Letošní rok byl plný voleb. Před pár týdny se volilo v Rakousku. U nás šlo jen o volby tzv. druhého řádu, tedy ty méně důležité ve srovnání s volbami parlamentními nebo prezidentskými. V Německu se rovněž nekonaly volby do parlamentu (tedy do Bundestagu), ale „jen“ volby zemské (v Sasku, Durynsku a Braniborsku). Nicméně byly ostře sledovány, neboť dávají tušit, kdo v nedaleké budoucnosti posílí nebo oslabí. Slavila opozice, nikoli koalice. Ve Francii byly důležité parlamentní volby, které přinesly velmi problematický výsledek: V parlamentu zasedly tři zhruba stejně silné formace, které ale svorně prohlásily, že s žádnou ze dvou ostatních vládu skládat nechtějí. Britský volební systém se od většiny evropských hodně liší. Labouristé získali velmi pohodlnou většinu v Dolní sněmovně, nicméně volby znamenaly spíš zdrcující porážku čtrnáct let vládnoucích Konzervativců než vítězství Labouristů. A mnozí z těch, kdo volili Labour Party, si patrně pár měsíců po volbách řekli, že šli z bláta do louže. V Nizozemí zvítězil Geert Wilders a na Slovensku Róbert Fico.
Podtrženo a sečteno, zvítězili… jak je vlastně nazvat? Pravice? Krajní pravice? Protisystémové strany? Národovci? Populisté? Protievropské strany? Nebo dokonce fašisté, nebo alespoň kryptofašisté? Tedy, ať už je nazveme jakkoli, oni vlastně nezvítězili, jen posílili. Ale trend je jasný. Liberální či levicoví publicisté se radují z toho, že ti – no, nazvu je teď populisty, ať se na mne nezlobí – tedy že populisté nezvítězili, a pokud ano, tak nebudou schopni sestavit vládu, bez ohledu na to, zda zvítězili, nebo ne. A antipopulisté doufají, že se tento trend dříve nebo později nějak zvrátí a že populisté zase začnou ztrácet.
Smutný konec kolébky demokracie
Ke zvratu by mohlo dojít, a to dvojím, diametrálně odlišným způsobem, z nichž jeden se mi vůbec nelíbí, a druhý by se mi velice zamlouval.
K tomu prvnímu má snad nejblíže Spojené království, kdysi kolébka demokracie. Nyní je Spojené království místem, kde je svoboda slova nejohroženější (mám na mysli státy západního civilizačního okruhu). U nás se málo ví, že v posledním roce bylo ve Spojeném království posláno natvrdo do vězení (tedy žádné podmínečné tresty) hodně přes dva tisíce lidí. Někdy za posty na sociálních sítích, někdy za pouhé re-tweety. Umožňují to gumové zákony o tzv. hate speech. Jistě, mnohé z těch postů a tweetů byly ohavné. Pokud ale nejde o přímé nabádání k násilí, musí to svoboda slova unést.
A víte, kolik z těchto odsouzených bylo jiné barvy pleti než bílé? Údajně ani jeden. V mešitách se o křesťanech a židech mluví jistě jen velmi laskavě. Současný britský premiér Keir Starmer se prý postará o to, aby pro nespokojence bylo v britských vězeních dost volných míst. Přitom politici a zastupitelé, kteří nejdou islamistům na ruku, jsou ohroženi na životě.
Toto je tedy jeden způsob, jak „populistům“ zavřít ústa a nenechat je zvítězit.
Vzpamatují se?
A jaké je to druhé možné řešení, to, které by se mi zamlouvalo? To by spočívalo v tom, že by se vládnoucí elity začaly vážně zabývat důvody, proč lidé přestávají volit sociální nebo křesťanské demokraty a přecházejí k „populistům“.
V ohnisku zájmu je – a nevěřte těm, kteří to popírají – problém migrace. Nevolám po jejím totálním zastavení, ale po jasném plánu, jak současnou situaci řešit, aniž bychom jen pasivně přihlíželi rozkladu západní civilizace, který již evidentně započal.
To první, co je třeba změnit, je politika dvojího metru. Pokud nebudou platit stejná pravidla pro všechny, v tom našem evropském království veselo nebude.
To druhé je zajistit dodržování platných zákonů a pravidel. Všimněte si, kolik zločinů spáchali v Německu nebo v Británii lidé, kteří byli již dávno odsouzeni, někteří dokonce opakovaně, a kteří měli být dávno vyhoštěni. Já vlastně nevím, zda jsou zákony v těchto zemích dobré nebo špatné; vím ale s jistotou, že nejsou dodržovány. Což je nepochybně demoralizující pro všechny zúčastněné, zejména asi pro policii.
Až jako třetí bod bych uvedl legislativní změny.
Naděje trvá
Ale abych uvedl i něco trochu pozitivnějšího. Nedávno jsem se dozvěděl, že Londýn, který má opakovaně zvoleného muslimského starostu, je město dnes mnohem zbožnější (zřejmě ve smyslu religióznější) než před dvaceti lety. A není to dáno jen vzestupem islámu. Je to dáno i prudkým nárůstem letničních křesťanů v početných afrických komunitách, zejména prý v jižním Londýně. A co myslíte, pro koho budou hlasovat umírnění muslimové (ano, vím, že je jich jen zlomek, ale existují), pro liberály nebo pro konzervativce? A máte odpověď na otázku, proč bude v letošních volbách pro Trumpa hlasovat dvakrát tolik černochů než v těch minulých?
Evropské i americké elity mají o čem přemýšlet. Jak to dopadne, netuším, ale jsem si jist, že politika „více téhož“ vede jen ke zkáze. Naděje ale pořád trvá, byť léčba západní civilizace bude s každým rokem těžší a těžší.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
