Šedesátník Josef Plešák celý život žije v malé vsi Turovka na Pelhřimovsku. Před rokem 1989 pracoval v JZD, poté šel do „soukroma“ a nedávno s hospodařením na 60 hektarech přestal. Zdůvodňuje to tím, že pro tradiční farmáře je devastující zvyšování nájmů za půdu, vyvolané špatně nastavenými dotacemi. Ty podle něj způsobily i útlum dobytka a zhoršily stav půdy.
Proč je takový problém zvyšující se nájem za pole?
Původně bylo po roce 1989 v zákoně, že „nájemné se stanoví procentem z bonity půdy“. Tady jsme všichni platili 300 korun za hektar. Jenže pak začaly dotované věci jako bioplynky, soláry, řepky a další alternativy. A ti, co do toho šli, tak na to dostávali platby a mohli si dovolit přeplácet nájmy. Přitom pytel obilí dnes stojí skoro stejně jako před dvaceti lety, ale vstupy jsou „tvrdší“. Nestěžuju si, já jsem se neměl špatně, do posledka jsem vydělával. Jenže pokud bych měl platit 4000 za hektar v 650 metrech nad mořem, musel bych si víc „líznout“ dotací a zasít řepku nebo kukuřici. Ale copak bych se pak mohl podívat ráno do zrcadla?! Když jsem hospodařil s dobytkem, vracel jsem hnůj poctivě do půdy.
V čem je hlavní význam hnoje?
Když máš jen umělá hnojiva, tak živiny odcházejí s tou rostlinou a navíc máš kontaminované spodní vody. Chemie zabije všechno živé, pole je úplně „čisté“, bez plevele. Jeden bagrista mi říkal: „Hele, to bylo vždycky ptáků, když jsem šahal do ornice! Lítali na žížaly a brouky. Teď nelétají, protože tam není ani červík.“ Přitom každý malý tvoreček ze sebe něco vyprodukuje, vytvoří humus. Jenže když v půdě není hnůj s bakteriemi, tak půda neudrží vodu. Já už v družstvu říkal: „Proč tam rveme tolik hnojiv?!“. A dnes se v tom pokračuje.
Proč?
Ulehčují si to. Nepěstuje se jetel, který by fungoval jako zelené hnojivo. „Zroundupujou“ (Round up je nejvíce používaný herbicid) to, aby jim to stejnoměrně zrálo, aby byla rychlejší sklizeň. Ale k čemu, když je tu nadprodukce obilí? Proč se výnosy ženou do 80 metráků po hektaru? Pak to obilí někde leží, kšeftuje se s ním nebo se dokonce spálí ve spalovně.
Co je důsledkem přemíry kukuřice a řepky?
Jsou to širokořádkové plodiny, pole nemají póry a jsou navíc ubitá obrovskými koly těžkých traktorů. Všimni se, jak na Moravě na krajích polí stojí voda – tam je vidět, kde traktor otáčel. Takže když ti po suchu přijde první plavák, nevsákne se a odnese bahno do vsi. Když máš na poli čtyři roky po sobě kukuřici, tam na jaře vidíš vodu téct pod kořeny, nevsakuje se. Řepka se střídala nejdřív po sedmi letech, protože totálně vysaje půdu, ale dnes se to nedodržuje.
Čili ty jsi nechtěl pěstovat řepku, kukuřici a hnojit chemií…
…a taky jsem nechtěl skončit zadlužený kvůli novým strojům. Znám houževnatého kluka, který si vzal fůru leasingů, a běhá v tom dokola jak krysa v kleci. Já naštěstí všechno odbouchal na starých mašinách. Do sta hektarů podle mě nemá význam kupovat stroje. Když potřebuješ stroj na sečení obilí nebo lis, zavoláš známým a oni ti to za peníze udělají.
Jaká je situace ve vztahu prvovýrobců k potravinám?
Základní chyba byla, že se v devadesátých letech podíly z mlékáren, ZZN (Zemědělské zásobování a nákup, tzn. sila a další zásobárny – pozn. red.), hospodářských družstev či agrochemických podniků nenabídly zemědělcům. Pak bychom se mohli podílet na tvorbě cen. Ale ono se to přetransformovalo tak, že se utvořily akciovky jako Madeta. A nastaly další fůze a pak to většinou spolkl Babiš, který ovládl výkupy a chemičky, a začal určovat ceny. To by se nestalo, kdybychom v tom všichni byli zaháčkovaní. Nestalo by se, že jsem někdy vyrobil litr mléka za sedm korun a prodal ho za šest.
Co by teď pomohlo?
Kdyby naši politici stanovili podmínky, že v marketech musí být 80 % produktů z tuzemské výroby. Protože jinak ty podmínky, za kterých se tam i docela velké družstvo může dostat, jsou strašné: musíš složit desítky tisíc předem, zaplatit umístění v regálu, zaplatit letáky a ještě ti vrátí, co neprodají.
Není šance, že by se farmáři dokázali líp sdružit a domluvit?
My jsme takový pokus před dvaceti lety udělali – založili jsme Odbytové družstvo Vysočina, a to sdružovalo 10 tisíc hektarů soukromých zemědělců. Dostali jsme se na výborné ceny osiv a hnojiv, sehnal jsem dobrý odbyt v Praze na brambory… Jenže ztroskotalo to na tom, že někteří nebyli solidní, udělali si z toho kampeličku a nespláceli.
Jakou roli tu hrají dotace? Jsi pro jejich zrušení?
Zrušit je už snad ani není možné a trh to nevyřeší. Ale pokud by se teď zrušily, aspoň by se ukázalo, kdo je hospodář, a kdo jenom „rejžuje“ dotace. Když jsme vstoupili do EU, začaly sem plynout evropské dotace a aspoň pro mě se to zpřehlednilo. Přesně jsem věděl, co přijde na účet. Problém byly ale pak národní doplňkové dotace: tam se podpořily bioplynky, což znamená kukuřici, řepka nebo soláry. Třeba Poláci nebo Němci podporují živočišnou výrobu. Polák nemusí platit zdravotní a sociální pojištění a ještě má dotace na krmení pro prasata. Pak lehko může prodat maso za dobré peníze, a přidaná hodnota zůstane v Polsku. A vůbec nejhorší je, že se o těch dotacích pořád mluví. Normální člověk by farmářům nezáviděl, když vidí, že kvůli dobytku jsou v práci od rána do večera. Ale takhle jim závidí dotace. Jeden soukromník se chtěl s myslivci domluvit na kompenzacích za to, že mu „zvorali“ louku divočáci, a oni na něj: „Hele, dyť máš tolik a tolik dotací! Co my tady budeme řešit?!“ To je ta hrůza a neúcta k práci, označení „sedlák“ zase začíná mít hanlivý nádech. Takže třeba z tohohle důvodu bych je zrušil.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!