud by chránil chytráky. Těm by stačilo říct: nevěděl jsem, že cokoli porušuji. Pak by škodili dál.“
„Zlé chytráky, jimž by nestačila žádná mez. To žádný soud, včetně našeho, dopustit nesmí,“ dodal František poslední věty.
Líba pochopila, v čem přestoupila hospodářův zákon a hlavně, že je pro ni bezpodmínečně závazný. Hospodář František, také díky pochopení, které projevila, vyměřil vážce mírný trest: omluvu Kubíkovi spojenou s přednostním lovem much, jakými se vážky živí, u hospodáře Josefa, Kubíkova dědy.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
