To bylo tenkrát, když František přispěchal na pomoc o žních ob vesnici k bratranci Jaromírovi. Nemohl se náhle starat o vlastní hospodářství, ani soudit lumpačiny jeho zvířecích obyvatel. Musel nutně někomu soudní moc přenechat. Vybral si svou dceru Pavlínku, neboť vynikala hbitým úsudkem, od čehož si František sliboval, že spravedlnosti učiní za dost bez zbytečných prodlev.
Tenkrát také přistál na komíně Františkova domu čáp. Jmenoval se Bartoloměj. A že byl mladý, dokázal klapat zobákem od západu slunce do východu. Pavlínka oka nezamhouřila. Domlouvala Bartoloměji, leč marně. Klapání neustávalo.
Ráno, plná vzteku, nechala mladého čápa zatknout, aby jej soudila za noční povyk. Jako na zavolanou se však vrátil ze žní František a divil se: „Za co chceš soudit toho čápa? Snad ne za klapání zobákem…“
„Přesně za to. Ještě teď mě z něj bolí hlava,“ líčila svůj záměr Pavlínka.
„Naše hospodářství čápům, ani jinému ptactvu klapot zobáky nezakázalo. Nemůžeme, dcerunko, ukládat tresty za skutek, o němž trestaný neměl šanci vědět, že je nějakého potrestání hodný. Že je trestný.“
„Čím to, že neměl?“ zeptala se a čertila zároveň Pavlínka.
„Jelikož jsme ho dříve za trestný, tedy zakázaný, nevyhlásili,“ objasňoval s pokojným hlasem František. Vzápětí pokračoval: „Moc, je-li slušná a spravedlivá, netrestá za porušení pravidel, která nezavedla. Povinnost neklapat zobákem na našem hospodářství jakživa nebyla. Bartoloměj nemohl vědět, že porušuje zákon, poněvadž naše zákony, to znamená naše pravidla, klapání zobákem neřeší.“
Pavlínka se stále zlobila: „Copak to klapání není ale protivné?“
„S tím souhlasím. Jenže soudce trestající dle svého pocitu vystavuje ostatní bytosti nejistotě.“
„Nejistotě? Jaképak asi?“
„Takové, kdy nemohou vědět, zda právě nyní se něčím neprotiví soudcově náladě. Nejvíce by tento stav prospěl…“
„Komu?“ skočila Pavlínka tatínkovi do povídání.
„Skutečným zloduchům. Dočista každé jednání by se dalo znenadání posoudit jako trestuhodná špatnost, čímž by se zlehčila závažnost opravdových zločinů. Ty by se mezi tím vším nově souzeným a záhy trestaným ztratily, a bylo by je snazší páchat.“
Pavlínka tatínkovi posléze přitakala. Čáp Bartoloměj rozmáchl křídla. S úlevou se vznesl nad hospodářství. Ještě naposledy zamával Františkovi i jeho dcerušce, hned nabral tempo, až zmizel za obzor.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
